ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.51.2012:76
sp. zn. 8 Afs 51/2012 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Darren, s. r. o., se sídlem
Sulkovská 482, Bystré, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké
náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2011,
čj. 4569/11-1200-601251, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 29. 6. 2012, čj. 31 Af 112/2011 – 80,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2012, čj. 31 Af 112/2011 – 80,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Platebním výměrem ze dne 23. 12. 2010, čj. 216200/10/248912608058, Finanční úřad
v Pardubicích vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005
ve výši 6 325 180 Kč.
2. Rozhodnutím ze dne 7. 9. 2011, čj. 4569/11-1200-601251, Finanční ředitelství v Hradci
Králové změnilo rozhodnutí finančního úřadu tak, že snížilo daňovou povinnost na částku
2 517 350 Kč.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí finančního ředitelství žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové, který ji rozsudkem ze dne 29. 6. 2012, čj. 31 Af 112/2011 - 80, zamítl. Celý text
rozsudku krajského soudu je stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu dostupný na www.nssoud.cz a zdejší soud na něj v podrobnostech pro stručnost odkazuje.
III.
4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
5. Stěžovatel namítl vadu řízení před krajským soudem spočívající v tom, že krajský soud
rozhodl bez jednání. Krajský soud nesprávně uzavřel, že stěžovatel vyslovil s tímto postupem
souhlas konkludentně. Výzva podle §51 s. ř. s. nebyla stěžovateli nikdy doručena v důsledku
omylu na straně krajského soudu. K prokázání tohoto tvrzení stěžovatel předložil potvrzení
krajského soudu, že mu výzva podle §51 s. ř. s. nebyla odeslána.
6. Nezasláním předmětné výzvy a nenařízením jednání bylo porušeno právo stěžovatele
na spravedlivý proces, právo k vyjádření ke všem skutečnostem a právo podložit svá tvrzení
důkazními prostředky. Řízení před krajským soudem tak bylo zatíženo vadou, která měla vliv
na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
7. Již v žalobě stěžovatel navrhl výslech svědka J. D., v podání ze dne 3. 4. 2012 pak
požádal, aby nebylo nařízeno jednání v průběhu následujících tří měsíců. I z těchto informací
muselo být krajskému soudu zřejmé, že žalobce požaduje, aby jednání proběhlo.
8. Při nahlédnutí do spisu krajského soudu po vydání napadeného rozsudku stěžovatel
zjistil, že správní spis předložený krajskému soudu nebyl úplný. Řada listin, které stěžovatel
předložil správním orgánům, v něm (možná i záměrně) chyběla. Stěžovatel nemohl na uvedenou
skutečnost nijak reagovat, protože nebylo nařízeno jednání. I tato vada řízení před krajským
soudem mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
9. Dále stěžovatel zpochybnil, že daň byla stanovena dostatečně spolehlivě a objektivně.
Použité pomůcky považoval za nepřiměřené. Navíc správce daně nepřípustně kombinoval
při vyměření daně pomůcky a dokazování.
IV.
10. Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na stanovisko finančního
úřadu, podle kterého ve spisu nebyly přiloženy pouze listiny a dokumenty, které neměly
souvislost se stanovením daňové povinnosti. Pro úplnost finanční ředitelství vyžádalo také Hlavní
knihu a Účetní deník stěžovatele za roky 2005 a 2006 a dodalo, že nezařazení těchto dokumentů
do odvolacího spisu nemělo vliv na správnost soudního přezkumu napadeného rozhodnutí,
protože se jednalo o jednu z pomůcek a stěžovatel nezpochybnil v odvolání informace, které byly
z těchto dokumentů čerpány. K námitce týkající se použití pomůcek finanční ředitelství odkázalo
na napadené rozhodnutí a zdůraznilo, že účetnictví stěžovatele bylo použito jako jedna
z pomůcek.
V.
11. Stěžovatel v replice zdůraznil, že samo finanční ředitelství připustilo ve svém vyjádření
ke kasační stížnosti, že spis předložený krajskému soudu nebyl úplný. Před vydáním napadeného
rozsudku se stěžovatel nedozvěděl o tom, že některé listiny ve spisu chybí, ani o tom, že spis byl
krajskému soudu předložen a že soud bude rozhodovat.
VI.
12. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
13. Kasační stížnost je důvodná.
14. Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, podle které krajský soud rozhodl
bez nařízení jednání, ačkoliv proto nebyly splněny podmínky uvedené v §51 s. ř. s.
15. Stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti potvrzení krajského soudu, že mu nebyla odeslána
výzva podle §51 s. ř. s. (toto potvrzení je založeno také ve spisu krajského soudu). Rovněž
z doručenky připojené k č. listu 21 spisu krajského soudu vyplývá, že výzva podle §51 s. ř. s.
nebyla s největší pravděpodobností k datové zprávě připojena. Na rozdíl od doručenky vztahující
se k písemnosti zaslané finančnímu ředitelství doručenka vztahující se k datové zprávě zaslané
stěžovateli dne 7. 12. 2011 neobsahuje ve výčtu připojených dokumentů odkaz na výzvu podle
§51 s. ř. s., ani na dokument č. listu 22, na kterém se předmětná výzva ve spisu nachází. Spis
krajského soudu neobsahuje ani jinou doručenku, která by potvrzovala odeslání a doručení
předmětné výzvy. Nejvyšší správní soud proto považoval za prokázané, že výzva podle §51
s. ř. s. nebyla stěžovateli odeslána.
16. Podle §51 odst. 1 s. ř. s. „[s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou
týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě
poučen.“ Nezbytným předpokladem fikce souhlasu, na základě které soud může o žalobě
rozhodnout bez jednání, je tedy doručení výzvy k vyjádření, zda účastník souhlasí s tímto
postupem. Nebyla-li výzva stěžovateli doručena, krajský soud pochybil, pokud uzavřel,
že stěžovatel udělil souhlas konkludentně.
17. Soud může rozhodnout o věci samé bez jednání také v dalších případech výslovně
předvídaných soudním řádem správním (§51 odst. 2 s. ř. s.). V nyní posuzované věci však nebylo
možné o věci rozhodnout bez nařízení jednání ani podle §51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §76
s. ř. s. Krajský soud totiž nezrušil rozhodnutí finančního ředitelství pro vady uvedené v §76
odst. 1 s. ř. s., ani nevyslovil jeho nicotnost podle odstavce 2 téhož ustanovení, ale zamítl žalobu
pro její nedůvodnost.
18. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], rozhodl-li
o zamítnutí žaloby bez jednání, aniž přitom vyzval stěžovatele, aby sdělil, zda s takovým
postupem souhlasí.
19. Právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti
vyjádřit se k věci, je v ústavněprávní rovině zaručeno čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Jeho porušení je důvodem ke zrušení rozhodnutí, které je výsledkem řízení,
v němž k takovému pochybení došlo, a k vrácení věci soudu k dalšímu řízení
(srov. např. rozsudky ze dne 11. 11. 2004, čj. 6 Azs 28/2003 - 59, č. 482/2005 Sb. NSS, ze dne
29. 11. 2005, čj. 4 As 46/2004 – 58, nebo ze dne 30. 9. 2009, čj. 8 As 49/2008 - 62).
20. V dalším řízení krajský soud v souladu s oprávněným požadavkem stěžovatele a v souladu
s právním názorem Nejvyššího správního soudu nařídí v posuzované věci jednání. V novém
rozhodnutí ve věci samé, v němž se krajský soud vypořádá se všemi uplatněnými žalobními body,
pak budou zohledněny i výsledky jednání. Stěžovateli bude dána také možnost vyjádřit
se k případným nedostatkům týkajícím se úplnosti správního spisu.
21. Nejvyšší správní soud se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k ostatním námitkám
uplatněným stěžovatelem v kasační stížnosti, protože nelze předjímat další vývoj věci
v návaznosti na průběh jednání před krajským soudem. Vypořádání těchto námitek by bylo
předčasné a potvrzení, nebo popření správnosti závěrů krajského soudu by postrádalo svůj
význam.
22. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
23. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
24. Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že v souvislosti s nabytím účinnosti zákona
č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, stávající finanční ředitelství zanikla ke dni
1. 1. 2013. V rámci nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 jejich
nástupcem stalo Odvolací finanční ředitelství.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. srpna 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu