ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.81.2011:69
sp. zn. 8 As 81/2011 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r. o.,
se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5 , zastoupena JUDr. Vladimírem Kroupou,
advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
14. 7. 2010, čj. BUR/3894/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011, čj. 8 A 41/2011 - 37,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011, čj. 8 A 41/2011 - 37,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) uložila žalob kyni pokutu ve výši
100 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v §32 odst. 1 pí sm. g) zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Porušení spočívalo v tom, že žalobkyně
odvysílala na programu Nova dne 25. 2. 2010 v době od 17:40 hodin pořad Kriminálka New
York II (3) (dále jen „pořad“), který obsahoval výjev y násilí a realistické až naturalistické záběry
mrtvých těl, čímž byl způsobilý ohrozit psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých.
[2] V rozhodnutí Rada podrobně popsala problematické pasáže pořadu. Zdůraznila,
že některé sekvence byly odvysílány ještě pře d úvodní znělkou pořadu, a neinformovaní rodiče
tak nemohli zabránit dětem v jejich zhlédnutí. V podvečerním vysílacím čase tak mohly být
u obrazovky i děti, které nejsou schopny vnímat obsah pořadu s odstupem, a proto mohl pořad
přispět k posunu jejich hranice vnímání přijatelného chování nebo ke vzniku otupělosti
při vnímání násilí a jeho důsledků. Některé scény v pořadu mohly na dětské diváky působit děsivě
a traumatizovat je.
[3] Při posuzování výše pokuty Rada přihlédla k pokutám uloženým v obdobných případech
v minulosti, povaze vysílaného pořadu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu.
Rada dále hodnotila odpovědnost žalobkyně vůči divácké veřejnosti, závažnost porušení
povinnosti, míru zavinění a rozsah, typ a dosah závadného vysílání.
II.
[4] Proti rozhodnutí Rady podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Namítla, že rozhodnutí Rady bylo nezákonné pro nesprávné
právní hodnocení pořadu. Scény označené za závadné nebyly s ohledem na jejich počet, délku
trvání a kontext děje způsobilé ohrozit psychický a mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalobkyně
odkázala na judikaturu městského soudu, dle které nelze obecně stanovit „bloody time“
pro vysílání, ale vždy záleží na konkrétním ztvárnění pořadu, n eboť lidské utrpení a krev jsou
součástí vysílání televizních stanic i před 22. hodinou. Zmínila odborný posudek týkající
se obdobného pořadu, jež nechala vypracovat žalovaná. Dle posudku je nebezpečným televizním
násilím takové násilí, které mimo jiné samoúčelně zlehčuje agresi, předvádí ji jako běžné chov ání
nebo nabádá k napodobení. V nyní posuzovaném případě však o takové nebezpečné televizní
násilí nešlo.
[5] Žalobkyně dále namítla, že rozhodnutí Rady bylo nezákonné pro nedostatek důvodů.
Hodnocení scén popsaných v rozhodnutí bylo rozporné a nedalo se rozeznat, které pasáže
žalovaná považovala za závadné. Uložená sankce nesplnila svou preventivní úlohu, protože
žalobkyně nevěděla, jakého jednání by se měla v budoucnu vyvarovat. Žalovaná rovněž
překročila meze volného správního uvážení tím, že při posouzení výše pokuty zohlednila
neprokázaný údaj o sledovanosti programu Nova. Měla si z veřejně dostupného zdroje opatřit
přesné údaje o sledovanosti programu, v opačném případě toto kritérium neměla brát v úvahu.
[6] Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla využití znaleckého posudku, na který odkazovala
žalobkyně, neboť se týkal odlišného správního řízení. Zdůraznila, že charakter vědeckých metod
v pořadu byl srozumitelný toliko dospělému divákovi, nikoli dětem. Pro naplnění skutkové
podstaty správního deliktu podle §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. nebylo nutné,
aby byly všechny problematické scény považovány za ohrožující, postač ovalo, pokud tuto
charakteristiku naplňovaly jen některé pasáže. Při posuzování výše pokuty postačovaly přibližné
údaje o sledovanosti programu Nova, neboť kritérium sledovanosti bylo jen jedním z mnoha,
ke kterým přihlížela.
[7] Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, čj. 8 A 41/2011 - 37.
K námitce nesprávného právního hodnocení pořadu žalovanou městský soud uvedl, že žalovaná
odůvodnila své rozhodnutí podrobně a srozumitelně. Zdůraznil, že §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. je zaměřen na ochranu určité věkové skupiny diváků, kteří pořad vnímají jinak
než dospělí. Odmítl i námitku nezákonnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaná
popsala nejdrastičtější scény pořadu. Pořad je nutno vnímat jako celek, a není podstatné, že ne
všechny scény jsou samy o sobě ohrožující. Soud odmítl i námitku, že žalovaná při stanovení výše
pokuty zohlednila neprokázaný údaj o sledovanosti. Údaj o sledovanosti programu Nova
nezpůsobil nezákonnost rozhodnutí, neboť nelze pochybovat o tom, že podíl žalobkyně
na mediálním trhu je vysoký. Žalovaná se řádně vypořádala se všemi kritérii. Soud uzavřel,
že žalovaná řádně a přesvědčivě zdůvodnila výši uložené pokuty, a zároveň zamítl návrh
na moderaci její výše, neboť uloženou pokutu považoval za přiměřenou.
III.
[8] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozhodnutí městského soudu včas podanou kasační
stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Stěžovatelka namítla nesprávné posouzení právní otázky soudem. Setrvala na názoru,
že v celkovém kontextu pořad nevyznívá tak, jak uvedla žalovaná, a s ohledem na počet a délku
závadných scén nemohl šokovat dětského diváka. Opětovně poukázala na rozsudek městského
soudu ze dne 27. 1. 2009, čj. 7 Ca 336/2008 - 34, a odborné posouzení obdobného pořadu.
I když jednání mohlo formálně vykazovat znaky skutkové podstat y správního deliktu,
nevykazovalo společenskou škodlivost v takové míře, aby naplnilo i materiální stránku deliktu.
[10] Stěžovatelka trvala na tom, že pokud delikt způsobe ný odvysíláním pořadu závisí
na závadnosti některých jeho scén, musí správní orgán jedn označně tyto scény vymezit,
aby se provozovatel vysílání mohl tohoto jednání v budoucnu vyvarovat. Rozhodnutí žalované
však takové závěry neobsahuje, a proto je nezákonné. Pokud si správní orgán mohl opatřit
konkrétní údaje pro posouzení určitého kritéria odůvodňujícího výši uložené pokuty, avšak
neučinil tak, překročil tím meze volného správního uvážení.
[11] Stěžovatelka dále namítla nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu pro nedostatek
důvodů. Soud se řádně nevypořádal s námitkou, že pořad neobsahuje nebezpečné násilí
ve smyslu odborného posudku na srovnatelný pořad. Soud k tomu pouze uvedl, že výklad pojmu
mravnosti nemůže být předmětem znaleckého posudku, nýbrž jej vykládá samotný správní orgán
nebo soud. Stěžovatelka však použila uvedený posudek toliko na podporu svých tvrzení.
[12] Dle stěžovatelky se soud nevypořádal ani s námitkou proti názoru žalované, že děti
nejsou schopny vnímat odstup kriminalistů, který se liší od toho, co je běžně považováno
za přijatelné, ani s námitkou proti srovnání metod vy šetřování s perverzním voyerismem.
Připomněla, že pořad popisuje vědecké metody a náročnou práci kriminalistů při odhalování
pachatelů trestných činů. Pokud soud k těmto námitkám pouze uvedl, že žalovaná se s nimi
vypořádala podrobně a srozumitelně, považovala to stěžovatelka za zcela nedostatečné.
IV.
[13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti k námitce nesprávného právního posouzení
uvedla, že na svém odůvodnění trvá a trvá také na tom, že je dostatečné a srozumitelné. Pokud
stěžovatelka poukazovala na rozsudek městského soudu ze dne 27. 1. 2009,
čj. 7 Ca 336/2008 - 34, žalovaná podotkla, že znalec označil odvysílané scény za způsobilé
ohrozit vývoj dětí a mladistvých. Pokud jde o námitku o charakteru pořadu a použití kritéria
sledovanosti bez přesných hodnot, žalovaná odkázala na své rozhodnutí, které soud shledal
srozumitelným.
V.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napaden ý rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka se domnívá, že se soud s některými
žalobními námitkami vypořádal jen obecně a s některými se nevypořádal vůbec.
[17] V žalobě stěžovatelka namítla, že scény, které žalovaná označila za problematické,
ve skutečnosti vyzněly jinak a nebyly způsobilé ohrozit psychický a mravní vývoj dětí
a mladistvých. Dle stěžovatelky pořad nezpůsoboval citovou otupělost dětí. Uznala, že scény byly
realistické, avšak jednotlivě ani pořad jako celek nemohly děti šokovat, vyděsit ani traumatizovat.
Městský soud vypořádal tuto námitku tak, že připomněl znění §32 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. s tím, že ustanovení směřuje právě na ochranu diváků s ohledem na jejich věk,
díky kterému mohou vnímat pořad jinak než dospělí. Dále zdůraznil, že se žalovaná vypořádala
se závadností pořadu podrobně a srozumitelně.
[18] Dle názoru Nejvyššího správního soudu je takové odůvodnění nedostatečné. Odkaz
na relevantní právní úpravu sám o sobě nevypovídá nic o tom, zda a jak bylo třeba podřadit
učiněná skutková zjištění pod příslušnou právní normu a jak bylo třeba právní normu vyložit.
Nezbývá tedy než konstatovat, že stížností napadený rozsudek neobsahuje žádné konkrétní
důvody. Jsou v něm uvedena pouze zcela obecná vyjádření, ze kterých sice vyplývá úsudek
městského soudu o důvodnosti námitky, pro svou obecnost však nezohledňují specifika
projednávaného případu.
[19] Městský soud se rovněž nevyjádřil k využitelnosti rozsudku ze dne 27. 1. 2009,
čj. 7 Ca 336/2008 - 34, na který stěžovatelka upozornila v žalobě, a který za určitých podmínek
připustil zobrazování lidského utrpení (krve) i před 22. hodinou. S odkazem na tento rozsudek
se stěžovatelka domnívala, že vytýkané scény nebyly nevhodné, a tudíž nemohlo dojít ke spáchání
deliktu. Nejvyšší správní soud má za to, že se městský soud měl s touto námitkou vypořádat
a vysvětlit, zda lze uvedený rozsudek použít na projednávanou věc, pokud ano, co z něj vyplývá,
a pokud nikoli, tak z jakých důvodů.
[20] Stěžovatelka v žalobě odkázala na odborné posouzení pořadu „Kriminálka Miami“
a domnívala se, že pořad neobsahoval prvky nebezpečného televizního násilí, neboť nenabádal
k napodobování násilí, neobdivoval ho a ani utrpení a násilí neprezentoval jako běžný vzorec
chování. K této námitce městský soud pouze uvedl, že posuzování mravnosti nepřísluší znalci,
nýbrž o výkladu tohoto pojmu rozhoduje samotný správní orgán nebo soud. Ke konkrétním
rozhodným skutečnostem a argumentům stěžovatelky se však nevyjádřil. Lze souhlasit s tím,
že je to správní orgán, resp. následně soud, a nikoli osoba, která v yhotovila odborné vyjádření,
kdo posléze činí závěr o naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pak je ovšem třeba,
aby správní orgán (a posléze soud) svůj názor náležitě odůvodnil, tím spíše, pokud jeho názor
není v souladu s předloženým odborným vyjádřením.
[21] V další části kasační stížnosti stěžovatelka vznesla námitky k jednotlivým částem
odůvodnění správního rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že ne všechny scény v pořadu považuje
za závadné, avšak stěžovatelce nebylo jasné, které scény měly potenciál ohrozit dětské diváky
a které nikoli. Stěžovatelka poukázala na rozporná tvrzení žalované, že některé scény sice byly
zobrazeny realisticky, avšak nebyly s to ohrozit děti, současně však mohly senzitivnějšího diváka
šokovat. Městský soud tuto námitku odmítl a ztotožnil se se závěry žalované. Uvedl, že pořad
bylo nutno posuzovat jako celek, a proto postačovalo pro spáchání deliktu i to, že byly
problematické pouze některé scény. Nejvyšší správní soud však shledal, že rovněž v této
souvislosti se městský soud vůbec nevyjádřil k dílčím námitkám o charakteru pořadu a jeho
dopadu na dětského diváka.
[22] Lze tedy konstatovat, že se městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval jenom
některými námitkami stěžovatelky, a to pouze v obecné rovině. Nezabýval se jejími konkrétními
argumenty a neuvedl důvody, proč je považoval nebo nepovažoval za relevantní. Několikrát
odkázal na rozhodnutí žalované a ztotožnil se s ním, aniž by však vysvětlil proč tak činí.
[23] Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97) je povinnos t soudů odůvodňovat své rozsudky součástí práva
na řádný proces. „Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení
důkazů na straně jedné a právními záv ěry na straně druhé.“ Rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, pokud se soud nevypořádá byť i jen s jednou z námitek žalobce
(srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 6. 2007, čj. 3 As 4/2007 - 58). Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 23. 12. 2005, sp. zn. 4 As 13/2004, uvedl, že ztotožní-li se sice městský soud
se závěry správního orgánu a označí-li je za správné, avšak nevypořádá- li se s věcnými či právními
námitkami uplatněnými v žalobě, je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné. Svoje závěry musí soud
vždy podpořit argumenty ve vztahu k žalobním námitkám. Z odůvodnění rozhodnutí musí být
mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo
vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo
jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 6. 2009, čj. 9 As 71/2008 – 109).
[24] Nejvyšší správní soud se v této procesní fázi řízení nemohl zabývat věcnou důvodností
žalobních námitek ani správností rozhodnutí žalované, neboť takové posouzení bylo nejprve
úkolem městského soudu. Nikterak rovněž nepředjímá rozhodnutí městského soudu o tom, zda
se žalovaná dopustila správního deliktu tím, že v podvečerní době odvysílala pořad obsahující
prvky násilí, který mohl mít nepříznivý vliv na vývoj dětí a mladistvých. Městský soud tím, že své
rozhodnutí nepodepřel náležitým odůvodněním, zasáhl do práva stěžovatelky na spravedlivý
proces, a způsobil tím nepřezkoumatelnost svého rozsudku pro nedostatek důvodů.
[25] Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou, rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Zruší-li Nejvyšší správní soud
rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst . 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. července 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu