Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.09.2012, sp. zn. 7 Tdo 988/2012 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.988.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.988.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 988/2012-13 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. 9. 2012 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. N. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 10 To 90/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 110/2011 a rozhodl takto: Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 10 To 90/2012. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §2651 odst. l tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 6 T 110/2011, byl obviněný M. N. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na tři roky. Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Hradci Králové v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 5. 2011 kolem 11,00 hodin v H. K. na parkovišti před obchodním domem Makro požádal poškozeného M. B. , aby k němu nastoupil do vozidla, začal se s vozidlem rozjíždět, neumožnil poškozenému vystoupit, a když poškozený vytáhl mobilní telefon, aby zavolal policii, obviněný mu ho vytrhl z ruky, vzal z podlahy sekerku, pohrozil poškozenému, aby nic nezkoušel, a požadoval po něm, aby zanechal vztahu s M. P. , se slovy, že pokud se k němu M. P. nevrátí, budou praskat kosti, že ví, že obviněný má dvě pěkné dcery, a že je na poškozeném, aby zařídil, že se k němu M. P. vrátí, neboť jinak jsou pro ni jen dvě možnosti, a to pitevna nebo psychiatrie, že ji tam dostane, a následně zavezl poškozeného zpět na parkoviště před obchodním domem a odjel. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 10 To 90/2012. Podle §257 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek zrušen a podle §222 odst. 2 tr. ř. byla věc postoupena Magistrátu města Hradec Králové. Krajský soud v Hradci Králové takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že „je namístě věc vyřídit podle práva přestupkového“, a to se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe, jak je zakotvena v ustanovení §12 odst.2 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Toto usnesení napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. f), g) tr. ř. Vyjádřil názor, že v posuzované věci nebyly dostatečné důvody k aplikaci ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst.3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného pohrůžkou násilí nutí, aby něco konal, a spáchá takový čin se zbraní. Zbraní se podle §118 tr. zákoníku rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Skutkový stav, tak jak ho zjistil Okresní soud v Hradci Králové a jak z něho v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, evidentně vykazuje znaky uvedeného zločinu. Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda na posuzovaný případ bylo možné aplikovat ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a zároveň je výrazem toho, že trestní právo je krajním prostředkem ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Subsidiarita trestní represe neznamená, že se trestní odpovědnost neuplatní, jestliže existuje i jiný typ odpovědnosti za protiprávní čin. Z důvodu subsidiarity je trestní odpovědnost vyloučena jen za situace, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí odpovědnosti, které se demonstrují zejména splněním cíle reparačního a preventivního, přičemž represivní funkce není v daném případě nezbytná. V posuzované věci není v popředí reparační cíl odpovědnosti, neboť jednání obviněného nemělo za následek hmotnou škodu na cizím majetku. Jednání obviněného však přesto bylo citelným zásahem do sféry svobodné vůle poškozeného. Obviněný si chtěl tímto zásahem zajistit obnovení svého soužití s M. P. a jeho zásah směřoval k tomu, aby s ní svůj vztah ukončil poškozený. Incident tedy souvisel se záležitostí, která byla omezena čistě jen na soukromý život obou aktérů. Jednání obviněného ovšem výrazně vybočilo z mezí, v nichž lze s vyšší mírou tolerance nazírat na silácké a přehnaně ostré slovní výroky mezi účastníky konfliktu vyplývajícího ze vztahu dvou mužů k jedné ženě. Obviněný se neomezil jen na holé slovní výroky na adresu poškozeného, ale zjevně se snažil dodat jim větší razance a účinnosti tím, za jakých okolností a jakým způsobem je pronášel. Obviněný totiž v podstatě vlákal poškozeného do svého vozidla, odjel s ním z místa, znemožnil mu vystoupit a zabránil mu v přivolání pomoci. Jednání obviněného tak již nabývalo rysů únosu. Důraznost svých výhrůžek obviněný zesílil tím, že proti poškozenému vytáhl sekerku a že je rozšířil i na děti poškozeného a na samotnou osobu, o kterou se mu konec konců jednalo (M. P. ). Posuzovaný skutek se tedy vyznačuje přítomností širšího okruhu závažných okolností, které ho v souhrnu charakterizují nejen jako čin vyloženě kriminální povahy, ale zároveň jako čin vyššího stupně společenské škodlivosti, což ostatně nalezlo výraz v přísnější právní kvalifikaci činu podle §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zájem na obnovení vztahu se ženou, s kterou navázal vztah poškozený, se obviněný snažil prosadit naprosto nepřijatelným způsobem, jímž zároveň dal najevo značnou míru rozhodnosti a odhodlání dosáhnout svého záměru. V reakci na tuto stránku věci je třeba považovat trestní represi za adekvátní prostředek k tomu, aby obviněný byl do budoucna odrazen od uvedeného způsobu prosazování svého zájmu a aby mu v takovém prosazování vlastního zájmu bylo zabráněno. K dosažení takto chápaného preventivního cíle odpovědnosti za protiprávní čin rozhodně není dostatečně způsobilá pouhá odpovědnost za přestupek. Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil své rozhodnutí jednak tím, že obviněný neunesl fakt, že M. P. navázala nový partnerský vztah s poškozeným, a jednak bezúhonností obviněného. Toto zdůvodnění ukazuje nato, že Krajský soud v Hradci Králové při posuzování povahy a závažnosti činu jednostranně ve prospěch obviněného přecenil dvě dílčí hlediska uvedená v §39 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž jsou osoba obviněného a jeho pohnutka, a že nedostatečně zhodnotil ostatní hlediska, zvláště pak ta, která se vztahují k samotnému skutku a k výrazné míře zavinění obviněného. Nejvyšší soud tak shodně s nejvyšším státním zástupcem dospěl k závěru, že posuzovaný čin obviněného vykazuje již takový stupeň společenské škodlivosti, který vylučuje věc z dosahu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku a vzhledem ke kterému je namístě uplatnění trestní odpovědnosti obviněného. Pokud Krajský soud v Hradci Králové usoudil, že skutek lze posoudit jen jako přestupek, je napadené usnesení rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Postoupení věci jinému orgánu pak je rozhodnutím, pro které nebyly podmínky, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud taková rozhodnutí případně byla učiněna, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Hradci Králové znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové a při tom se bude řídit právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. září 2012 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. f) tr.ř.
§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/05/2012
Spisová značka:7 Tdo 988/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.988.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vydírání
Dotčené předpisy:§175 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01