ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.967.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 967/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. září 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B. , roz. A. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 4 To 56/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 13/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 45 T 13/2004, byl obviněný R. B. spolu s obviněným M. S. uznán vinným ad I./1, 2 a ad II. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a ad III. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných uhradit škodu poškozené obchodní společnosti a podle §226 písm. a) tr. ř. byli zproštěni obžaloby pro jiné skutky.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že (zkráceně uvedeno) oba obvinění ad I./1. společně po předchozí vzájemné dohodě v listopadu 1998 v Plzni, jako zprostředkovatelé při koupi pozemků na Plzeňsku a jako zástupci společnosti J. L. s. r. o., nebo v postavení jednatelů a společníků společnosti M. , s. r. o., způsobili celkovou škodu ve výši 3.370.080,- Kč společnosti C. P. I. , a. s., tak, že vylákali tuto hotovost od zástupce této společnosti ing. D. D. jako kupujícího, a to na základě smyšlených kupních smluv o koupi pozemků na P. , v nichž uváděli úmyslně nepravdivé údaje o prodávajících osobách a předmětu koupě a které předkládali zástupcům kupující strany k podpisu s tím, že následně zajistí podpis kupní smlouvy osobou prodávající a této vyplatí dohodnutou smluvní cenu a zajistí zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což neučinili a vylákané peníze použili pro vlastní potřebu, přičemž se jedná o fiktivní prodávající osobu J. I. , pro něhož byla obviněným předána částka ve výši 1.388.130,- Kč v P. dne 6. 11. 1998, fiktivní prodávající osoby B. S. a M. W. , pro něž byla obviněným předána částka 1.803.900,- Kč v P. dne 9. 11. 1998 a fiktivní prodávající osobu B. M. , pro niž byla obviněným předána částka 178.050,- Kč v P. dne 9. 11. 1998, ad I./2. po předchozí vzájemné dohodě v listopadu roku 1998 v P. , ve stejném postavení a jako zprostředkovatelé při koupi pozemků na P. , způsobili škodu ve výši 1.093.800,- Kč společnosti C. P. I. , a. s., tak, že vylákali tuto částku od zástupce této společnosti ing. D. D. , jako kupujícího, a to na základě smyšlené kupní smlouvy o koupi pozemku na P. , v níž uváděli úmyslně nepravdivé údaje o prodávající osobě a předmětu koupě a kterou předložili zástupcům kupující strany k podpisu s tím, že následně zajistí podpis kupní smlouvy osobou prodávající a této vyplatí dohodnutou smluvní cenu a zajistí zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což neučinili a vylákané peníze použili pro vlastní potřebu, přičemž se jedná o fiktivní prodávající osobu K. K. , pro něhož byla obviněným předána částka ve výši 1.093.800,- Kč dne 6. 11. 1998 v Plzni, ad III. po předchozí vzájemné dohodě v měsících dubnu 2001 až říjnu 2001 v Praze, ve stejném postavení a jako zprostředkovatelé při koupi pozemků na P. , způsobili škodu ve výši 8.215.693,- Kč společnosti C. P. I. , a. s., tak, že vylákali tuto částku od zástupce této společnosti ing. D. D. , a to na základě smyšlené kupní smlouvy o koupi pozemků na P. , v nichž uváděli úmyslně nepravdivé údaje o prodávajících osobách a předmětu koupě a předkládali je zástupcům kupující strany k podpisu s tím, že následně zajistí podpis kupní smlouvy osobou prodávající a této vyplatí dohodnutou smluvní cenu a zajistí zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, což neučinili a vylákané peníze použili pro vlastní potřebu, přičemž se jedná o fiktivní prodávající osoby popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
Obdobné trestné činnosti se obviněný dopustil i pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, se škodou 3.948.903,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění proti všem výrokům rozsudku. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 4 To 56/2006, podle §258 odst. 1, 2 tr. ř. z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. ohledně obviněného S. a z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. e), f) tr. ř. ohledně obviněného B. napadený rozsudek zrušil. Ohledně B. pouze ve výroku o trestu a náhradě škody, podle §259 odst. 3 tr. ř. ohledně obviněného B. znovu rozhodl tak, že ho podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák., při nezměněném výroku o vině trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., odsoudil k trestu odnětí svobody na pět let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně obviněného S. v odsuzující části v bodech ad I./1, 2 a ad III. vrátil soudu prvního stupně. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný B. řádně a včas dovolání a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že jeho čin měl být kvalifikován jen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to jen pro skutek popsaný ve výroku rozsudku prvního stupně pod bodem ad II., když podle něj soud druhého stupně nevzal v úvahu jeho argumenty, kterými vyvracel skutková zjištění soudu o spáchání skutku popsaného v uvedeném bodu výroku. Ve vztahu k ostatním skutkům měl odvolací soud postupovat buď stejně jako u obviněného S. , tedy vrátit věc soudu prvního stupně nebo v souladu s návrhem obhajoby jej obžaloby zprostit. Obviněný svůj názor opírá o následující argumenty. Je totiž převědčen, že důkazy, které nalézací soud v hlavním líčení provedl, nemohly vést soud k takovému právnímu posouzení věci, s výjimkou skutku popsaného pod bodem ad II. Obviněný uvedl, že důkazní situaci rozebral v odůvodnění svého odvolání a jen stručně zrekapituloval hlavní argumenty. Má za to, že neexistuje žádný účetní doklad, jím podepsaný, ze kterého by vyplývalo, že převzal od poškozené obchodní společnosti peníze, dále údajně neexistuje důkaz, že smlouvy s údaji o neexistujích prodávajících a neexistujících předmětech prodeje, vyhotovil on. Dalším argumentem je podle obviněného existence stejné důkazní situace u případů poškozených fyzických osob a u poškozené společnosti CPI (C. P. I. , a. s.), přičemž ve vztahu k fyzickým osobám byl zproštěn obžaloby proto, že tyto osoby nevedly účetnictví, narozdíl od právnické osoby CPI, která měla fiktivní obchody evidovány ve svém účetnictví, avšak účetnictví podle obviněného neobsahovalo žádné údaje, z nichž by vyplývala jeho účast na nich. Proto není důvod činit z výsledků zkoumání jiné závěry, než byly učiněny ve vztahu k poškozeným fyzickým osobám. Obviněný je dále přesvědčen, že znalecký posudek z oboru ekonomiky trpí závažnou vadou a nelze vyloučit, že výsledek znaleckého zkoumání může být negativně ovlivněn poškozeným. Zopakoval, že z účetnictví společnosti CPI nevyplývá jakákoliv jeho účast na těchto obchodech. Nebylo vyvráceno, že by dopisoval rukou údaje o datumech či obchodní firmě do návrhů na vklad vlastnického práva a nebylo údajně vyvráceno, že údaje o osobách B. , S. , C. , Č. napsané jeho rukou, psal nikoli sám, ale na základě diktátu ing. D. D. Tyto skutečnosti nemohou vést k jinému skutkovému závěru, než takovému, že skutky popsané pod body ad I. a ad III. se nestaly nebo že je nespáchal on. Soud tedy neměl tyto skutky posoudit jako trestné činy, ale měl ho zprostit obžaloby. Obviněný uvedl, že u skutku ad II. byla částečně odlišná důkazní situace, neboť soud provedl k důkazu výpověď svědka P. N. který uvedl, že po obdržení peněz od zástupce společnosti CPI, tyto bezprostředně předal obviněnému. Obviněný si je vědom, že vzhledem k tomu, že nepředložil soudu pokladní doklad o následném vrácení těchto peněz ing. D. D. , mohl soud dospět k závěru o spáchání tohoto skutku a tento čin naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný uzavřel, že pokud by soud provedl správné právní posouzení skutků, s přihlédnutím ke všem namítaným okolnostem (výše uvedeným, námitkám uvedeným v odůvodnění odvolání a obhájcem při jednání o odvolání před odvolacím soudem) a v neposlední řadě i k zásadě in dubio pro reo, nemohl skutky uvedené pod body ad I. a ad III. posoudit jako trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a §250 odst. 1, 4 tr. zák. Soud měl správně věc posoudit tak jak obviněný uvedl v části II. svého dovolání. Obviněný si je vědom skutečnosti, že svým dovoláním napadá skutková zjištění, je však přesvědčen, že v rámci přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou skutková zjištění neměnná a že pod pojem nesprávné právní posouzení skutku lze zahrnout i nesprávné právní posouzení podmínek pro vynesení zprošťujícího rozsudku v alespoň dílčí části přezkoumávaného rozhodnutí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se obviněného B. zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Obviněný navrhl, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně předložila dovolacímu soudu návrh na odložení výkonu uloženého trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že sám dovolatel v závěru svého podání konstatuje, že jeho dovolací námitky se soustředí na výhrady vůči hodnocení provedených důkazů a skutkovým závěrům, k nimž soud dospěl ve vztahu k jeho jednání popsanému v bodech ad I. a ad III. Státní zástupce nesouhlasí s názorem obviněného, že i takové výhrady naplňují uplatněný dovolací důvod. Zmiňované „právní posouzení podmínek pro vynesení zprošťujícího rozsudku“ se může týkat pouze situace, kdy soud dospěl k takovému skutkovému zjištění, že se buď o trestný čin vůbec nejedná nebo ho nespáchal obviněný. Pokud by takovému zjištění soud nedal výraz zprošťujícím rozhodnutím, pak by se podle státního zástupce jednalo o nesprávné právní posouzení podmínek pro vynesení zprošťujícího rozsudku. V dané věci však o takový případ nejde. Soud naopak zjistil, že skutky popsané ve výroku o vině jsou trestnými činy a spáchal je právě obviněný B. Za této situace neměl žádný důvod uvažovat o podmínkách pro vynesení zprošťujícího rozhodnutí. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod se má týkat nikoli skutkových, nýbrž právních závěrů. Obviněný však v dovolání napadá právě skutková zjištění. V žádném případě podle státního zástupce nebyla zjištěna ani existence tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Nelze podle něj než konstatovat, že obviněný se dovolacími námitkami domáhá zásadně odlišných skutkových závěrů, než k jakým dospěly oba soudy ve věci činné. Takové námitky ovšem nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný důvod dovolání. Státní zástupce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání.
Státní zástupce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Této skutečnosti si je nakonec vědom sám obviněný, když v závěru svého dovolání, které je z velké části rekapitulací argumentů užitých již v odvolacím řízení, uvedl, že uplatněné námitky se týkají skutkových zjištění soudů.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že obviněný dovoláním napadl výhradně skutky popsané pod body ad I. a ad III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, avšak v dovolání uplatnil námitky, které neodpovídají uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože mají výhradně skutkový charakter. Obviněný svými námitkami, že ho odvolací soud měl uznat vinným jen pro skutek popsaný pod bodem ad II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebo že soud nevzal v úvahu jeho argumenty, kterými vyvracel skutková zjištění soudu, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, které jak obviněný uvedl, jsou rekapitulací argumentů uvedených již v odvolání (že neexistují účetní doklady podepsané obviněným, že neexistuje důkaz, že by smlouvy vyhotovil obviněný nebo že znalecký posudek z oboru ekonomiky údajně trpí závažnou vadou, atd.). Je zřejmé, že jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Dále je zřejmé, že námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými (soud druhého stupně zrušil ohledně obviněného B. rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a náhradě škody). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Opakováním svých námitek také v dovolání, obviněný v podstatě staví Nejvyšší soud do role soudu odvolacího a dovolání mylně považuje za další odvolání.
Za dané situace přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Protože dovolací námitky obviněného shledal Nejvyšší soud nezpůsobilými naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání obviněného R. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš