ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.25.2006:144
sp. zn. 8 As 25/2006 - 144
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce JUDr. Z. V.,
proti žalované Policii České republiky, Správy Středočeského kraje, Praha 5, Na Baních
1403, o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2006, čj. 5
Ca 35/2003 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, čj. 5 Ca 35/2003 – 19 byl
odmítnut návrh žalobce (dále též „stěžovatel“) na obnovu řízení ve věci rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2000, čj. 28 Ca 259/99 – 80, neboť soud dospěl
k závěru, že obnova řízení ve věcech žalob o přezkoumání správního rozhodnutí není
přípustná.
Usnesením téhož soudu ze dne 4. 8. 2005, čj. 5 Ca 35/2003 – 101 bylo řízení
o kasační stížnosti stěžovatele proti citovanému usnesení ze dne 29. 9. 2003 zastaveno
s tím, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek. K úhradě tohoto poplatku došlo dodatečně
a to vylepením kolkových známek na podání ze dne 15. 8. 2005, které bylo téhož dne
podáno k poštovní přepravě a doručeno Městskému soudu v Praze dne 16. 8. 2005.
Usnesením Městského soudu ze dne 30. 1. 2006, čj. 5 Ca 35/2003 – 109 bylo
vysloveno, že po právní moci tohoto usnesení bude z účtu Městského soudu v Praze
vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč, který žalobce zaplatil za kasační
stížnost proti usnesení tohoto soudu ze dne 29. 9. 2003, čj. 5 Ca 35/2003 – 19 spolu
s podáním došlým soudu dne 16. 8. 2005. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení,
soud dospěl především k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky §9
odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „zákon o soudních poplatcích“), neboť poplatek byl zaplacen až poté,
co usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Protože tedy zanikla poplatková
povinnost žalobce, bylo rozhodnuto o vrácení tohoto poplatku.
Zřejmě i vzhledem k tomu, že v tomto rozhodnutí bylo uvedeno poučení, že proti
tomuto usnesení lze podat kasační stížnost, stěžovatel tuto stížnost podal.
V daném případě se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny
podmínky řízení o kasační stížnosti, především pak, zda je proti citovanému usnesení
městského soudu ze dne 30. 1. 2006 kasační stížnost přípustná. Soud vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Rozhodování o soudních poplatcích by bezesporu svoji podstatou náleželo
do výkonu státní správy. Zřejmě však z praktických důvodů, především se zřetelem
na často úzkou souvislost s vlastním rozhodováním, svěřuje zákon o soudních poplatcích
rozhodování o soudních poplatcích soudům (§3 tohoto zákona). Kasační stížností
napadené usnesení městského soudu ze dne 30. 1. 2006 bylo vydáno jakožto součást
řízení ve správním soudnictví, a je tedy rozhodnutím krajského soudu ve správním
soudnictví ve smyslu §102 s. ř. s. V tomto směru je nepodstatné, že rozhodnutí se opírá
především o jiný zákon než soudní řád správní.
Za této situace se Nejvyšší správní soud musel zabývat další právní otázkou,
zda v daném případě není zákonem, konkrétně v §104 s. ř. s. kasační stížnost prohlášena
za nepřípustnou.
Jak vyplývá především z §57 odst. 1 s. ř. s. mezi náklady řízení spadají i soudní
poplatky. Rozhodnutí o soudních poplatcích, v daném případě rozhodnutí o vrácení
soudního poplatku, je tedy rozhodnutím o nákladech řízení. Protože rozhodnutí
městského soudu má toliko jediný výrok – o vrácení poplatku – proti kterému směřuje
kasační stížnost, je tato stížnost podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
Ani nesprávné poučení městského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná
kasační stížnost, nemůže založit její přípustnost (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 11. 2004, čj. 3 Ads 37/2004 – 36, publikované pod č. 737/2006 Sb.
NSS).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jakožto nepřípustnou
odmítl [§46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.].
O nákladech řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu