ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.36.2005
sp. zn. 8 As 36/2005-75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce R. s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Ing. Miroslavem Madejem, advokátem v Praze 1, Palackého 11, proti
žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 9. 2004, čj.
PUV 2001-12328, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 28. 4. 2005, čj. 8 Ca 238/2004–47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve
výši 1075 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 20. 9. 2004, čj.
PUV 2001-12328, vyhověl rozkladu společnosti Č. d. z. P., a. s., se sídlem v P., P. 3, proti
rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (Úřad) ze dne 22. 7. 2003, čj. PUV 2001-
12328, a napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz užitného vzoru změnil tak,
že předmětný užitný vzor vymazal, a to s účinky od počátku jeho platnosti (ex tunc).
Žalobce, jako majitel vymazaného užitného vzoru, brojil proti rozhodnutí předsedy
žalobou u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, čj.
8 Ca 238/2004–47, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Podle městského soudu se žalovaný v rozkladovém řízení řádně nevypořádal se
skutečností, že přínos technického řešení napadeného užitného vzoru má spočívat ve
vytvoření meziokenního panelu splňujícího náročnější tepelné, hygienic ké a protipožární
normy a podstata panelu spočívá v opatření ke zvýšení odolnosti proti kroucení. Žalovaný
řádně nezdůvodnil ani domněnku, že zapsáním užitného vzoru (na technické řešení)
nesplňujícího podmínky zápisné způsobilosti (do rejstříku užitných v zorů) získal jeho
majitel oproti ostatním podnikatelským subjektům neodůvodněnou výhodu spočívající v
tom, že bez jeho souhlasu nemohl nikdo vyrábět a využívat řešení, které je zřejmé a
nasnadě. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť trpí
logickým rozporem mezi hodnocením důkazu – publikace M. Rochla „Stavební tabulky“,
SNTL, str. 735, správním orgánem prvního a druhého stupně. Městský soud také
přisvědčil žalobní námitce, podle níž se žalovaný v napadeném rozhodnutí soustředil na
první nárok na ochranu a proti nárokům dva až osm není v odůvodnění konstatován
žádný relevantní důkaz. Městský soud dospěl k závěru, že i v tomto směru je napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností.
Dovolal se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, a podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ačkoliv posledně uvedenému ustanovení
svou námitku výslovně nepřiřadil).
Stěžovatel namítl, že v řízení o výmazu užitného vzoru je Úřad omezen ve zkoumání
zápisné způsobilosti zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o užitných vzorech“), který v ustanovení §17 odst. 1 písm a)
ukládá Úřadu vymazat užitný vzor z rejstříku, jestliže technické řešení není způsobilé k
ochraně podle §1 a §3 zákona o užitných vzorech. Úřad je proto oprávněn zkoumat, zda
technické řešení zapsané jako užitný vzor bylo v době svého přihlášení nové, zda
přesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti a zda bylo průmyslově využitelné. Zákon o
užitných vzorech neumožňuje Úřadu zkoumat, zda existoval přihlašovatelem tvrzený
přínos technického řešení napadeného užitného vzoru. I kdyby Úřad shledal, že tento
tvrzený přínos neexistoval, nemohlo by to být na překážku zápisné způsobilosti řešení, vice
versa existence takového přínosu nemůže zabránit výmazu užitného vzoru, nejsou -li
splněny zákonem stanovené podmínky zápisné způsobilosti technického řešení.
Zákon o užitných vzorech neumožňuje Úřadu, aby hodnotil získání výhod majitele
užitného vzoru oproti ostatním soutěžitelům. Pokud žalovaný vyslovil ve svém
rozhodnutí závěry v této souvislosti, nemusel je, jako nevedoucí k výmazu užitného
vzoru, odůvodňovat.
Stěžovatel městskému soudu vytkl, že žalobu projednal nad rámec žalobních bodů.
Žalobce totiž v žalobě nenamítal rozpor mezi hodnocením důkazu – publikace M. Rochla
„Stavební tabulky“, SNTL, str. 735 (dále jen „Stavební tabulky“), správním orgánem
prvního a druhého stupně, v němž městský soud shledal logický rozpor, činící napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Stěžovatel dále tvrdil, že jeho rozhodnutí přesvědčivě prokázalo, že ani nároky číslo
dva až osm užitného vzoru nesplňují podmínky ustanovení §1 zákona o užitných vzorech
a že myšlenka, na níž byl užitný vzor založen, byla vyčerpána ve znacích obsažených v
prvním nároku. Ostatní nároky již uváděly pouze znaky, které jsou v dané oblasti techniky
notoricky známé a představovaly pouhou konkretizaci myšlenky uvedené v prvním
nároku. Tuto konkretizaci nebylo třeba ve správním řízení zvlášť prokazovat, nebyl-li k
tomu důvod hodný zvláštního zřetele.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné. Uvedl, že si stěžovatel při
posuzování splnění podmínek ustanovení §1 zákona o užitných vzorech nemůže počínat
libovolně, zákon pro něj vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž rámci může uskutečnit
výběr a zjišťování skutečností konkrétního případu. Stěžovatel je vázán návrhem na
výmaz užitného vzoru a důkazy, které předloží navrhovatel. Vše uvedené musí být zřejmé
z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele. Z důvodu chybějícího odůvodnění napadeného
rozhodnutí nemohl žalobce namítat konkrétní rozpory mezi rozhodnutím stěžovatele v
prvním a druhém stupni a napadal to, že rozhodnutí nesplňuje náležitosti požadované
správním řádem. Je ovšem zřejmé, že mimo jiné rozpor mezi správními rozhodnutími v
prvním a druhém stupni žalobou napadl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu, vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a neshledal vady, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
V souladu s ustanovením §17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech Úřad
provede na návrh kohokoliv výmaz užitného vzoru z rejstříku, není -li technické řešení
způsobilé k ochraně podle §1 a §3 téhož zákona. Podle §1 zákona o užitných vzorech se
užitnými vzory chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné
dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Podle §3 téhož zákona nelze užitnými vzory
chránit technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami
lidskosti a veřejné morálky, odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické
reprodukční materiály a způsoby výroby nebo pracovní činnosti.
Pravomoc Úřadu v řízení o výmazu užitného vzoru při zkoumání zápisné
způsobilosti vychází ze shora citovaných ustanovení zákona o užitných vzorech. Zákon o
užitných vzorech mu neumožňuje zkoumat, zda v době přihlášení technického řešení
existoval jeho přínos tvrzený přihlašovatelem. Neexistence tvrzeného přínosu nemůže být
na překážku zápisné způsobilosti technického řešení, a naopak shledaná existence přínosu
nemůže zabránit výmazu užitného vzoru, nejsou -li splněny zákonné podmínky zápisné
způsobilosti technického řešení. Ostatně, zákon o užitných vzorech neumožňuje
stěžovateli hodnotit ani získání výhod majitelem užitného vzoru oproti ostatním
soutěžitelům.
Městský soud stěžovateli vytkl, že se (v rozkladovém řízení) řádně nevypořádal se
skutečností, že přínos technického řešení napadeného užitného vzoru má spočívat ve
vytvoření meziokenního panelu splňujícího náročnější tepelné, hygienické a protipožární
normy, s podstatou panelu spočívající v opatření ke zvýšení odolnosti proti kroucení, a že
neodůvodnil domněnku, podle níž by zapsáním užitného vzoru na technické řešení, které
nesplňovalo podmínky zápisné způsobilosti (do rejstříku užitných vzorů) získal je ho
majitel oproti ostatním podnikatelským subjektům neodůvodněnou výhodu, neboť by
bez jeho souhlasu nikdo nemohl vyrábět a využívat řešení, které je zřejmé a nasnadě.
Městský soud tím stěžovateli vytkl, že se ve svém rozhodnutí řádně nevypořádal se
skutečnostmi, které mu zákon o užitných vzorech neumožňuje v řízení o výmazu
užitného vzoru při zkoumání zápisné způsobilosti zkoumat (resp. zohlednit), a zavázal
stěžovatele k rozhodnutí vybočujícího ze zákonného rámce. Nejvyšší správní soud proto
shledal tuto stížní námitku důvodnou. Dodává se, že z odůvodnění rozhodnutí
stěžovatele nevyplývá domněnka o získání neodůvodněné výhody majitele zapsaného
užitného vzoru na technické řešení nesplňující podmínky zápisné způsobilosti (do
rejstříku užitných vzorů), nedostatek jejíhož odůvodnění městský soud stěžovateli vytkl.
Stěžovatel dále namítl, že městský soud postupoval nad rámec žalobních bodů, když
pro logický rozpor v hodnocení důkazu správními orgány prvního a druhého stupně
shledal rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť
žalobce v žalobě tento rozpor mezi hodnocením důkazu správními orgány prvního a
druhého stupně nenamítal.
Jak vyplývá ze soudního spisu, žalobce obecně namítl, že rozhodnutí stěžovatele
nesplňuje náležitosti požadované správním řádem. Tuto námitku konkretizoval tak, že
nebylo zpochybněno, že mezi řešením podle Stavebních tabulek (jediného důkazu
zmíněného v rozhodnutí stěžovatele) a řešením podle prvního nároku napadeného
užitného vzoru existují rozdíly, ty však byly bez jakéhokoliv důkazu odbyty pouze
tvrzeními typu: „cementovláknité desky dobře odpovídají lisovaným cementotřískovým
deskám“ či „odborník i laik dobře ví, že cementotřískové desky a cementovláknité desky
jsou navzájem rovnocenné“. Pokud stěžovatel dospěl k názoru, že podle ustanovení §34
odst. 6 správního řádu není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé, měl uvést, jaké
úvahy jej k tomuto závěru vedly.
Vzhledem k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí stěžovatele co do hodnocení
důkazu (Stavební tabulky), a protože toto hodnocení bylo diametrálně odlišné od
hodnocení téhož důkazu správním orgánem prvního stupně, považuje Nejvyšší správní
soud uvedenou žalobní námitku jako dostatečně konkretizovanou a způsobilou
meritorního přezkumu.
Nejvyšší správní soud navíc doplňuje, že městský soud byl v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu vázán žalobními body (§75 odst. 2 s. ř. s.), s výjimkou např.
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí
[§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ], srov. také rozsudky č. 523/2005 Sb. NSS a č. 359/2004 Sb.
NSS. Městský soud se proto měl v posuzovaném případě zabývat přezkoumatel ností
rozhodnutí stěžovatele z úřední povinnosti, bez ohledu na žalobní námitky, jejich
existenci či konkrétnost.
K závěru městského soudu o logickém rozporu mezi hodnoceními důkazu (Stavební
tabulky) správními orgány prvního a druhého stupně Nejvyšší spr ávní soud dále dodává:
Předseda Úřadu změnil žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí Úřadu, kterým
byl zamítnut návrh na výmaz předmětného užitného vzoru, tak, že předmětný užitný vzor
vymazal. V rozkladovém řízení byl proveden jediný důkaz - Stavební tabulky. Tento
důkaz byl (vedle publikace „Malé dřevěné stavby v zahradě“, Príroda 2000, Bratislava, str.
46 a 49) rovněž jediným důkazem provedeným stěžovatelem v prvním stupni. Obě
správní instance však předmětný důkaz zhodnotily odlišně a vyslovily zcela opačné závěry.
V prvním stupni Úřad vyslovil, že z porovnání znaků řešení podle Stavebních tabulek
a řešení podle prvního nároku napadeného užitného vzoru je zřejmé, že se jedná o blízká
technická řešení, odlišující se zejména materiály použitými na opláštění a na vyplnění
vnitřního prostoru, proto nelze seznat shodnou konfiguraci znaků, která by musela být
dána, aby námitka proti novosti byla úspěšná. Stěžovatel se v prvním stupni rovněž
zabýval rozdíly mezi jednotlivými použitými materiály z hlediska nákladů a fyzikálních
vlastností a uzavřel, že se nejedná o pouhé využití ekvivalentního řešení, kdy rozdíl
vyplývá pouze z přirozeného technického vývoje.
V druhém stupni předseda Úřadu naopak uzavřel, že technické řešení podle
napadeného užitného vzoru obsahuje všechny podstatné znaky patrné z konstrukčního
uspořádání namítaného technického řešení podle Stavebních tabulek. Rozdíl v použitých
materiálech je nutno považovat za náhradu technických prostředků užitých v namítaném
dokumentu jejich technickými ekvi valenty, které jsou funkčně rovnocenné, slouží témuž
účelu a vykazují i obdobný účinek. K těmto opatřením není třeba žádné invence a mohl
by je uskutečnit kterýkoliv odborník v oboru stavebních tepelně izolačních prvků na
základě znalostí stávajících hygienických a požárních předpisů. Další prvky, které
obsahuje namítané řešení, je nutno kvalifikovat jako znaky přesahující rozsah ochrany
napadeného užitného vzoru, jež se nijak nepodílejí na účinku porovnávaného uspořádání
vykazujícího shodné prvky.
V odůvodnění napadeného správního rozhodnutí není dostatečně konkrétně
uvedeno, jakými úvahami byl stěžovatel veden při hodnocení důkazu (Stavební tabulky).
Z odůvodnění není zřejmé, čím se stěžovatel řídil při naplňování zásady volného
hodnocení důkazů a utváření závěru o skutkovém stavu a proč nepovažoval za správné
hodnocení téhož důkazu v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Pokud správní
orgán dospěl k názoru, že se jedná o skutečnosti obecně známé, které není třeba
dokazovat (§34 odst. 6 správního řádu), měl uvést, jaké úvahy nebo důkazy jej k tomuto
názoru vedly. Uvedené nedostatky odůvodnění způsobují nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí, a to zejména za situace, kdy se jedná o hodnocení jediného
důkazu provedeného ve správním řízení, o nějž spr ávní orgán opřel své rozhodovací
důvody. Městský soud proto nepochybil, když z uvedených důvodů shledal napadené
rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nemohl přezkoumat
rozsudek městského soudu v rozsahu další stížní námitky, podle níž městský soud
nesprávně dospěl k závěru, že se stěžovatel v napadeném rozhodnutí soustředil na první
nárok na ochranu a proti nárokům dva až osm není v odůvodnění konstatován žádný
relevantní důkaz. Nároky na ochranu dva až osm jsou závislé na prvním nároku.
Rozhodnutí stěžovatele je přitom ve vztahu k posouzení prvního nároku
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Již nad rámec nutného odůvodnění proto Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel
ve svém rozhodnutí ve vztahu k nárokům na ochranu dva až osm uvedl, že použití
známých materiálů namísto materiálů použitých v dříve známém řešení (podle Stavebních
tabulek), kterým se dosáhne očekávaný účinek, je pro průměrného odborníka v oboru
nasnadě jsoucí, a nejedná se tedy o postup přesahující rámec pouhé odborné dovednosti.
Takovéto odůvodnění je velmi stručné a obecné a není v něm dostatečně konkrétně
uvedeno, jakými úvahami byl stěžovatel při hodnocení provedeného důkazu veden. I zde
platí, že pokud stěžovatel dospěl k názoru, že se jedná o skutečnosti obecně známé, měl
uvést, jaké úvahy nebo důkazy jej k tomuto závěru vedly. Rovněž tyto nedostatky
odůvodnění jsou s to způsobit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud, přestože přisvědčil první stížní námitce, dospěl k závěru, že
městský soud správně zrušil napadené rozhodnutí stěžovatele. Nejvyšší správní soud
setrvale judikuje (srov. rozhodnutí ze dne 16. 2. 2005, čj. 1 Afs 20/2004–51,
www.nssoud.cz, a č. 781/2006 Sb. NSS), že předmětem posouzení v řízení o kasační
stížnosti je především opodstatněnost výroku rozhodnutí krajského soudu. Důvodem ke
zrušení rozsudku je skutečnost, kdy žádný z důvodů, pro které soud rozhodnutí
správního orgánu zrušil, nebyl důvodem zákonným, popř. jiná skutečnost, pro kterou by
rozsudek neobstál. Stejně jako pro zrušení rozhodnutí správního orgánu postačuje, aby
byl žalobce úspěšným v některém z žalobních bodů, pro zákonnost „zrušujícího
rozhodnutí“ krajského soudu postačuje, byl-li dán některý ze zákonných důvodů pro
takové rozhodnutí. Při opačném řešení by další postup krajského soudu spočíval pouze v
tom, že by vydal nový rozsudek se shodným výrokem a pouze částečně jiným
odůvodněním. Důvodnost kasační stížnosti by pak fakticky spočívala v tom, že by část
odůvodnění rozsudku krajského soudu byla nahrazena závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu.
V posuzovaném případě městský soud rozhodnutí stěžovatele zrušil ze čtyř důvodů,
přičemž pouze ve dvou případech se s ním Nejvyšší správní soud ztotožnil a v dalších
dvou vyslovil právní názor odlišný. Právní názor Nejvyššího správního soudu nemůže být
v tomto případě pro městský soud dále závazný, neboť nedošlo ke zrušení jeho rozsudku
a nepokračuje proto v řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.). V této chvíli je to stěžovatel, který
bude řešit vázanost právním názorem městského soudu, označeným v jedné části
Nejvyšším správním soudem za nesprávný. Omezení vázanosti právním názorem soudu
na případy zrušení posuzovaného rozhodnutí ovšem nelze vykládat tak, že jiná
rozhodnutí jsou nezávazná a právní názory v nich vyslovené jsou nepodstatné. Soudní řád
správní obecně stanoví závaznost výroku rozsudku pro účastníky, osoby na řízení
zúčastněné a orgány veřejné moci (§54 odst. 6 s. ř. s.). I když nelze přímo hovořit o
závaznosti právního názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku
zamítajícím kasační stížnost, spočívá jeho váha v zákonné pozici tohoto soudu vyplývající
z ustanovení §12 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto dovozuje nezbytnost
respektovat jeho právní názor i tehdy, když není ze zákona přímo závazný, ale je v
pokračujícím řízení rozhodný.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost zamítl (§110 odst.
1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o
kasační stížnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci má oporu v
ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. Žalobce, který byl ve sporu z cela
úspěšný má právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech právního
zastoupení (tj. jeden úkon právní služby 1 000 Kč podle §9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.,
a jeden paušální poplatek 75 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. února 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu