ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.498.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 498/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného J. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 6/2016, a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce zamítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 4 T 6/2016, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu deseti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného S. P.
2. Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění soudů se měl obviněný J. P. zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustit tím, že:
jako jednatel společnosti PINETA di MONTI, s. r. o., IČ: 293 88 058, se sídlem Budečská 974/6, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, v úmyslu obohatit se, podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, se sídlem Vinohradská 2488/49, 120 00 Praha 2, za 2. a 3. čtvrtletí 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty, do kterých, ačkoliv věděl, že se předmětný obchod s platinou neuskutečnil, zahrnul fiktivní faktury za nákup platiny od společnosti AUREA Capital, a. s., IČ: 282 17 888, se sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10 – Vinohrady, když do přiznání k dani z přidané hodnoty
a) za 2. čtvrtletí 2012, doručeném finančnímu úřadu dne 25. 7. 2012, zahrnul faktury číslo 02062012, 03062012, 06062012, 09062012, 11062012, účelově vystavené členem představenstva společnosti AUREA Capital, a. s., obviněným S. P., čímž ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, zkrátil v uvedeném období za společnost PINETA di MONTI, s. r. o., daňovou povinnost ve výši 19 033 182 Kč a
b) za 3. čtvrtletí 2012, doručeném finančnímu úřadu dne 25. 10. 2012, zahrnul faktury č. 10072012, 01082012, 03082012,06082012, 13082012, účelově vystavené členem představenstva společnosti AUREA Capital, a. s., obviněným S. P., čímž ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, zkrátil v uvedeném období za společnost PINETA di MONTI, s. r. o., daňovou povinnost ve výši 19 752 683 Kč,
celkem za období 2. a 3. čtvrtletí 2012 zkrátil daňovou povinnost ve výši 38 785 683 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného J. P. dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Uvedl, že ve veřejném zasedání konaném o odvoláních obviněných státní zástupce navrhoval, aby Vrchní soud v Praze nově rozhodl o zařazení obviněného J. P. k výkonu trestu do věznice s ostrahou, a to s ohledem na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (dále též jen „zákon č. 58/2017 Sb.“), a to s účinností od 1. 10. 2017. Vrchní soud v Praze však tento návrh označil za nedůvodný, přičemž poukázal na to, že soud prvního stupně rozhodoval o zařazení obviněného do věznice s dozorem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku v době před 1. 10. 2017, což mu brání dovodit, že tímto rozhodnutím došlo k porušení zákona. Pokud později došlo ke změně zákona, nelze konstatovat, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného, aby tak na základě jím podaného odvolání mohlo dojít ke zrušení této části rozsudku a k opětovnému rozhodnutí v souladu se zákonem účinným v době jeho rozhodování. V důsledku odvolání obviněného se jeho postavení nezlepšilo a přichází v úvahu v podstatě pouze závěr o zamítnutí jím podaného odvolání s tím, že v dalším řízení po nařízení nástupu trestu odnětí svobody bude na řediteli věznice, resp. jím pověřeném orgánu, zařadit obviněného J. P. do typu vězeňského režimu, jak ukládá zákon o výkonu trestu odnětí svobody, s tím, že naopak ponecháním dosavadního rozhodnutí budou mít vězeňské orgány určitý návod, jak mají dále postupovat. Podle nejvyššího státního zástupce rozhodnutím odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, jímž byl obviněný J. P. pro výkon trestu zařazen podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem, tedy do již neexistujícího typu věznice, namísto zařazení do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
6. Poznamenal, že soud prvního stupně ve věci rozhodoval dne 26. 4. 2017, tedy ještě za účinnosti §56 tr. zákoníku v jeho původním znění. Jím formulovanému výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody tak není co vytýkat, neboť v dané době bylo možné obviněného zařadit do čtyř typů věznic, a to do věznice s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Zákonem č. 58/2017 Sb., účinným počínaje dnem 1. 10. 2017, ale došlo k redukci počtu typů věznic na pouhé dva, a to na věznici s ostrahou a věznici se zvýšenou ostrahou, přičemž do věznice s ostrahou je třeba zařadit ty odsouzené, u nichž nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, tedy i ty, kteří by předtím byli zařazeni do věznice s dohledem nebo s dozorem. Další diferenciace způsobu, resp. režimu výkonu trestu odnětí svobody, se pak stala věcí orgánů vězeňské služby. Dovolatel v této souvislosti konstatoval, že pokud by rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ještě před dnem 1. 10. 2017, pak by se podle přechodného ustanovení čl. II bodu 1. zákona č. 58/2017 Sb. zařazení pro výkon trestu do věznice s dozorem ex lege změnilo na zařazení do věznice s ostrahou. Podle bodu 2. téhož ustanovení by se nová úprava počínaje dnem 1. 10. 2017 použila i při rozhodování o způsobu výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný před tímto dnem, tedy např. i tehdy, pokud by odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil i ve výroku o vině nebo alespoň ve výroku o trestu co do jeho výměry. Se situací, která nastala v předmětné věci, se zákon nijak výslovně nezaobírá.
7. Přechodnými ustanoveními čl. II bodů 1. a 2. zákona č. 58/2017 Sb. jsou řešeny případy, kdy je buď výrok o způsobu výkonu trestu v momentu nabytí účinnosti předmětného zákona již pravomocný, anebo kdy má být naopak takový výrok ohledně činu spáchaného před dnem účinnosti teprve za účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. učiněn. Určující však je, že až rozhodnutím odvolacího soudu nabylo právní moci rozhodnutí ohledně zařazení obviněného do určitého typu věznice ve znění již zákonu neodpovídajícím. V uvedeném ohledu lze tudíž výkladem dovodit, že na posuzovanou věc lze vztáhnout přechodné ustanovení čl. II bodu 2., neboť v širším kontextu je zřejmé, že v rámci odvolacího řízení bylo rozhodováno o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný před dnem nabytí účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. Není totiž možné potvrdit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud toto rozhodnutí v době rozhodování odvolacího soudu nerespektuje ustanovení platného a účinného zákona. Změna zákona, ke které v mezidobí mezi rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu zákonem č. 58/2017 Sb. došlo, byla důvodem pro kasaci výroku o způsobu výkonu trestu sama o sobě tak, aby za účinnosti pozdějšího zákona nenabyl právní moci výrok o zařazení obviněného do typu věznice, který v době rozhodování odvolacího soudu účinný zákon nezná. Takto ovšem vrchní soud, a to chybně, nepostupoval. Podle dovolatele byl zmíněnou vadou naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zařazení pachatele do příslušného typu věznice je hmotněprávním institutem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 6 Tdo 925/2010).
8. Uzavřel, že dovolání je podáno ve prospěch obviněného, poněvadž nyní pravomocnými rozhodnutími mu byl nepochybně uložen trest odnětí svobody, ovšem za panující nejistoty ohledně nařízení způsobu jeho výkonu, což je situace obecně pro další kroky nevhodná a nekomfortní. Byť není popsaná vada zásadní, může být v praxi soudů opakována, tudíž by bylo namístě, aby se k ní Nejvyšší soud vyslovil.
9. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2017, sp. zn. 3 To 40/2017, stejně jako i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. nově sám rozhodl tak, že se obviněný J. P. pro výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti let, uložený mu za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017 , sp. zn. 4 T 6/2016, zařazuje do věznice s ostrahou, a to podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
10. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil. K dotazu Nejvyššího soudu, zda souhlasí s projednáním dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání, však kromě souhlasného stanoviska s tímto procesním postupem sdělil, že i on má za to, že v době rozhodnutí bylo rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody nesprávné, poněvadž typ věznice s dozorem již neexistoval. Měl být sice zařazen do věznice s ostrahou, ale i tento typ věznice má vnitřní diferenciaci a podle jeho mínění měl být zařazen do mírnějšího režimu, nikoliv do režimu s vysokým stupněm zabezpečení s odvoláním na délku trestu. Původním rozhodnutím soudu byl zařazen do věznice s dozorem bez ohledu na délku trestu, proto mělo být zachováno jeho zařazení do mírnějšího režimu výkonu trestu, což by zjevně zlepšilo i možnost jeho styku s rodinou.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž nebyly splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Nejvyšší státní zástupce vytkl jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Toho se měl odvolací soud dopustit tím, že obviněného J. P. nezařadil do věznice s ostrahou podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv mu to ukládal v době rozhodování o odvolání obviněného účinný trestní zákoník. V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně, neboť pokud jde o výrok o trestu, za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, tedy kupř. vady spočívající v pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), či pochybení týkající se způsobu výkonu trestu odnětí svobody (srov. č. 15/2013 Sb. rozh. tr.).
14. Co se týče samotné opodstatněnosti dovolací námitky, Nejvyšší soud se s názorem nejvyššího státního zástupce stran chybného postupu odvolacího soudu při přezkumu výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje. Na rozdíl od něj se ale domnívá, že vzhledem k tomu, že uvedené pochybení nemělo žádný vliv na právní postavení obviněného a stav vyvolaný rozhodnutím soudu prvního stupně, resp. posléze rozhodnutím odvolacího soudu, se v mezidobí v důsledku přechodného ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. (viz část první, čl. II bod 1.) fakticky již napravil, není nutné (a ani účelné) přistupovat ke zrušení napadeného rozhodnutí a v návaznosti na to k učinění nového rozhodnutí podle §265m odst. 1 tr. ř.
15. Podle §56 odst. 1 tr. zákoníku, účinného do 30. 9. 2017, nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve věznici s dohledem [písm. a)], s dozorem [písm. b)], s ostrahou [písm. c)], nebo se zvýšenou ostrahou [písm. d)].
16. Podle §56 odst. 1 tr. zákoníku, účinného počínaje 1. 10. 2017, nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve věznici s ostrahou [písm. a)], nebo se zvýšenou ostrahou [písm. b)].
17. Novelou trestního zákoníku – zákonem č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 10. 2017, došlo mimo jiné k nahrazení dosavadních čtyř typů věznic (s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou) pouze typy dvěma (s ostrahou a se zvýšenou ostrahou). Podle přechodných ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mění na zařazení do věznice s ostrahou (viz část první, čl. II bod 1.) a při rozhodování o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije §56 trestního zákoníku , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (viz část první čl. II bod 2.).
18. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, vyhlášen dne 26. 4. 2017. O správnosti postupu soudu prvního stupně, který při rozhodování o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nereflektoval zákon č. 58/2017 Sb., platný počínaje dnem 3. 3. 2017 (viz den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů), řídil se trestním zákoníkem účinným do dne 30. 9. 2017 a obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem, tj. do typu věznice, jenž v té době ještě existoval, není pochyb. O správnosti postupu soudu druhého stupně, který o odvolání obviněného rozhodoval dne 20. 10. 2017 a při tomto svém rozhodování nezohlednil aktuálně platnou a účinnou právní úpravu, naproti tomu pochybovat lze.
19. Dovolatel přiléhavě konstatoval, že na projednávaný případ lze vztáhnout přechodné ustanovení uvedené v části první, čl. II bodu 2., neboť odvolací soud, který přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně, ve skutečnosti rozhodoval o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný před dnem nabytí účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. Na odvolacím soudu proto bylo, aby rozhodnutí soudu prvního stupně, byť je shledal správným, zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a v návaznosti na to nově rozhodl. Bylo na něm, aby obviněného pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do t. č. existujícího typu věznice, konkrétně do věznice s ostrahou. Jestliže však takové rozhodnutí neučinil a odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, zatížil své usnesení vadou. Uvedená vada však, jak výše naznačeno, není důvodem zásahu do existence pravomocného rozhodnutí soudu a pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí. Jestliže se podle přechodného ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mění na zařazení do věznice s ostrahou (část první, čl. II bod 1.), není v projednávané věci třeba stran způsobu výkonu trestu odnětí svobody nic napravovat. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 58/2017 Sb., v souvislosti s navrhovanou změnou nebudou muset být činěna žádná rozhodnutí o přeřazení do nového typu věznice – k tomuto dojde automaticky na základě přechodného ustanovení. Dnem účinnosti tohoto zákona se zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem mění na zařazení do věznice s ostrahou. Dovolací soud navíc akcentuje, že podle §12a odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném počínaje dnem 1. 10. 2017, se věznice s ostrahou podle stupně zabezpečení člení na oddělení s nízkým stupněm zabezpečení, se středním stupněm zabezpečení a s vysokým stupněm, přičemž podle přechodného ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. (viz část druhá, čl. IV) se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona odsouzení zařazení k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem a do věznice s ostrahou považují za umístěné do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, nestanoví-li Vězeňská služba jinak. Je to tedy výlučně Vězeňská služba, kdo rozhoduje o zařazení odsouzených do konkrétních oddělení věznici s ostrahou podle nyní účinné právní úpravy, přičemž ani předchozí chybné rozhodnutí odvolacího soudu o zařazení do věznice s dozorem zde není relevantní a odstranění tohoto pochybení by se postavení obviněného nemohlo dotknout. Dovolací soud nesdílí ani názor nejvyššího státního zástupce, že odstranění vytknuté a též zjištěné vady může být relevantní z pohledu další praxe soudů. Se zřetelem k časovému intervalu, který uplynul od účinnosti zákona č. 58/2017 Sb., nelze opodstatněně očekávat, že by dovolatelem navrhované rozhodnutí dovolacího soudu mělo pro soudy edukativní význam a že by mohlo rozhodovací praxi soudů jakkoliv ovlivnit.
20. Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265j tr. ř. zamítl. Učinil tak v neveřejném zasedání, poněvadž s projednáním v neveřejném zasedání souhlasili dovolatel i obviněný [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu