ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.314.2019:39
sp. zn. 8 Azs 314/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: B. M. S., zast. Mgr. et Mgr. Markem
Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2018, čj. MV-139008-5/SO-2017, o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, čj. 29 A 34/2018 - 62,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, čj. 29 A 34/2018 - 62, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra (dále „správní orgán I. stupně“) usnesením ze dne 25. 9. 2017,
čj. OAM-28359-8/DP-2017, zastavilo řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu uděleného za účelem studia podle §169r odst. 1 písm. d)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce podal žádost
opožděně 14. 9. 2017. Poslední den lhůty pro podání žádosti však byl 13. 9. 2017 (§47 odst. 1
zákona o pobytu cizinců). To, že žalobce podal žádost opožděně z důvodu, že neviděl datum,
kdy bude končit jeho povolení, nepředstavuje podle správního orgánu I. stupně důvod na jeho
vůli nezávislý, který by odůvodňoval opožděné podání žádosti ve smyslu §47 odst. 3 téhož
zákona. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které žalovaná (dále „stěžovatelka“)
v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdila.
[2] Následně podal žalobce proti rozhodnutí stěžovatelky žalobu ke Krajskému soudu
v Brně, který ji v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl. Rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc
jí vrátil k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud uvedl, že zastavení řízení o žádosti a tedy i neprodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu představuje zásah do soukromého života žalobce, případně do jeho
práva na vzdělání. Žalobce je totiž nucen opustit území ČR s ohledem na výjezdní příkaz vydaný
v návaznosti na zastavení řízení. Obecně by nedodržení povinností stanovených zákonem
o pobytu cizinců mohlo představovat narušení veřejného pořádku, které by mohlo zásah
do soukromého života ospravedlňovat. Z čl. 1 odst. 1 a z čl. 4 Ústavy České republiky
však vyplývá požadavek, aby soudy současně hodnotily přiměřenost důsledků vyvolaných
rozhodnutími vydanými v rámci zákona o pobytu cizinců, tedy včetně rozhodnutí o zastavení
řízení podle §169r odst. 1 tohoto zákona. Pouze tak lze zhodnotit, zda je zásah do základního
práva nezbytný v demokratické společnosti a přiměřený ve vztahu ke skutečnostem, které mají
tento zásah odůvodňovat. Případnou nepřiměřenost zásahu nemůže zhojit možnost podat
opětovnou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na zastupitelském úřadu v zemi původu
žadatele. Trvání na tomto požadavku by s ohledem na skutkové okolnosti bylo neúčelným
formalismem a mohlo by představovat zásah do soukromého života žadatele (rozsudek NSS
ze dne 12. 1. 2012, čj. 7 As 142/2011 - 62). Pokud soud dospěje k závěru, že došlo k porušení
základního práva nebo svobody, nemůže se s odkazem na nedostatek zákonné kompetence
zbavit povinnosti poskytnout ochranu základnímu právu.
[4] Správní orgány nedostály své povinnosti zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí
o zastavení řízení do soukromého a rodinného života žalobce podle §174a odst. 1 zákona
o pobytu cizinců. Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)
je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Namítá-li proto žalobce v řízení
před správními orgány nepřiměřenost zásahu do svého soukromého života a porušení čl. 8
Úmluvy, musí správní orgány tuto námitku vypořádat bez ohledu na to, zda to zákon o pobytu
cizinců v dotčeném řízení vyžaduje (rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, čj. 5 Azs 46/2016 - 53,
a ze dne 10. 5. 2018, čj. 6 Azs 201/2016 - 46). Názor stěžovatelky, že nebylo povinností
správního orgánu I. stupně se namítaným zásahem do práva žalobce na soukromý život zabývat,
je proto podle krajského soudu nesprávný.
[5] Povinnost správního orgánu hodnotit, zda nedodržení lhůty bylo způsobeno důvody
na vůli cizince nezávislými (§47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), nelze vykládat tak, že správní
orgán bude tyto důvody hodnotit zcela izolovaně, bez zohlednění konkrétních okolností případu,
včetně důsledků vyvolaných případným negativním stanoviskem. Správní orgán je povinen
posoudit, zda zastavení řízení o žádosti bylo s ohledem na okolnosti daného případu přiměřené.
Zejména je nutné vzít v úvahu, jaké důvody žadateli bránily v podání žádosti v zákonné lhůtě,
pro jaký účel byl žadateli pobyt povolen, k jak výraznému překročení zákonné lhůty došlo
a zda okolnosti případu nasvědčují tomu, že by se mohlo jednat o účelovou snahu mařit
či stěžovat činnost správního orgánu (rozsudek NSS sp. zn. 7 As 142/2011). Stěžovatelka
pochybila, jestliže navzdory namítanému zásahu do práva na soukromý život žalobce shledala
postup správního orgánu I. stupně v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Zastavení řízení
zasahuje do práva žalobce na soukromý život, a to nejen s ohledem na obtíže spojené
s vycestováním, řízením o nové žádosti a případným návratem zpět do ČR, ale především
s ohledem na reálné dopady na jeho prezenční studium v ČR (nemožnost plnit si studijní
povinnosti řádně a včas, hrozba předčasného ukončení studia a odebrání přiznaného stipendia).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[6] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Namítá, že v případě meritorních rozhodnutí je zkoumání přiměřenosti obvykle součástí
posouzení předmětu řízení. Takové posouzení se však při rozhodování o procesních otázkách
neprovádí. Rozhoduje-li správní orgán o procesní otázce, pak posuzuje pouze tuto otázku
bez ohledu na to, jaký je předmět daného řízení. To brání tomu, aby správní orgán posuzoval
přiměřenost zastavení řízení z hlediska možných dopadů způsobu vyřízení žádosti. Krajským
soudem citované ústavní záruky jsou v případě procesních otázek (zejména zastavení řízení)
posouzeny zákonodárcem, který posoudil i přiměřenost. Vymezil časový rámec podání žádosti
(§47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), postup pro případ opožděného podání žádosti z důvodů
nezávislých na vůli žadatele (§47 odst. 3 téhož zákona) a právní následky opožděného podání
žádosti (§169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců). Přiměřenost je možné zkoumat pouze
na základě §47 odst. 3 tohoto zákona ve vztahu k závažnosti důvodů pro opožděné podání
žádosti, nikoliv s ohledem na možné následky zastavení řízení. Stěžovatelka nepochybila,
jestliže nezkoumala přiměřenost usnesení správního orgánu I. stupně z hlediska jeho dopadu
do soukromého a rodinného života žalobce. Zkoumání přiměřenosti je věcí meritorního
posouzení, ve kterém se posuzují a porovnávají hmotněprávně relevantní skutečnosti a doklady.
Z hlediska posouzení procesní otázky jsou však tyto skutečnosti a doklady bezvýznamné. Nemají
totiž žádný vztah k otázce, zda žádost byla podána včas, respektive zda včasnému podání bránily
důvody nezávislé na vůli žadatele. Usnesení správního orgánu I. stupně je procesní povahy.
Správní orgán I. stupně proto neměl prostor pro posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého
a rodinného života (rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2019, čj. 1 Azs 266/2018 - 27, a ze dne
19. 1. 2017, čj. 10 Azs 206/2016 - 48).
[8] Při posuzování přiměřenosti se běžně hodnotí a porovnávají skutečnosti tvrzeného
zásahu a nesplnění hmotněprávní podmínky. Posouzení přiměřenosti je tak součástí meritorního
posouzení žádosti. Z právního názoru krajského soudu vyplývá, že správní orgán má posuzovat
skutečnosti tvrzeného zásahu a procesní podmínky. Krajský soud však nenaznačil, jak by měl
správní orgán srovnávat porušení procesních povinností s jejich hmotněprávními dopady. Tento
požadavek by navíc mohl vést k tomu, že by obstrukce a porušování procesních povinnosti
nevedly k zastavení řízení z důvodu přiměřenosti. To by znamenalo, že závažné skutečnosti
svědčící o nepřiměřenosti možného zastavení řízení by umožnily žadateli bez hrozby sankce
porušovat i zásadní procesní povinnosti. Procesní úprava má sloužit realizaci hmotných práv
a oprávněných zájmů dotčených osob. To ale neznamená, že by měla být s ohledem na možné
dotčení těchto práv prakticky sistována. Ustanovení §174a zákona o pobytu cizinců hovoří
o rozhodnutí, nikoliv o usnesení. Podmínky §47 odst. 3 téhož zákona jsou stanoveny přesně.
Nelze je rozšiřovat a nahrazovat tak test přiměřenosti provedený zákonodárcem. Krajským
soudem citovaný rozsudek NSS sp. zn. 7 As 142/2011 nepřekračuje znění §47 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku posuzoval důvody a kontext porušení
procesní lhůty (opožděného podání žádosti). Neposuzoval však druhotné hmotněprávní následky
zastavení řízení. V nyní projednávané věci žalobce navíc nikdy netvrdil, že by mu ve včasném
podání žádosti bránily důvody nezávislé na jeho vůli. Stěžovatelka proto neměla možnost použít
§47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Krajský soud neuvedl, zda má být v dalším řízení
postupováno podle §47 odst. 3 tohoto zákona na základě analogie, nebo má jít o přímou aplikaci
Ústavy a Úmluvy. Vymezil pouze směr (má být posuzována přiměřenost), ale neurčil cestu
(podle jaké právní úpravy a v jakém rozsahu má být přiměřenost posuzována a jak nahlíží
na důvody tvrzené nepřiměřenosti). Krajský soud se současně nijak nezabýval hodnocením toho,
zda lze shledat usnesení nepřiměřeným. Z rozsudku proto není zřejmé, zda krajský soud shledává
pochybení pouze ve formě vypořádání odvolací námitky ohledně nepřiměřenosti usnesení
o zastavení řízení, nebo zda pochybení shledává v samotném způsobu, jímž bylo ve správním
řízení rozhodnuto.
[9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud nedovozuje povinnost
správního orgánu u všech procesních rozhodnutí zjišťovat a posuzovat přiměřenost jejich
dopadů do rodinného a soukromého života. Krajský soud pouze s ohledem na konkrétní
skutkové okolnosti dovodil, že stěžovatelka měla vzít tyto okolnosti v potaz a vypořádat
je v rámci žalobcem tvrzené námitky nepřiměřenosti. Ty totiž odůvodňují závěr o tom,
že zastavení řízení (neprodloužení pobytu) bude představovat nepřiměřený zásah do rodinného
a soukromého života žalobce. Krajský soud uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti
žalobce je nepřiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého života. Stěžovatelkou citované
rozsudky nejsou přiléhavé na případ žalobce. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval obecně vytýkanou nepřezkoumatelností
rozsudku krajského soudu, kterou stěžovatelka namítá bez podrobnějšího rozvedení.
K nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je nicméně Nejvyšší správní soud povinen
přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Pouze je-li napadený rozsudek
přezkoumatelný, může Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému hodnocením uplatněných
námitek. Vzhledem k tomu, že námitka nepřezkoumatelnosti byla vznesena v obecné rovině,
Nejvyšší správní soud na ni také v obecné rovině odpovídá. Z rozsudku je zřejmé,
jakými úvahami se krajský soud při posuzování věci řídil, odůvodnění rozsudku je srozumitelné
a opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj patrné, proč krajský soud rozhodl tak, jak je
uvedeno ve výroku napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského
soudu nepřezkoumatelným neshledal a přistoupil k posouzení kasačních námitek stěžovatelky.
[12] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je otázka, zda správní orgán I. stupně měl
před zastavením řízení podle §169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců posoudit
přiměřenost dopadů usnesení o zastavení řízení do soukromého a rodinného života žalobce
ve smyslu §174a odst. 1 téhož zákona, respektive zda se stěžovatelka k námitce žalobce měla
přiměřeností dopadů usnesení o zastavení řízení zabývat.
[13] Podle §47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že žádost o vydání povolení k dlouhodobému
pobytu nebo o prodloužení doby jeho platnosti je cizinec povinen podat nejpozději před uplynutím platnosti víza
k pobytu nad 90 dnů nebo platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, nejdříve však 120 dnů před uplynutím jeho
platnosti.
[14] Podle §47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že zabrání-li včasnému podání žádosti
podle odstavce 1 nebo 2 nebo odstavce 6 písm. b) důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost
podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. V odůvodněných případech může cizinec žádost podat
i dříve, než je uvedeno v odstavci 1. Důvody pro pozdější podání žádosti podle věty první a pro dřívější podání
žádosti podle věty druhé je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti a na jeho výzvu tyto
důvody prokázat.
[15] Podle §169r odst. 1 písm. d) téhož zákona platí, že usnesením se také zastaví řízení o žádosti,
jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby platnosti a doby pobytu na území na dlouhodobé vízum, žádost
o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době,
kdy k tomu není oprávněn; to neplatí, pokud je o dříve podané žádosti rozhodováno poté, co začala běžet lhůta,
v níž byl cizinec oprávněn tuto žádost podat.
[16] Podle §174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že při posuzování přiměřenosti dopadů
rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání
cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické
poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním
občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník
řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení
přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Podle §174a odst. 3 téhož zákona pak platí, že přiměřenost dopadů
rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.
[17] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že výše předestřená sporná otázka je již
konstantně řešena v judikatuře tohoto soudu, na kterou rovněž v kasační stížnosti důvodně
poukázala stěžovatelka. Obecně v případě zastavení řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby
platnosti) povolení k dlouhodobému pobytu nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů
rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není věcně
rozhodováno. Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti (například z důvodu,
že žádost nebyla podána včas a nebyly prokázány důvody nezávislé na vůli cizince, které vedly
k opožděnému podání žádosti), nemá správní orgán jinou možnost než řízení zastavit. Dodržení
závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy je zajištěno tím, že posouzení přiměřenosti dopadu
do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci rozhodování o případném
uložení správního vyhoštění podle §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců (viz např. rozsudky
NSS ze dne 16. 8. 2016, čj. 1 Azs 108/2016 - 41, ze dne 21. 2. 2018, čj. 4 Azs 246/2017 - 35,
ze dne 14. 1. 2021, čj. 6 Azs 255/2019 - 46, ze dne 24. 8. 2021, čj. 1 Azs 212/2021 - 37,
nebo stěžovatelkou citované rozsudky sp. zn. 1 Azs 266/2018 a sp. zn. 10 Azs 206/2016). Lze
proto souhlasit se stěžovatelkou, že v případě procesního rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti
podle §169r odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců se přiměřenost dopadů rozhodnutí
do soukromého a rodinného života žadatele neposuzuje.
[18] Na tomto závěru nemění nic ani rozsudek NSS sp. zn. 7 As 142/2011,
ze kterého do značné míry vyšel v nyní projednávané věci krajský soud. V tomto rozsudku
se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda nemoc manžela cizinky, kterého tato cizinka zmocnila
k podání žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, představuje
důvod na její vůli nezávislý, který jí mohl bránit ve včasném podání žádosti. S ohledem na velmi
specifické skutkové okolnosti případu (důvod, pro který jí byl povolen pobyt; faktická závislost
na manželovi; překročení lhůty jen o pět dní) pak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že za daných okolností by striktní oddělení důvodů ležících na straně manžela a na straně její
znamenalo nepřiměřený zásah do rodinného života této cizinky. Cizinka proto podala v tomto
případě žádost opožděně z důvodů na její vůli nezávislých. Přiměřenost zásahu do soukromého
a rodinného života tak nebyla hodnocena ve vztahu k následkům rozhodnutí o zastavení řízení,
jak by mohlo vyplývat ze závěrů krajského soudu, nýbrž primárně ve vztahu k výkladu pojmu
„důvody na vůli cizince nezávislé“, a to s přihlédnutím k velmi specifickým skutkovým
okolnostem. Nelze proto z tohoto rozsudku dovozovat bez dalšího povinnost správního orgánu
zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí o zastavení řízení do soukromého a rodinného života
žadatele, jestliže by skutkové okolnosti mohli nasvědčovat tomu, že by k zásahu do tohoto práva
zastavením řízení mohlo dojít. Naopak lze přisvědčit stěžovatelce, že přiměřenost zásahu
do soukromého a rodinného života by bylo možné hodnotit pouze ve vztahu k závažnosti
důvodů, jež vedly k opožděnému podání žádosti, tak jak to učinil Nejvyšší správní soud
ve zmíněném rozsudku.
[19] Jak ovšem vyplývá ze správního spisu, žalobce k důvodům, pro které podal žádost
opožděně, toliko uvedl, že neviděl datum, kdy bude končit jeho povolení. Tato skutečnost
však důvod nezávislý na jeho vůli ve smyslu §47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců představovat
nemůže. Jedná se totiž o situaci, kterou mohl žalobce svým jednáním plně ovlivnit a vyhnout
se jí, a to již tím, že by se podíval na průkaz o povolení k pobytu, ve kterém je uvedeno datum,
kdy povolení k dlouhodobému pobytu končí (srov. bod 23 rozsudku NSS
sp. zn. 6 Azs 255/2019). K okolnostem, že byl přijat k studiu na vysoké škole v ČR, že mu bylo
přiznáno studijní stipendium a že v ČR má bratra, pak nelze při hodnocení závažnosti důvodu
opožděného podání žádosti přihlížet, neboť tyto okolnosti nemají jakýkoliv vztah k tvrzenému
důvodu, pro který žalobce podal žádost opožděně. Nijak z nich nevyplývá, proč žalobce neviděl
datum, kdy bude končit jeho povolení, a proč je tato skutečnost na jeho vůli nezávislá (na rozdíl
od rozsudku NSS sp. zn. 7 As 142/2011, ve kterém nemoc manžela cizinky a její soukromé
a rodinné poměry měly přímý vliv na to, že žádost byla podána opožděně). Tyto okolnosti
by tak byl správní orgán povinen případně hodnotit až v rámci rozhodování o správním
vyhoštění podle §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Za této situace bylo proto současně
ze strany krajského soudu předčasné hodnotit, zda usnesení o zastavení řízení nepřiměřeně
dopadá do soukromého života žalobce, jestliže neexistoval žádný důvod nezávislý na jeho vůli,
který by odůvodňoval opožděné podání žádosti.
[20] Správní orgán I. stupně proto správně řízení o žádosti žalobce zastavil podle §169r
odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce podal žádost opožděně 14. 9. 2017,
přestože lhůta pro její podání uplynula 13. 9. 2017, aniž by včasnému podání žádosti zabránily
důvody na jeho vůli nezávislé.
[21] Rovněž argumentace krajského soudu rozsudky NSS sp. zn. 5 Azs 46/2016
a sp. zn. 6 Azs 201/2016 není na projednávanou věc přiléhavá. V těchto rozsudcích Nejvyšší
správní soud dovodil, že namítá-li cizinec v řízení o zrušení trvalého pobytu nepřiměřenost
zásahu do soukromého a rodinného života a porušení čl. 8 Úmluvy, musí se správní orgán s touto
námitkou vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců v daném řízení vyžaduje
posouzení přiměřenosti ve smyslu §174a tohoto zákona. Tyto závěry se nicméně týkaly situace,
kdy je správním orgánem přezkoumáváno věcné rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu, nikoliv
rozhodnutí o ukončení řízení z procesního důvodu. Nelze je proto bez dalšího přenášet
na rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti, jestliže v tomto řízení nelze přiměřenost dopadů
rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele posuzovat (srov. bod 23 rozsudku NSS
sp. zn. 1 Azs 266/2018).
[22] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
povinnosti správního orgánu I. stupně posuzovat při zastavení řízení o žádosti žalobce
přiměřenost dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života (respektive povinnost
stěžovatelky k námitce žalobce zabývat se přiměřeností dopadů usnesení o zastavení řízení).
Tím zatížil krajský soud napadený rozsudek nezákonností, pro kterou je třeba jej zrušit a věc
mu vrátit k dalšímu řízení.
[23] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že si je vědom
negativních důsledků zastavení řízení bez věcného projednání žádosti. Institut lhůty
je však přirozenou součástí právního řádu a důsledky jejího zmeškání jsou se lhůtou pevně spjaty
a představují její podstatu (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/19,
ve kterém Ústavní soud posuzoval ústavnost lhůty k podání nečinnostní žaloby). Lhůtu
pro podání žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu by proto
učinilo její prolomení z žalobcem tvrzeného důvodu nepřiměřenosti dopadů do soukromého
a rodinného života bez existence překážek na vůli cizince nezávislých (tedy pro jinou než v §47
odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovenou výjimku) v podstatě obsoletní (srov. rozsudek NSS
ze dne 24. 9. 2020, čj. 1 Azs 46/2020 - 40, bod 28).
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná a napadený rozsudek krajského soudu dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud vázán právními závěry uvedenými v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. ledna 2022
Petr Mikeš
předseda senátu