ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.168.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 168/2019-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2019 o dovolání obviněného I. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 3 To 423/2018, který rozhodl jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 Pp 33/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Znojmě vyslovil usnesením ze dne 12. 11. 2018, č. j. 17 Pp 33/2010-131, podle §91 odst. 1 tr. zákoníku, že obviněný I. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ve zkušební době podmíněného propuštění z (výkonu) trestu odnětí svobody v trvání 11 let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 40 T 2/2004, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2010, č. j. 17 Pp 33/2010-20, neosvědčil a vykoná zbývající trest odnětí svobody.
2. Proti citovanému usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. 3 To 423/2018-141, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
3. Obviněný se ani s takovým rozhodnutím soudu druhého stupně neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Bednáře obsáhlé dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž s rozhodnutím obou soudů nižších instancí vyslovil zásadní nesouhlas. Obsah tohoto podání však není třeba – už s ohledem na způsob, jakým o něm dovolací soud rozhodl – v této narativní části usnesení podrobněji rozvádět. V jeho závěru navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovoláním napadená usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dalším podáním pak obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle §265 o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí.
4. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření s poukazem na relevantní zákonná ustanovení uvedla, že obviněný svým podáním napadl rozhodnutí soudu, proti kterému není dovolání přípustné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud i případně jiné rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
5. Nejvyšší soud obdržel uvedené vyjádření státní zástupkyně dne 26. 2. 2019, tedy v době, kdy již v dané věci bylo nařízeno neveřejné zasedání. Vzhledem k takovému časovému sledu již toto vyjádření na vědomí a k případné replice výše jmenovanému obhájci obviněného nezasílal.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v jeho odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé . Je jím:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
7. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 3 To 423/2018, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2018, č. j. 17 Pp 33/2010-131, jímž tento soud vylovil, že obviněný se ve zkušební době podmíněného propuštění neosvědčil a vykoná zbývající trest odnětí svobody.
8. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na takovýto způsob rozhodnutí nebyl ani oprávněn zabývat se návrhem dovolatele na rozhodnutí (předsedy senátu) Nejvyššího soudu podle §265 o odst. 1 tr. ř.
9. Zbývá jen dodat, že pokud je obviněný přesvědčen o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu obou soudů nižších instancí, musel by se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu