ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.64.2018:44
sp. zn. 8 As 64/2018-44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: R. L., zast.
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 6. 2017, čj. MSK 42691/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2018, čj. 20 A 19/2017-20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 8. 1. 2016,
čj. SMO/009397/16/DSČ/Sur, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále
jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že „dne 02.10.2015 v 12:10:45 hodin řídil
v katastru obce Ostrava-Hrabůvka na ulici Dr. Martínka 12 (vyznačený přechod pro chodce naproti České
pošty), ve směru jízdy Ostrava-Dubina, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda, RZ X, přičemž v místě,
kde je zákonem obecně stanovena rychlost jízdy nejvýše 50 km/h, byla mu naměřena silničním laserovým
rychloměrem (v.č. rychloměru LAV/007) ProLaser III/PL-DOK II, s dokumentačním zařízením (radarem),
okamžitá rychlost jízdy 60 km/h. Po odečtu možné odchylky měřícího zařízení ± 3 km/h do 100 km/h, jel
rychlostí nejméně 57 km/h, čímž při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci o 07 km/h a
více.“ Žalobci byla za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit
náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] V záhlaví citovaným rozhodnutím žalovaný napadené rozhodnutí zčásti zrušil a řízení
vedené po nabytí právní moci příkazu čj. SMO/374310/15/DSČ/Sur (po dni 7. 11. 2015)
zastavil.
[3] O žalobě proti rozhodnutí žalovaného rozhodl Krajský soud v Ostravě naříkaným
rozsudkem tak, že výrokem I. vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2017,
čj. MSK 42691/2017, v části, kterou bylo zastaveno řízení vedené po dni nabytí právní moci
příkazu čj. SMO/374310/15/DSČ/SUR (po dni 7. 11. 2015) a výrokem II. ve zbývajícím
rozsahu žalobu zamítl.
[4] Opakovat důvody, pro něž krajský soud shledal žalobní argumentaci za lichou, netřeba,
neboť odůvodnění naříkaného rozsudku je Nejvyššímu správnímu soudu a nepochybně
i stěžovateli známo; postačí proto na stěžovaný rozsudek odkázat.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Ani opakování kasačních námitek není nezbytné. Nejvyšší správní soud nepovažuje
za přínosné znovu uvádět, co sám žalobce (dále jen „stěžovatel“) ku své obraně použil;
jím uplatněné kasační námitky vypořádává v další části tohoto rozsudku. Nyní dostačuje stručně
připomenout klíčové stěžovatelem uplatněné výhrady.
[6] Stěžovatel nejprve namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť podle
něj krajský soud neposoudil některé jeho námitky. Dále argumentoval tím, že krajský soud
neposoudil správně otázku včasnosti podaného odporu. Uvedl, že není podstatné,
kdy je správnímu orgánu doručeno „potvrzující podání“, ale to, kdy bylo podáno u držitele
poštovní licence. Nesouhlasil s krajským soudem ani co do posouzení otázky „platnosti“ úkonu
nezletilé osoby; podle něj nelze na úkon učiněný nezletilou osobou nahlížet, jako by nebyl učiněn,
neboť nesporně učiněn byl a mohl tak být vadný pouze pro nedostatek procesní způsobilosti.
Namítl, že bylo povinností správních orgánů poučit jej o možnosti požádat o uznání úkonu
učiněného paní V. Podle stěžovatele došlo k porušení jeho legitimního očekávání.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s argumentací krajského
soudu, avšak vyjádřil pochybnost ohledně posouzení nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Žádnou z vad zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího
správního soudu vytýčených požadavků (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004, ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Ads 58/2003-75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004, ze dne 18. 10. 2005,
čj. 1 Afs 135/2004-73, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
čj. 4 Azs 27/2004-74) naříkaný rozsudek netrpí. Krajský soud srozumitelným a přezkoumatelným
způsobem vyjádřil ke všem námitkám uplatněným v žalobě. K posouzení včasnosti odporu
se krajský soud vyjádřil na str. 4 napadeného rozsudku; uvedl, že žalovaný dospěl ke správnému
závěru, podle něhož správní orgán prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím
rozhodoval podruhé v téže věci; zároveň dospěl ke správnému závěru, pokud uvedené
rozhodnutí zrušil a věc již správnímu orgánu prvního stupně nevracel k novému projednání,
neboť již nebylo vedeno žádné řízení. Otázka, zda byl odpor podán včas a řádně, ostatně byla
podstatná pro posouzení věci samé.
[11] Nedůvodná je také námitka, podle níž krajský soud pouze odkázal na odůvodnění jiného
rozsudku, aniž by sám věc řádně odůvodnil. Krajskému soudu nelze vytknout, užil-li přiléhavé
odůvodnění citované judikatury Nejvyššího správního soudu, neboť závěry obsažené v této
judikatuře dopadají též na nyní projednávanou věc. Krajský soud se k závěrům citované
judikatury přiklonil, aniž by shledal důvod se od ní jakkoliv odchýlit; tomuto jeho postupu nelze
ničeho vytknout.
[12] Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, podle které bylo potvrzení o podaném
odporu doručeno včas. Ze správního spisu je zřejmé, že rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo
doručeno stěžovateli dne 22. 10. 2015. Dne 3. 11. 2015 stěžovatel do datové schránky správního
orgánu doručil odpor bez uznávaného elektronického podpisu. Dne 11. 11. 2015 stěžovatel
prostřednictvím zástupkyně doručil správnímu orgánu odpor podaný k poštovní přepravě dne
9. 11. 2015 (pondělí). Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že pro zachování
lhůty podle §37 odst. 4 s. ř. není podstatné to, kdy bylo potvrzující podání doručeno příslušnému
správnímu orgánu; lhůta pro potvrzení původního podání je lhůtou procesní a pro její zachování
proto postačí, pokud je nejpozději poslední den lhůty učiněno podání u věcně a místně
příslušného správního orgánu anebo jestliže je tento den, tedy nejpozději v poslední den lhůty,
podána poštovní zásilka adresovaná věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Stěžovatel
doručil správnímu orgánu dne 3. 11. 2015 odpor bez uznávaného elektronického podpisu. Lhůta
pro potvrzení tohoto podání uplynula dne 9. 11. 2015 (pondělí). Ve stanovený den zaslal
stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně doporučeným dopisem potvrzení původního podání.
Lhůta pro potvrzení původního podání zůstala proto zachována. Na posuzovanou věc však tato
skutečnost pro dále uvedené nemůže mít vliv; Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil
ke zrušení napadeného rozsudku krajského soudu, neboť i pokud by bylo potvrzení odporu
označeno jako včasné, nebyly splněny podmínky řízení, za nichž by bylo možné na základě
podaného odporu pokračovat v řízení.
[14] V posouzení otázky přípustnosti zastoupení stěžovatele nezletilou osobou souhlasí
Nejvyšší správní soud s krajským soudem; k této otázce ostatně existuje ustálená judikatura
zdejšího soudu, na niž zcela správně krajský soud odkázal (srov. k tomu např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2016, čj. 8 As 6/2016-34, publ. ve Sb. NSS
pod č. 3394/2016). Nejvyšší správní soud neshledal potřebu se ani v nyní projednávané věci
od svých již dříve vyjádřených názorů odchýlit. Nezletilou osobu nelze platně zmocnit
k zastupování účastníka řízení; byla-li nezletilá osoba přesto k zastupování zmocněna,
je na takové zastupování nutné nahlížet, jako by nevzniklo. Krajský soud proto postupoval
správně, pokud žalobu v této části zamítl; z týchž důvodů nelze přisvědčit ani argumentaci
stěžovatele, podle níž byl porušen „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a bylo porušeno jeho legitimní
očekávání. Proto také nebylo podstatné ani to, zda bylo potvrzení původního podání (odporu)
podáno včas či nikoliv.
[15] Nejvyšší správní soud souhlasil s krajským soudem též co do posouzení otázky zastavení
části řízení žalovaným. Odpor, který stěžovatel podal, nebyl způsobilý zrušit příkaz vydaný
správním orgánem prvního stupně; protože tento účinek nemohl odpor přivodit, bylo nutno
pohlížet na něj tak, jako by vůbec podán nebyl. Správní orgán proto nemohl pokračovat v řízení,
neboť tu již žádné řízení nebylo. Žalovaný tudíž nemohl toto neexistující řízení ani zastavit a jeho
rozhodnutí bylo nutné v této části označit za nicotné.
[16] K požadavku na anonymizaci rozhodnutí ve věci zdejší soud odkazuje na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, čj. Nao 118/2017-145. Zveřejňování
a anonymizace rozhodnutí tohoto soudu se řídí §129 a násl. Směrnice č. 3/2017, Kancelářský
a spisový řád Nejvyššího správního soudu, účinné od 1. 7. 2017. Podle §130 odst. 2
při anonymizaci nahradí kancelář v záhlaví rozhodnutí u fyzických osob jména a příjmení
iniciálami; ostatní údaje týkající se těchto osob zcela smaže. V odůvodnění nahradí veškeré
anonymizaci podléhající údaje u fyzických osob iniciálami, případně jinými vhodnými zkratkami,
které znemožní jejich ztotožnění. Z uvedeného plyne, že jméno ani adresa žalobce nejsou
v anonymizované verzi rozhodnutí zveřejňovány. Iniciály žalobce nejsou podle zdejšího soudu
v daném případě údajem, podle kterého by bylo možné žalobce identifikovat, a proto není
důvodu, aby nebyly zveřejněny. Jak již Nejvyšší správní soud judikoval (srov. např. rozsudek
ze dne 31. 5. 2012, čj. 9 Ans 5/2012-29), jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního
právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti
s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti
s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné
údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta
a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje
anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních
údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška.
IV.
Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud dospěl proto k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a podle
§110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2
s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. listopadu 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu