ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.481.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 481/2017-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2017 o dovolání obviněné Mgr. P. K. proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. K napadenému rozhodnutí
1. Trestní věc obviněné P. K. vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 93/2014, byla usnesením tohoto soudu ze dne 12. 12. 2016 pro skutek, jenž je v tomto usnesení popsán, podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena k projednání a rozhodnutí Magistrátu města Karviné.
2. Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní usnesením ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 3 To 9/2017, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost obviněné proti uvedenému usnesení okresního soudu jako podanou osobou neoprávněnou.
II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu
3. Obviněná podala dovolání, v němž označila, že toto podává proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014. V jeho odůvodnění vysvětlila, že přípustnost dovolání usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016 opírá per analogiam o ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. V té souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vedené pod sp. zn. 8 Tdo 512/2007.
4. Obviněná v dovolání poukázala na průběh celého trestního řízení, které vyvrcholilo uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně, který věc postoupil podle §222 odst. 2 tr. ř.
5. K důvodu dovolání, za nějž označila §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., obviněná uvedla, že jím brojí proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014, jemuž vytkla, že nerespektoval, že musí být v usnesení podle §222 odst. 2 tr. ř. uvedeny skutkové i právní úvahy, na podkladě nichž soud o postoupení věci rozhodl. Obviněná v dovolání dále poukazovala na důvody, pro něž soud prvního stupně rozhodl o postupu podle §222 odst. 2 tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí neobsahuje skutkové a právní úvahy, na podkladě nichž soud o postoupení věci rozhodl a že nemá podklad ve výsledcích provedeného dokazování. V rámci své argumentace brojila proti tomu, že se soudy obou stupňů v řízení, která předcházela vydání jí napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014, nezabývaly důvody, pro které byla dřívější v této věci publikovaná rozhodnutí vydána, a to zejména usnesení Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 To 225/2015 nebo 3 To 88/2016, jimiž bylo v předchozích stadiích rozhodováno. Zejména vytýkala soudu prvního stupně, že v rozhodnutí, proti němuž její dovolání nyní směřuje, se neřídil příkazy, které mu v předchozích fázích trestního řízení soud druhého stupně uložil, čímž podle ní soud prvního stupně porušil svou povinnost podle §264 odst. 1 tr. ř.
6. V závěru takto podaného dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud provedl důkaz poslechem zvukového záznamu o hlavním líčení ze dne 12. 12. 2016, především v té části, kde soud prvního stupně své rozhodnutí o postoupení věci zdůvodňoval, a aby po tomto dokazování se zřetelem na argumenty rozvedené v rozhodnutí Nevyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 512/2007, usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014, zrušil.
7. K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž ho považoval za nepřípustné, jelikož bylo podáno výhradně proti usnesení soudu prvního stupně, které podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním napadnout nelze. Uvedl také, že dovolatelkou zmiňované usnesení Nevyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 512/2007, na tento případ aplikovat není možné, neboť se jednalo o odlišnou situaci, protože v projednávaném případě nebylo usnesení soudu prvního stupně meritorně přezkoumáno z podnětu stížnosti státního zástupce. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné odmítl jako nepřípustné.
III. K formálním náležitostem dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky pro podání dovolání, a shledal, že obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká, že dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., přičemž zjistil, že tomu tak není.
9. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V tomto ustanovení je v odstavci 1 a 2 písm. a) až h) vymezeno, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je přípustné dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí mj. splňovat tyto kumulativně stanovené podmínky: a) jde o rozhodnutí soudu , tj. dovoláním nelze napadat rozhodnutí žádného jiného orgánu činného v trestním řízení [soudem, proti jehož rozhodnutí lze podat dovolání, se rozumí odvolací soud (srov. §252 tr. ř. ), resp. stížnostní soud [§146 odst. 2 písm. c) tr. ř.], b) rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé.
10. Z takto zákonem stanovených hledisek plyne, že v případě, když bylo podáno dovolání pouze (resp. výlučně) proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak směřovalo proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 576/2002 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. T 25/2003), nebo usnesení ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 291/2002 (publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK svazek 22, pod T 504)].
11. V projednávané věci, jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněná uvedený mimořádný opravný prostředek nejen podle jeho označení, ale i podle obsahu podaného dovolání zaměřila výlučně proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 3 T 93/2014. Jedině proti tomuto usnesení brojila a toliko toto usnesení svým dovoláním napadala.
12. Z těchto důvodů v souladu se zákonným vymezením přípustnosti dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že obviněná dovolání zaměřila pouze proti usnesení soudu prvního stupně, což je dovolání, které zákon nepřipouští. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že jej odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 5. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu