ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.979.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 979/2015-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. září 2015 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného Mgr. M. J. , PhD. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 192/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 192/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 192/2014, bylo podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného Mgr. M. J. , PhD., pro skutek spočívající v tom, že
dne 29. 10. 2014 v době kolem 7.35 hodin v Č. B. při vědomí povinností řidiče motorového vozidla respektovat ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, toto nerespektoval, přičemž nejméně po místní komunikaci v ulici H. ve směru od křižovatky s ulicí J. nábř. směrem k sídlišti V. řídil osobní automobil tov. zn. VW Passat, maje v době řízení vozidla v krvi odebrané mu dne 29. 10. 2014 v 8.20 hodin nejméně koncentraci 2,5 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), jakož i přítomnost kyseliny 11-nor-delta-9-tetrahydrokanabinolkarboxylové (THC-COOH) zjištěné rozborem vzorku krve, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo, neboť látka delta-9-THC je návykovou látkou zařazenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, když v ulici H. před hlavním vstupem na V. Č. B. , byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, se v rámci běžné namátkové silniční kontroly přiznal zakročujícím policistům, že je příležitostným uživatelem marihuany a policisté na základě toho přistoupili k provedení kontroly obviněného na ovlivnění návykovými látkami, v němž byl v podaném návrhu na potrestání spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání dvanácti měsíců, přičemž podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. se po dobu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání obviněný zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu.
Proti tomuto usnesení podal včas stížnost státní zástupce, v níž namítal, že vyjádření obviněného nelze posuzovat jako doznání k činu ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř. a nebyla tak splněna základní podmínka pro rozhodnutí podle §307 odst. 1, případně odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve stížnosti navrhl, aby Krajský soud v Českých Budějovicích podle §149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, stížnost státního zástupce podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Ke stížnosti státního zástupce v odůvodnění usnesení uvedl, že jestliže obviněný při hlavním líčení dne 17. 3. 2015 před Okresním soudem v Českých Budějovicích prohlásil: „Ke skutku se doznávám, stalo se to tak, jak je uvedeno v návrhu na potrestání, …“ a poté vznesl pouze některé výhrady k této formulaci, neznamená to podle Krajského soudu v Českých Budějovicích, že by spáchání skutku nedoznával.
Proti tomuto usnesení podal nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného Mgr. M. J. , PhD. (dále zpravidla jen „obviněný“), dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s těmito rozhodnutími soudů. Základní podmínkou podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. je, kromě splnění procesních podmínek podrobně rozvedených v tomto ustanovení, zjištění, že skutek, o němž je rozhodováno, vykazuje zákonné znaky konkrétního přečinu, v daném případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Tento přečin spáchá ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
V případě ovlivnění řidiče alkoholem je stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla zcela jednoznačně vymezen rozhodovací praxí tak, že způsobilost řídit motorové vozidlo je vyloučena, dosáhne-li hladina alkoholu v krvi řidiče hranice 1 g/kg. U jiných návykových látek však k obdobnému judikaturnímu ustálení zatím nedošlo a z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá nezbytnost dokazování případného vyloučení způsobilosti v každé konkrétní věci (srov. rozhodnutí publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). V případě, kdy je na základě odběru krve, popřípadě moči, stanoven druh a množství návykové látky u řidiče v době řízení motorového vozidla, je proto zpravidla nezbytné přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, posoudil, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (byť zde existují i výjimky – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. 4 Tdo 194/2013).
Při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami lze přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. V případě návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu byly takovou limitní hodnotou stanoveny 2 ng/ml a došlo tak k vymezení dolní hranice, při jejímž dosažení je jednání řidiče posouzeno jako dopravní přestupek. Obdobné limitní hodnoty, které by určily hranici mezi dopravním přestupkem a výše uvedeným přečinem, však nebyly podobným způsobem formou obecně závazného právního předpisu vymezeny. Tyto limitní hodnoty zatím nevyplývají ani z judikatury Nejvyššího soudu.
Pro posouzení stupně ovlivnění obviněného mohou, byť jen nepřímo, posloužit závěry ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie Psychiatrické nemocnice Bohnice, který byl vypracován v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014. I když závěry tohoto posudku nemohou být pro posouzení viny v jiné trestní věci závazné, vzhledem k odborné fundovanosti uvedeného ústavu, mají však do jisté míry obecnou platnost. V tomto posudku uvedený znalecký ústav učinil závěr, že limitní hodnotou představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a vyloučením schopnosti řídit motorové vozidlo je v případě delta-9-tetrahydrokanabinolu hladina 10 ng/ml.
Při aplikaci těchto znaleckých závěrů na trestní věc obviněného, je zřejmé, že obviněný s největší pravděpodobností nemohl svým jednáním naplnit zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť hodnota 2,5 ng/ml delta-9-THC v jeho krvi nedosáhla hranice zmíněné v uvedeném ústavním znaleckém posudku. V úvahu však připadá posoudit toto jednání jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
Podle dovolatele lze ještě zvažovat, zda vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo není v dané věci prokázáno chováním obviněného. V tomto směru mohou za podklad sloužit údaje policistů provádějících silniční kontrolu, kteří uvedli, že obviněného kontrolovali vzhledem ke způsobu jízdy, neboť s vozidlem najížděl ke středu vozovky a po zastavení působil nervózním dojmem, přešlapoval z místa na místo, měl zúžené zornice a zpomalené reakce. Uvedená zjištění by však sama o sobě mohla svědčit pouze o ovlivnění návykovou látkou – tedy naplnění skutkové podstaty přestupku podle zákona o silničním provozu. Navíc okresní soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že tyto údaje vypustil z popisu skutku proto, že policisté je při hlavním líčení již nebyli schopni potvrdit a navíc nervozitu obviněného lze vysvětlit i samotnou policejní kontrolou.
Skutek, který je předmětem trestního řízení, proto s největší pravděpodobností nevykazuje znaky přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, ale mohl by být příslušným správním orgánem posouzen jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto zatíženo vadami, které zakládají dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť tento soud podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného, ač nebyly dány podmínky pro takové rozhodnutí, když skutek nesprávně právně posoudil. Krajský soud v Českých Budějovicích sice věc přezkoumal na základě stížnosti státního zástupce podané v neprospěch obviněného na základě zcela jiného důvodu, tím však v případě řízení o stížnosti nebyl vázán a mohl a měl na jejím základě rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud namísto toho stížnost zamítl jako nedůvodnou, zakládá to pochybení ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, i předcházející usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 4 T 192/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s tím, aby za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Obviněný se k dovolání vyjádřil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Písečky tak, že s argumentací dovolatele se zcela ztotožňuje, protože jednání lze posoudit ,,maximálně“ jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání nebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Při přezkumné činnosti je Nejvyšší soud vázán vymezením důvodu dovolání, protože toto vymezení limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, který upravuje ohrožení pod vlivem návykové látky, platí, že kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
Nejvyšší soud především uvádí k námitkám nejvyššího státního zástupce, že neexistuje žádná definice zákonného znaku přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým je „stav vylučující způsobilost“. Stav vylučující způsobilost je podle judikatury třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. č. 54/1968 Sb. rozh. tr.) a při posuzování této otázky nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával. Různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost pachatele vykonávat provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace. Postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Pokud jde o požití alkoholu, podle poznatků lékařské vědy i judikatury, není žádný ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, jestliže hladina alkoholu v jeho krvi dosáhne nejméně 1,00 g/kg. U jiných návykových látek než alkoholu, je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění takovou látkou a porovnat ho s ustáleným posuzováním stavu vylučujícím způsobilost, který byl přivozen alkoholem, a to zpravidla za pomoci znalce (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2549).
Judikatura tedy vychází z názoru, podle něhož jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §201 odst. 1 tr. zák. (nyní jde o přečin podle §274 odst. 1 tr. zákoníku) o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu srovnej např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, event. její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcí a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). Po stránce subjektivní se vyžaduje u tohoto přečinu úmysl.
Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil se závěry a rozhodnutími soudů obou stupňů a poukázal na to, že základní podmínku zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. je kromě splnění procesních podmínek zjištění, že skutek, o němž je rozhodováno, vykazuje zákonné znaky konkrétního přečinu, v tomto případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal také na to, že při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami je možno rámcově přihlédnout na nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. V případě návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu byly takovou limitní hodnotou stanoveny 2 ng/ml. Tím došlo k vymezení dolní hranice, při jejichž dosažení je jednání řidiče posouzeno jako dopravní přestupek.
Nejvyšší soud přihlédl při přezkoumání rozhodnutí napadeného dovoláním též k obsahu ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie ze dne 8. 12. 2014, který byl vypracován v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014. V této věci byl obviněný stíhán rovněž pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž návykovou látkou byl metamfetamin. V závěru znaleckého posudku ústav uvedl, že u látky 9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinol), je možné stanovit konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla hodnotou 10 ng/ml (= 0,010 mg/l). Přestože se jedná o znalecký závěr učiněný v jiné trestní věci, je Nejvyšší soud přesvědčen, při absenci jiných závěrů tohoto druhu, že je možno tuto hodnotu vztáhnout i na trestní věc obviněného. Jestliže limitní hodnota představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a vyloučením schopnosti pachatele řídit motorové vozidlo je v případě delta-9-tetrahydrokanabinolu 10 ng/ml, je zjištěná hladina v krvi obviněného Mgr. M. J. , PhD., 2,5 ng/ml hluboce pod zmíněnou hodnotou. S přihlédnutím k tomu zřejmě nelze posoudit skutek obviněného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. V úvahu přichází posouzení jednání obviněného jako přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Takového přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s §5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z chování obviněného v této věci ani obviněného stíhaného ve věci Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014 při kontrole Policií České republiky nebyly zjištěny takové příznaky požití návykové látky jako je tomu zpravidla o požití alkoholu jako návykové látky.
Dovolatel opírá dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. protože došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně, ačkoliv byly dány důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Tedy že bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel tedy namítá, že skutek byl nesprávně posouzen jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a že proto nebyly splněny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání.
Státní zástupce již ve své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že nebyla splněna zákonná podmínka pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. zákoníku, a to doznání obviněného. Přitom doznání obviněného musí být obsaženo v jeho výpovědi podle §90 a násl. tr. ř. Doznáním, a to i pokud jde o otázku zavinění se přitom rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. č. 6/1996 Sb. rozh. tr.). Zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání nejsou splněny, jestli obviněný popírá zavinění. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že obviněný souhlasí s podmíněným zastavením trestního stíhání.
Z protokolu o hlavním líčení před soudem prvního stupně ze dne 17. 3. 2015 vyplývá, že obviněný vypověděl následující: „Ke skutku se doznávám, stalo se to tak, jak je uvedeno v návrhu na potrestání, ale nesouhlasím s tím záměrem, který je tam akcentovaný. Mám trochu terminologický problém s tím, že jsem byl pod vlivem, byť akcentuji, že to tak zákon bere, když jsem měl THC v krvi. Načetl jsem k tomu hodně literatury, a pokud se v něčem vědecké publikace shodují, tak v tom, že na základě samotné přítomnosti THC v krvi nelze říci, zda je člověk pod vlivem.“ Takové částečné doznání je v rozporu s výše uvedenými požadavky, neboť zpochybňuje úmyslné zavinění. I z tohoto důvodu je zřejmé, že zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyly splněny, neboť uvedené ustanovení trestního řádu výslovně podmiňuje rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání tím, že obviněný splní podmínky uvedené v §307 odst. 1 tr. ř. (srov. ,,rozhodne pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1“). Ze spisu je zřejmé, že nebyla splněna podmínka podle §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívající v tom, že se obviněný k činu doznal.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí trpí všemi vadami, které dovolatel uplatnil v dovolání, které opřel o výše zmíněné dovolací důvody. Nejvyšší soud po tomto zjištění proto rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 192/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Soud prvního stupně, kterému byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu