ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.127.2005
sp. zn. 8 Azs 127/2005 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: X. M.,
zastoupená Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 3,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2004,
čj. OAM-1103/VL-07-ZA08-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsud ku
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, čj. 55 Az 58/2004 - 48,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, čj. 55 Az 58/2004 - 48,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2004, čj. OAM-1103/VL-07-ZA08-2003,
nebyl žalobkyni udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně.
Namítla nesprávné posouzení právní otázky žalovaným a nepřesně a neúplně zjištěný
skutečný stav věci ve vztahu k neudělení azylu podle §12 zákona o azylu. Dále uvedla,
že má v České republice rodinu – dítě narozené dne 28. 8. 2003 a jeho otce, který
zde má povolen dlouhodobý pobyt a po návratu do země původu by se ocitla
v neřešitelné ekonomické situaci, bez možnosti najít si zaměstnání. Čekalo by ji rovněž
pronásledování ze strany státních orgánů. Namítla, že vzhledem k uvedené situaci
je na místě zkoumat, zda jsou v jejím případě dány důvody pro udělení azylu
z humanitárních důvodů.
Krajský soud v Brně žalobu rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, čj. 55 Az 58/2004 - 48,
ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2005, čj. 55 Az 58/2004 - 62, zamítl, neboť
dospěl k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného vycházelo, byla
dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí je v souladu se zákonem.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítla, že se krajský soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení
v souladu s platnými právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Krajskému soudu dále vytkla, že řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky podle
§14 zákona o azylu, tedy podmínky zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního
azylu. Zákon o azylu blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody, výklad tohoto pojmu
proto závisí na uvážení správního orgánu, přičemž toto uvážení nemůže být ani příliš
široké ani příliš zužující; meze správního uvážení je pak nutné soudně přezkoumat.
Uvedla, že v případě návratu do vlasti jí hrozí pronásledování ze strany policejních
orgánů, které se mylně domnívají, že stěžovatelka praktikuje cvičení Falun Gong;
na základě tohoto podezření dostala v práci výpověď a od té doby jí začaly ekonomické
potíže, neboť v Číně je nedostatek pracovních příležitostí. Dále uvedla, že v České
republice se jí narodilo dítě a že otec dítěte má povolen dlouhodobý pobyt. Stěžovatelka
namítla, že jí nebylo řádně zdůvodněno, proč důvody, které uvedla ve své žádosti (cvičení
Falun Gong, obava z návratu, ekonomické důvody, legalizace pobytu), nejsou důvody
hodnými zvláštního zřetele, zejm. za situace, kdy je nutno zvážit politickou
a ekonomickou situaci a stav dodržování lidských práv v Číně. Stěžovatelka dále namítla,
že krajský soud pouze konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný, proto je jeho
rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka
navrhla přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost pod ané kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Uvedl, že v případě stěžovatelky neshledal skutečnosti zvláštního zřetele hodné
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Skutečnost, že stěžovatelka
na území České republiky žije s cizincem, který zde má povolen trvalý pobyt, rovněž není
z pohledu zákona o azylu relevantní, naopak nasvědčuje tomu, že se snaží žádostí o azyl
obcházet zákon o pobytu cizinců. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelka chráněna
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před
rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti. Shledal přitom vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou, která měla za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka ve své žádosti o udělení azylu
v České republice ze dne 18. 3. 2003 uvedla, že je ve třetím měsíci těhotenství (str. 9
správního spisu). Při pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu na území České
republiky dne 5. 6. 2003 stěžovatelka na otázku, z jakého důvodu žádá v České republice
o azyl, uvedla, že by zde chtěla zůstat a především otec jejího dítěte je v České republice
(str. 17 správního spisu). V rozhodnutí žalovaného není o žádné z uvedených skutečností
jakákoliv zmínka. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k neudělení
humanitárního azylu stěžovatelce pouze citoval zákonný text ustanovení §14 zákona
o azylu a konstatoval, že po posouzení osobní situace stěžovatelky a poměrů v zemi její
státní příslušnosti humanitární azyl neudělil.
Ustanovení §14 zákona o azylu je přitom kombinací neurčitého právního pojmu
a správního uvážení. Neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“
a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“
představuje správní uvážení (s charakterem tohoto ustanovení se Nejvyšší správní soud
podrobně vypořádal např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004 - 72,
publikovaném pod č. 375/2004 Sb. NSS). Na udělení humanitárního azylu nemá žadatel
subjektivní právo. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je vydáváno ve sféře
volného správního uvážení příslušného správního orgánu. Soudní kontrola zákonnosti
takového rozhodnutí proto nutně zůstává jen v rovině přezkumu dodržení procesních
práv stěžovatele a posouzení toho, zda nebyly překročeny zákonem stanovené meze
správního uvážení nebo jej nebylo zneužito (§78 odst. 1 s. ř. s.); takové rozhodnutí soud
přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003 - 38
1
). Pokud tedy správní orgán řádně zjistí
a posoudí osobní situaci žadatele a sám z ní nedovodí důvody pro udělení humanitárního
azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám žadatel ve správním
řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu
neuvádí.
Stěžovatelka však ve správním řízení uvedla, že je těhotná a že o azyl v České
republice žádá, protože by zde chtěla zůstat a protože otec jejího dítěte žije v České
republice. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí s těmito skutečnostmi žádným
způsobem nevypořádal, ani neuvedl, jaké skutečnosti uvážil při „posouzení její osobní
situace“ při rozhodování o neudělení humanitárního azylu. Z rozhodnutí žalovaného není
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=3072
zřejmé, jak žalovaný zjistil a posoudil rodinnou situaci stěžovatelky. Rozhodnutí
žalovaného tak není ve vztahu k neudělení humanitárního azylu stěžovatelce řádně
odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Z tohoto důvodu není možné zjistit, zda správní
uvážení žalovaného, které vyústilo v rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu,
nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, bylo v soul adu s pravidly logického
posuzování a takový úsudek byl zjištěn řádným procesním postupem (§78 odst. 1 s. ř. s.).
Rozhodnutí žalovaného je ve vztahu k neudělení humanitárního azylu stěžovatelce
nepřezkoumatelné, proto je měl krajský soud pro vady řízení zrušit, a to i bez návrhu
[§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ]. V této souvislosti Nejvyšší správní soud pro srovnání
odkazuje např. na své rozhodnutí ze dne 9. 6. 2004, čj. 5 A 157/2004 - 35, publikované
pod č. 359/2004 Sb. NSS. Pokud za dané situace krajský soud rozhodnutí žalovaného
přezkoumal a shledal, že žalovaný řádně zjistil a posoudil jak osobní poměry žalobkyně,
tak i stav v zemi jejího původu, a že jeho závěr o neexistenci důvodů pro udělení
humanitárního azylu nevybočil z mezí správního uvážení, pochybil. Řízení u krajského
soudu proto trpí vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával
rozsudek krajského soudu v rozsahu stížních bodů.
V řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1
věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud
je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu