ECLI:CZ:NSS:2012:8.AFS.50.2011:138
sp. zn. 8 Afs 50/2011 - 138
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: PSK – Průmyslové
stavby a konstrukce, a. s., se sídlem Zarámí 4077, Zlín, zastoupeného Mgr. Radkem
Vondráčkem, advokátem se sídlem Janská 25, Kroměříž, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Zlínský kraj, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže ze dne 15. 2. 2010, čj. ÚOHS-R188/2009/VZ-2060/2010/310/JSI,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2011,
čj. 62 Af 25/2010 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Skutková zjištění
[1] Zlínský kraj jako zadavatel vyhlásil prostřednictvím informačního systému o veřejných
zakázkách výběrové řízení na veřejnou zakázku číslo VZ 60031220: Vsetínská nemocnice a. s. –
centralizace vybraných provozů. V informačním systému zadavatel uvedl předpokládanou
hodnotu zakázky 84 000 000 Kč bez DPH. Jako celkové kritérium stanovil hospodářsky
nejvýhodnější nabídku a dílčími kritérii byla cena s přidělenou hodnotou (váhou) 60% celku,
sankce za nesplnění termínů s váhou 25%, lhůta plnění v kalendářních týdnech s váhou 10%
a výše bankovní záruky s váhou 5%. Kritérium sankce pak byl o vnitřně dále diferencováno
na sankci za nedodržení termínu zakázky, za prodlení s odstraňováním vad a nedodělků
zjištěných v rámci přejímacího řízení a za prodlení s nastoupením k odstranění havárie v záruční
době.
[2] Přihlášku s nabídkou do výběrového řízení podal žalobce s dalšími třemi uchazeči, jeden
byl vyloučen pro vady přihlášky a mezi zbývajícími společnostmi se žalobce umístil ve výběrovém
řízení v pořadí druhý. Žalobce za nejnižší nabídku ceny zakázky získal - po zohlednění přidělené
váhy kriteria – nejvyšší možný počet bodů (konkrétně 60 bodů), avšak vítězný uchazeč získal
vyšší hodnocení ve všech třech následujících dílčích kriteriích, a celkově tak v konečném součtu
získal o 3,64 bodu více.
[3] Hodnotící komise při otevírání obálek zkontrolovala úplnost nabídek podle §71 odst. 8
zákona o veřejných zakázkách, v protokolu o otevírání obálek s nabídkami uvedla identifikační
údaje uchazeče a informaci o tom, zda nabídka splňuje zákonné požadavky; současně komise
sdělila informaci o nabídkové ceně, o hodnotách dalších dílčích kritérií uchazeče neinformovala .
[4] Vítězný uchazeč nabídl smluvní pokutu za nesplnění termínu dokončení zakázky pětkrát
vyšší než stěžovatel, stěžovatel nabídl cenu za dílo o 24 220 765 Kč nižší než vítězný uchazeč.
Ani jednu z nabídek nevyhodnotila komise jako nepřiměřenou podle bodu 19. 6 zadávací
dokumentace. Ten stanovil, že „pokud bude hodnotící komise považovat některou z hodnot v číselně
vyjádřitelném dílčím hodnotícím kritériu za nepřiměřenou povaze závazku, který v kritériu vyjadřuje, přidělí
takové nabídce 0 bodů“. Přestože hodnotící komise vyjádřila pochybnosti mimo jiné u nabídkové
ceny stěžovatele, nepovažovala žádnou hodnotu za nepřiměřenou a nepřidělila žádné nabídce
0 bodů při hodnocení dílčích kritérií.
Rozhodnutí správních orgánů
[5] Zlínský kraj jako zadavatel vyhlásil vý běrové řízení zadávané v otevřeném řízení podle
zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „z ákon o veřejných zakázkách“)
na veřejnou zakázku číslo VZ 60031220: Vsetínská nemocnice a. s. – centralizace vybraných
provozů. Žalobce podal přihlášku do výběrového řízení, ale protože se svou nabídkou neuspěl
a nesouhlasil s průběhem výběrového řízení, podal proti rozhodnutí zadavatele o výběru
nejvhodnější nabídky námitky. Zadavatel rozhodnutím ze dne 28. 7. 2009 námitkám žalobce
nevyhověl.
[6] Proti rozhodnutí zadavatele o námitkách brojil žalobce u Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže (dále jen „žalovaný“) návrhem na přezkoumání úkolů zadavatele. Žalovaný rozhodnutím
ze dne 8. 12. 2009, čj. ÚOHS -S214/2009/VZ-13401/2009/520/Ema, zastavil řízení o přez kum
úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, protože neshledal v postupu zadavatele
pochybení, které by mělo podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.
[7] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, který rozhodnutím ze dne 15. 2. 2010 na padené rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 12. 2009 potvrdil a rozklad zamítl.
Rozsudek Krajského soudu v Brně
[8] S rozhodnutím o rozkladu žalobce nesouhlasil a podal proti němu žalobu u Krajského
soudu v Brně. Ten žalobu rozsudkem ze dne 19. 7. 2011, čj. 62 Af 25/2010 - 94, zamítl.
[9] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou týkající se zveřejnění nabídkové ceny
a nezveřejnění hodnot dalších dílčích kritérií při otevírání obálek a dospěl k názoru, že není
důvodná. Zveřejnění cen nabídek nebylo ani v době před 1. 1. 2010 zakázáno a odtajnění
jednoho kritéria nevyvolává pochybnosti o tom, že by zadavatel s nabídkami po otevření obálek
manipuloval. Zveřejnění pouze jednoho kritéria považoval krajský soud za nevhodný postup,
ale ze žádných skutečností nevyplývá, že by zadavatel po zveřejnění ceny manipuloval s dalšími
kritérii a porušil tak transparentnost veřejné zakázky.
[10] Krajský soud neuznal ani námitku, že žalobce byl poškozen tím, jakým způsobem
zadavatel hodnotil ekonomickou výhodnost jeho nabídky. Zadavatel při hodnocení nabídky
žalobce uvedl, že ji považuje za rizikovou, protože nabídnutá cena za zhotovení předmětu
zakázky je tak nízká, že lze očekávat další platby za dodatečné práce. Žalobce se tvrzením
zadavatele cítil poškozen a brojil proti němu v žalobě. Podle krajského soudu úvahy hodnotící
komise nejsou relevantní proto, že komise následně udělila při hodnocení kritéria nabídnuté ceny
žalobci 100 bodů ze sta možných (po zohlednění váhy kritéria 60 bodů), tedy nejvíce bodů
ze všech uchazečů. Z toho vyplývá, že úvahy uvedené ve zprávě o posouzení a hodnocení
nabídek nemohly výběr nejvhodnější nabídky ovlivnit, námitka žalobce proto byla nedůvodná.
[11] Krajský soud v souvislosti s námitkou o nepřiměřené nabídce smluvní pokuty uchazeče
RAPOS, spol. s r. o., připustil, že dílčí hodnotící kritérium smluvní pokuty za opožděnou
dodávku bylo nevhodně nastaveno. Úkolem žalovaného v napadeném rozhodnutí však bylo
posoudit, zda zadavatel zvolil dostatečně jednoznačné, určité a nediskriminační dílčí kritérium.
To také žalovaný učinil a zhodnotil, že kritérium tyto požadavky splňuje. Podle závěru krajského
soudu nebylo dílčí kritérium smluvní pokuty stanoveno v rozporu se zákonem o veřejných
zakázkách.
[12] Krajský soud dále uvedl, že úkolem žalovaného bylo hodnotit dodržení zákonného
postupu při zadávání veřejné zakázky; předmětem řízení před žalovaným je kontrola rámce,
v němž se výběr provádí, nikoli kontrola samotné kvality výběru. Hodnotící komise se otázkou
přiměřenosti nabídky smluvní pokuty zabývala. Hodnotící komise své závěry dostatečně
odůvodnila, dodržela zásady zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách. Rozhodnutí
žalovaného nebylo nepřezkoumatelné a neobsahovalo další vady; krajský soud neshledal žalobu
důvodnou ani v této části, a proto ji v souladu s §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Kasační stížnost
[13] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační
stížností z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky
soudem.
[14] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že hodnotící komise při otevření obálek zveřejnila pouze část
dílčího hodnotícího kritéria – sdělila pouze nabídkovou cenu uchazečů. Komise při otevírání
obálek nezveřejnila další hodnotící kritéria, k terá mohla být po zveřejnění nabídkové ceny
dodatečně upravena, proto stěžovatel nepovažuje jednání zadavatele za transparentní. Zadavatel
měl podle žalobce zveřejnit při otevření obálek všechna kritéria nebo žádné z nich. Krajský soud
se podle stěžovatele nedostatečně vypořádal s námitkou týkající se porušeného principu
transparentnosti při zveřejnění dílčí části hodnotících kritérií. V tom stěžovatel spatřuje vadu
právního posouzení napadeného rozsudku.
[15] Stěžovatel brojí také proti závěru krajského soudu, že smluvní pokuta je sice
problematickým dílčím hodnotícím kritériem, ale pokud ji zadavatel jako kritérium stanovil,
nejednal v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Stěžovate l dále nesouhlasí s tím,
jak se krajský soud vypořádal s námitkou vady samotné zadávací dokumentace, spočívající
v neexistenci jasných pravidel pro přidělení hodnoty 0 bodů n epřiměřené zakázce. Dovolává
se také závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2009,
sp. zn. 5 Afs 75/2009, který se zabývá oprávněností přezkumu odůvodnění závěrů hodnotící
komise. Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval ani touto námitkou a jeho právní posouzení
je vadné.
[16] Stěžovatel dále namítá, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2004, čj. 2 A 6/2002-OL-96, odůvodnění závěru hodnotící komise musí obsahovat
odůvodnění hodnocení nabídek včetně slovního komentáře a dále musí být v odůvodnění
rozvedeno, zda bylo provedeno hodnocení nabídek podle kritérií objektivně a v souladu
se zákonem o veřejných zakázkách. Odůvodnění hodnotící komise tyto podmínky nesplňuje
a je proto netransparentní a nepřezkoumatelné. Podle stěžovatele se krajský soud nevypořádal ani
s touto námitkou.
[17] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jakým způsobem krajský soud rozhodl o nepřiměřené
výši sankce za nesplnění termínu předání díla. Podle stěžovatele pokud uchazeč o veřejnou
zakázku uvede nereálnou výši sankce, pak toto kritérium převáží kritérium nabídnuté ceny za dílo.
Zadavatel měl stanovit rozpětí, ve kterém by se smluvní pokuta měla pohybovat, ale neučinil tak.
Zadavatel měl v zadávací dokumentaci dále uvést, jakou hodnotu kritéria považuje
za nepřiměřenou. Stěžovatel uzavřel, že se neztotožňuje se závěry krajského soudu, který dle jeho
názoru nesprávně posoudil také tuto právní otázku, a navrhnul, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou netransparentnosti z důvodu vadného
postupu při otevírání obálek. Stěžovatel brojí proti tomu, že hodnotící komise při otevírání
obálek zveřejnila pouze jedno ze stanovených kritérií, a to nabídkovou cenu. Nejvyšší správní
soud proto nejprve hodnotil, zda byl zadavatel veřejné zakázky oprávněn zveřejnit nabídkovou
cenu při otevření obálek, a následně, zda mohlo jednání zadavatele vést k manipulaci s nabídkami.
[21] Do přijetí zákona o veřejných zakázkách bylo zveřejnění nabídkové ceny upraveno v §59
odst. 4 zákona č. 40/2004 Sb., o veřej ných zakázkách, podle kterého „přítomným uchazečům
při otevírání obálek zadavatel nebo hodnotící komise sděluje po provedení kontroly identifikační údaje uchazeče,
a to obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo nebo adresu, nabídkovou cenu a …“. Sdělení dalšího obsahu
nabídek bylo výslovně zakázáno. Zákon o veřejných zakázkách ve znění rozhodném v době, kdy
nyní posuzované výběrové řízení proběhlo, tedy ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009,
stanovil v §71 odst. 9, že „o provedení kontroly úplnosti každé nabídky podle odstavce 8 sdělí komise
přítomným uchazečům identifikační údaje uchazeče a informaci o tom, zda nabídka splňuje požadavky podle
odstavce 8“. Zákon o veřejných zakázkách proto nestanovil povinnost nabídkovou cenu zveřejnit,
ale také ze zákona nevyplývá, že zadavatel veřejné zakázky nabídkovou cenu zveřejnit nesmí.
Současné znění §71 zákona o veřejných zakázkách v odstavci 10 upravuje, že „po provedení kontroly
každé nabídky podle odstavce 9 sdělí komise přítomným uchazečům ident ifikační údaje uchazeče a informaci
o tom, zda nabídka splňuje požadavky podle odstavce 9; komise přítomným uch azečům sdělí rovněž informace
o nabídkové ceně a informace o údajích z nabídek odpovídající číselně vyjádřitelným dílčím hodnotícím kritériím“.
Z toho vyplývá, že právní úprava týkající se sdělení skutečností při otevření obálek se v průběhu
času měnila a nebyla jednoznačná.
[22] V období rozhodném pro nyní posuzovanou věc neexistoval zákaz zveřejnit nabídkovou
cenu, proto nelze souhlasit se stěžovatelem, že zadavatel porušil zákon o veřejných zakázkách
tím, že zveřejnil nabídkovou cenu. Nabídková cena byla pouze jedním ze stanovených kritérií,
protože mu však byla přidělena nejvyšší vá ha, jednalo se o zásadní kritérium. Zadavatel v tomto
konkrétním případě však přidělil nabídkové ceně sice nejvyšší, ale pouze 60 procentní váhu.
Mohlo tedy dojít k situaci, že výhodnější celkové hodnocení budou mít ti uchazeči, kteří sice
nenabídli nejnižší nabídkovou cenu, ale nejvýhodněji pro zadavatele upravili další dílčí kritéria.
Tato situace skutečně nastala v nyní rozhodované věci. Zadavatel tedy zveřejnil zásadní kritérium,
které však nemuselo být při stanovení jeho váhy rozhodující pro úspěch ve výběrovém řízení.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že zveřejnění jednoho kritéria,
které má váhu pouze 60 %, nebyl postup věcně vhodný, nejednalo se však o postup v rozporu
se zákonem, který by stěžovatele znevýhodnil.
[23] Nejvyšší správní soud dále posoudil, zda mohlo dojít jednáním zadavatele k manipulaci
s nabídkami. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že „zveřejnění jednoho kritéria (cena) umožňuje
komukoliv jakkoliv s ostatními kritérii manipulovat.“ Stěžovatel však nepodložil podezření
z manipulace s dalšími kritérii vyhlášeného výběrového řízení konkrétními skutečnostmi,
z kasační stížnosti vyplývá pouze jeho domněnka, že po zveřejnění nabídkové ceny vítězný
uchazeč mohl dodatečně upravit další kritéria, zejména výši smluvní pokuty. Z předložených
podkladů však takovému jednání nic nenasvě dčuje.
[24] Hodnotící komise byla sestavena zákonným způsobem a jednala shodně se všemi
uchazeči. Hodnotící kritéria byla v zadávací dokumentaci stanovena jasně, neumožňovala
rozdílný výklad. Také žádný z uchazečů nebyl oprávněn dodatečně nabídku upravovat ne bo
měnit. Pokud by hodnotící komise umožnila takto jednat n ěkterému z uchazečů a ten
by po zveřejnění nabídkové ceny po otevření obálek z měnil svou nabídku s ohledem
na zveřejněnou nabídkovou cenu, mohlo by se jednat o zásadní vadu výběrového řízení. Takov á
situace však nenastala a ani stěžovatel neuvedl žádné relevantní informace, ani nenabídl
provedení důkazů, ze kterých by Nejvyšší správní soud mohl na takové nezákonné jednání přímo
usuzovat. Zveřejnění nabídkové ceny samo o sobě při dodržení zákonného postupu nemohlo
stěžovatele znevýhodnit, ovšem – jak správně uvedl krajský soud – mohlo v něm vzbudit mylné
očekávání, že se stane vítězem výběrového řízení na veřejnou zakázku.
[25] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovateli, že krajský soud námitku posoudil
nesprávně. Krajský soud se s námitkou dostatečně vypořádal a Nejvyšší správní soud se s jeho
závěry ztotožnil.
[26] Stěžovatel dále namítal vadu zadávací dokumentace spočívající v tom, že v ní nebyla
dostatečně specifikována nepřiměřená nabídka, a brojil proti tomu, že se krajský soud touto
námitkou nezabýval. Nejvyšší správní soud se také s tímto tvrzením stěžovatele neztotožňuje,
protože krajský soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil všechny skutečnosti související
s nepřiměřenou nabídkou.
[27] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
28. 4. 2009, čj. 60 Ca 55/2008 - 63; ten však byl napaden kasační stížností, kterou Nejvyšší
správní soud zamítl, ale současně korigoval názory uvedené v rozsudku krajského soudu.
Konkrétně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 11. 2009, čj. 5 Afs 75/2009 - 100, uvedl:
„Nejvyšší správní soud však zcela nesdílí hodnocení krajského soudu stran použití pojmu „nepřiměřenost“,
resp. „zjevná nepřiměřenost“ v zadávací dokumentaci. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem krajského
soudu, potažmo s názorem žalobce, ohledně skutečnosti, že použití termínu zjevná nepřiměřenost v zadávací
dokumentaci způsobuje její neúplnost, nejasnost a nejednoznačnost, neboť není nijak blíže definováno,
co konkrétně zadavatel mínil termínem zjevná nepřiměřenost. Podle ustanovení §8 odst. 4 v yhlášky
č. 240/2004 Sb., o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle
jejich ekonomické výhodnosti, považovala-li hodnotící komise hodnotu jiného dílčího kritéria, než je cena, za zjevně
nepřiměřenou, nabídce v rámci tohoto kritéria přiřadí 0 bodů. Tento postup byla hodnotící komise povinna
odůvodnit ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek“. Pátý senát dále v rozsudku vysvětlil, že „pojem
zjevné nepřiměřenosti není stavěn na abstraktních základech; právě naopak, je definován odkazem na zakázku,
která má být zadána, a ve vztahu k příslušnému plnění. Vykazuje tedy znaky neurčitého právního pojmu, sice
se může zdát, že a priori nejasného, ale s ohledem na zvláštnosti předmětu zakázky předvídatelného“. Uzavřel,
že „hodnotící komise tak na základě svých zkušeností může a musí posoudit zjevnou nepřiměřenost nabídky“.
[28] Nejvyšší správní soud v nyní řešené věci neshledal důvod pro to, aby se od výše
uvedeného závěru odchýlil. Proto vyslovil, že skutečnost, že zadavatel nespecifikoval pojem
„nepřiměřená nabídka“, sama o sobě neznamená vadu zad ávací dokumentace. Bylo však
na hodnotící komisi, aby se nepřiměřeností zabývala, což učinila. Komise měla pochybnosti
o nabídkové ceně stěžovatele, stejně jako o výši smluvní pokuty vítězného uchazeče, v obou
případech odůvodnila, proč nepřidělila hodnotu 0 a neposuzovala nabídku jako nepřiměřenou.
[29] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitc e, že se krajský soud argumentačně
nevypořádal s námitkou vztahující se k odůvodnění závěru hodnotící komise. Krajský soud tak
učinil a vysvětlil vzájemné souvislosti mezi odůvodněním závěrů hodnotící komise, vlastního
přezkumu žalovaného a odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud uvádí,
že odůvodnění hodnotící komise uvedené ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek je sice
stručné, nikoli však nepřezkoumatelné; lze z něj zjistit, jakým způsobem komise rozhodla
a z jakých důvodů.
[30] Stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 11. 2004, čj. 2 A 6/2002- OL-96, které však na nyní rozhodovanou věc nedopadá. Část
rozhodnutí, na kterou odkazuje stěžovatel, se zabývá situací, kdy zadavatel o hodnocení nabídek
v rámci veřejné soutěže neučinil žádný záznam, pouze obecně uvedl, že „nabídky uchazečů hodnotil
na základě více kritérií“, aniž by hodnocení dále specifikoval. Výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu proto vysvětluje, že o hodnocení nabídek by měl vždy existovat záznam
a co by měl obsahovat. V nyní řešené věci je situace zcela odlišná, protože zadavatel zpracoval jak
zprávu o posouzení a hodnocení nabídek, tak protokol o prvním jednání komise. Zpráva
o posouzení a hodnocení nabídek obsahuje vyhodnocení jednotlivých nabídek podle konkrétních
kritérií, a to jak ve slovní, tak v tabulkové podobě.
[31] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou o nepřiměřenosti sankce - smluvní pokuty
za prodlení s předáním díla. Ze zadávací dokumentace zjistil, že výše sankcí za nesplnění termínů
bylo hodnotícím kritériem s váhou 25%. Toto kritérium zadavat el ještě vnitřně diferencoval
a posuzoval zvlášť nabídnutou 1) smluvní pokutu za neplnění termínu dokončení díla, 2) smluvní
pokutu za prodlení s odstraňováním vad a nedodělků a 3) smluvní pokutu za prodlení s termínem
nastoupení k odstranění havárie. Stěžovatel brojí proti smluvní pokutě ad 2). Vítězný uchazeč
nabídl smluvní pokutu za nesplnění termínu dokončení ve výši 1,6% ceny díla denně. Hodnotící
komise považovala tuto hodnotu za vysokou, proto se jí samostatně zabývala a popsala, z jakých
důvodů i přes to nepovažuje tuto nabídku za nepřiměřenou. Shodně učinila také u nabídkové
ceny stěžovatele, u které taktéž zvažovala její možnou nepřiměřenost.
[32] Krajský soud se otázkou nepřiměřenosti smluvní pokuty zabýval a správně vyslovil,
že zákon o veřejných zakázkách nestanoví katalog kritérií, ze kterých by si mohli zadavatelé
vybírat, a nechává konkrétní volbu na jejich výběru. Je -li toto hodnotící kritérium – ač nevhodně
zvolené - v souladu se zákonem a se zásadami uvedenými v zákoně o veřejných zakázkách,
nemůže soud do rozhodnutí zadavatele věcně zasahovat. Nejvyšší správní soud považuje tvrzení
krajského soudu za správná a neshledal, že by se krajský soud při svém hodnocení pochybil.
[33] Nejvyšší správní soud dále nepřisvědčil žalobci, který tvrdil, že kritérium sankce nemá vliv
na ekonomickou výhodnost nabídky. Zákon o veřejných zakázkách umožňuje zadavateli zvolit
vhodná kritéria a jedním z nich může být sankce za nesplnění povinností. Zadavatel je povinen
hodnotit nabídky uchazečů jako celek a musí předvídat možné komplikace, které mohou nastat.
Pokud zadavatel chtěl mít jistotu, že v případě porušení povinností bude mít zajištěno
financování případného prodlení s plněním atd., nelze jeho jednání považovat za excesivní
či nezákonné. Sankce mohou mít zcela zásadní význam pro plnění ze smlouvy a zadavatel
nepochybil, pokud je zvolil za jedno z hodnotících kritérií. Kritériu sankcí byla přidělena váha
25%, nejednalo se proto o kritérium, které by samo o sobě mohlo zcela zvrátit hodnocení
jednotlivých nabídek.
[34] Nejvyšší správní soud nepovažoval uplatněné stížní námitky za důvodné; kasační stížnost
jako nedůvodnou v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly. Osoba zúčastněná na řízení nemá podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost,
v souvislosti s jejímž plněním by jí vznikly náklady, a není dán ani důvod zvláštního zřetele hodný
pro přiznání jiných nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. srpna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu