ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.981.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 981/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. srpna 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 112/2013, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 81 T 112/2013, uznal obviněného J. J. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku na náhradu škody poškozené Pojišťovny VZP, a. s., se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: 27116913, a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. J. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. J. včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že do jisté míry lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, pokud shledal vadu v popisu skutku výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neboť z něj nebylo možno dovodit naplnění všech zákonných znaků spáchaného přečinu. Dále namítl, že odvolací soud však sám připustil, že náležitá skutková zjištění soudu prvního stupně nechybějí v rozsudku tohoto soudu. Uvedl, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že to bylo právě jednání obviněného, jímž byl zapříčiněn pád poškozeného, který při něm utrpěl vážná zranění. Bylo prokázáno, že obviněný poškozeného uchopil za oděv, zvedl jej ze židle, aby jej vyvedl z restaurace a takto učinil několik „krůčků“. Při této manipulaci poškozený upadl a v důsledku tohoto pádu u něj došlo ke zraněním, která byla v rozsudku podrobně popsána a která byla správně posouzena jako těžká újma na zdraví. Nejvyšší státní zástupce tak uzavřel, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývala příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým protiprávním následkem. Za této situace ani absence odvolání státního zástupce nebránila odvolacímu soudu doplnit rozhodné skutečnosti do skutkové věty, ačkoliv byl odvolací soud vázán zásadou zákazu reformationis in peius ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. Takové doplnění chybějící části popisu skutku by totiž nevedlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť by jím odvolací soud neměnil rozsah ani závažnost trestné činnosti, ani nezpřísnil právní kvalifikaci či uložený trest.
Nejvyšší státní zástupce je z těchto důvodů přesvědčen, že postupem odvolacího soudu byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. J. ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedl, že soud prvního stupně rozhodl o jeho vině i přesto, že nebyl naplněn obligatorní znak skutkové podstaty souzeného trestného činu, a to příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem újmy na zdraví poškozeného. Soud prvního stupně se podle jeho názoru při dokazování nezaměřil na zjištění příčiny pádu poškozeného na zem. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že poškozeného úmyslně při zvedání upustil, shodil, srazil jej na zem apod. Dále uvedl, že jeho jednání spočívající v pomoci při poklidném vyvádění z restaurace, při němž nebylo využito pohrůžek ani násilí apod., nemůže být kvalifikováno jako protiprávní jednání. Závěrem shrnul, že příčinou vzniku újmy na zdraví poškozeného byl jeho pád na zem, který on nezavinil. Jeho následná pomoc při zvedání poškozeného ze židle není příčinou vzniklého následku. Příčinou tohoto pádu mohlo být uklouznutí či opilost poškozeného, kterou však nemohl rozumně předvídat. Tento následek byl pro něj naprosto neočekávaný a nepředvídatelný. Uvedl, že žádný z provedených důkazů neprokazuje jeho zavinění v souvislosti s pádem poškozeného na zem. Závěrem uvedl, že i pokud by do skutkové věty výroku o vině byl odvolacím soudem doplněn podrobnější popis skutku, pak i přesto by bylo vydáno zprošťující rozhodnutí, a to právě z důvodu absence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě újmy na zdraví poškozeného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. J. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší státní zástupce právně relevantně namítl, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývala příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým protiprávním následkem. Za této situace ani absence odvolání státního zástupce nebránila odvolacímu soudu doplnit rozhodné skutečnosti do skutkové věty, ačkoliv byl odvolací soud vázán zákazem reformationis in peius ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř., neboť takové doplnění chybějící části popisu skutku by nevedlo ke zhoršení postavení obviněného.
Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud může ve věci sám rozhodnout rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Podle §259 odst. 4 tr. ř. odvolací soud může změnit napadený rozsudek v neprospěch obžalovaného jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
Nejvyšší soud přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce. Z popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 19. 12. 2012 kolem 18:00 hod. v B. , okr. F. –M. , v restauraci Casino, opakovaně vyzval poškozeného P. J. k tomu, aby z restaurace odešel, uchopil ho za oděv s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž došlo k pádu poškozeného na zem a poškozený utrpěl zranění spočívající v tříštivé spirální zlomenině dolního konce pravé holenní kosti a tříštivé zlomenině dolního konce pravé lýtkové kosti v místě zevního kotníku doprovázené otokem a krevním výronem a krevní podlitině na obličeji v oblasti kořene nosu a levého obočí se stopami po krvácení z nosu, s dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí, nutnou hospitalizací, léčebnými zákroky a omezením možnosti chůze v délce překračující 6 týdnů.
Odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem. V odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že skutek, tak jak byl popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nevystihuje znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z popisu skutku není zřejmé, jakým jednáním obviněného došlo k pádu poškozeného na zem a vzniku jeho závažného zranění. Ve skutkové větě bylo pouze uvedeno: ,,...obviněný uchopil poškozeného za oděv s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž došlo k pádu poškozeného na zem…“ Odvolací soud dále uvedl, že byť soud prvního stupně vysvětlil na str. 5 odůvodnění svého rozhodnutí podrobně skutečnosti, které byly prokázány dokazováním a které jej vedly k závěru o vině obviněného, nebylo možné nesprávný popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v rámci odvolacího řízení napravit. Podle názoru odvolacího soudu by to bylo možné pouze v případě, kdyby bylo podáno odvolání státním zástupcem v neprospěch obviněného.
Takový závěr odvolacího soudu je nesprávný. Nejvyšší soud poukazuje na to, že skutek, tak jak byl popsán ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje dostatečný popis takových skutkových okolností, které by odpovídaly zákonným znakům skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je popsáno jednání obviněného tak, že „obviněný J. J. vyzval poškozeného P. J. , aby z restaurace odešel, uchopil ho za oděv s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž došlo k pádu poškozeného na zem, při kterém poškozený utrpěl několikanásobná zranění“. Takový popis skutku dostatečně nevystihuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného spočívajícím v uchopení poškozeného a snahy o jeho vyvedení z restaurace, a následkem spočívajícím v pádu a vzniku zjištěných poranění.
Nejvyšší soud však zjistil z trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 81 T 112/2013, že chybějící popis skutkových okolností naplňující znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, zejména vyjádření příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a škodlivým následkem v podobě zranění poškozeného, obsahuje odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a to i s podrobným rozborem provedených důkazů a jejich hodnocení, které k těmto závěrům směřovalo. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že nelze vycházet z výpovědi poškozeného, který svoji výpověď proti přípravnému řízení částečně změnil a opakovaně u hlavního líčení uvedl, že ho obviněný kopl do vnitřní strany nohy a způsobil mu takto zlomeninu. Soud prvního stupně tedy vycházel z výpovědi obviněného, která byla v podstatě potvrzena i výpovědí znalkyně. Bylo tedy prokázáno, že došlo k rozepři mezi obviněným a poškozeným, kterou chtěl obviněný vyřešit tím, že poškozeného vyvede z restaurace. Proto poškozeného uchopil za oděv, zvedl jej ze židle s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž učinil pár krůčků. Přitom došlo k pádu poškozeného na zem a tím, že poškozený dosedl na svoji pravou nohu došlo ke zranění této nohy. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem v podobě zranění poškozeného proto byla bez důvodných pochybností prokázána, neboť pokud by obviněný neuchopil poškozeného za oděv, nezvedal ho ze židle a neučinil by s ním pár krůčků ve snaze ho vyvést z restaurace, nedošlo by k pádu poškozeného na zem a ke vzniku vážného zranění. Obviněný mohl a měl předpokládat, že při zvedání poškozeného, který požil alkoholické nápoje, může dojít i k tomu, že poškozený uklouzne, spadne a způsobí si zranění, k čemuž také následně došlo a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se tak nestane.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že soud prvního stupně nedostatečně vyjádřil ve skutkové větě výroku o vině rozsudku všechny skutkové okolnosti svědčící o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto vadu však měl odstranit již odvolací soud. Ten v této věci sice rozhodoval pouze na podkladě odvolání obviněného a platil tedy pro jeho rozhodnutí tzv. zákaz reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.), tedy zákaz rozhodnutí k horšímu, ale tato okolnost nápravě zjištěné vady podle názoru Nejvyššího soudu nijak nebránila.
Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného podle citovaného ustanovení je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu odvolání podaného výlučně ve prospěch obviněného, nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny a popř. nejsou ani rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tedy jestliže použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, resp. trestných činů, jimiž byl uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval. Takovéto doplnění rozhodných skutkových zjištění totiž samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl uznán vinným, nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).
Nejvyšší soud proto shledal, že odvolacímu soudu nic nebránilo, aby zjištěnou vadu rozsudku soudu prvního stupně napravil a popis skutku zcela v souladu s jeho skutkovými zjištěními doplnil. Takové doplnění chybějící části popisu skutku by totiž nevedlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť by jím odvolací soud neměnil rozsah ani závažnost trestné činnosti, ani nezpřísnil právní kvalifikaci či uložený trest. Odvolací soud tedy měl napadený rozsudek pro vytknutou vadu zrušit v celém rozsahu a na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku soudu prvního stupně správně zjištěn, sám znovu ve věci rozhodnout. Odvolacímu soudu nic nebránilo, aby doplnil popis skutku v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. J. je důvodné, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Ostravě vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.). O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek