ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1052.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1052/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedáním konaném dne 13. září 2006 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 121/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 515/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 1. 2006, sp. zn. 1 T 515/2005, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané v obžalobě okresního státního zástupce ve Svitavách pod body 10., 14. a 15. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a též o vině a trestu ohledně spoluobviněných M. Č. a I. K.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. H. uvedených trestných činů dopustil jednak společně se spoluobviněnými M. Č. (54 případů) či I. K. (4 případy) a jednak sám (3 případy) tím, že v době od července 2003 do ledna 2005 celkem v 61 případech na různých místech v okresech S., Ch., H. B., P., Ž. a V. násilným způsobem, zejména rozlomením zámků, vypáčením okenic, dveří, rozebráním části střechy nebo jinými přesně nezjištěnými způsoby, vnikali do rodinných domů a rekreačních chat, které prohledali a odcizili z nich ke škodě jejich majitelů především elektroniku, spotřební a starožitné předměty v hodnotě 1.781.782,- Kč a poškozením objektů a zařízení v těchto objektech způsobili škodu ve výši 65.197,50 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. H. a M. Č. odvoláními, která byla zaměřena proti výrokům vině i o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 13 To 121/2006, byla podle §256 tr. ř. odvolání obou obviněných jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině s výjimkou skutků pod body 58. až 61., k nimž se doznal. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zopakoval, že od počátku vyšetřování tvrdil, že tyto skutky nespáchal, na místě jejich spáchání nikdy nebyl a ani se na spáchání trestných činů žádným způsobem nepodílel. Věci, které u něho byly nalezeny při domovní prohlídce, nezískal trestnou činností a ani nevěděl, že z trestné činnosti pocházejí. Zpochybnil, že by se kdy prokazoval cizím pasem, a pokud jej poznal svědek P. V., pak se mýlí a s někým si ho spletl. Závěry soudů obou stupňů označil za ryze spekulativní a nepodložené; zvláště připomněl, že byl společně s obviněným M. Č. uznán vinným i těmi skutky, ve vztahu k nimž nebyla na místě činu nalezena ani stopa DNA. Vytkl, že se soud druhého stupně důsledně nezabýval jeho námitkami uplatněnými v podaném odvolání, na jehož obsah odkázal. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil, případně aby zrušil i vadné řízení jemu předcházející, nebo aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného shrnula, že uplatněné námitky svou povahou neodpovídají požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou vybudovány výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na zpochybnění, zda vůbec byly předmětné skutky prokázány. Naplněn nemohl být ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože odvolací soud konal odvolací řízení a o odvolání obviněného rozhodl ve veřejném zasedání po přezkumu všech hledisek stanovených zákonem. Vzhledem k tomu, že neshledala ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právní kvalifikací, navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Svitavách a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. V podstatě vytkl, že skutky nespáchal, nikdy se nepodílel žádným způsobem na trestné činnosti a neprokazoval se cizím pasem; pokud svědek P. V. v této souvislosti uvádí něco jiného, pak se mýlí a s někým podobným si ho spletl. Závěry soudů o jeho vině označil za spekulativní a nepodložené.
Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutků jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitky vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, a soudy obou stupňů se s nimi zevrubně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Přiléhavě vyložily, jakými úvahami byly vedeny, opřely-li svá rozhodnutí o vině obviněného především o výpovědi spoluobviněného M. Č. z přípravného řízení, svědka P. V. a protokoly o domovní prohlídce v bytě dovolatele a výsledky prohlídky jeho motorového vozidla, při kterých byly nalezeny odcizené předměty (viz zejména strany 31 - 34 rozsudku soudu prvního stupně, strany 22, 23 usnesení odvolacího soudu). Správně zdůraznily, že obviněný M. Č. v přípravném řízení logicky vysvětlil, jak byl zaangažován obviněným J. H., který disponoval motorovým vozidlem, popsal způsob provedení činů, jak bylo s odcizenými věcmi nakládáno po jejich odvozu z místa činu a že to byl především obviněný J. H., kdo je prodával do zastaváren či starožitnictví, prokazuje se cizím dokladem. Že se obviněný J. H. prokazoval cestovním pasem na jméno Ing. O. opakovaně bez pochybností potvrdil ve své výpovědi svědek P. V. a námitka dovolatele, že si jej musel splést s někým podobným, obstát nemůže. Stejně tak se zřetelem k výsledkům dokazování nemůže obstát ani jeho tvrzení, že věci nalezené u něj při domovní prohlídce, nezískal při vloupáních. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Závěry soudů o vině obviněného nejsou nepodložené a jen spekulativní, jak uvádí dovolatel.
Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Nad rámec řečeného a jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že výhrady uplatněné v odvolání směřovaly proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, popř. proti výroku o trestu, který obviněný shledával nepřiměřeným, a z hlediska uplatněných důvodů dovolání jsou proto nerelevantní.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková