ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1501.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1501/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2008 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 7 To 155/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 2 T 262/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 2 T 262/2007, byl obviněný M. P. uznán vinným, že:
„dne 15. 7. 2006 kolem 23:40 hod. ve F. – M., poblíž restaurace K., jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. BMW, kdy hodlal z místa odjet, v čemž se mu J. M. po předchozím konfliktu snažil zabránit tak, že se postavil před vozidlo, obžalovaný M. P. se však s vozidlem BMW rozjel přímo proti J. M., který v důsledku toho nadskočil a upadl na přední kapotu rozjíždějícího se vozidla, rukama se přichytil na kapotě v místě stěračů a takto byl vezen po ul. M. Ch., J. Č., Hlavní směrem na obec D. vysokou rychlostí místy dosahující přibližně 150 km/h, za současného pronásledování služebním vozidlem Policie ČR s činným výstražným světlem modré barvy, kdy obžalovaný M. P. vozidlo BMW zastavil na autobusové zastávce VÚHŽ D., přičemž v případě pádu J. M. z jedoucího vozidla mohl tento utrpět zranění spočívající v poranění orgánů dutiny hrudní i břišní, mohlo dojít k delší době trvající poruše zdraví a poškození důležitého orgánu“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a podle §222 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně mu podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Tímto rosudkem soud zároveň podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku obviněné P. S. a M. V. pro jednání, v němž byl spatřován trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný M. P. a okresní státní zástupce v neprospěch obviněných M. P., P. S. i M. V. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací o nich rozhodl rozsudkem ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 7 To 155/2008, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu ohledně obviněného M. P. a za použití §259 odst. 3 tr. ř. mu nově podle §222 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Výrokem pod bodem II. odvolací soud z podnětu odvolání obviněného M. P. podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. a contr. doplnil napadený rozsudek tak, že tohoto obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku – Místku pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Konečně ve výroku pod bodem III. soud druhého stupně odvolání okresního státního zástupce podané v neprospěch obviněných P. S. a M. V. podle §256 tr. ř. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti takovému rozhodnutí podal obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. L. P. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V podrobnostech obviněný uvedl (aniž přitom rozlišil, které argumenty chce podřadit pod ten který dovolací důvod), že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevzal vůbec v úvahu, že jeho trestná činnost nebyla promyšlená ani připravovaná a že vyplynula z konfliktní situace na místě činu. Tvrdil, že mu nebyl prokázán jakýkoliv úmysl, že nebyl srozuměn s možnými závažnými následky, neboť spoléhal, že nenastanou a tomu přizpůsobil způsob své jízdy. U poškozeného rovněž předpokládal, že se vzhledem ke své fyzické kondici na kapotě udrží, jelikož ani přes výzvy neslezl, byl zjevně ovlivněn alkoholem a jinými návykovými látkami a celou situaci si vychutnával. Podotkl, že to byl vlastně poškozený, kdo celý incident vyvolal a byl agresivní.
Dále dovolatel namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a že výklad pojmu těžké újmy na zdraví ze strany soudů je nepřiměřeně extenzivní. Přikláněl se k názoru, že jednání mělo být kvalifikováno jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 nebo 2 písm. c) tr. zák., resp. že se nejednalo o žádný trestný čin.
Obviněný nesouhlasil ani s výší uloženého trestu a považoval jej za nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že nenastal žádný škodlivý následek, a s ohledem na osobu poškozeného.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že uplatněné námitky se sice týkají absence subjektivních a objektivních znaků pokusu trestného činu ublížení na zdraví, pod deklarovaný dovolací důvod je však lze podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Obviněný totiž opakovaně používal formulací, podle kterých určité okolnosti „nebyly prokázány“; námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu, resp. jeho pokusu navíc z nejasných důvodů spojoval s námitkami proti uloženému trestu, ačkoli jde samozřejmě o okolnost mající význam především z hlediska výroku o vině.
Státní zástupce k námitkám obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, uvedl, že z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví postačuje zjištění, že pachatel věděl, že může tento následek způsobit, a byl s tím srozuměn.
V případě, že chybí doznání pachatele, lze na takovýto úmysl usuzovat zejména
z povahy použité zbraně, z intenzity a ze způsobu útoku. Útok byl v předmětné trestní věci veden značně specifickým způsobem; pokud ovšem obviněný vezl poškozeného na přední kapotě vozidla rychlostí až 150 km/h, pak nutně musel být srozuměn s tím, že poškozený se na kapotě vozidla neudrží a že dojde k jeho pádu. I osobě, která nemá žádné odborné znalosti z oblasti medicíny nebo anatomie, musí být zřejmé, že při pádu z vozidla jedoucího tak vysokou rychlostí může poškozený nikoli hypoteticky, ale zcela reálně utrpět zranění mající charakter těžké újmy na zdraví, zejména při pádu na tvrdý povrch, při nárazu na tvrdý předmět apod. Obviněný nemohl nijak ovlivnit kam a na co poškozený spadne a musel tudíž být se vznikem zranění majícího charakter těžké újmy na zdraví minimálně srozuměn.
K dalším námitkám dovolatele, že poškozený byl vlastně útočník, státní zástupce uvedl, že ze skutkových zjištění nic takového nevyplynulo a že soudy přesto okolnosti případu do určité míry zohlednily, když neaplikovaly ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě podle §41 odst. 1 tr. zák., ačkoliv její formální znaky byly naplněny.
Ve vztahu k dovolacím námitkám týkajícím se uloženého trestu státní zástupce konstatoval, že takové námitky uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Při aplikaci těchto obecných východisek na argumentaci uplatněnou obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba konstatovat, že pod tento dovolací důvod nelze zahrnout ty námitky obviněného, že poškozený si jízdu na kapotě užíval, že byl ovlivněn alkoholem a jinými návykovými látkami, a že to byl vlastně on, kdo jej napadl a byl silně agresivní. Takové námitky v prvé řadě odporují skutkovým zjištěním učiněnými soudy nižších stupňů a navíc jde o námitky skutkové, které důvodem dovolání být nemohou. Pokud by obviněný uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Za jedinou relevantní námitku bylo možné považovat námitku vztahující se k nenaplnění subjektivní stránky pokusu souzeného trestného činu. Tu však Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněnou.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.
Pro závěr, že těžká újma na zdraví byla pachatelem způsobena úmyslně, není nutné, aby pachatel chtěl způsobit právě takové poranění, které bylo jeho jednáním způsobeno. Tento závěr je odůvodněn již zjištěním, že pachatel jednal v úmyslu způsobit poškozenému poranění alespoň takové intenzity, které má charakter těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák.
Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku, zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení a z pohnutky činu (srov. rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. trest.). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozhodnutí č. 16/1964 Sb. rozh. trest.).
Při aplikaci těchto teoretických východisek na shora popsaný skutek, zejména na způsob jeho provedení, není pochyb o tom, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že může dojít k vážnému zranění poškozeného, zvláště když bylo zjištěno, že obviněný vezl poškozeného na kapotě automobilu několik kilometrů a jel s ním rychlostí až 150 km/h. Nejen obviněnému jako řidiči osobního automobilu, ale i každému průměrně disponovanému občanu by muselo být jasné, že pokud se poškozený na kapotě neudrží (držel se přitom jen v místě stěračů), skončí buď pod koly automobilu nebo v důsledku pádu na vozovku, příp. při nárazu na nějaký předmět v její blízkosti utrpí závažná (nebo dokonce smrtelná) zranění. I ze znaleckého posudku soudního znalce z oboru zdravotnictví MUDr. M. D. vyplynulo, že při potenciálním pádu poškozeného z kapoty automobilu mohou vznikat závažná poranění, přičemž charakter zranění závisí na síle impulsu a charakteru podloží, příp. pevné překážky v trajektorii pádu; v uvedené rychlosti však mohly vzniknout závažné úrazové změny, včetně poranění skeletu a orgánů tělních dutin (srov. č. l. 72 spisu).
Obviněný, ačkoliv tvrdí opak, musel vědět, že svým jednáním může poškozenému způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn §4 písm. b) tr. zák. Soudy nižších stupňů použitou právní kvalifikaci jednání dovolatele jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. proto i Nejvyšší soud považoval za správnou a zákonnou.
Vzhledem k tomu, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je vhodné upřesnit, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jestliže mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolacím důvodem však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již je pociťován jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Z pohledu těchto kritérií obviněný uplatnil výhrady týkající se uloženého trestu irelevantně. Pokud namítal, že soudy nevzaly v úvahu polehčující okolnosti na jeho straně, zejména to, že nedošlo k žádnému škodlivému následku, pak taková námitka zpochybňující správné vyhodnocení kritérií stanovených §31 až 34 tr. zák. důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., být nemůže a nenaplňuje ani žádný z dalších dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a