ECLI:CZ:NSS:2009:8.AS.14.2009:75
sp. zn. 8 As 14/2009 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: A. K., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 1. 2008, čj. OAM-55/LE-05-NV2/2008, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, čj. 5 Ca 53/2008 – 37,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, čj. 5 Ca 53/2008 – 37
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 1. 2008,
čj. OAM-55/LE-5-NV2/2008 (E. č. L 007526) bylo vysloveno, že se žalobkyni ve smyslu §73
odst. 4 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném v době vydání
tohoto správního rozhodnutí, nepovoluje vstup na území České republiky.
Žalobu podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání tohoto
rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008 bylo citované rozhodnutí
žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě
nákladů řízení a o odměně ustanovenému zástupci žalobkyně. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto
rozsudku, městský soud vycházel z toho, že podstatou sporu je otázka, zda žalovaný měl dostatek
skutkových zjištění pro svůj závěr, že v případě žalobkyně je důvodná domněnka, že by mohla
svým chováním představovat nebezpečí pro veřejný pořádek v České republice. Žalovaný
existenci takové domněnky opírá pouze o předpoklad, že se žalobkyně pokusí zneužít azylovou
proceduru k tomu, aby z území České republiky následně pokračovala do dalších zemí
schengenského prostoru. Tento předpoklad žalovaný opírá o zjištění, že žalobkyně nedisponuje
potřebným vízem či povolením k pobytu, Česká republika nebyla ani její cílovou zemí, měla
pouze letenku do Záhřebu kam měla „tranzitovat“. Žalobkyně nedokázala vysvětlit účel své cesty
do Záhřebu, ani proč v této cestě nepokračovala. Městský soud tak dospěl k závěru, že žalovaný
neměl pro svůj závěr dostatek skutkových zjištění, a přisvědčil námitce žalobkyně, že správní
rozhodnutí bylo odůvodněno pouze obecnou hypotézou, a má tak spíše povahu generálního
prevenčního opatření. Městský soud tedy uzavřel, že napadené rozhodnutí žalovaného je
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Včas podanou kasační stížnosti se žalovaný domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
rozsudku. Poukázal především na §73 odst. 4 písm. c) zákona o azylu s tím, že pokud se týká
důvodné domněnky, že cizinec představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, jedná se o správní
uvážení, kdy soudní přezkum je omezen pouze na posouzení, zda volná úvaha nevybočila z mezí
a hledisek stanovených zákonem, a zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného
hodnocení skutkových zjištění. Napadeným rozsudkem městský soud nepřípustně zasáhl do
diskrečního oprávnění správního orgánu, aniž by tento rozsudek byl řádně odůvodněn. Žalovaný
(stěžovatel) dále podotýká, že smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je zabránit
cizincům v protizákonném vstoupení na území České republiky. Bylo úmyslem zákonodárce
správnímu orgánu poskytnout nástroj k zabránění vstupu cizincům, kteří nedisponují potřebným
vízem či povolením k pobytu. Tak tomu bylo i v daném případě. Stěžovatel považuje své správní
rozhodnutí za řádně odůvodněné a konkretizované na individuální případ žalobkyně. Výklad §73
odst. 4 písm. c) zákona o azylu, ke kterému dospěl městský soud, by fakticky znamenal
nemožnost aplikace tohoto ustanovení. Jde o zásadní právní otázku, která má dopad do aplikační
praxe správního orgánu. Na nezbytnost řešení nastoleného právního problému nemá dle názoru
stěžovatele vliv ani fakt, že žalobkyně dne 11. 5. 2008 svévolně opustila pobytové středisko.
Stěžovatel zároveň navrhl, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek s poukazem na
dopad rozsudku městského soudu na správní řízení dle §73 odst. 4 písm. c) zákona o azylu a
vzhledem k tomu, že tato kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona.
Žalovaná (její zástupce) se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud především uvádí, že o návrhu stěžovatele dle §107 s. ř. s. nebylo
samostatně rozhodnuto, neboť bylo především rozhodnuto o samotné kasační stížnosti, a to
neprodleně poté, co zdejší soud si dodatečně opatřil příslušné správní spisy. Ostatně ani
stěžovatel v kasační stížnosti blíže nespecifikoval konkrétní důvody, které by bylo možno
podřadit pod skutečnosti uvedené v §73 odst. 2 s. ř. s.
Při posouzení důvodnosti kasační stížnosti zdejší soud vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
V daném případě je podstatné, zda přicházela v úvahu aplikace §73 odst. 4 písm. c)
zákona o azylu. V kladném případě pak zda obstojí závěr o důvodné domněnce, že žalobkyně by
mohla představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, především zda závěr o tomto nebezpečí
odpovídá nejen smyslu dotyčného ustanovení, ale i zjištěným skutečnostem.
Zcela obdobnou věcí jak po stránce skutkové, tak i právní se již zabýval rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009, čj. 2 As 14/2009 – 50 (publikovaný na
www.nssoud.cz), který po obsáhlejších úvahách (např. týkajících se výkladu pojmu „veřejný
pořádek“) dospěl k následujícímu závěru.
Neexistence právního titulu, na základě něhož je cizinec oprávněn ke vstupu na území ČR (platné
povolení k pobytu či vízum), může být důvodem k rozhodnutí o nepovolení vstupu na území ČR. Vzhledem
k taxativnímu výčtu důvodů v ustanovení §73, pro které ministerstvo cizinci vstup na území nepovolí, je jediným
vhodným důvodem, pod něhož lze podřadit neexistenci právního titulu ke vstupu na území, právě veřejný pořádek
byť se nejedná o podřazení zcela přesné... Ani v této (nyní projednávané) věci zdejší soud neshledal
důvody vycházet z jiného právního závěru.
Žalobkyně v průběhu správního řízení a řízení před soudem uspokojivě nevysvětlila, proč
nepokračovala v cestě do Záhřebu a zůstala na území České republiky. Netvrdila tedy žádné
skutečnosti, které by závěr o důvodné domněnce narušení veřejného pořádku mohly nejen
zvrátit, ale ani zpochybnit. Za této situace nelze dovozovat, jaké konkrétní další důkazy měl
stěžovatel provést. Ostatně to neuvádí (byť jen příkladmo) ani městský soud v napadeném
rozsudku.
Proto byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení, ve kterém je městský soud vázán názorem zde vysloveným (§110 odst. 1, 3
s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu