ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.983.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 983/2016-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2016 o dovolání obviněného J. N ., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 2 To 18/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 21/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 69 T 21/2014, byl obviněný J. N. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §53 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných J. G. a L. H.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně v podstatě v tom, že
- obvinění J. G., J. N. a L. H. společně po předchozí vzájemné dohodě na přepadení pobočky České spořitelny, a.s., v Ch., okr. K., přijeli dne 30. 10. 2013 v dopoledních hodinách vozidlem řízeným obviněným J. G. do Ch., kde nejprve obvinění J. G. a J. N. šli obhlédnout situaci v pobočce banky a jejím okolí, obviněný J. G. poté odešel pro auto a přijel s ním na náměstí, kde se nachází pobočka, do auta se posadil obviněný J. N. a na znamení obviněného J. G. vstoupil do pobočky České spořitelny, a.s., maskovaný černou kuklou, přistoupil ke stolu, kde seděla pracovnice banky A. Z., na kterou mířil krátkou střelnou zbraní, vyzval ji k vydání peněz, podal jí igelitový sáček k uložení peněz, přistoupil k další pracovnici banky T. N., na kterou rovněž namířil stejnou zbraň s výzvou k vydání peněz, obě pracovnice mu z obavy z použití zbraně vydaly hotovost v celkové částce 43 000 Kč, načež obviněný J. N. z pobočky banky odešel, nasedl do vozidla, v němž byl za volantem obviněný L. H., který mezitím hlídal na ulici, z místa všichni tři obvinění odjeli a ještě ve vozidle si uvedenou hotovost ve stejném poměru rozdělili (bod 1 výroku o vině),
- obvinění J. G. a J. N. společně po vzájemné dohodě dne 3. 2. 2014 kolem 18,35 hodin v úmyslu zmocnit se hotovosti, kterou u sebe měla poškozená A. H. jako pracovnice směnárny, obviněný J. G. automobilem přivezl obviněného J. N. do obce M. n. H., okr. P., seznámil ho se situací na místě, s místem bydliště poškozené a označil mu poškozenou, která poblíž svého bydliště vystoupila z jiného automobilu, načež ji obviněný J. N. sledoval a v prostoru před domem čp. ......, kde si ho poškozená všimla a dotázala se ho, co chce, ji pod pohrůžkou zabití vyzval k vydání kabelky, což poškozená odmítla, obviněný J. N. ji natlačil na vchod do domu, poodstoupil, namířil na ni pistoli, znovu ji vyzval k vydání kabelky a pohrozil, že jinak ji zastřelí, opět ji natlačil na vrata, během vzájemné šarvátky došlo k samovolnému výstřelu z plynové pistole bez zranění poškozené, poté obviněný J. N. odtáhl poškozenou na komunikaci před domem, kde ji strhl na zem, kopal do ní, udeřil ji pistolí do oblasti temene, pod pohrůžkou zabití se opětovně dožadoval vydání kabelky, avšak byl vyrušen osobami ze sousedství, proto z místa utekl a vozidlem, v němž na něj čekal obviněný J. G., oba obvinění odjeli, přičemž obviněný J. N. způsobil poškozené tržnou ránu o délce 5 cm ve vlasové části temene hlavy s nutností chirurgického ošetření, oděrky a zhmožděniny na dolních i horních končetinách a posttraumatickou stresovou poruchu přetrvávající do současnosti (bod 2 výroku o vině).
O odvoláních, která podali obviněný J. N. proti všem jeho se týkajícím výrokům, obviněný J. G. proti jeho se týkajícímu výroku o trestu a státní zástupce ohledně obviněného J. N. proti výroku o vině v jeho neprospěch a proti výroku o trestu v jeho prospěch a ohledně obviněného J. G. proti výroku o vině a trestu v jeho neprospěch, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 2 To 18/2015. Z podnětu odvolání obviněného J. N. byl rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené A. H. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. H. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného J. G. a státního zástupce byla podle §256 tr. ř. zamítnuta. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně nezměněn.
Obviněný J. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl proto, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině a trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil rozsáhlé námitky v tom smyslu, že skutek byl vadně posouzen podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, že měl být kvalifikován podle §173 odst. 2 písm. a) tr. zák. a že v souvislosti s aplikací tohoto ustanovení mu měl být přiznán statut spolupracujícího obviněného. Na to navazovaly námitky, které uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle kterých mu měl být s použitím ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranici sazby. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítl, že Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o jeho odvolání v části týkající se výroku o vině a trestu a že ve skutkové části výroku o vině není uveden údaj o délce pracovní neschopnosti poškozené A. H. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nic bližšího neuvedl, ale z obsahového kontextu dovolání je patrno, že tento dovolací důvod vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný J. N. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci jeho věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci obviněného k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
V posuzované kauze Vrchní soud v Olomouci rozhodl napadeným rozsudkem znovu poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 16. 6. 2015 byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1472/2015, s tím, že Vrchnímu soudu v Olomouci bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. Vrchní soud v Olomouci odstranil vady vytknuté citovaným usnesením Nejvyššího soudu a napadeným rozsudkem ze dne 21. 3. 2016 rozhodl způsobem, který lze akceptovat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Jednáním uvedeným v obou bodech výroku o vině obviněný J. N. naplnil znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jednáním uvedeným v bodě 2 výroku o vině naplnil i znaky uvedené v §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť způsobil poškozené A. H. posttraumatickou stresovou poruchu, která měla povahu těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (delší dobu trvající vážná porucha zdraví). Námitky obviněného zaměřené proti posouzení skutku podle §172 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jsou evidentně bez opodstatnění, jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1472/2015, nicméně obviněný je znovu pojal do nynějšího dovolání.
Na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie soudy spolehlivě zjistily povahu a míru závažnosti poruchy duševního zdraví poškozené, délku jejího trvání i příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a tímto následkem. Ze zjištění soudů vyplývá, že posttraumatická stresová porucha se u poškozené demonstruje zejména emočním ochromením, zvýšenou hladinou úzkosti a ostražitosti na ohrožující podněty, poruchami spánku, výkyvy krevního tlaku, zrychlením srdeční akce, psychogenní dechovou nedostatečností, nepotlačitelným nutkáním k vyhýbavému a zabezpečovacímu chování, omezením volného pohybu na veřejnosti a celkovým snížením osobní výkonnosti. Tyto projevy poruchy duševního zdraví poškozené v souhrnu představují velmi podstatný zásah do obvyklého způsobu jejího života a mají povahu „vážné poruchy zdraví“ ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku. Navíc jde o psychotrauma, které je definitivní a nezvratné, což bylo ve výroku o vině vyjádřeno tím, že u poškozené jde o poruchu zdraví „přetrvávající do současnosti“ (míněno do doby vyhlášení rozsudku). Jedná se tedy o „delší dobu trvající poruchu zdraví“ ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Vadou výroku o vině není, že naplnění tohoto znaku nebylo vyjádřeno délkou pracovní neschopnosti poškozené. Obviněný J. N. se snažil zpochybnit příčinnou souvislost mezi svým jednáním a zjištěnou vážnou poruchou duševního zdraví poškozené, a to odkazem na dřívější psychické obtíže poškozené. Tyto námitky jsou bez opodstatnění. Soudy na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie správně zjistily, že dřívější traumatizující události v životě poškozené měly ve vztahu k diagnostikované posttraumatické stresové poruše klinicky zanedbatelný význam. Uváží-li se, že ze strany obviněného šlo o razantní, bezohledné a překvapivé přepadení poškozené na ulici ve večerních hodinách zimního dne, nota bene s použitím střelné zbraně, ze které vyšel výstřel, pak není nic nepřijatelného na zjištění, že následkem uvedeného jednání byl tak závažný zásah do duševního zdraví poškozené, jak byl popsán výše. Pro úplnost lze dodat, že z hlediska subjektivní stránky k odpovědnosti pachatele za těžší následek postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost, tj. i nevědomá nedbalost podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. O nedbalostním zavinění obviněného J. N. ve vztahu k těžké újmě na zdraví poškozené A. H. nemohou být žádné důvodné pochybnosti. Obviněný ostatně v tomto směru výslovně nic ani nenamítal.
Ve vztahu k bodu 1 výroku o vině se obviněný J. N. podaným dovoláním dožadoval toho, aby útok spočívající v přepadení pobočky České spořitelny, a.s., v Ch. byl kvalifikován podle §173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž vyjádřil názor, že v tomto směru spáchal čin jako člen organizované skupiny. Obviněný se tím ve skutečnosti domáhal přísnějšího právního posouzení skutku oproti tomu, jak ho posoudily soudy. Vzhledem k ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. se může zpřísnění právního posouzení skutku domáhat pouze nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněného, a nikoli obviněný, byť by tím sledoval splnění podmínek pro to, aby mohl být považován za spolupracujícího obviněného podle §178a odst. 1 tr. ř. Námitkami obviněného ohledně právního posouzení skutku podle §173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se Nejvyšší soud tudíž dále nezabýval.
Námitky týkající se postavení obviněného z hlediska otázky, zda je spolupracujícím obviněným podle §178a odst. 1 tr. ř., nemají žádný vztah k právnímu posouzení skutku ani k jinému hmotně právnímu posouzení a nejsou proto dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný J. N. byl uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a v rámci sazby odnětí svobody stanovené v §173 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od pěti let do dvanácti let mu byl trest odnětí svobody uložen na devět let. Tento trest mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Námitky obviněného v tom smyslu, že mu byl trest uložen mimo meze, v nichž se mohl soud při stanovení výměry trestu pohybovat, nemají žádné opodstatnění.
Obviněný vyvozoval zmíněné námitky z toho, že státní zástupce mu v obžalobě přiznal statut spolupracujícího obviněného, že soudy mu tento statut neoprávněně odňaly, a že pokud by mu ho ponechaly, měly mu uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici sazby s použitím ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný tím vyjádřil názor, že mu měl být uložen trest odnětí svobody, jehož výměra by nedosahovala ani spodní hranice sazby stanovené v §173 odst. 2 tr. zákoníku. Těmto námitkám Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Okolnost, že státní zástupce v obžalobě podané na všechny tři obviněné pro zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (přepadení pobočky České spořitelny, a.s., v Ch.) a na obviněné J. G. a J. N. pro zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (přepadení poškozené A. H.) označil obviněného J. N. za spolupracujícího obviněného podle §178a odst. 1 tr. ř., není pro soud závazná v otázce právního posouzení skutku, v otázce použití ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku při ukládání trestu ani v samotné otázce splnění podmínek ustanovení §178a odst. 1 tr. ř.
Soudy na rozdíl od obžaloby posoudily oba útoky jako jeden pokračující trestný čin kvalifikovaný u obviněných J. G. a L. H. jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a u obviněného J. N. jako zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §178a odst. 1 tr. ř. v řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný, a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
Podle §58 odst. 4 tr. zákoníku soud sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby pachateli označenému jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky stanovené v §178a odst. 1 tr. ř. a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a přitom vezme v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zločinem spáchaným členy organizované skupiny, k jehož objasnění přispěl, dále význam takového jeho jednání, osobu pachatele a okolnosti případu, zejména zda a jakým způsobem se podílel na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním případně způsobil.
Postavení obviněného J. N. při ukládání trestu bylo z hlediska ustanovení §178a odst. 1 tr. ř. ovlivněno především tím, že součinnost všech tří obviněných při přepadení pobočky České spořitelny, a.s., v Ch. (bod 1 výroku o vině) soudy neposoudily jako čin členů organizované skupiny ve smyslu §173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ale jen jako spolupachatelství zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Při přepadení poškozené A. H. (bod 2 výroku o vině) obviněný J. N. spáchal zločin loupeže kvalifikovaný podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, zatímco jednání obviněného J. G. jako spolupachatele bylo posouzeno jako zločin loupeže jen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. N. tedy spáchal závažnější trestný čin, než byl trestný čin ostatních dvou obviněných, k jehož objasnění svou výpovědí přispěl. Za tohoto stavu se příčí logice i principům spravedlnosti, aby obviněný J. N. těžil z výhody, kterou jinak poskytuje ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku spolupracujícímu obviněnému.
Již v usnesení ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1472/2015, Nejvyšší soud vysvětlil, že mezi hledisky kumulativně stanovenými v ustanovení §178a odst. 1 tr. zákoníku jsou také osoba obviněného a okolnosti případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil, a že obviněný J. N. tato kritéria nesplňuje. Obviněný je mnohonásobným recidivistou, který byl naposledy odsouzen ve věci Okresního soudu v Přerově sp. zn. 5 T 161/2009 pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k trestu odnětí svobody na čtyři roky, který vykonal dnem 11. 6. 2013. Nyní posuzovanou trestnou činnost tedy spáchal krátce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, což ukazuje na jeho hlubší sklon k páchání násilné trestné činnosti loupežného charakteru. Z okolností nyní posuzovaného případu je nutno zdůraznit, že obviněný J. N. při obou útocích sehrál roli přímého vykonavatele násilného jednání proti přepadeným osobám. Do pobočky České spořitelny, a.s., vnikl maskován černou kuklou, se střelnou zbraní v ruce napadl dvě pracovnice banky, pohrůžkami zabitím je donutil k vydání hotovosti a po spáchání činu se podílel na rozdělení výtěžku. Poškozenou A. H. přepadl na ulici, k vydání kabelky s hotovostí se ji snažil donutit hrubým fyzickým násilím a pohrůžkou zastřelením a způsobil jí vážnou poruchu duševního zdraví nezvratné povahy. I když sám nebyl iniciátorem žádného z obou posuzovaných útoků, jeho jednání mělo pro jejich provedení zcela zásadní význam. Zákonná hlediska vymezená v §178a odst. 1 tr. zákoníku jako „osoba obviněného“ a „okolnosti případu“ neumožňují přiznat obviněnému J. N. dobrodiní zákona ve formě uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby s použitím ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Výrok v rozhodnutí chybí nebo je neúplný v případě, že soud rozhodnutím nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí a o čem měl rozhodnout.
V napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci žádný výrok nechybí ani není neúplný. Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o odvoláních, která podali obvinění J. N. a J. G. a státní zástupce ohledně těchto dvou obviněných. Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání obviněného J. N. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ve výroku o povinnosti obviněného J. N. k náhradě škody způsobené poškozené A. H., přičemž odkázal tuto poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních, a zamítl odvolání obviněného J. G. a státního zástupce. Tím Vrchní soud v Olomouci plně vyčerpal to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí.
I když obviněný J. N. podal odvolání také proti výroku o vině a proti výroku o trestu a Vrchní soud v Olomouci ponechal tyto výroky beze změny, nepřicházelo v úvahu, aby nějakým dalším zvláštním výrokem výslovně rozhodoval o té části odvolání obviněného, které nevyhověl a kterou považoval za nedůvodnou, zejména nepřicházelo v úvahu, aby tuto část odvolání zamítal. Z toho, jak je konstruováno rozhodnutí odvolacího soudu (§253 – §262 tr. ř.), vyplývá, že pokud je namístě zamítnout odvolání, musí jít o rozhodnutí, jímž se odvolání zamítá jako celek, a nikoli jen jeho část. Naproti tomu jestliže odvolací soud po přezkoumání rozsudku shledá důvod pro zrušení vadné části rozsudku, kterou lze oddělit od ostatních částí, zruší jen vadnou část rozsudku, případně i další výroky, které mají podklad ve vadném a zrušeném výroku, aniž zamítá odvolání v části, v níž není důvodné. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci je s těmito zásadami v naprostém souladu.
Rovněž v rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně žádný výrok nechybí ani není neúplný. Namítaná absence údaje o délce pracovní neschopnosti poškozené A. H. ve skutkové části výroku o vině obviněného J. N. nepředstavuje žádnou neúplnost tohoto výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť neznamená, že by soud nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. Výrok o vině obviněného J. N. se skládá z části, v níž jsou popsána skutková zjištění soudu, dále z tzv. právní věty, v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud ve skutku spatřoval, a konečně z údaje, jímž byl trestný čin označen pojmenováním a citací příslušného zákonného ustanovení. Pokud měl obviněný svou námitkou ohledně délky pracovní neschopnosti poškozené na mysli neúplnost skutkových zjištění, nelze z toho vyvozovat neúplnost výroku z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Použitelnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uvedené variantě je ve věci obviněného J. N. možné připustit ve vztahu k výroku o vině a trestu s ohledem na to, že tyto výroky obsažené v rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně zůstaly napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci nedotčeny. V tomto ohledu je napadený rozsudek materiálně srovnatelný s rozhodnutím o zamítnutí odvolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je ve zmíněné variantě konstruován tak, že je vázán na některý z ostatních dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného J. N. zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas státního zástupce a obviněného. To je třeba konstatovat proto, že obviněný prostřednictvím obhájce v podání ze dne 21. 6. 2016 sdělil, že „chce být projednání dovolání přítomen“, což znamená, že projevil nesouhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu