ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1196.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1196/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2004 o dovolání podaném obviněným F. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 582/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 119/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá .
Odůvodnění:
Předseda senátu Krajského soudu v Brně usnesením ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 582/2003, podle §250 odst. 4 tr. ř. (v rozhodnutí je zřejmě nesprávně citováno ustanovení „§2502 odst. 4 tr. ř.“) vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 2 T 119/2001, učiněné dne 5. 4. 2004 na poště (Krajskému soudu v Brně došlo dne 6. 4. 2004).
Proti usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudku Okresního soudu v Prostějově podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. A. dovolání, přičemž tak učinil na poště dne 12. 6. 2004 a tamtéž opětovně dne 13. 6. 2004; dne 6. 9. 2004 pak podal osobně u Okresního soudu v Prostějově podání označené jako „Oprava dovolání“. Jako dovolací důvody v něm uplatnil ty, jež jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. a), d), e) a g) tr. ř., přičemž namítl jednak, že o jeho odvolání měl soud druhého stupně rozhodnout v senátě (vyjádřil proto, že soud nebyl náležitě obsazen) a ve veřejném zasedání (domníval se tedy, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání), a dále, že trestní stíhání vedené proti němu pro trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. bylo nepřípustné, neboť k němu nedala souhlas poškozená, jak vyžaduje §163 odst. 1 tr. ř., a konečně vytkl soudu (aniž by jej konkretizoval), že nevyřešil spolehlivě otázku jeho příčetnosti, resp. nepříčetnosti, neboť ačkoliv věděl, že bylo zahájeno řízení o zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům, neprovedl důkaz ani příslušným spisem, ani znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaným v dané trestní věci. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení jim předcházející zrušil.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2004 uvedl, že dovolání obviněného není přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž předseda senátu odvolacího soudu vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněným; takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Současně doplnil, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že usnesení soudu druhého stupně obsahuje chybné poučení, z něhož se podává: „lze však proti němu podat dovolání (§265a odst. 1 tr. ř.)“. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Je jím:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení soudu druhého stupně, jímž v dané věci předseda senátu podle §250 odst. 4 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí odvolání učiněné obviněným F. K.
Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 582/2003, jímž předseda senátu vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněným, mezi nimi uvedeno není, a proto dovolání podané proti němu není přípustné. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani chybné poučení Krajského soudu v Brně, které ve svém rozhodnutí uvedl, neboť ani to nemůže rozšířit zákonný taxativní výčet rozhodnutí v §265a odst. 2 tr. ř. o další rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné.
Jestliže obviněný ve svém podání rovněž zmínil, že toto směřuje i proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově, pak ani v této části není přípustné; obviněný jím tak totiž napadl odsuzující rozsudek nalézacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., jak již bylo výše uvedeno, jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného F. K. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a