ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.6.2012:204
sp. zn. 8 As 6/2012 - 204
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Honební
společenstvo Poštorná, se sídlem Poštorná, Břeclav, zastoupeného Mgr. Žanetou Vítů,
advokátkou se sídlem Sady 28. října 431, Břeclav, a Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem
se sídlem Veselá 24, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2009, čj. 20745/2009-16230,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo Poštorná – Háje, se sídlem
M. Kudeříkové 8, Břeclav, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, advokátem se sídlem
Lidická 57, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 2. 11. 2011, čj. 10 Ca 297/2009 - 88,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5000 Kč. Poplatek bude vrácen z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Žanety Vítů do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Během roku 2002, poté, co nabyl účinnosti zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti
(dále jen „zákon o myslivosti“), došlo uvnitř Honebního společenstva Poštorná (žalobce),
k rozkolu. Aby Honební společenstvo Poštorná mohlo existovat i po účinnosti nového zákona
o myslivosti, mělo dle §69 odst. 2 tohoto zákona přijmout stanovy, popřípadě je přizpůsobit
úpravě nového zákona o myslivosti, a zvolit si orgány nejpozději do devíti měsíců ode dne
účinnosti zákona, jinak by zaniklo. V Honebním společenstvu Poštorná však byly svolány
v závěru roku 2002 dvě odlišné valné hromady, na nichž byli zvoleni dva různí honební
starostové a společenstvo se tak uvnitř rozdělilo na dvě větve s protichůdnými zájmy.
[2] Valnou hromadu ze dne 21. 11. 2002 svolal pan K. Účastníci byli na této valné hromadě
seznámeni se zněním nových stanov. Poté došlo k volbě nového honebního výboru a jako
honební starosta byl zvolen pan Š. V rámci diskuze na této valné hromadě paní L. přečetla dopis
pana H., předsedy Mysliveckého sdružení Poštorná. Dopis obsahoval upozornění na to, že
skupina osob kolem pana K., svolavatele valné hromady, chce společenstvo ovládnout a z toho
důvodu z něj vystupuje řada členů, čímž společenstvo k 31. 3. 2003 zanikne. Současně bude
v Poštorné založeno nové honební společenstvo. Dopis rovněž upozorňoval na to, že valná
hromada svolaná panem K. je svolána v rozporu se stanovami společenstva a proto bude
neplatná (spis NSS, č. l. 65; spis však současně obsahuje i dvě různá pověření pana K. ke svolání
valné hromady, jejichž věrohodnost ani platnost Nejvyšší správní soud v této věci neposuzoval –
spis NSS, č. l. 87 a rovněž spis Městského soudu v Praze, přílohy žalobce). Před závěrem valné
hromady byla paní L. jako členka dřívějšího výboru Honebního společenstva Poštorná požádána
o předání existující dokumentace. Dokumentaci si však odnesla a odmítla ji předat (spis NSS, č. l.
33).
[3] Paní L. jako jednatelka Honebního společenstva Poštorná svolala na 13. 12. 2002 druhou
ze dvou sporných valných hromad (viz spis městského soudu, č. l. 63, 64). Dle zápisu (spis
městského soudu, č. l. 65) byly na této valné hromadě projednány závěry z valné hromady ze dne
21. 11. 2002 a všechna rozhodnutí přijatá na listopadové valné hromadě byla prosincovou valnou
hromadou zrušena. Současně byl na prosincové valné hromadě zvolen nový honební výbor. Jako
honební starosta byl zvolen pan F. a jako honební místostarostka paní L. Dalšími členy výboru
byli paní M., pan J. V. a pan Š. V. Svůj postup vysvětlovala paní L. spolu s panem F. Městkému
úřadu Břeclav v čestném prohlášení ze dne 29. 12. 2002 (správní spis, obálka „spis MěÚ Břeclav“,
dokument č. 7 – červená řada).
[4] Od tohoto okamžiku tedy fakticky existovali ve společenstvu dva různí honební
starostové – pan Š. a pan F. Žádná ze dvou skupin v rámci společenstva se nedomáhala vyslovení
neplatnosti rozhodnutí některé z valných hromad u soudu dle §22 odst. 8 zákona o myslivosti.
[5] Oznámení o uvedení honebního společenstva do souladu s novým zákonem o myslivosti
ze dne 21. 11. 2002 podepsal jako honební starosta pan Š. Městský úřad Břeclav jako správní
orgán prvního stupně registraci společenstva rozhodnutím ze dne 21. 2. 2003 odmítl. Honební
starosta pan Š. se proti tomuto rozhodnutí jménem společenstva odvolal. V řízení
se dále vyjadřovali paní M., pan V., Myslivecké sdružení Poštorná jednající panem H. a jménem
společenstva i honební starosta pan F. Pan F. poté vzal odvolání podané za společenstvo panem
Š. zpět. Na dokumentu je uvedeno, že se zpětvzetím souhlasí i paní M., pan V. a Myslivecké
sdružení Poštorná (správní spis, obálka „spis MěÚ Břeclav“, dokument č. 29 – červená řada).
[6] Tímto podáním se tedy část členů honebního společenstva reprezentovaná panem F.
pokusila docílit právní moci rozhodnutí městského úřadu o odmítnutí registrace společenstva
(jeho uvedení do souladu s novým zákonem o myslivosti), a tím i zániku společenstva.
[7] Paní L. dále dle spisu podepsala dne 27. 3. 2003 čestné prohlášení, podle něhož ukončuje
členství v Honebním společenstvu Poštorná a zmocňuje pana O. H. k zastupování ve věci
založení Honebního společenstva Poštorná – Háje (spis NSS, č. l. 60).
[8] Dne 4. 4. 2003 se konala ustavující valná hromada Honebního společenstva
Poštorná - Háje. Ze zápisu (spis NSS, č. l. 101) vyplývá, že členy přípravného výboru byli pan F.,
pan H., paní L., paní M. a pan J. V. Paní L. byla na ustavující valné hromadě zvolena členkou
honebního výboru tohoto konkurenčního společenstva. Tou byla dle rejstříku honebních
společenstev vedeného Městským úřadem v Břeclavi i v roce 2012 (viz www.breclav.org). Totéž
platí i o panu H. Dne 14. 4. 2003 podal přípravný výbor Honebního společenstva Poštorná –
Háje návrh na registraci společenstva spolu se žádostí o uznání společenstevní honitby.
[9] Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, rozhodoval o odvolání
proti rozhodnutí městského úřadu ze dne 21. 2. 2003. Rozhodnutí městského úřadu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v odůvodnění rozhodnutí (23. 6. 2003) uvedl, že valnou hromadu
ze dne 13. 12. 2002 nepovažuje za platně svolanou. Proto neuznal zpětvzetí odvolání podané
panem F. Platnost předchozí valné hromady neposuzoval.
[10] V průběhu dalšího řízení se ve věci vyjadřoval i přípravný výbor Honebního společenstva
Poštorná – Háje. Opakovaně navrhoval, aby správní orgán návrh na registraci Honebního
společenstva Poštorná odmítl, neboť zaniklo pro nesplnění požadavků §69 odst. 2 zákona
o myslivosti.
[11] Dne 17. 12. 2003 městský úřad registraci Honebního společenstva Poštorná odmítl
podruhé. Dne 9. 4. 2004 v rozhodnutí o odvolání však krajský úřad toto společenstvo
zaregistroval.
[12] V důsledku tohoto rozhodnutí krajského úřadu měla být odmítnuta registrace Honebního
společenstva Poštorná – Háje. Na základě podnětu tohoto konkurenčního společenstva zahájilo
Ministerstvo zemědělství řízení o přezkoumání posledního rozhodnutí krajského úřadu ve věci
registrace Honebního společenstva Poštorná.
[13] Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 13. 12. 2004 změnilo rozhodnutí krajského
úřadu tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí městského úřadu se potvrzuje. Honební
společenstvo Poštorná tak mělo zaniknout. Nic na tom nezměnilo ani následné rozhodnutí
ministra zemědělství o rozkladu ze dne 29. 3. 2005, které jen formálně upravilo výrok rozhodnutí
ministerstva.
[14] V důsledku tohoto rozhodnutí bylo dne 9. 6. 2005 u městského úřadu zaregistrováno
nové Honební společenstvo Poštorná – Háje, vystupující v řízení soudním jako osoba
zúčastněná na řízení, neboť jeho zaregistrování již nebránila existence staršího společenstva.
Jak vyplývá z odst. [8], ve vedení tohoto společenstva jsou osoby, které se podílely na svolání
valné hromady Honebního společenstva Poštorná konané dne 13. 12. 2002 a představují tedy
současně i jednu z větví uvnitř Honebního společenstva Poštorná reprezentovanou panem F.,
příp. paní L.
[15] Dne 10. 6. 2005 však Městský soud v Praze vydal rozhodnutí čj. 5 Ca 125/2005 - 60,
kterým rozhodnutí ministra o rozkladu zrušil a věc ministru vrátil z důvodu nesprávné formulace
výroku.
[16] Novým rozhodnutím o rozkladu ze dne 12. 8. 2005 ministr zrušil rozhodnutí krajského
úřadu i městského úřadu a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně. Obnovil tak existenci
původního Honebního společenstva Poštorná, avšak vedle něj již existovalo nové Honební
společenstvo Poštorná – Háje. Obě společenstva přitom měla zájem na uznání honitby na zčásti
totožných honebních pozemcích. V novém řízení měl městský úřad objasnit všechny
nesrovnalosti a jednat se všemi zúčastněnými osobami.
[17] Následovala další správní i soudní rozhodnutí týkající se této věci. Nakonec
na sebe krajský úřad atrahoval „obživlou“ věc registrace Honebního společenstva Poštorná,
a to pro nečinnost městského úřadu. Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2009, čj. JMK 43140/2009,
sp. zn. S-JMK 17568/2006/OŽP-Ho, zastavil řízení ve věci registrace společenstva.
[18] K odvolání osoby zúčastněné na řízení, Honebního společenstva Poštorná – Háje,
změnilo Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 17. 8. 2009, čj. 20745/2009-16230, výrok
rozhodnutí krajského úřadu tak, že návrh Honebního společenstva Poštorná ze dne 21. 11. 2002
na registraci a jeho zapsání do rejstříku honebních společenstev se zamítá. V upraveném výroku
uvedlo, že podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti společenstvo zaniklo ke dni 31. 3. 2003
a k témuž dni zanikla i společenstevní honitba Poštorná.
II.
[19] Proti tomuto rozhodnutí podal za Honební společenstvo Poštorná honební starosta
pan Š. žalobu k Městskému soudu v Praze. Dne 4. 3. 2011 však vzal za totéž společenstvo
honební starosta pan F. žalobu zpět.
[20] Městský soud vydal dne 2. 11. 2011 usnesení označené v záhlaví, jímž rozhodl,
že zpětvzetí žaloby učiněné honebním starostou panem F. není účinné. Z usnesení vyplývá, že
městský soud za jádro sporu považoval otázku platnosti či neplatnosti dvou valných hromad
z listopadu a prosince 2002, během nichž byli zvoleni dva různí honební starostové společenstva.
Správní orgány dospěly při posouzení platnosti těchto valných hromad k odlišným závěrům.
Proto městský soud rozhodl, že za přiměřené aplikace §96 odst. 3 a 4 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. zpětvzetí žaloby není účinné. Pokud by považoval zpětvzetí podané za žalobce panem F.
za účinné a zastavil by řízení pro zpětvzetí žaloby, vystavil by se výtce odmítnutí soudní ochrany
tomu, kdo tvrdí, že byl zkrácen rozhodnutím správního orgánu vydaným v řízení vedeném k jeho
návrhu (tj. panu Š. vystupujícímu rovněž jménem společenstva).
III.
[21] Proti rozhodnutí městského soudu podalo Honební společenstvo Poštorná včasnou
kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Plná moc advokátce
k podání kasační stížnosti byla udělena honební místostarostkou paní L., protože honební
starosta pan F. již zemřel. (Tato větev Honebního společenstva Poštorná bude dále označována
jako „stěžovatel“; druhá větev společenstva reprezentovaná honebním starostou panem Š. bude
dále označována jako „žalobce“).
[22] Nesprávné hodnocení právní otázky spatřoval stěžovatel v tom, že městský soud
se rozhodl s otázkou, kdo je oprávněn za Honební společenstvo Poštorná vystupovat, vypořádat
až v meritorním rozhodnutí. Podle stěžovatele se však jedná o základní procesní otázku,
kterou si měl soud vyřešit přednostně. Meritorní posouzení pak může provést jen tehdy, pokud
žalobu podala osoba, která může za honební společenstvo vystupovat. Tuto otázku si měl soud
vyřešit před tím, než posoudil, zda je zpětvzetí žaloby podané stěžovatelem účinné.
Dle stěžovatele mohly nastat pouze dvě varianty, a to buď podání žaloby osobou oprávněnou
jednat jménem společenstva, pak by zpětvzetí žaloby bylo podáno osobou neoprávněnou
a jen tehdy by bylo neúčinné, nebo podání žaloby osobou neoprávněnou, a pak by její zpětvzetí
vůbec nemělo právní význam.
[23] Městský soud však dle stěžovatele v rozhodnutí nevyslovil, kdo je oprávněný
za společenstvo jednat a zda tak měla žaloba procesní účinky, a proto je jeho usnesení
i nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[24] K namítané vadě řízení („nesprávnosti posouzení skutkové podstaty“) stěžovatel shrnul
okolnosti vedoucí ke zvolení dvou honebních starostů, tj. zvolení pana Š. na prvé valné hromadě,
a poté jeho odvolání na druhé valné hromadě a zvolení pana F., avšak následné jednání správních
orgánů, zejména krajského úřadu, s panem Š. jako honebním starostou.
[25] Dále stěžovatel uvádí, že „podle názoru osoby zúčastněné na řízení“ je třeba vzhledem
k nepodání žaloby na neplatnost usnesení valné hromady konané dne 13. 12. 2002 považovat
za honebního starostu, a tedy osobu oprávněnou jednat za společenstvo, pana F. a po jeho smrti
paní L., honební místostarostku zvolenou na téže valné hromadě.
[26] Mimoto podle stěžovatele nemůže za společenstvo jednat pan Š. i dle §33 odst. 4 s. ř. s.,
neboť jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy společenstva. K tomu stěžovatel uvedl, že jedním
z prvních úkonů, které pan Š. jako honební starosta učinil, bylo uzavření smlouvy o nájmu
honitby se sebou samým, tj. panem Š. jako fyzickou osobou. Pan Š. chce dle stěžovatele tímto
způsobem chránit jen své zájmy, a to lovit zvěř na honebních pozemcích a ulovenou zvěř si
přivlastňovat.
[27] Závěrem poukazuje stěžovatel na nemožnost aplikace §96 o. s. ř. na danou věc
tak, jak to učinil městský soud. Toto ustanovení připouští, aby za situace, kdy ostatní účastníci
řízení nesouhlasí se zpětvzetím návrhu, soud rozhodl, že toto zpětvzetí není účinné.
V posuzovaném případě však zpětvzetí učinil týž účastník řízení – honební společenstvo
jako žalobce. Pokud o sobě jiné osoby vystupující za společenstvo tvrdí, že na žalobě trvají,
nejedná se o postoj účastníků řízení odlišných od společenstva – žalobce. Dále má stěžovatel
za to, že §96 o. s. ř. nelze použít i proto, že ve věci dosud neproběhlo jednání.
[28] Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského
soudu a současně zastavil řízení vedené městským soudem.
IV.
IV.1 Zpětvzetí kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[29] Dne 26. 1. 2012 vzal tuto kasační stížnost za společenstvo zpět pan Š. (žalobce). Současně
doručil i vyjádření ke kasační stížnosti.
[30] Ve vyjádření žalobce uvedl, že kasační stížnost byla podána osobou, která není oprávněná
za společenstvo jednat. Advokátce, jež kasační stížnost podala, byla plná moc udělena paní L. i
přes to, že ta měla ukončit členství v Honebním společenstvu Poštorná písemným prohlášením
ze dne 31. 10. 2002. Její členství tak mělo zaniknout ke dni 31. 12. 2002. Žalobce dále zmínil, že
s problematikou platnosti a neplatnosti valných hromad se již zabývaly správní orgány a došly
k závěru, že platně zvoleným starostou je pan Š. Soud dle žalobce problematiku oprávnění
vystupovat za společenstvo rovněž posuzoval a dospěl k témuž závěru.
[31] Dále žalobce upozornil, že právě zájmy paní L. jsou v rozporu se zájmy společenstva.
V roce 2004 např. jako členka přípravného výboru osoby zúčastněné na řízení, Honebního
společenstva Poštorná – Háje, podala žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu o registraci
Honebního společenstva Poštorná. Z tohoto důvodu nemohla paní L. zmocnit advokátku
k podání kasační stížnosti. Proto žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
odmítl.
IV.2 Vyjádření pana Š.
[32] Téhož dne doručil soudu své osobní vyjádření i honební starosta pan Š. V něm oznámil
soudu, že advokátce paní Mgr. Vítů odvolal plnou moc, kterou jí však udělila paní L., a paní L.
sdělil, že nikdy nebyla zvolena místostarostkou společenstva a není jeho členkou. Dále čestně
prohlásil, že byl zvolen honebním starostou na dobu deseti let. Pan F. i paní L. byli této volbě
přítomni a nedomáhali se v zákonné lhůtě vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého na dané
valné hromadě. V další části vyjádření pak pan Š. uváděl skutečnosti týkající se valné hromady
konané dne 13. 12. 2002. Podle jeho názoru nebyla na tuto valnou hromadu doložena žádná
(pravá) pozvánka. Nikdo mu také jako honebnímu starostovi zvolenému dne 21. 11. 2002 konání
ani výsledky této valné hromady neoznámil. Krajský úřad navíc rozhodl, že za společenstvo je
oprávněn jednat právě pan Š. Dále pan Š. uvedl, že za rozkolem stojí pan H., který si v dubnu
roku 2003 vytvořil přípravný výbor nového honebního společenstva, do něhož pozval jen
vybrané osoby, mj. pana F. a paní L.
IV.3 Další vyjádření ve věci
[33] Advokátka zastupující stěžovatele reagovala na odvolání plné moci panem Š.
a svou odpověď dala rovněž na vědomí soudu. Panu Š. sdělila, že právě otázka, kdo je oprávněn
jednat za Honební společenstvo Poštorná, je předmětem soudního řízení. Do doby rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu proto považuje vzájemnou výměnu právních názorů za
bezpředmětnou, stejně jako samotné odvolání plné moci.
[34] Dne 5. 3. 2012 zaslal žalobce doplnění vyjádření ke kasační stížnosti. K vyjádření
advokátky stěžovatele uvedl, že dle stanov přijatých na valné hromadě konané dne 21. 11. 2002,
na níž byl zvolen honebním starostou pan Š., mohl další valnou hromadu svolat pouze honební
starosta, místostarosta, případně mohli o její svolání požádat členové společenstva, jejichž hlasy
činí alespoň 10 % všech hlasů. Valná hromada konaná dne 13. 12. 2002 však tímto způsobem
svolána nebyla. Dále žalobce doplnil, že listiny, jimiž je „osobami z okolí p. K. F. a p. M. L.“
dokládáno svolání a konání valné hromady v prosinci 2002, jsou účelově a dodatečně vyhotovené
dokumenty. Konání valné hromady ze dne 13. 12. 2002 nebylo oznámeno žádnému ze členů
společenstva, kteří byli dne 21. 11. 2002 zvoleni do vedení. Pouze pan Š. je tedy osobou
oprávněnou jednat za honební společenstvo. Paní L. nadto není členkou tohoto společenstva,
nemůže tedy být ani jeho místostarostkou. Mimoto je členkou výboru Honebního společenstva
Poštorná – Háje (osoby zúčastněné na řízení), jež má zcela opačný zájem na průběhu a výsledku
řízení než Honební společenstvo Poštorná, nemůže tedy za toto společenstvo jednat i vzhledem
k §33 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud by proto kasační stížnost měl odmítnout.
[35] Dne 31. 7. 2012 se ve věci vyjádřil žalovaný. Své rozhodnutí ve věci považuje za bezvadné
po věcné i právní stránce, a to bez ohledu na to, která osoba jménem Honebního společenstva
Poštorná jedná. Při vydávání rozhodnutí byl vázán názorem Městského soudu v Praze. Spor
o post honebního starosty nemůže zvrátit skutečnosti, na jejichž základě společenstvo i honitba
zanikly k 31. 3. 2003.
[36] Ke kasační stížnosti se vyjádřila i osoba zúčastněná na řízení, Honební společenstvo
Poštorná – Háje. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost, zrušil usnesení
městského soudu a odmítl žalobu podanou k městskému soudu. Zastává názor, že žaloba
byla podána neexistujícím subjektem, který zanikl ke dni 31. 3. 2003. Poukázala na rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 3 Aps 5/2008 - 282, v němž soud v odůvodnění poznamenal,
že v době, kdy byla zúčastněná osoba jako nové honební společenstvo „zaregistrována, HS Poštorná
neexistovalo a nedisponovalo žádnými právy, na kterých by mohlo být dotčeno“. Podle osoby zúčastněné
na řízení proto došlo k zániku žalobce ex lege a rozhodnutí žalovaného tento stav
pouze deklarovalo. Žalobce tak nemá způsobilost být účastníkem řízení. Žaloba i kasační stížnost
by byla přípustná jen tehdy, pokud by napadené rozhodnutí mělo konstitutivní účinky. Městský
soud by se měl nejprve vypořádat s tím, zda žalobce existuje, a teprve potom s tím,
kdo za něj jedná. Souhlasí však se stěžovatelem v tom, že rozhodnutí městského soudu
je nepřezkoumatelné, neboť z něj není jasné, zda je zpětvzetí neúčinné pro to, že žaloba byla
podána osobou existující a oprávněnou a zpětvzetí osobou neoprávněnou, nebo proto, že žaloba
byla podána osobou neexistující, takže zpětvzetí je procesně neúčinným podáním. Takto nejasné
usnesení pak vedlo i k tomu, že z něj zástupce žalobce dovodil podporu - dle osoby zúčastněné -
pro účelové tvrzení, že platným honebním starostou je pan Š.
[37] Dále se osoba zúčastněná na řízení domnívá, že poslední osobou, která byla oprávněna
jednat za žalobce, byl pan F. Ze spisů by mělo být zřejmé, že valná hromada ze dne 21. 11. 2002
byla svolána v rozporu s tehdy platnými stanovami žalobce a že jejím předmětem bylo „nepřátelské
převzetí“ kontroly nad společenstvem. Valná hromada ze dne 13. 12. 2002 pak měla pouze
„odstranit následky nepřátelského převzetí“. Podání pana Š. proto nemohou být hodnocena jako
jednání společenstva. Po smrti pana F. přešlo oprávnění jednat za společenstvo na paní L. Zákon
o myslivosti neváže funkci honebního starosty ani místostarosty v §23 odst. 2 na členství
v honebním společenstvu a odlišná úprava ve stanovách by byla v rozporu s tímto zákonem. Dle
osoby zúčastněné na řízení jsou v rozporu především zájmy pana Š. a paní L., avšak z výkonu
funkce honební místostarostky ve dvou honebních společenstvech, byť i vzájemně si
konkurujících, nelze automaticky dovozovat, že by osobní zájmy paní L. byly v rozporu se zájmy
Honebního společenstva Poštorná. Osoba zúčastněná na řízení rovněž poukazuje na skutečnost,
že si pan Š. jako honební místostarosta pronajal honitbu Poštorná. V důsledku této skutečnosti
jsou zájmy pana Š. v rozporu se zájmy společenstva.
[38] Na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení reagoval žalobce. Ohradil se proti
sdělení žalovaného i osoby zúčastněné na řízení, že společenstvo i honitba zanikly k 31. 3. 2003.
Osoba zúčastněná podle něj dezinterpretuje rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 3 Aps 5/2008 - 282 a vytrhává z něj pouze určité pasáže, které podporují její tvrzení o zániku
Honebního společenstva Poštorná. Jiné části tohoto rozsudku totiž odrážejí skutečnost,
že později došlo ke zrušení správních rozhodnutí deklarujících zánik společenstva.
Tento rozsudek tak sděluje, že společenstvo existuje a že je třeba v dalších řízeních zohlednit
skutečnost, že k téže honitbě byla zaregistrována dvě různá honební společenstva. Dále žalobce
poukazuje na skutečnost, že dosud nedošlo k jeho zániku, neboť nebyla naplněna ani podmínka
výmazu z rejstříku honebních společenstev ani neproběhla jeho likvidace. Žalobce má dále
za to, že městský soud své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Zopakoval, že pan Š. je platným
honebním starostou žalobce zvoleným na řádné valné hromadě a že tuto skutečnost
již v minulosti konstatovaly i různé správní orgány. Osoba zúčastněná na řízení se tak pouze
pokouší oddálit meritorní řešení věci. Konečně vzhledem k tomu, že paní L. v době po podání
kasační stížnosti zemřela, nemá za konkurenční vedení společenstva kdo vystupovat a není tak
ani nikoho, kdo by pověřoval advokátku stěžovatele k zastupování společenstva.
[39] V dalším podání pan Š. tomuto soudu sdělil, že opět odebral plnou moc advokátce
stěžovatele a oznámil jí, že pan F. i paní L. zemřeli. Paní L. měla jako honební místostarostka
svolat do třiceti dnů od smrti pana F. valnou hromadu, což neučinila. V době, kdy měla udělit
plnou moc advokátce, byla tak vážně nemocná, že už to nemohla učinit. Žalobce se domnívá, že
advokátka jedná na základě pokynů pana H., který chce zrušit Honební společenstvo Poštorná,
aby mohl zaregistrovat honitbu Honebního společenstva Poštorná – Háje. Poznamenává, že
větné obraty ve vyjádření advokátky stěžovatele a advokáta osoby zúčastněné na řízení jsou si
velmi podobné, a vyslovuje podezření na uplácení advokátky stěžovatele.
[40] V podání ze dne 1. 11. 2012 se advokátka stěžovatele ohradila proti nařčení pana Š.,
že s ním odmítla komunikovat. Dále sdělila, že plná moc k zastupování byla udělena
za právnickou osobu, a nezanikla tedy úmrtím paní L. Kasační stížnost nebyla podána ve snaze o
prodlužování sporu, ale proto, aby bylo ukončeno řízení, které by dle řádně zvoleného
statutárního orgánu stěžovatele vůbec vedeno být nemělo. Bylo totiž zahájeno na podnět osoby,
která k tomu nebyla zmocněna. Valná hromada ze dne 21. 11. 2002 byla svolána v rozporu
se stanovami panem K., naproti tomu konání valné hromady ze dne 13. 12. 2002 bylo včas
oznámeno a i jinak bylo při ní postupováno v souladu s právními předpisy. Tato valná hromada
byla svolána místopředsedou honebního společenstva a jednatelkou, paní L., protože předseda ze
své funkce pro zdravotní důvody odstoupil. Proto tato valná hromada proběhla řádně a
rozhodnutí na ní přijatá jsou platná. Ode dne 13. 12. 2002 proto pan Š. za společenstvo nemůže
jednat.
[41] Dne 18. 12. 2012 soudu oznámil pan Š. jednající za Honební společenstvo Poštorná, že se
konala valná hromada a byl zvolen statutární orgán. Uvedl, že na této valné hromadě
bylo odsouhlaseno, že pan F. ani paní L. nebyli od 21. 11. 2002 oprávnění jednat jménem
společenstva, neboť jediným oprávněným byl honební starosta pan Š. nebo místostarosta pan Šl.
Na další desetileté období byl zvolen honebním starostou pan Š. a jako místostarosta pan K.
Advokátce stěžovatele plnou moc odebral, a žádá, aby kasační stížnost byla odmítnuta jako
podaná osobou neoprávněnou.
[42] Dne 19. 12. 2012 došlo tomuto soudu Oznámení o zrušení Honebního společenstva
Poštorná – Háje zaslané nově zvoleným honebním starostou, panem Ž. Dle dokumentu proběhla
dne 5. 8. 2012 valná hromada, na níž bylo rozhodnuto, že Honební společenstvo Poštorná – Háje
ukončí svoji činnost ke dni 21. 11. 2012.
[43] Dne 4. 1. 2013 se ve věci znovu vyjádřila advokátka stěžovatele. Uvedla, že dle jejího
právního názoru není pan Š. osobou, která by mohla za Honební společenstvo Poštorná
vystupovat, a proto jsou jím učiněné kroky právně irelevantní. Toto společenstvo zaniklo
a posledními osobami, které za něj mohly jednat, byli pan F. a paní L. S touto skutečností se pan
Š. údajně nechce smířit, snaží se dosáhnout toho, aby s ním správní a soudní orgány jednaly, a
svými různými podáními řízení prodlužuje. Osoby, které za společenstvo mohly jednat,
jednoznačně vyjádřily, že si nepřejí, aby byla vedena další řízení. Dále advokátka poukázala na již
uplatněné argumenty.
V.
[44] Jak bylo uvedeno výše, žalobce vzal kasační stížnost zpět a současně doručil i vyjádření
ke kasační stížnosti. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět. Vzhledem k rozkolu uvnitř společenstva však za společenstvo vystupovali dva
různí honební starostové a i zpětvzetí kasační stížnosti bylo podáno za společenstvo jinou
osobou než samotná kasační stížnost. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti kasační stížnosti podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Dospěl však k závěru, že pokud
soud rozhodne, že se nepřiznávají právní účinky zpětvzetí žaloby podané osobou tvrdící,
že má oprávnění vystupovat za právnickou osobu, nejde o rozhodnutí,
kterým by se pouze upravovalo vedení řízení. Zpětvzetí žaloby je typickým dispozičním úkonem
účastníka řízení, kterým tento může disponovat samotným předmětem řízení. Přiznání
či nepřiznání právních účinků zpětvzetí žaloby má tedy zásadní dopady, a to navíc i do práv
ostatních účastníků řízení. Rozhodnutí o tom, zda zpětvzetí žaloby bude účinné,
není tedy rozhodnutím, které pouze upravuje vedení řízení. To platí tím spíše za situace,
kdy zpětvzetí podala za právnickou osobu osoba odlišná od té, která za danou právnickou osobu
podala návrh na zahájení řízení.
[45] Vzhledem k tomu, že osoba zúčastněná na řízení namítala, že rozhodnutí žalovaného bylo
pouze deklaratorní, a žalobce tak již neexistuje a nemá tedy ani způsobilost být účastníkem
soudního řízení, zabýval se Nejvyšší správní soud i touto otázkou. Dle §65 s. ř. s. svědčí žalobní
legitimace každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení
svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo
závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Zákon tedy dává subjektu možnost žalobu podat
v případě, že došlo k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv. Proto svědčí žalobní
legitimace i subjektu, o němž správní orgán konstitutivně či deklaratorně rozhodl, že zanikl
[46] Dále Nejvyšší správní soud musel zjistit, zda za právnickou osobu jednala osoba k tomu
oprávněná. Pokud by totiž dospěl k závěru, že tomu tak není, byla by další podání ve věci,
tedy i zpětvzetí kasační stížnosti, bez právních účinků. Mimoto platí, že v téže věci může
za právnickou osobu současně jednat pouze jediná osoba (§33 odst. 4 s. ř. s. in fine).
[47] V těchto otázkách soud dospěl k závěru, že paní M. L. nemohla v době podání kasační
stížnosti jednat za Honební společenstvo Poštorná. Její zájmy byly v rozporu se zájmy této
právnické osoby (§33 odst. 4 s. ř. s.). Je ale vhodné zdůraznit, že soud nemusel posuzovat
platnost valných hromad Honebního společenstva Poštorná konaných ve dnech 21. 11. 2002
a 13. 12. 2002.
[48] Paní L. byla svolavatelkou valné hromady konané dne 13. 12. 2002 a začlenila se do
skupiny uvnitř Honebního společenstva Poštorná reprezentované panem F. ([3]). Později se stala
členkou přípravného výboru Honebního společenstva Poštorná – Háje a po jeho zaregistrování
členkou jeho honebního výboru ([8]). I z podání soudu je zřejmé, že postoje větve Honebního
společenstva Poštorná stojící za panem F. a paní L. a Honebního společenstva Poštorná – Háje
se ve své podstatě shodují ([36]).
[49] Přitom obě honební společenstva mají zcela protichůdné zájmy. Jak je zřejmé z průběhu
všech předchozích řízení, ať už ve věci registrací nebo jejich vzájemné provázanosti, tato dvě
společenstva jsou existenčně spjata, protože usilují o uznání honitby na zčásti totožných
pozemcích. Honitbu na určitých honebních pozemcích však může užívat pouze jediné honební
společenstvo (plyne z povahy věci i ze smyslu příslušných ustanovení zákona o myslivosti,
zejména §19 – 20, §26 – 29 a §31). Současně je na sobě vzájemně existenčně závislé i uznání
honitby a existence honebního společenstva. Pokud tedy bude existovat Honební společenstvo
Poštorná a bude mu uznána honitba, nemůže existovat Honební společenstvo Poštorná – Háje,
a naopak.
[50] Současně je Honební společenstvo Poštorná rozděleno na dvě odlišné větve,
přičemž členové jedné z nich jsou současně členy Honebního společenstva Poštorná – Háje
a v průběhu předchozích řízení usilovali o zánik Honebního společenstva Poštorná a naopak
o registraci Honebního společenstva Poštorná – Háje. I paní L., která podala kasační stížnost za
Honební společenstvo Poštorná, byla současně členkou honebního výboru Honebního
společenstva Poštorná – Háje. K tomu lze poukázat na skutečnost, že jak zpětvzetí žaloby
podané panem F. (rovněž členem Honebního společenstva Poštorná – Háje), tak i kasační
stížnost podaná paní L., by v případě, že by byly úspěšné, docílily zastavení soudního řízení, a tím
i definitivního zániku Honebního společenstva Poštorná.
[51] Dále Ministerstvo zemědělství z podnětu Honebního společenstva Poštorná – Háje
zahájilo přezkumné řízení. Úspěch takového podnětu by vedl k zániku Honebního společenstva
Poštorná, nebýt rozhodnutí Městského soudu v Praze, ([13] – [16]). Honební společenstvo
Poštorná – Háje rovněž podávalo v průběhu řízení ve věci registrace Honebního společenstva
Poštorná žaloby, na jejichž základě by rovněž došlo k zániku tohoto společenstva
(viz např. usnesení Krajského soudu v Brně čj. 29 Ca 163/2004 - 96).
[52] V posuzované věci tedy existuje spor mezi dvěma fyzickými osobami, příp. skupinami
fyzických osob, jež tvrdí, že mohou vystupovat za určitou právnickou osobu. Přitom však jedna
z těchto fyzických osob jménem právnické osoby činí podání, z nichž je jednoznačně seznatelný
záměr způsobit, aby tato právnická osoba zanikla. Současně tato fyzická osoba působí
ve statutárních orgánech jiné právnické osoby, jejíž fungování přímo závisí na zániku první
právnické osoby. Z těchto okolností je zřejmé, že zájmy této fyzické osoby, v daném případě paní
M. L., jsou v rozporu se zájmy osoby právnické, jejímž jménem chce jednat (§33 odst. 4 s. ř. s.).
[53] Proto tedy paní L. nemohla za Honební společenstvo Poštorná jednat v době podání
kasační stížnosti, což je okamžik, kterým se Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí zabývá a
k němuž posuzuje existenci oprávnění kasační stížnost podat. Zcela jiná situace zde mohla
existovat v době těsně po konání obou valných hromad, kdy ještě paní L. nebyla členkou
konkurenčního honebního společenstva a ani z jejích úkonů nemuselo vyplývat, že její zájmy jsou
v rozporu se zájmy Honebního společenstva Poštorná. Tyto situace zde Nejvyšší správní soud
neposuzoval. Stejně tak není pro posouzení této otázky určující ani to, že paní L.v době řízení
před Nejvyšším správním soudem zemřela, ani to, že v nedávné době podle došlé informace bylo
Honební společenstvo Poštorná – Háje zrušeno (proto také kasační soud již tyto informace
neověřoval).
[54] Dále Nejvyšší správní soud podotýká, že toto rozhodnutí nemá žádné důsledky
pro předešlá řízení, ve kterých orgány veřejné moci jednaly s Honebním společenstvem
Poštorná – Háje, kde byla paní L. členkou honebního výboru. Je tedy třeba rozlišovat
mezi vystupováním paní M. L. za Honební společenstvo Poštorná a její aktivitou v Honebním
společenstvu Poštorná – Háje.
[55] Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti z výše popsaných důvodů soud neřešil otázku
platnosti valné hromady Honebního společenstva Poštorná (21. 11. 2002) a stejně tak nebylo
nutno řešit účinnost zpětvzetí kasační stížnosti podané zástupcem pana Š. Jakmile bude městský
soud pokračovat v řízení v této věci a jednat o žalobě podané panem Š., bude si muset sám
otázku platnosti uvedené valné hromady posoudit jako předběžnou ve vztahu k řízení o věci
samé.
[56] Je vhodné připomenout, že soudy rozhodující ve správním soudnictví nijak nezavazuje
to, jak si správní orgány posoudily otázku, kdo je oprávněn vystupovat za právnickou osobu.
Pokud v této věci chtěly dotčené osoby dosáhnout závazného rozhodnutí, mohly
se buď do tří měsíců od konání valné hromady domáhat u soudu, aby vyslovil neplatnost
rozhodnutí valné hromady (§22 odst. 8 zákona o myslivosti), nebo mohly kdykoli podat žalobu
na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [§80 písm. c) o. s. ř.; zde by se jednalo
o právo vystupovat jménem dané právnické osoby].
[57] Městský soud si tedy měl v této věci jako předběžnou otázku posoudit, kdo je za Honební
společenstvo Poštorná oprávněn jednat, podávat žalobu a brát ji zpět. V tomto směru tedy soud
souhlasí se stěžovatelem. Odůvodnění rozhodnutí městského soudu, že by bylo odmítnutím
soudní ochrany, pokud by nebyla projednána žaloba podaná jednou z osob, které tvrdí, že jsou
oprávněny vystupovat za konkrétní právnickou osobu, není přiléhavé. Není totiž odepřením
spravedlnosti, pokud soud po právu odmítne návrh na zahájení řízení, který podala osoba
neoprávněná, a soud tak řízení nemůže vést.
[58] Rovněž i odkaz městského soudu na §96 odst. 3 a 4 o. s. ř. nebyl případný. Zmíněné
ustanovení upravuje pouze vztah mezi účastníky řízení v případě zpětvzetí návrhu na zahájení
řízení, nikoli však vztahy uvnitř právnické osoby vystupující navenek jako jeden účastník řízení
a na posuzovanou situaci se nedá použít ani analogicky. Avšak vzhledem k tomu, že Nejvyšší
správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána osobou neoprávněnou, zůstává usnesení
městského soudu v právní moci.
VI.
[59] Lze uzavřít, že za stěžovatele (právnickou osobu) při podání kasační stížnosti jednala
osoba, jejíž zájmy byly v rozporu se zájmy právnické osoby; procesní podmínky pro řízení
o kasační stížnosti tak splněny nebyly (§33 odst. 4 s. ř. s.). Proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[60] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků řízení právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[61] Osoba zúčastněná na řízení má dle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů,
které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože osobě
zúčastněné na řízení soud žádnou takovou povinnost neuložil, nemá osoba zúčastněná na řízení
právo na náhradu nákladů.
[62] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti ve výši 5000 Kč stěžovateli, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. ledna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu