ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.103.2014.1
sp. zn. 8 Tdo 103/2014-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 k dovolání obviněného P. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 3 To 87/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 6. 2013, sp. zn. 30 T 2/2013, uznal obviněného P. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že
„od počátku jejich seznámení, nejpozději však od února 2009 do 22. 7. 2012, v rámci svých negativních osobnostních charakteristik včetně zvýšené agresivity, někdy pod vlivem alkoholu, fakticky po celou dobu jejich společného soužití, týral svou manželku D. G., tak, že ji v rodinném domě v P. i na jiných místech, opakovaně napadal, a to údery pěstmi i otevřenou dlaní směřovanými do obličeje, hlavy, ale též kopy a údery do břicha i trupu, čímž jí způsoboval četné pohmožděniny a zranění lehčího až závažného charakteru a taktéž jí i hrubě urážel, což dotyčná z obav z obviněného trpěla a ani k dotazům ošetřujících lékařů, policie či pracovnic OSPOD nesdělila, že jí poranění působí právě on a takto činil i za přítomnosti nezletilých dětí ..., …, a posléze i před dvojčaty …, …, která se narodila z jeho společného soužití s poškozenou, přičemž byl srozuměn s tím, že takovéto jednání může ohrozit rozumový, citový a mravní vývoj nezletilých dětí,
a jeho agresivní jednání vyvrcholilo dne 22. 7. 2012, kdy v místě jejich společného bydliště, v rodinném domě v P., svou manželku D. G. nejprve v průběhu dne slovně napadl a poté, co jmenovaná společně s dětmi ze strachu odešla z domu na návštěvu k sousedům, odkud se vrátila až v podvečer, tuto v průběhu večera až noci ze dne 22. na 23. 7. 2012, v rámci přetrvávajícího agresivního nastavení vůči ní a v úmyslu ji usmrtit, tuto opakovaně kombinovanými mechanismy útoku, silou až velké intenzity, a to zejména přesně nezjištěným předmětem s ostrým hrotem, údery rukou, opakovanými údery hlavou o plovoucí podlahu po předchozím uchopení poškozené za vlasy, a především kopy nohou směřovanými zejména do oblasti hlavy a trupu, v kombinaci s nášlapy či dupáním do této oblasti i v situaci, kdy poškozená ležela na pevné podložce, surově fyzicky napadal a tímto jednáním jí vedle tří tržně – zhmožděných ran na levé straně hlavy v délkách od 0,6 do 1,5 cm, řezné rány na vnitřní straně levého stehna v délce 13 cm a čárovité kožní oděrky v nadbřišku délky 12 cm, jakož i četných krevních podlitin na levém bérci a nártu levé nohy, zejména způsobil prokrvácení měkkých pokrývek lebních v temenně spánkové krajině hlavy vlevo, dále zlomeniny pravostranných příčných výběžků na třetím až pátém bederním obratli s masivním prokrvácením okolí zasahujícím až do podbřišnice a především roztržení pravého jaterního laloku v délce 10ti cm zasahujícím až do jeho hloubky, v důsledku kterýchžto poranění jmenovaná následně během několika málo hodin zemřela, aniž jí obviněný poskytl nebo přivolal jakoukoliv adekvátní pomoc,
a poté její tělo po čtyři dny bez dalšího ponechal zastlané v manželské posteli ložnice, přičemž po celou dobu se v bytě, tedy i v bezprostřední blízkosti ložnice, do které vstupovaly i nahlížely, nacházely nezletilé děti, a to …, …, a dvojčata … a …, a tak bezprostředním a závažným způsobem ohrozil jejich zdravý rozumový, citový i mravní vývoj a následně, dne 27. 7. 2012, z důvodu oddálení odhalení svého protiprávního činu, za pomoci své matky E. G., tělo poškozené přemístil do kotelny rodinného domu, kde jej ukryl pod pokrývkami a následně v úmyslu vyhnout se trestnímu stíhání, opustil své bydliště a až do doby svého zadržení, ke kterému došlo dne 7. 8. 2012 v K., se skrýval na různých místech České republiky“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, přečin ohrožování mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku, za což mu podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §54 odst. 2 tr. zákoníku uložil úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání třiceti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným způsobenou škodu.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 3 To 87/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný povinen zaplatit poškozenému … částku 390.000,-- Kč, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za výše trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §54 odst. 2 tr. zákoníku úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozenému … škodu ve výši 390.000,-- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Naplnění prvního z těchto dovolacích důvodu obviněný spatřoval v tom, že z provedeného dokazování nevyplynuly důkazy, které by prokazovaly naplnění všech znaků skutkových podstat zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. V této souvislosti poukazoval na výpovědi pracovnic OSPOD R. S. a Bc. M. B. a na informace z opatrovnického spisu Okresního soudu ve Frýdku – Místku, z nichž je zřejmé, že poškozená D.G. (dále jen „poškozená“) požívala alkoholické nápoje a v důsledku toho docházelo z její strany k zanedbávání péče o děti. Na základě toho dospěl k závěru, že on sám ohrozit mravní výchovu dětí nemohl a ani se nemohl soustavně dopouštět týrání poškozené, což podle něho nevyplývá z žádných důkazů.
Další dovolatelovy námitky směřovaly proti právní kvalifikaci jeho činu jakožto zločinu vraždy podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Domníval se, že samotné kopnutí poškozené do oblasti, kde se nachází jaterní lalok, a jeho následné poranění, nelze označit za zvlášť surový a trýznivý způsob usmrcení. Poukázal i na znalecké posudky, z nichž prý nevyplývá nic, co by opravňovalo použít soudy zvolenou právní kvalifikaci. Z jeho jednání lze nanejvýš dovodit nepřímý úmysl, a proto mělo být posouzeno jako trestný čin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že odvolací soud zvolil nesprávný druh trestu, protože v případě použití naposledy uvedeného ustanovení podle §140 odst. 1 tr. zákoníku nepřipadá uložení výjimečného trestu v úvahu. Vedle toho nebyla splněna ani jedna z podmínek pro uložení výjimečného trestu. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, i výslechu znalkyně vzešlo, že jeho náprava je možná a při eliminaci alkoholu i reálná, proto podmínku obzvláště ztížené své nápravy nepovažoval za splněnou. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že závažnost jeho jednání nedosahuje velmi vysokého stupně, nejednalo se o úkladnou vraždu a ani o vraždu způsobenou zvlášť surovým a trýznivým způsobem.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil oba napadené rozsudky soudů nižších stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která především uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňoval v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku. Proto se jimi již oba soudy nižších stupňů zabývaly.
Státní zástupkyně dále uvedla, že plně souhlasí s názorem obou soudů nižších stupňů, že v tomto konkrétním případě útoku vedeném obviněným vůči poškozené šlo o útok vyznačující se extrémně vysokou intenzitou, výraznou brutalitou a takovou mírou surovosti, jež se výrazně vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu. V tomto případě šlo zcela nepochybně o takový způsob útoku, který byl spojen s faktickým ubitím poškozené. S ohledem na způsob jeho provedení byly naplněny všechny známky úmyslného usmrcení jiného zvlášť surovým způsobem, jak to vyžaduje ustanovení §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. V této souvislosti pak konstatovala, že uložený trest je trestem uloženým v zákonné trestní sazbě.
Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud v dovolacím řízení je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění obou soudů nižších instancí a teprve v návaznosti na něj zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost
hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Některé námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel [především ty, které se vztahovaly k jeho jednání právně kvalifikovanému podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku], v tomto ohledu nemohly obstát. Formulovanými výhradami totiž napadal pouze rozsah dokazování provedeného před soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (konkrétně když tvrdil, že z žádného důkazu nevyplývá, že by se dopouštěl domácího násilí na své manželce, a že prý naopak z výpovědí svědků plyne, že to byla poškozená, která požívala alkoholické nápoje a zanedbávala tak výchovu svých dětí). Tím totiž obviněný primárně napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Obviněný však ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl i další výhrady, které již lze považovat za relevantně uplatněné. Konkrétně ve vztahu ke zvlášť závažnému zločinu vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku obviněný relevantně namítl, že nebyla naplněna uvedená kvalifikovaná skutkové podstata – tedy vražda spáchaná zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Takovou námitku však Nejvyšší soud považoval za zjevně neopodstatněnou.
Spácháním trestného činu vraždy zvlášť surovým způsobem se rozumí vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však nezbytné, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 1/1993 Sb. rozh. trest.). Může k němu dojít i v případě, kdy oběť je již v počátku útoku v bezvědomí. Jako „zvlášť surový“ bude možno označit útok vyznačující se extrémně vysokou intenzitou, výraznou brutalitou, provázený nezřídka užitím většího počtu nástrojů nebo mechanismů. Přitom bude vždy třeba přihlížet k tomu, že spáchání trestného činu vraždy v sobě nutně obsahuje určité prvky surovosti. Musí tedy jít o takovou míru surovosti, která se výrazně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Typicky to bude takový způsob útoku, který je spojen s ubíjením oběti a nápadnější devastací jejího těla (např. vražda provedená ukopáním, apod.)
O zvlášť trýznivý způsob vraždy půjde, když oběť je vystavena bolestem na hranici snesitelnosti trvajícím třeba i po kratší dobu nebo sice méně intenzivním, ale zato déle trvajícím, které velmi citelně zasahují celou osobnost poškozeného. Záleží zde i na subjektivním prožívání útoku pachatele ze strany jeho oběti. Půjde např. o usmrcení vyhladověním nebo nedostatkem tekutin, pomalé usmrcování různými způsoby, kdy oběť je pomalu rdoušena či přiškrcována, topena ve vodě nebo oběť je řezána břitvou na různých částech těla až do vykrvácení apod. Za „zvlášť trýznivý způsob spáchání činu“ podle §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku lze s ohledem na duševní i fyzické útrapy považovat i pozvolné udušení poškozené, kterou pachatelé svázali, položili na postel, přikryli peřinou a zanechali bez pomoci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 42/1994-I. Sb. rozh. trest.).
V této souvislosti je třeba zdůraznit některá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, z nichž je zřejmé, že obviněný v době útoku vůči poškozené použil jednak přesně nezjištěný předmět s ostrým hrotem, dále údery a kopy do oblasti hlavy a trupu, opakované údery hlavou o plovoucí podlahu po předchozím uchopení poškozené za vlasy, to vše při použití síly až velké intenzity. Právě tento agresivní útok vůči poškozené, vedený obviněným značnou silou, jí způsobil velmi závažná poranění, a to prokrvácení měkkých pokrývek lebních v temenní spánkové krajině, zlomeniny pravostranných příčných výběžků na třetím až pátém bederním obratli a zejména roztržení pravého jaterního laloku v délce 10 cm. Jednalo se tedy o zranění způsobená brutálním útokem nejen ve vnější formě oděrek a podlitin, ale i tří tržně – zhmožděných krvácejících ran na hlavě, a dále o masivní řeznou ránu na vnitřní straně stehna v délce 13 cm, která musela značně krvácet, a především o závažná vnitřní poranění, v důsledku nichž u poškozené došlo k masivnímu krvácení do dutiny břišní. Jinými slovy vyjádřeno, obviněný svoji manželku v podstatě ubil. Po skončení útoku jí neposkytl žádné ošetření ani nepřivolal potřebnou pomoc, v důsledku čehož poškozená v řádech až několika hodin zemřela. Takové jednání se jistě vyznačuje značnou mírou hrubosti, bezcitnosti a surovosti, které muselo poškozené způsobit těžké fyzické, ale i psychické útrapy. V tomto ohledu tedy oběma soudy nižších stupňů zvolená právní kvalifikace jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku je zcela přiléhavá, správná a zákonná.
Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §39 až §42 trestního zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Dovolatel spatřoval nezákonnost uložení výjimečného trestu především v tom, že po případné změně skutkových závěrů, jichž se dovoláním domáhal, dojde i ke změně (zmírnění) právní kvalifikace, neboť by odpadla tzv. kvalifikovaná skutková podstata podle odst. 3 §140 tr. zákoníku. Namítal totiž, že trestný čin vraždy nemohl spáchat zvlášť surovým způsobem, a proto ani není možné, aby mu byl ukládán výjimečný trest. K takovýmto výhradám Nejvyšší soud nemohl přihlížel, a to především s ohledem na důvody uvedené již výše. A pokud obviněný dále namítl, že nebyly splněny podmínky pro uložení výjimečného trestu, pak ani tento názor Nejvyšší soud nesdílí.
Podle §54 odst. 1 tr. zákoníku výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje. Podle odst. 2 tohoto ustanovení trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
Oba soudy nižších instancí (zejména soud druhého stupně na str. 13 a 14 svého rozsudku) výrok o uložení výjimečného trestu náležitě odůvodnily a přesvědčivě vyložily, proč dospěly k závěru, že všechny zákonné požadavky citovaného ustanovení jsou splněny. Odvolací soud zhodnotil všechny specifické okolnosti posuzované věci, zejména skutečnost, že obětí násilného trestného činu dovolatele byla jeho vlastní manželka a především matka čtyř malých nezletilých dětí, přičemž zejména dvě starší děti z předchozího vztahu poškozené byly poznamenány nestandardním a závadným prostředím, které v rodině panovalo a jejich následná traumatizace v důsledku úmrtí jejich matky, se tak ještě vystupňovala. Soud pečlivě zvážil také způsob provedení činu, jeho brutalitu, a stranou neponechal ani následné chování obviněného po činu a jeho nakládání s tělem poškozené. Zabýval se také posouzením možné resocializace obviněného, příp. změny jeho životního stylu, přičemž dospěl k závěru, že dovolatel k žádné pozitivní změně nemá reálné předpoklady. Zvážil přitom nejen jeho věk, ale především dosavadní dlouholetý způsob života, dlouhodobé zneužívání alkoholu, které umocňovalo jeho agresivní sklony, konfliktní partnerský život, absenci jakékoliv sebereflexe či poučení se z předchozího jednání (z opakovaného napadání své manželky i v minulosti), soustavné agresivní chování k dětem. Jestliže uzavřel své úvahy tím, že základní rysy osobnosti obviněného nedávají naději, že je schopen a ochoten si z průběhu trestního řízení ani samotného výkonu trestu odnětí svobody vzít jakékoliv ponaučení, lze s takovým závěrem souhlasit.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí a vzhledem k významu chráněného zájmu, jenž byl zvlášť závažným zločinem dovolatele dotčen a s přihlédnutím k hodnotovému systému, na kterém je český právní řád založen, bylo uložení takového výjimečného trestu namístě.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a