ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.124.2016:25
sp. zn. 8 As 124/2016 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce,
se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem
Masarykovo náměstí 5, Jihlava, zastoupenému prof. JUDr. Janem Křížem, advokátem se sídlem
Rybná 9, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Saša - Sun, s. r. o., se sídlem
Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem
Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2014,
čj. 13917-37/2010-ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2014, čj. 13917-42/2010-ERU,
o kasační stížnosti společnosti FERROMET, a. s., se sídlem Kollárova 1229, Veselí
nad Moravou, zastoupené JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23,
Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2016, čj. 62 A 78/2014 – 229,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti
IV. Stěžovatelce se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatelky
JUDr. Miroslava Zamišky do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Brně rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 1. 2014, čj. 13917-37/2010-ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2014,
čj. 13917-42/2010-ERU.
2. Podáním doručeným krajskému soudu dne 26. 2. 2016 společnost FERROMET, a. s.,
oznámila, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení vedeném krajským soudem
pod sp. zn. 62 A 78/2014.
3. Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 27. 4. 2016, čj. 62 A 78/2014 – 229,
že společnost FERROMET, není osobou zúčastněnou na řízení.
II.
4. Společnost FERROMET, (stěžovatelka) brojila proti usnesení krajského soudu kasační
stížností z důvodu, který podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
5. Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že rozhodnutím soudu ve věci
sp. zn. 62 A 78/2014 nebude dotčena na žádném veřejném subjektivním právu. Veřejným
subjektivním právem se obecně rozumí právní možnost chovat se určitým způsobem,
který je vyjádřen a zaručen normami veřejného práva. Okruh zúčastněných osob není vymezen
nijak striktně, je třeba splnit podmínku materiální (dotčení na právech) a podmínku formální
(oznámení vůle vykonávat práva osoby zúčastněné na řízení).
6. Stěžovatelka byla přesvědčena, že splnila obě podmínky – vyjádřila vůli vykonávat práva
osoby zúčastněné na řízení a tvrdila dotčení na svých právech případným zrušením správního
rozhodnutí. Přiznání postavení osoby zúčastněné je potřebné proto, aby stěžovatelka mohla hájit
své ekonomické, podnikatelské a další společenské zájmy. Řízením vedeným před krajským
soudem je zásadním způsobem ohroženo právo stěžovatelky na legitimní očekávání s ohledem
na zásadu presumpce správnosti aktů veřejné moci. Řízení je totiž specifické tím, že žalobce
podal již podruhé žalobu podle §66 odst. 2 s. ř. s. k ochraně závažného veřejného zájmu proti
udělení licence k výrobě elektřiny společnosti Saša - Sun, s. r. o. (osobě zúčastněné na řízení).
Původní žalobu krajský soud odmítl, protože v průběhu řízení žalovaný zrušil původně napadené
rozhodnutí a udělil licenci novým rozhodnutím s účinky od data vydání původního rozhodnutí
dne 31. 12. 2010. Žalobce se tedy „znovu“ domáhal zrušení rozhodnutí, které žalovaný vydal
v obnoveném řízení po více než třech letech od původního rozhodnutí. Stěžovatelka považovala
právní vztahy navazující na udělení licence za stabilizované, žaloba proto zasáhla do její právní
jistoty. Podle stěžovatelky se jedná o „přímé dotčení veřejného subjektivního práva“, protože zásada
legitimního očekávání patří mezi základní zásady právního řádu.
III.
7. Žalobce, žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
IV.
8. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
9. Kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž krajský soud rozhodl, že stěžovatelka
není osobou zúčastněnou na řízení vedeném pod sp. zn. 62 A 78/2014. Ze spisu krajského
soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud již rozhodl i ve věci samé rozsudkem
ze dne 20. 5. 2016, čj. 62 A 78/2014 – 535, jímž žalobu zamítl (rozsudek nabyl právní moci
dne 6. 6. 2016).
10. Skončení řízení před krajským soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o tom, že ten, kdo se domáhá postavení
osoby zúčastněné na řízení, touto osobou není (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 9. 2015, čj. 9 As 181/2015 – 90; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Soud nemůže rozhodovat, zda určitá osoba má mít postavení
osoby zúčastněné na řízení, které již bylo pravomocně skončeno. I pokud by totiž soud shledal
kasační stížnost důvodnou a zrušil napadené usnesení, nemohlo by se tím „otevřít“ pravomocně
ukončené řízení před krajským soudem. Věcné projednání kasační stížnosti by tak nemohlo vést
k účinné ochraně práv stěžovatele.
11. Uvedený závěr neznamená, že by osoba domáhající se postavení osoby zúčastněné
na řízení zůstala po skončení řízení před krajským soudem bez možnosti dosáhnout nápravy
případného pochybení krajského soudu. V takovém případě je oprávněna podat kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, v níž může namítnout vadu řízení před krajským
soudem spočívající v tom, že s ní krajský soud nejednal jako s osobou zúčastněnou na řízení,
přestože jí takové postavení náleželo.
12. Nejvyšší správní soud si je vědom, že stěžovatelka podala kasační stížnost dne
10. 5. 2016, tedy ještě před skončením řízení před krajským soudem. V době podání návrhu
byly podmínky řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení však v jeho průběhu odpadl,
přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný. Nejvyšší správní soud
přitom nemohl rozhodnout o kasační stížnosti ještě před vydáním rozsudku krajského soudu
čj. 62 A 78/2014 – 535, neboť kasační stížnost byla pouze blanketní a stěžovatelka ji doplnila
až podáním ze dne 24. 5. 2016, tedy až po skončení řízení před krajským soudem.
13. Jakkoliv se postup krajského soudu, který nevyčkal výsledku řízení o nyní posuzované
kasační stížnosti, nemusí jevit vhodným, nemůže nic změnit na závěru o odpadnutí podmínek
řízení před Nejvyšším správním soudem. Případnou vadu by bylo možné napravit v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku čj. 62 A 78/2014 – 535. Kasační stížnost podaná
proti rozhodnutí ve věci samé osobou, která nebyla vzata do řízení jako osoba zúčastěná
na řízení, by byla přípustná (viz usnesení čj. 9 As 181/2015 – 90).
14. Nad rámec nezbytného odůvodnění však soud doplňuje, že kasační stížnost by zřejmě
nemohla být úspěšná ani v případě jejího věcného projednání. Stěžovatelka opírala tvrzené
postavení osoby zúčastněné na řízení o skutečnost, že je společníkem společnosti Saša - Sun, o jejíž
licenci k výrobě elektřiny je veden spor. Zrušení předmětné licence by podle stěžovatelky zasáhlo
do jejích ekonomických zájmů. Postavení společníka obchodní společnosti nebo osoby ovládající
určitou obchodní společnost ale nezakládá samo o sobě postavení osoby zúčastněné na řízení
o žalobě, kterou obchodní společnost podala, nebo v řízení, v němž obchodní společnost
vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení. Právnická osoba představuje právní entitu odlišnou
od jejích členů a společníků a tyto dvě kategorie nelze bez dalšího zaměňovat. Pokud vznikají
práva či povinnosti právnické osobě rozhodnutím správního orgánu nebo je tato právnická
osoba rozhodnutím správního orgánu na svých právech či povinnostech přímo dotčena,
neznamená to, že tím zároveň vznikají přímo práva a povinnosti jejím členům či společníkům
(blíže viz rozsudek ze dne 31. 7. 2009, čj. 5 As 4/2009 – 86, č. 1929/2009 Sb. NSS).
15. Stěžovatelka může hájit svá práva a zájmy v řízení o zrušení licence společnosti
Saša - Sun, prostřednictvím této společnosti, kterou stoprocentně vlastní a ovládá. Společnost
Saša - Sun, má v dané věci postavení osoby zúčastněné na řízení a proti rozsudku
čj. 62 A 78/2014 – 535 podala kasační stížnost, která je Nejvyšším správním soudem vedena pod
sp. zn. 9 As 145/2016. Naopak od společnosti Saša - Sun, je tvrzené dotčení práv stěžovatelky
pouze odvozené a nesplňuje proto podmínky §34 s. ř. s.
16. Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud
proto odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s., podle kterých žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta. Účastníkem v řízení o kasační stížnosti se rozumí stěžovatel
a všichni, kdo byli účastníky původního řízení, tedy žalobce a žalovaný (§105 odst. 1 s. ř. s.).
18. Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. V tomto řízení
osobě zúčastněné nebyla uložena žádná povinnost a soud neshledal ani žádné důvody zvláštního
zřetele hodné, proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
19. S ohledem na odmítnutí kasační stížnosti soud vrátil stěžovatelce uhrazený soudní
poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč (§10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu k rukám zástupce stěžovatelky JUDr. Miroslava Zamišky do 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. srpna 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu