ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.69.2011:40
sp. zn. 8 As 69/2011 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: D. T., zastoupen
Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 3, Olomouc, proti žalovanému:
Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, se sídlem ul. 30. dubna 24, Moravská
Ostrava a Přívoz, proti rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství Nový Jičín ze
dne 5. 10. 2006, čj. ORNJ-503/DIBP-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, čj. 58 A 77/2010 - 10,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, čj. 58 A 77/2010 - 10,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Policie České republiky, Okresní ředitelství Nový Jičín rozhodnutím ze dne 5. 10. 2006,
čj. ORNJ-503/DIBP-2006 (pokutový blok č. G0078008 série DG/1997) uložila žalobci
v blokovém řízení pokutu ve výši 1000 Kč za spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s §18 odst. 4 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), za překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy v obci.
II.
[2] Žalobce podal proti shora označenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“), v níž uvedl, že se domnívá, že v daném případě nepřekročil povolenou
rychlost. Žalobce vylíčil, že ačkoliv nesouhlasil s tvrzením policie, že spáchal dopravní přestupek,
přítomný policista začal sepisovat blok na pokutu. Po žalobcově vysvětlování policista zavřel
pokutové bloky, vrátil mu doklady a nechal jej odjet. Žalobce nezaplatil žádnou finanční částku,
nebyla mu předána žádná složenka a domnívá se, že ani nepodepisoval žádný doklad.
Z uvedeného plyne, že nebyly splněny podmínky blokového řízení, neboť nesouhlasil
se zaviněním, přestupek nebyl spolehlivě zjištěn a žalobce nebyl ochoten pokutu zaplatit.
Jelikož žalobce nebyl informován o vypsání bloku, nemohl jej napadnout dříve, ale učinil
tak až na základě zjištění z registru řidičů. Žalobce uzavřel, že ačkoliv požádal policejní orgán
o zjednání nápravy, do dnešního dne se tak nestalo, a proto se rozhodl obrátit na soud.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 18. 1. 2011, čj. 58 A 77/2010 - 10, žalobu odmítl
na základě §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že žaloba proti uložení blokové pokuty
není přípustná. Pokud účastník řízení nesouhlasí s uložením blokové pokuty, postupuje se podle
§67 a násl. zákona o přestupcích a věc se projedná a rozhodne ve správním řízení,
jehož výsledkem je rozhodnutí, které je možno napadnout odvoláním a následně i žalobou.
Žalobce ovšem v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nevyčerpal.
III.
[4] Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel má za to, že se krajský soud měl předně zabývat
tím, zda blokové řízení vůbec proběhlo a zda stěžovatel s uložením pokuty v blokovém řízení
souhlasil či nikoliv. Krajský soud tak ale neučinil. Jelikož stěžovatel nedal souhlas s uložením
pokuty v blokovém řízení, přičemž tento souhlas nelze dovodit ani z dotčeného pokutového
bloku, mohlo by se podle stěžovatele jednat o nulitní rozhodnutí. Stěžovatel závěrem odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, čj. 9 As 25/2010 - 44, řešící stejnou
otázku.
[5] Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek.
IV.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Zatímco výsledkem „nezkráceného“ řízení konaného podle §67 a násl. zákona
o přestupcích je formalizované rozhodnutí, které lze napadnout odvoláním, a následně navrhnout
jeho přezkoumání správním soudem, jak ostatně uvedl i krajský soud v napadeném usnesení,
jediným výstupem blokového – zkráceného - řízení je tzv. pokutový blok. Náležitosti vydaného
pokutového bloku jsou vymezeny především v §85 odst. 1, 3 a 4 zákona o přestupcích. Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010 - 81, všechna rozhodnutí tohoto
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz, vyslovil, že rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno
až vystavením pokutového bloku (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) a jeho podpisem
obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým
zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje
naplnění podmínek blokového řízení stanovených v §84 zákona o přestupcích.
[10] I pokutový blok je svou povahou správním rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.,
proti kterému se ovšem podle §84 odst. 2 zákona o přestupcích nelze odvolat a žaloba proti
němu je se zřetelem k ustálené rozhodovací praxi správních soudů nepřípustná. Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003 - 46, dospěl k závěru, že pokud soudní řád
správní označuje za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce
nevyčerpal řádné opravné prostředky [§68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše musí být nepřípustná žaloba
proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona o přestupcích,
které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení a tedy jeho vědomého rozhodnutí,
že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení
jeho jednání. Nejvyšší správní soud uvedené závěry založil na tom, že zahájení i konání
blokového řízení je fakticky v dispozici osoby obviněné z přestupku. Právě této osobě
je totiž umožněno, aby za situace, kdy považuje přestupek za spolehlivě zjištěný a souhlasí
s ukládanou sankcí, bylo o něm vedeno pouze zkrácené - blokové – řízení, a naopak,
aby za situace, kdy nemá přestupek za prokázaný a nesouhlasí se zaplacením pokuty, využila
svého práva na to, aby spáchání přestupku bylo správním orgánem prokazováno.
[11] V nyní posuzovaném případě se však jedná o situaci, kdy stěžovatel tvrdí, že blokové
řízení nebylo ukončeno a pro jeho konání ani nebyly dány podmínky, neboť plně zpochybňoval
skutečnost, že by se předmětného přestupku dopustil, k projednání svého jednání v blokovém
řízení neposkytl nezbytný souhlas a žádný pokutový blok nepodepsal.
[12] Je nepochybné, že tato žalobní námitka je zásadní pro posouzení existence podmínek
pro odmítnutí návrhu podle §46 s. ř. s. Krajský soud se ovšem touto námitkou nezabýval
a ani se s ní nijak nevypořádal. Naopak, vyšel z toho, že blokové řízení bylo řádně ukončeno
vydáním pokutového bloku na základě souhlasu stěžovatele, který se tím sám zbavil možnosti
vyčerpat řádné opravné prostředky, a proto jeho žalobu jako nepřípustnou odmítl.
[13] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 8. 2010, čj. 9 As 25/2010 - 44, řešícím
stejnou otázku (obdobně viz i rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2011, čj. 9 As 75/2010 - 49),
konstatoval, že takový postup krajského soudu nelze akceptovat, neboť zcela opomíjí tvrzení
stěžovatele. Ve správním i soudním spise je sice založen díl B předmětného bloku, chybí
na něm však podpis stěžovatele. Jak již bylo uvedeno výše, podpis pachatele přestupku
je nedílnou náležitostí rozhodnutí v blokovém řízení. Řádné vydání rozhodnutí v blokovém řízení
nelze dovodit ani z vyjádření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Moravskoslezského kraje, vystaveného prap. L. T. ze dne 8. 10. 2010,
čj. KRPT-88487-2/ČJ-2010-070406, podle kterého stěžovatel uznal spáchání přestupku
a na místě zaplatil pokutu 1000 Kč, což bylo potvrzeno odtržením dílu B bloku, který byl
stěžovateli předán jako doklad o zaplacení blokové pokuty. Tyto listiny samy o sobě, navíc
bez jejich náležitého hodnocení krajským soudem, nemohou být důkazy, na základě kterých
by bylo možno uzavřít, že přestupek byl se souhlasem stěžovatele řádně projednán v blokovém
řízení.
[14] Krajský soud tedy pro svůj závěr o nepřípustnosti návrhu stěžovatele dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. nevyšel z dostatečných zjištění, pročež je jeho usnesení nezákonné ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a to z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
Se zřetelem ke shora uvedenému je proto třeba, aby se krajský soud vypořádal s otázkou,
zda je proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek nepřípustná žaloba
rovněž v případě, kdy je žalobcem zpochybňována samotná skutečnost, že se předmětného
přestupku dopustil a poskytl souhlas s jeho projednáním v blokovém řízení. Teprve
po zodpovězení této otázky bude možné odvíjet další postup v projednávané věci,
resp. posuzovat přípustnost žaloby či existenci ostatních podmínek řízení i z dalších zákonem
požadovaných hledisek.
[15] Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3
s. ř. s.).
[16] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval, neboť o kasační stížnosti samotné rozhodl bezodkladně po předložení
věci a po vykonání nezbytných procesních úkonů v řízení.
[17] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. září 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu