ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.27.2019:52
sp. zn. 8 Azs 27/2019-52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: A. O. A.
K., zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem náměstí 28. října 9, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 12. 2017, čj. OAM-79/ZA-ZA11-HA11-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2018, čj. 32 Az 18/2017-67,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2018, čj. 32 Az 18/2017-67, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný žalobci rozhodnutím čj. OAM-79/ZA-ZA11-HA11-2017 neudělil mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně rozsudkem čj. 32 Az 18/2017-67
zamítl. Uvedl, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace pobytu v České
republice. Správní orgán správně posoudil tvrzení žalobce o pronásledování z důvodu dobré
finanční situace či podpory předchozího režimu v Libyi jako nedůvodné. Žalobce neuvedl žádné
konkrétní a individuální potíže, kterým by čelil. Ve vztahu k doplňkové ochraně uvedl,
že po zhodnocení výpovědí žalobce, posouzení doby a hlavního motivu jeho odchodu z vlasti,
důvodů a okamžiku podání žádosti a podkladových informací, nedospěl v souladu se žalovaným
k závěru, že by v případě návratu žalobci hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy.
II.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl,
že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť se vůbec nevyjádřil k jedné
ze stěžejních žalobních námitek týkající se situace v Libyi. Stěžovatel v tomto směru odkazoval
na informace různých zdrojů.
[4] Stěžovatel dále namítl, že krajský soud i žalovaný při posuzování jeho věci vycházely
předně z toho, že jeho žádost je účelová, což dovodily z doby jejího podání (po deseti měsících
pobytu na území). Tento postup však odporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a odkázal na své
rozhodnutí, správní spis, vyjádření k žalobě a napadený rozsudek. Navrhl kasační stížnost
odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
III.
[6] Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve
v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud ji odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení Nejvyšší správní soud podrobně
vyložil v usnesení čj. 1 Azs 13/2006-39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může
jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které
dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační
stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[8] Stěžovatel uvedl, že v jeho věci učinil krajský soud zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[9] Zde je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoli pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí
krajského soudu by bylo odlišné.
[10] V nyní souzené věci k takto výraznému pochybení krajského soudu došlo. Nejvyšší
správní soud totiž dospěl k závěru, že kasační stížností napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], přičemž se jedná o natolik závažný
nedostatek napadeného rozsudku, ke kterému by soud musel přihlížet i bez kasační námitky.
Kasační stížnost je tedy ve smyslu §104a s. ř. s. přijatelná (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu čj. 1 Azs 87/2017-26).
[11] Stěžovatel v žalobě namítl, že žalovaný nepatřičně zlehčuje situaci v jeho zemi původu,
nedostatečně zjistil stav situace v Libyi a z předložených zpráv vytrhával pro stěžovatele
nepříznivé informace. Sám pak odkázal na množství konkrétních zpráv, které situaci popisují
odlišně od žalovaného (zpráva Human Rights Watch, zpráva Amnesty International, report
Ministerstva vnitra Spojených států amerických, zpráva Rady bezpečnosti OSN, stanovisko
UNHCR, zpráva Ministerstva zahraničních věcí a obchodu Austrálie, zpráva generálního
tajemníka OSN) a to vždy s odkazem na jejich umístění na internetu.
[12] Krajský soud ke zjištění skutkového stavu pouze uvedl: „ Jeho výpověď [stěžovatele - pozn. NSS]
posoudil [správní orgán - pozn. NSS] v kontextu informací o zemi původu, které soud považuje za dostatečně
objektivní a aktuální, neboť pocházejí z různých informačních zdrojů a mapují situaci v Libyi k datu vydání
napadeného rozhodnutí. Jde-li o tvrzené potíže související s dobrou finanční situací a podporou předchozího režimu
v rámci demonstrací, je krajský soud toho názoru, že žalobce kromě předmětného obecného tvrzení neuvedl žádné
konkrétní a především individuální potíže ve vztahu ke své osobě, které by vykazovaly znaky pronásledování.“
[13] Krajský soud nekriticky převzal líčení situace v Libyi a postavení stěžovatele
od žalovaného. Ke konkrétním stěžovatelem namítaným zprávám a informačním zdrojům
se nijak nevyjádřil, ačkoliv rovněž poskytují relevantní informace o situaci v Libyi a stěžovatel
z nich dovozuje nezákonnost a nesprávnost správního rozhodnutí. Tím zatížil své rozhodnutí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Postupem krajského soudu bylo stěžovateli
odepřeno právo na úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky věci soudem
zaručené čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne
26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany,
(dále „procedurální směrnice“). Požadavek na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí, je nutné
interpretovat právě s ohledem na tento článek procedurální směrnice. Jestliže má soud věc úplně
skutkově a právně posoudit, musí rovněž své posouzení zdůvodnit, a to zvláště v případě,
že žalobce odkazuje na konkrétní informace o zemi původu, uvádí osobní zkušenost s nestátními
aktéry, praxi únosů a upozorňuje na nefunkčnost státní moci v Libyi. Nejvyšší správní soud
rovněž upozorňuje, že přezkum má být ex nunc, nelze se tedy spoléhat pouze na zprávy k datu
vydání napadeného rozhodnutí bez dalšího.
[14] Dále se krajský soud nijak nezabýval námitkou, že sociální skupina bohatých lidí, ke které
stěžovatel patří, naplňuje definiční znaky uprchlíka ve smyslu ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu, neboť se jedná o určitou skupinu osob podobného zázemí, obyčejů a společenského
postavení. Roli hraje taktéž politické přesvědčení, které je žalobci přičítáno okolní společností.
Protože krajský soud námitku nevypořádal, ani případně nezdůvodnil, že pro věc není podstatná,
zatížil i tímto postupem své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
[15] V této souvislosti je nutné zmínit, že posouzení žalobních námitek je podstatné zejména
z důvodu úvah o možném udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, a proto
je zcela nezbytné, aby je krajský soud patřičným způsobem vypořádal. Nejvyšší správní soud
rovněž upozorňuje na aktualizované stanovisko UNHCR k navracení do Libye ze září 2018 (dostupné
z: https://www.refworld.org/cgi-bin/texis/vtx/rwmain/opendocpdf.pdf?reldoc=y&docid=5bbcd31d4), které
vyzývá k pozastavení nucených návratů do země a uvádí, že osoby z Libye mohou potřebovat
mezinárodní uprchlickou ochranu či splňovat kritéria doplňkové ochrany.
[16] Ačkoliv výše uvedené důvody vedou samy o sobě ke zrušení napadeného rozsudku,
přistoupil soud dále k přezkoumání kasační stížnosti v mezích další uplatněné kasační námitky.
Zrušující důvody se totiž týkají výhradně nepřezkoumatelnosti rozsudku v části týkající
se žalobních námitek směřujících k situaci v Libyi a příslušnosti žadatele ke skupině bohatých;
v ostatním je napadený rozsudek plně přezkoumatelný. Přitom platí, že „krajský soud v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti) není
oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek, které, jelikož se jimi orgán či soud, jehož
rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem přezkumu být mohou, poukazem
na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích oddělitelným, je napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné. (…) Nejvyšší správní soud podotýká, že zabývat se těmito oddělitelnými otázkami je nutno
jen tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci (či lze-li vzhledem k okolnostem
rozumně předpokládat, že takový význam mít bude)“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu čj. 7 Afs 212/2006-74).
[17] Stěžovatel namítl, že mu nemůže být k tíži podání žádosti o azyl až ve chvíli,
kdy mu nebyly přiznány jiné titulu k pobytu na území. Správní orgány i soud totiž jeho žádost
hodnotily předně jako účelovou, což vyjádřily ve svých rozhodnutích.
[18] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že již v rozsudku čj. 5 Azs 6/2011-49 sdělil:
„Skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také ‘snaha o legalizaci pobytu
na území ČR‘, nepostačuje sama o sobě k zamítnutí této žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, či k neudělení mezinárodní ochrany podle §12 až §14a téhož zákona, neboť tato
skutečnost ještě nevylučuje, že žadatel opustil zemi původu a chce se usídlit v ČR právě proto, že má odůvodněný
strach z pronásledování v zemi původu z azylově relevantních důvodů nebo že by v případě navrácení do této země
čelil skutečnému nebezpečí vážné újmy zakládajícímu nárok na doplňkovou ochranu.“
[19] Čas podání žádosti by tedy stěžovateli neměl být sám o sobě k tíži a správní orgán žádost
nemůže a priori posuzovat jako účelovou „k legalizaci pobytu“. Zvláště k ní nesmí přistupovat
jinak než k žádostem, které nepovažuje za „účelové“. Vždyť žádosti o azyl mají kromě funkce
ochranné obecně za účel umožnit cizinci legální pobyt na území; mezinárodní ochranu
lze z azylově relevantních důvodů poskytnout i žadateli, který žádost podal zcela zjevně
„účelově“.
[20] Nyní je na krajském soudu, aby po vypořádání stěžovatelových námitek posoudil,
zda rozhodnutí žalovaného obstojí s tím, že jeho jediným ani hlavním důvodem pro zamítnutí
nesmí být „snaha o legalizaci pobytu“.
IV.
[21] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení. V něm bude na krajském soudu, aby přezkoumatelným způsobem vypořádal žalobní
námitky tykající se situace v Libyi a postavení žalobce. O náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodl. V případě zrušení rozhodnutí krajského soudu
a vrácení mu věci k dalšímu řízení, rozhodne o nákladech řízení podle §110 odst. 3 s. ř. s. krajský
soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. června 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu