ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.204.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 204/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2010 dovolání obviněných A. T., P. D., a P. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 311/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 209/2007, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 311/2009, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne
20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 209/2007, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 209/2007, byli uznáni vinnými: obviněný A. T. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. zčásti spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (ad I.), zčásti dokonaným spáchaným samostatným jednáním (ad II.) a obvinění P. D. a P. S. pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný A. T. byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Obvinění P. D. a P. S. byli shodně odsouzeni podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl všem obviněným uložen trest propadnutí věci, a to 5.626 gramů rostliny konopí a papírového pytle se stonky po zpracování, uložených ve skladu PČR Správy Severočeského kraje v Ústí nad Labem.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění uvedeného trestného činu dopustili tím, že
I. obvinění A.T., P.D. a P. S. společně
od blíže nezjištěné doby, nejméně od března 2006, do 10. 1. 2007 ve sklepních prostorech pod garáží náležející k domu v B., okres T., pěstovali celkem 102 ks rostlin konopí (Cannabis L., Cannabaceae) v 8 kontejnerech po 12 ks rostlin a 4 ks rostlin v květináčích za pomoci 18 kusů sodíkových výbojek, 11 ks tlumivek včetně příslušenství, 12 ks elektrických ventilátorů, 3 ks digitálních teploměrů, elektrických spínacích hodin, uhlíkového filtru, 1 ks respirátoru s filtry, 2 ks plastového rozprašovače, PH menu a PH korektoru, halogenových výbojek, ventilátorů, radiátorů, časového spínače, vlhkoměru a dalšího vybavení sloužícího k pěstování, jako je hnojivo, přípravky proti hmyzu, přípravek PUFR PH7 a PH4, chloridu draselného, za účelem jejich následné sklizně a zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, k čemuž ale nedošlo v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení, přičemž 102 ks rostlin v syrovém stavu poskytlo 7.317,4 gramu suchého rostlinného materiálu, který obsahoval celkem 430,37 gramu (-)-trans-Δ9-tetrahydrocannabinolu, Δ9-THC, čímž porušili ustanovení §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
II. obviněný A. T. sám
dne 10. 1. 2007 ve sklepních prostorech pod garáží náležející k domu v B., okres T., měl uloženy v mrazáku lednice 10 ks sklenic s obsahem 228,88 gramů suchých plodnic hub rodu lysohlávka (Psilocybe sp., Strophariacae), které obsahovaly 1,46 gramu psilocybinu a 0,01 gramu psilocinu, sklenici s nápisem Davidoff Café o obsahu 14,85 gramu rostlinného materiálu, ve kterém byly zjištěny suché úlomky samičího květenství rostliny rodu konopí s obsahem 19,2 % THC, sklenici s nápisem červené zelí s cibulí, v níž se nacházelo 8,09 gramů rostlinného materiálu, ve kterém byly zjištěny suché úlomky samičího květenství rostliny rodu konopí s obsahem 17,0 % THC, v zásuvce stolu u stěny ve vstupní místnosti měl plastový sáček se zeleným rostlinným materiálem, ve kterém byla znaleckým zkoumáním zjištěna suchá jemná drť samičího květenství rostliny rodu konopí o hmotnosti 2,99 gramu o obsahu 19,8 % THC, plastový sáček s neznámou hnědou sypkou látkou, ve které byly znaleckým zkoumáním zjištěny trichomy a ojedinělé fragmenty blizen a listů rostliny rodu konopí o hmotnosti 0,87 gramů o obsahu 48,9 % THC, dále měl v zásuvce stolu uprostřed u stěny 6 ks plastových sáčků s neznámou látkou, kdy ve 3 ks sáčků (pro účely zkoumání a trestního řízení označeny jako stopy č. 51/a, č. 51/b a č. 51/c) se nacházela pryskyřice z konopí o celkové hmotnosti 13,81 gramu o obsahu 50,l %, 46,5 % a 50,2 % THC, a v dalších 2 ks sáčků se nacházelo konopí o celkové hmotnosti 3,48 gramu o obsahu 17,4% a 45,8 % THC, celkový obsah Δ9-THC v nalezených rostlinných hmotách a pryskyřičnatých substancích byl 13,29 gramu v 44,09 gramech zajištěných látek, celkově tak bylo zajištěno 443,66 gramu Δ-9THC,
přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná obsahující tetrahydrokanabinoly, které jsou jako psychotropní látka uvedeny v příloze č. 5 téhož zákona, psylocybin a psilocin jsou omamné látky uvedené v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a k nakládání s výše uvedenými látkami neměli obvinění A. T., P. D. a P. S. žádné zákonné oprávnění.
Tento rozsudek napadli obvinění A. T., P. D. a P. S. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině i trestu; státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích v odvolání podaném v neprospěch obviněných brojil proti výrokům o uložených trestech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 311/2009, byla odvolání obviněných a státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti označenému usnesení odvolacího soudu podali všichni obvinění v zákonné lhůtě prostřednictvím společného obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázali v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítli, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť oba skutky popsané v rozsudku soudu prvního stupně byly nesprávně právně posouzeny.
Ve vztahu ke skutku pod bodem I. dovolatelé uvedli, že tento byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný, mírněji trestný čin, než jakým byli uznáni vinnými. Poukazovali zejména na nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry soudu a na skutková zjištění ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, která ani ve spojení s jeho odůvodněním neodpovídají právnímu závěru o naplnění znaků skutkové podstaty pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Výrok o vině podle nich neobsahuje úplný popis všech skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu, ze skutkových zjištění soudu nelze činit závěr o naplnění všech znaků objektivní stránky předmětného trestného činu, ani o naplnění jeho subjektivní stránky. S odkazem na judikaturu obecných soudů (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 687/2006, 3 Tdo 52/2008) i Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 254/08) připomněli, že samotné pěstování rostliny konopí není výrobou látky způsobilé ke spotřebě (marihuana) nebo k získání psychotropní látky THC. O výrobu by mohlo jít pouze v případě, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování a úpravě do stavu způsobilého ke spotřebě nebo získání psychotropní látky. Zdůraznili, že pojem pěstování nelze směšovat s pojmy výroba a produkce. O pokus, event. přípravu, trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák., event. §7 odst. 1 tr. zák., k §187 tr. zák. by se mohlo jednat pouze v případě, že pěstitel skutečně zamýšlel vyrobit z rostlin drogu, resp. by musela být prokázána konkrétní činnost nad rámec pěstování. V daném případě však soud objektivně zjistil toliko vypěstování 102 ks rostlin konopí. Část skutkové věty: „... za účelem jejich následné sklizně a zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, k čemuž ale nedošlo v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení“, dovolatelé považovali za pouhou úvahu a dedukci soudu, která nemá oporu v objektivních zjištěních. V popisu skutku totiž není vyjádřena ani žádná konkrétní činnost obviněných, kterou by bylo možno podřadit pod pojem „neoprávněně vyrobí“, ani taková zjištění, z nichž by bylo možno dovodit, že obvinění takovou výrobu zamýšleli. Dovolatelé vyjádřili přesvědčení, že v samotném pěstování konopí nelze implicitně spatřovat záměr výroby návykových látek, tzn. vyloučit jiné možnosti využití vypěstovaných rostlin (např. ke zdravotním či kosmetickým účelům). Soudy tvrzený úmysl obviněných vyrobit omamnou látku nelze dovodit z výskytu pěstovaných rostlin ani ze sušeného rostlinného materiálu, který byl „vyroben“ policií, ani z nalezeného nevelkého množství suchých úlomků květenství a malého množství pryskyřice z konopí, které je uvedeno v popisu skutku pod bodem II.
Obvinění dále zpochybnili naplnění materiální stránky předmětného trestného činu. I kdyby snad pěstování rostlin konopí mohlo být považováno za pokus nebo přípravu výroby, nejsou podle nich splněny podmínky pro aplikaci vyšší trestní sazby, tj. odst. 2 §187 tr. zák., a to i s přihlédnutím k množství vypěstovaných rostlin, k menší nebezpečnosti marihuany a k tomu, že marihuana nebyla šířena aj. Soudům též vytkli, že se nevypořádaly s námitkou o možném podřazení stíhaného jednání pod skutkovou podstatu mírnějšího trestného činu podle §187a tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by rostlinu konopí pěstovali za účelem distribuce pro jiného, a tento údaj není obsažen ani ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I.
Stran skutku pod bodem II. obviněný A. T. namítal, že uvedený skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako dílčí skutek trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv jde o jiný, mírněji trestný čin, a zdůraznili též nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Soudy podle dovolatele nesprávně vyhodnotily skutkový stav a nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí po právní stránce. Odkázal jednak na výhrady, jež byly uplatněny ve vztahu k možnosti právního posouzení skutku pod bodem I., a nad jejich rámec doplnil, že skutková věta výroku o vině pod bodem II. neobsahuje žádné skutečnosti, ze kterých bylo možno dovodit právní závěr, že přechovával suché plodnice hub rodu Lysohlávka, suché úlomky květenství rostlin konopí a další popsané látky pro jinou osobu než pro sebe. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje žádné přezkoumatelné argumenty či úvahy, jež by se týkaly naplnění uvedeného znaku předmětného trestného činu, a v rozhodnutí odvolacího soudu (strana 11) se vyskytuje pouze ničím nepodložená spekulace, že obviněný měl v úmyslu prodejem drog získat prostředky minimálně na pokrytí nákladů, aniž by odvolací soud v tomto ohledu vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. I v tomto případě proto přicházelo v úvahu toliko posouzení, zda skutek, jímž byl uznán vinným pod bodem II., naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle §187a tr. zák. Následně bylo třeba zkoumat, zda obviněný takový čin spáchal ve větším rozsahu. Množství, druh a kvalita přechovávaných látek však podle něj nebylo takové, aby byla uvedená okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby naplněna.
Závěrem všichni dovolatelé vyjádřili přesvědčení, že právní kvalifikace skutků jak pod bodem I., tak po bodem II. rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným soudy, ať již jsou vyjádřena v popisu skutku, nebo v odůvodnění rozsudku, a je v příkrém rozporu s tím, co bylo prokázáno. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 311/2009, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných považoval jejich dovolání ve vztahu ke skutku pod bodem I. za zjevně neopodstatněná. Poznamenal, že v dovoláních uplatněná argumentace je shodná s obhajobou obviněných tak, jak ji uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení a nižší soudy se s ní přiléhavým způsobem vypořádaly. Nalézací soud učinil na základě vyhodnocení provedených důkazů skutková zjištění, že pěstování konopí mělo v daném případě sloužit k následné sklizni a zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, k čemuž ale v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Jednání obviněných nebylo pouhým beztrestným pěstováním konopí (např. k lékařským účelům), ale - z důvodu nedostatku dokonání - pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za irelevantní proto označil námitku, že pro právní posouzení je podstatné, zda byla vyráběná droga určena pro vlastní spotřebu výrobců, či pro jiného. Soudem použitou právní kvalifikaci skutku označil za přiléhavou. Naplněny podle něho byly i podmínky ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., neboť množství látky THC, které bylo možno z pěstovaných rostlin získat, mnohonásobně překročilo hranice většího rozsahu vyplývající z pro tyto účely judikaturou akceptovaného pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 6/2000, což nebezpečnost činu pro společnost relevantním způsobem zvyšuje. Tento předpis přitom uvádí jednotlivé omamné a psychotropní látky samostatně, takže menší nebezpečnost marihuany ve srovnání s jinými drogami je již v jeho znění vyjádřena.
Za důvodné však pokládal výhrady obviněného A. T. ve vztahu skutku pod bodem II., neboť ze znění skutkové věty, ale ani z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nevyplývá, že by drogy přechovávané obviněným A. T. byly určeny pro jiného, a takový závěr nelze z ničeho dovodit. Vyjádřil proto názor, že tento skutek měl být posouzen toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., avšak projednání dovolání by na postavení dovolatele nic nezměnilo. Skutek by byl sice na jedné straně posouzen jako mírnější trestný čin a současně by skutek sub I. nebyl posuzován jako zčásti dokonaný, na druhé straně by mu však přitěžovalo, že se dopustil více trestných činů. Jelikož by byl fakticky postihován za shodné jednání, lze důvodně očekávat, že i trest by mu byl uložen zcela shodný. Otázka, která by měla být dovoláním obviněného A. T. řešena, není přitom po právní stránce zásadního významu.
V návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poznamenal, že námitky obviněných P. D. a P. S. jsou ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a tento závěr lze vztáhnout i na tento uplatněný dovolací důvod. Jde-li o dovolání obviněného A. T., důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl sice v předchozím řízení naplněn, nicméně důvod k vyhovění dovolání neshledal. Navrhl, aby podaná dovolání byla odmítnuta, a to dovolání obviněných P. D. a P. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného A. T. podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání jsou zčásti důvodná.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s tím odkázali obvinění na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn relevantně, poněvadž obvinění zpochybnili správnost právního posouzení skutků, jimiž byli uznáni vinnými. Obvinění P.D. a P.S. namítli, že se nedopustili pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. skutkem pod bodem I., obviněný A. T. nesouhlasil se závěry soudů, že skutky popsanými pod body I. a II. naplnil znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dílem dokonaného (bod II.), dílem ve stadiu pokusu (bod I.).
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z tzv. právních vět výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval ve vztahu ke skutku I. za naplněné znaky pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., které spočívají v tom, že všichni obvinění jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. se dopustili společným jednáním v úmyslu spáchat trestný čin jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání toho, aby neoprávněně vyrobili omamnou a psychotropní látku, a čin spáchali ve větším rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Ve skutku pod bodem II. shledal znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný A. T. neoprávněně pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu. Nutno dodat, že skutky obviněného A. T. pod body I. a II. tvořily dílčí útoky pokračování v trestném činu.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání jsou stran právního posouzení skutku pod bodem I. významné otázky, zda pěstování konopí lze v daném případě považovat za činnost směřující k výrobě omamné či psychotropní látky a zda byly splněny podmínky pro použití vyšší trestní sazby, tj. odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., vyžadované ustanovením §88 odst. 1 tr. zák.
Podstata společného jednání obviněných popsaného pod bodem I. výroku o vině rozsudku spočívala podle zjištění soudu prvního stupně v tom, že nejméně od března 2006 do 10. 1. 2007 ve sklepních prostorech pod garáží náležející k domu v B., pěstovali celkem 102 ks rostlin konopí (Cannabis L., Cannabaceae) v 8 kontejnerech po 12 ks rostlin a 4 ks rostlin v květináčích za pomoci sodíkových výbojek, tlumivek včetně příslušenství, elektrických ventilátorů, digitálních teploměrů, radiátorů, časového spínače, vlhkoměru a dalšího vybavení sloužícího k pěstování, a to za účelem jejich následné sklizně a zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, k čemuž ale nedošlo v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení, přičemž 102 ks rostlin v syrovém stavu poskytlo 7.317,4 gramu suchého rostlinného materiálu, který obsahoval celkem 430,37 gramu (-)-trans-Δ9-tetrahydrocannabinolu, Δ9-THC.
Obvinění především vytkli, že popis skutku nezahrnuje všechny skutečnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, že zde chybí vyjádření jejich záměru vyrobit z rostlin drogu, a to konkretizací činnosti, již uskutečnili nad rámec pěstování tak, aby bylo zjevné, že pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, ale nedošlo k ní. Měli za to, že údaje soudu o účelu pěstování konopí uvedené ve výroku rozsudku nejsou vyjádřením skutkového zjištění opřeného o výsledky dokazování, ale jsou obecnou úvahou, dedukcí, která není opřena o zjištěná fakta.
Je pravdou, že samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC).
Protože zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, podle praxe soudů (relevantní do 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) bylo možno případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus (§8 odst. 1 tr. zák.), eventuálně přípravu (§7 odst. 1 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). Je třeba dodat, že ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. je trestná výroba takové látky i pro vlastní potřebu.
Soud prvního stupně v daných souvislostech pečlivě soustředil svoji pozornost k otázkám účelového užití pěstovaných rostlin a jednoznačně vyvodil, že obvinění měli v úmyslu rostliny konopí dále zpracovat způsobem udávaným ve výroku rozsudku. Ve prospěch závěru, že rostliny konopí byly určeny ke sklizni a následnému zpracování, soud argumentoval odkazem na jejich vysoký procentuální obsah THC (pro zdravotní či kosmetické účely nepotřebný) a též odkazem na nákladný proces tzv. hydroponního pěstování rostlin, který byl užit právě pro zvýšení koncentrace látky THC, což bylo doloženo i závěry znaleckého posudku z oboru chemie znalce Ing. M. P. Ku podpoře přesvědčivosti svých úvah upozornil také na nalezení nikoliv zanedbatelného množství již uschlého konopí uschovaného v plastových sáčcích (viz skutek pod bodem II.). Podle soudu prvního stupně to byl jen zásah policistů, který zabránil sklizni již velmi vzrostlého konopí, po níž by rostlin konopí bylo užito způsobem podřaditelným pod pojem „výroba psychotropní látky“ (strany 6, 7 rozsudku).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně „správným uzavřel, že se jednalo o pěstování rostlin konopí setého za účelem jeho pozdějšího užití jako drogy, a to ve větším rozsahu a nejen pro svou potřebu, když pouze v důsledku zásahu policejního orgánu nedošlo k provedení sklizně a vlastní výrobě marihuany s vysokým obsahem THC“. Z hlediska úmyslu je podle něj významné, že by jinak vysoce finančně a časově náročné zavlažování a osvětlování rostlin postrádalo smysl, poněvadž by se vyšší náklady v řádech desítek tisíc korun (pouze za odebrané množství elektřiny) nevrátily. Poukázal i na to, že obvinění P. D. a P. S. byli bez legálního pracovního poměru. Zmínil, že blízká souvislost věcí zajištěných v bodě II. s bodem I. také znamená, že nález rostlinného materiálu, jak je specifikován pod bodem II., nepřímo prokazuje, k čemu by poté sloužily sklizené rostliny. Pěstování pro vlastní potřebu „by sloužilo jak menší množství rostlin, tak jejich nepěstování tímto vysoce intenzivním způsobem“ (strana 10 usnesení).
Nejvyšší soud uvedené závěry sdílí s tou výhradou, že nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že rostliny konopí byly pěstovány a byly určeny nejen pro potřebu obviněných, jak uvádí odvolací soud bez náležité opory v rozsudku soudu prvního stupně. K již učiněným úvahám soudů, které jinak pokládá za logické a přesvědčivé, a nesouhlasí s výtkami obviněných, že jde o fakty nepodložené dedukce a úvahy soudů, dodává, že v daném případě se skutečně jednalo o poměrně sofistikovaný, technicky, finančně a časově náročný hydroponní způsob pěstování rostliny konopí tzv. „indoor“, pro nějž je typické, že právě prostřednictvím technického vybavení, osvětlení, ventilace, klimatizace a přípravků ke hnojení dochází ke zkvalitnění pěstování a tím i dosažení zvýšení obsahu THC v rostlinách. Z důvodů uváděných v rozhodnutích soudů obou stupňů se proto nejednalo o pouhé pěstování rostliny konopí ve smyslu záměrné péče o zdárný růst rostliny (kupř. z botanického zájmu), či jeho pěstování pro zdravotní či kosmetické účely, jak na to také dovolatelé upozorňovali, ale rostliny konopí byly pěstovány právě a jen proto, aby byly sklizeny a zpracovány do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, tedy evidentně k uskutečnění výroby, k čemuž nedošlo jen v důsledku zásahu policejního orgánu. Skutek obviněných byl proto důvodně posouzen jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba odmítnout výtky obviněných, že se soudy nevypořádaly s otázkou možnosti kvalifikovat jejich jednání jako trestný čin podle §187a tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Ze srovnání zákonných znaků trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestného činu podle §187a odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k naplnění znaků trestného činu podle §187a tr. zák. se vyžaduje, aby omamná nebo psychotropní látka byla bez povolení přechovávána „pro vlastní potřebu“.
Jelikož soudy zjistily, že rostliny konopí byly pěstovány jen a výlučně proto, aby byly posléze sklizeny a zpracovány do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, tj. pro výrobu omamné látky, k čemuž ale nedošlo v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení, nelze uvažovat o tom, že se jednalo jen o neoprávněné vypěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu. Tato zjištění také vylučují možnost právního závěru, že se jednalo toliko o „přechovávání“ omamné látky pro sebe.
V této souvislosti je proto odkaz obviněných na to, že nebylo prokázáno, že by rostlinu konopí pěstovali za účelem distribuce pro jiného a že tento údaj není obsažen ani v rozsudku soudu prvního stupně, nevěcný. Mělo-li být s rostlinou konopí nakládáno dále tak, aby byla užita k výrobě drogy, není z pohledu zákonných znaků §187 tr. zák. významné, zda byla určena k výrobě jen pro pěstitele rostliny konopí či i pro jiného. Tato skutečnost byla ale dozajista významná pro hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněných pro společnost, jak bude dále pojednáno.
Nejvyšší soud přisvědčuje námitce obviněných, že nebyly vzaty v úvahu všechny okolnosti významné pro hodnocení materiální stránky pokusu trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., konkrétně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, je-li splněna tzv. materiální podmínka, tj. jestliže tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Vždy je nutno konkrétně zkoumat, zda okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby sehrála za daných skutkových souvislostí nějakou relevantní roli, z níž by bylo možno dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti (k tomu přiměřeně např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09).
Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, jež je v konkrétním případě představována spácháním činu uvedeného v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu, byla dovozována s ohledem na rozsah, v jakém byla trestná činnost spáchána, a s přihlédnutím ke způsobu pěstování (strany 6, 7 rozsudku). Odvolací soud tyto závěry akceptoval. Dovolací soud s nimi ale nemůže bezezbytku souhlasit, poněvadž nejsou úplné, nereflektují všechny konkrétní okolnosti případu.
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. Zmíněný pojem však nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Vedle kvantitativního vyjádření omamné nebo psychotropní látky nutno brát na zřetel též její druh a kvalitu a zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další poznatky charakterizující způsob páchání činu. Všechna zmíněná hlediska charakterizující nejen kvantitativně, ale i kvalitativně zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr. aj.).
Ani dovolací soud nezpochybňuje, že suchý rostlinný materiál získaný z rostlin konopí pod bodem I. o hmotnosti více jak 7.317 gramů, který obsahoval více jak 430 gramů delta9-THC, formálně odpovídá orientačním hodnotám a kvantitativním požadavkům kladeným na „spáchání činu ve větším rozsahu“ ve smyslu pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně (č. 6/2000, č. 2/2006 apod.). To ale v daných souvislostech není nejvýznamnější zjištění; stranou pozornosti hodnotících úvah nelze nechat nejen způsob pěstování, jak na to upozorňuje soud prvního stupně, ale také povahu omamné a psychotropní látky, která se zjevně pohybuje na nižších úrovních nebezpečnosti, nelze pominout, že trestný čin zůstal ve stadiu pokusu, a konečně nebylo ani objasněno a náležitě odůvodněno, zda obvinění drogu vyráběli pro sebe či pro jiného a že tak činili se zištným záměrem, apod.
Nikoliv nerelevantně se zřetelem k možnostem dalšího právního posouzení skutku obviněných dovolací soud pokládá za potřebné soustředit pozornost soudu k otázce, zda byla rostlina konopí pěstována pro komerční účely s cílem ji po sklizni a soudem specifikované úpravě zpeněžit, tj. se zištným záměrem, jak naznačuje bez bližšího vysvětlení soud prvního stupně a přejímá odvolací soud, či zda byla určena pro vlastní spotřebu obviněných. Bylo-li ohledně obviněného A. T. shledáno, že je konzumentem látek obsahujících THC, poznatek této povahy nebyl zjišťován stran spoluobviněných, přičemž sám poznatek o to, zda obvinění jsou či nejsou uživateli drogy není ve světle určení jejího adresáta bezvýznamný. Z výpovědi svědka P. Š. (č. l. 242, 243) nebylo možno zjistit, zda k ustanovení osob obviněných vedl poznatek o tom, že jsou též osobami užívajícími marihuanu, či zda to byl poznatek o tom, že takovou látku prodávají, nabízejí či jinak jinému opatřují, nebyl opatřen jediný důkaz dokládající kupř. existenci sítě odběratelů marihuany apod. K vyvrácení tvrzení obviněných, že nebylo prokázáno, že omamné nebo psychotropní látky byly určeny pro jiného, přicházelo v úvahu např. vypracování znaleckého posudku z oboru toxikologie, který by se vyjádřil k otázce běžné spotřeby uživatele omamné látky konopí či psychotropní látky obsahující THC v kontextu s množstvím těchto látek zajištěných u obviněných.
Všechny tyto okolnosti jsou nepochybně důležité pro hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněných pro společnost, ale soudy se jimi v odůvodněních svých rozhodnutí nezabývaly, pročež nemohly ani spolehlivě uzavřít, že předmětná okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Že spáchání činu „ve větším rozsahu“ neznamenalo v konkrétním případě podstatné zvýšení jeho stupně nebezpečnosti pro společnost ostatně dokládají i tresty, které byly obviněným uloženy. Všem obviněným byly uloženy tresty odpovídající svou výměrou ještě dolní polovině trestní sazby §187 odst. 1 tr. zák., obviněným P. D. a P. S. byly uloženy dokonce tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen.
Důvodné jsou též námitky obviněného A. T. ve vztahu k právní kvalifikaci skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II. ani ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění však konkrétní skutková zjištění vyjadřující zákonné znaky tohoto trestného činu neobsahují.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž je obviněný uznáván vinným, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve skutkové větě výrokové části rozsudku tudíž musí být popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky trestného činu. Nelze v ní však uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování.
O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku uvedený ve výroku rozsudku je v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná též v případě, že popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku rozsudku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jedná.
Z tzv. skutkové věty výroku o vině soudu prvního stupně pod bodem II. se podává, že podstata jednání obviněného A. T. spočívala v tom, že obviněný ve sklepních prostorech pod garáží měl uloženy v mrazáku lednice 10 ks sklenic s obsahem 228,88 gramů suchých plodnic hub rodu Lysohlávka (Psilocybe sp., Strophariacae), které obsahovaly 1,46 gramu psilocybinu a 0,01 gramu psilocinu, sklenici s 14,85 gramy rostlinného materiálu, ve kterém byly zjištěny suché úlomky samičího květenství rostliny rodu konopí s obsahem 19,2 % THC, sklenici s 8,09 gramy rostlinného materiálu, ve kterém byly zjištěny suché úlomky samičího květenství rostliny rodu konopí s obsahem 17,0 % THC, dále zde byly ve vstupní místnosti nalezeny plastový sáček se zeleným rostlinným materiálem, ve kterém byla znaleckým zkoumáním zjištěna suchá jemná drť samičího květenství rostliny rodu konopí o hmotnosti 2,99 gramu o obsahu 19,8 % THC, plastový sáček s neznámou hnědou sypkou látkou, ve které byly znaleckým zkoumáním zjištěny trichomy a ojedinělé fragmenty blizen a listů rostliny rodu konopí o hmotnosti 0,87 gramů o obsahu 48,9% THC, 6 ks plastových sáčků s neznámou látkou, kdy ve 3 ks sáčků se nacházela pryskyřice z konopí o celkové hmotnosti 13,81 gramu o obsahu 50,l %, 46,5 % a 50,2 % THC a v dalších 2 ks sáčků se nacházelo konopí o celkové hmotnosti 3,48 gramu o obsahu 17,4% a 45,8 % THC, celkový obsah Δ9-THC v nalezených rostlinných hmotách a pryskyřičnatých substancích byl 13,29 gramu v 44,09 gramech zajištěných látek, přičemž k nakládání s výše uvedenými omamnými a psychotropními látkami neměl obviněný A. T. žádné zákonné oprávnění.
Je zjevné, že z formulace skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá právní závěr soudů, že obviněný neoprávněně pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku a že takto popsaný skutek je možné posoudit jako dílčí útok trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. Takový právní závěr nemůže obstát především proto, že popsaný skutek neobsahuje žádná relevantní zjištění, jež by se vztahovala ke skutečnosti charakterizující zákonný znak „přechovával pro jiného“, jak důvodně dovolatel vytkl. Opodstatněný je i jeho úsudek, že za takové situace lze tento skutek posoudit toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák.
Obecně je třeba předeslat, že za přechovávání se považuje jakýkoliv způsob držení jedu, omamné či psychotropní látky, přípravků nebo prekursorů, jež musí být v rámci dané skutkové podstaty vykonáváno pro jiného. Jak již bylo uvedeno, rozdíl mezi trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. na straně jedné a podle §187a tr. zák. na straně druhé tkví v tom, že zatímco k naplnění znaků přísněji trestného činu podle §187 tr. zák. musí být prokázáno neoprávněné přechovávání pro jiného, k naplnění znaků méně závažného trestného činu podle §187a tr. zák. se vyžaduje, aby omamná nebo psychotropní látka byla bez povolení přechovávána „pro vlastní potřebu“.
Soud prvního stupně zákonnému znaku „přechovával pro jiného“ nevěnoval žádnou pozornost a jeho naplnění toliko konstatoval v právní větě výroku o vině, aniž by skutková věta obsahovala zjištění, jež by jej vyjádřila. Naplnění tohoto znaku pak není patrné ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud toto pochybení, byť konstatoval, že ani v tomto případě se nejednalo o přechovávání věcí pro vlastní potřebu, neboť obviněný měl v úmyslu prodejem drog získat prostředky minimálně na pokrytí nákladů (strana 11 napadeného usnesení), nenapravil a ani napravit nemohl. Patrně i zde vycházel z neurčitého vývodu soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, že „trestná činnost směřovala k zištným účelům“, ale z tohoto vyjádření obsaženého jen v odůvodnění rozsudku nemohl usuzovat na existenci zákonného znaku trestného činu, který není obsažen ve skutkové větě jeho výroku o vině. Dovolatel přiléhavě (a ve shodě s judikaturou Ústavního soudu – viz např. nález sp. zn. II. ÚS 460/04) poukázal na to, že se nejednalo o bližší rozvedení odsuzujícího výroku nalézacího soudu, nýbrž o konstatování něčeho, co v samotném výroku uvedeno není. Není od věci poznamenat, že svoji úlohu zde zjevně neplnil ani státní zástupce, který podal sice odvolání v neprospěch obviněných, ale výlučně proti výroku o trestu a na pochybení ve výroku o vině nijak nereagoval.
Pro úplnost je třeba k této problematické otázce dodat, že - obdobně jako v případě skutku pod bodem I. ohledně výroby drogy pro jiného - ani zde soud prvního stupně nejenže neuvedl skutkové zjištění korespondující se zákonným znakem „pro jiného přechovával“, ale ani v odůvodnění rozsudku nezmínil žádný relevantní důkaz (ať již přímý či nepřímý), který by takové zjištění, tj, že se tak stalo pro jiného, prokazoval.
Třebaže to dovolatelé nevytýkají, vedle těchto nedostatků je třeba v dalším řízení odstranit i dílčí vady v popisu skutku pod bodem I. Obvinění měli pěstovat celkem 102 kusů rostlin konopí, ale podle údajů spojených s jejich konkrétním umístěním je jich ve výroku uvedeno 100 kusů, a podle závěrů obsažených ve znaleckém posudku Kriminalistického ústavu Praha a znalce Ing. M. P. na č. l. 116 činí celkové množství trans-delta9-tetrahydrocannabinolu 430,33 gramy.
Za nejvýznamnější ovšem dovolací soud pokládá, že soud prvního stupně bude muset konfrontovat dosavadní závěry s novou právní úpravou trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy obsaženou v ustanovení §283 a privilegovanými skutkovými podstatami trestných činů přechování omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 a nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) účinného od 1. 1. 2010. Z pohledu zásad o časové působnosti trestního zákona totiž platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (§16 odst. 1 tr. zák., §2 odst. 1 trestního zákoníku). Je zjevné, že právě v oblasti trestního postihu neoprávněného přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu (§284), jakož i neoprávněného pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu (§285) došlo k významnějším změnám, které ve svých důsledcích znamenají příznivější posuzování trestnosti téhož činu. Proto také dovolací soud již kladl důraz na objasnění okolností, jimž se soud prvního stupně nebude moci vyhnout při důsledném posuzování trestnosti činu obviněných podle zákona účinného v době jeho spáchání a podle zákona pozdějšího, tedy trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 4 To 311/2009, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 209/2007, zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková