ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.989.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 989/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2008 o dovolání obviněného Z. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 8/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 20 T 8/2008, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. l tr. zák. na čtyři léta, a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 13 To 104/2008. Podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a napadl tento rozsudek v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se změnou výroku o trestu, ke které přistoupil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Vyjádřil názor, že Okresní soud v Pardubicích o trestu rozhodl v souladu s ustanoveními §23 tr. zák., §31 tr. zák., a vytkl, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se polehčujícími okolnostmi zabýval jen formálně, aniž jim dal odpovídající výraz v rozhodnutí o trestu. Kromě toho obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl ve veřejném zasedání, jemuž nebyl přítomen obhájce, který se omluvil a požádal o změnu termínu jeho konání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S odkazem na tento dovolací důvod není možné napadat samotný výrok o trestu a namítat nepřiměřenost trestu z hlediska jeho účelu (§23 odst. l tr. zák.) a z hledisek rozhodných pro stanovení jeho druhu a výměry (§31 odst. l tr. zák.). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (tento dovolací důvod obviněný neuplatnil).
Třebaže je posouzení přiměřenosti uloženého trestu z hlediska ustanovení §23 odst. l tr. zák., §31 odst. l tr. zák. otázkou aplikace hmotného práva, nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jde o to, že jak dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. jsou hmotně právními dovolacími důvody, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. má povahu obecného hmotně právního dovolacího důvodu, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. má povahu speciálního dovolacího důvodu ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že proti samotnému výroku o uložení trestu je možné uplatnit jen speciální hmotně právní dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. h) tr. ř. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako námitky naplňující dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., by byl nelogický, protože by činil ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. v podstatě bezpředmětným, bezobsažným, nadbytečným a nefunkčním. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu bylo vždy „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. a tím pádem by ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Pokud jde o samotný výrok o uložení trestu, je dovolání určeno jen k nápravě těch nejvýznamnějších pochybení, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Účelem dovolání rozhodně není to, aby samotný výrok o uložení trestu učiněný soudy prvního a druhého stupně byl jen z hlediska přiměřenosti trestu přezkoumáván ještě třetí instancí.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se nepřítomnosti obhájce při veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. V tomto ohledu jde o otázku dodržení či porušení p r o c e s ní c h ustanovení, zatímco deklarovaný dovolací důvod spočívá v porušení h m o t n é h o práva. Lze jen poznamenat, že k přítomnosti obhájce v řízení se vztahuje dovolací důvod podle §265b odst. l písm. c) tr. ř., avšak obviněný z tohoto důvodu dovolání nepodal.
Žádná z námitek, které jsou obsahem dovolání obviněného, nezakládá dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., na nějž obviněný odkázal. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec