ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.170.2019:16
sp. zn. 8 As 170/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha
4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, čj. 10 A 48/2019-33,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 30. 5. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) směřující proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým
byly výroky I. a II. zamítnuty jeho návrhy na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení
zástupce z řad advokátů a výrokem III. byl odmítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření,
kterým by soud uložil žalované povinnost zdržet se všech dehonestujících a diskriminačních
výroků při výkonu její funkce, které snižují jeho důstojnost. V řízení před městským soudem
se stěžovatel žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované při vyřizování žádosti
o informace v oblasti péče o tělesné postižené.
[2] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I. a II. napadeného usnesení
městského soudu. Jelikož neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1 s. ř. s., neboť
stěžovatel uvedl pouze zcela obecné kasační námitky, které nelze vyhodnotit jako projednatelné,
a pro tento nedostatek nebylo možné v řízení o ní pokračovat, soud ji v této části v souladu s §37
odst. 5 větou druhou s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[3] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace
po žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako
v projednávaném případě. Rovněž Nejvyšší správní soud rozhodoval o projednatelných
kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím v nedávné době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni
rozhodnutí soudu obrátil na NSS celkem ve 223 věcech).
[4] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nikterak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti
a umožnil mu tím věcný přezkum jím napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu.
Pokud stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí
soudů, přestože v jeho právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor
NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle soudu správné, aby jej tížila
povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, aniž by na tuto okolnost byl soudem
upozorňován. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. V projednávané věci se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli
zasílat výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by jej soud nadbytečně informoval
o skutečnostech, o nichž již objektivně musí vědět. Pro úplnost soud dodává, že stěžovatel měl
možnost doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení, avšak této možnosti nevyužil.
[5] Následně soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III. napadeného usnesení
městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy
dočasné, proto ji v této části podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[6] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní úpravě poměrů účastníků řízení
a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stane vykonatelným
(§38 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření
v posuzované věci má tedy dočasnou povahu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145).
[7] S ohledem na shora uvedené soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly splněny
podmínky pro její věcné projednání. Totožným způsobem již Nejvyšší správní soud rozhodl
v jiných stěžovatelových věcech vedených např. pod sp. zn. 9 As 120/2019, 9 As 121/2019,
9 As 122/2019, 8 As 104/2019, 9 As 178/2019.
[8] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační
stížnost byla odmítnuta.
[9] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak jej bez dalšího ukončit (přiměřeně srov. rozsudek
NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Ans 6/2008-48, publ. pod č. 1741/2009 Sb. NSS, a usnesení ze dne
11. 6. 2014, čj. 3 As 109/2014-10).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. července 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu