ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.693.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 693/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2010 o dovolání, obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 544/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 132/2008, a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného M. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 91 T 132/2008, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 91 T 270/2007, doručeným mu dne 11. 1. 2008, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2008, a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 90 T 27/2008, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2008 (v bodě ad 1 rozsudku), byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 91 T 270/2007, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2008, a výrok o uloženém souhrnném trestu odnětí svobody šesti měsíců a trestu zákazu činnosti osmnácti měsíců z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 90 T 27/2008, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným A. D. a P. D.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. dopustil tím, že dne 23. 12. 2007 v době přibližně od 20.00 hodin do 21.00 hodin v B., v domě na ulici P., poté, co byl do bytu vpuštěn poškozenou A. D., jeho bývalou přítelkyní, po předchozí rozepři, kdy mu poškozená odmítla svěřit jediné klíče od svého bytu a nechat ho u sebe přespat, začal prohledávat byt a po poškozené požadoval vydání peněz, platební karty GE Money Bank, a. s., vystavené na jméno syna poškozené P. D., a šperků, které měla poškozená na sobě, a to jednoho páru zlatých kruhových náušnic v hodnotě 3.000,- Kč a jednoho kusu zlaté dámské náušnice s bílým kamenem – briliantem v hodnotě 4.200,- Kč a lístku od zastavárny, kam poškozená předtím zastavila jiné zlaté šperky, a to za současného vyhrožování, že poškozenou podřeže, že jí narve nůž do krku, a slovního napadání vulgárními výrazy, škrcení poškozené, kdy ji chytil rukama kolem krku, tahání za vlasy a švihání utěrkou na nádobí; následně, když mu poškozená odmítala jím požadované věci vydat, strhl poškozené obě kruhové náušnice z ucha, přičemž z obavy před ublížením si zbylou náušnici s bílým kamenem poškozená sundala sama a podala ji obviněnému, poté obviněný z bytu odešel a s sebou si odnesl krom uvedených náušnic také platební kartu GE Money Bank, a. s., vydanou k účtu na jméno P. D., digitální fotoaparát poškozeného P. D. značky Kodak nezjištěného typu a data výroby a lístek od zastavárny na zastavené zlato, čímž poškozené A. D. tak způsobil škodu nejméně ve výši 7.200,- Kč a poškozenému P. D. nejméně 1.500,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 544/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které odvolací soud v dané věci učinil. V prvém případě Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 7 To 96/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 91 T 132/2008, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody mimo jiné i za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., ač od 1. 1. 2010 jednání popsané v tomto ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb. již není trestným činem. Odvolací soud, který rozhodoval už za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., měl podle jeho mínění ke změně zákona přihlédnout a zrušit výrok o souhrnném trestu a znovu rozhodnout o uložení souhrnného trestu pouze za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a sbíhající se trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Pokud odvolací soud potvrdil nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně, byl mu v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege uložen souhrnný trest i za jednání, které již nebylo v době jeho rozhodování trestným činem a trest uložený podle dřívější úpravy tak nelze po 1. 1. 2010 vykonat. Tvrdil, že odvolací soud měl nově rozhodnout o trestu odnětí svobody, který měl být poměrně snížen vzhledem k nevykonatelnému trestu, který byl obviněnému uložen pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 90 T 27/2008. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že bylo-li by možné vyložit ustanovení §419 trestního zákoníku tak, že se nevztahuje jen na tresty pravomocně uložené před 1. 1. 2010, přicházelo by v úvahu dovolání obviněného jako nedůvodné zamítnout. Protože se ale podle jeho mínění zmíněné ustanovení týká právě jen trestů pravomocně uložených do 1. 1. 2010, shledal dovolání obviněného s odkazem na ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku opodstatněným a ztotožnil se s důvody, jež jsou v něm obsaženy. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu zrušeno v části, jíž byl beze změny ponechán výrok o souhrnném trestu, jak byl uložen soudem prvního stupně, a zrušena nechť jsou i všechna další rozhodnutí na zrušenou část napadeného usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Učinil též návrh, aby dovolací soud postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem, který bude obsahovat nový výrok o trestu uloženém obviněnému.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž nebyly splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný vytkl, že odvolací soud pochybil, pokud nereagoval na změnu hmotně právní úpravy účinnou od 1. 1. 2010 provedenou zákonem č. 40/2009 Sb. (dále trestní zákoník), podle níž čin dříve posuzovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla podle §180d trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále tr. zák.) již není trestným činem, a nechal beze změny výrok o souhrnném trestu odnětí svobody, který mu byl uložen mimo jiné právě i za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Měl za to, že odvolací soud rozhodující za účinnosti nové právní úpravy měl nově rozhodnout o uložení trestu odnětí svobody a poměrně jej snížit.
Takto formulovanou výhradu lze subsumovat pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výtky dovolatele však akceptovat nelze.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda odvolací soud mohl a měl akceptovat výrok o souhrnném trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně v nyní projednávané věci, ale za sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označenými rozhodnutími.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Je zjevné, že soud prvního stupně si byl těchto zásad vědom, pakliže obviněnému za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jimiž ho uznal vinným, jakož i za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 91 T 270/2007, doručeným mu dne 11. 1. 2008, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2008, a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 90 T 27/2008, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2008, uložil souhrnný trest, jelikož všechny označené trestné činy byly spáchány přede dnem 11. 1. 2008, kdy byl obviněnému doručen označený trestní příkaz Městského soudu v Praze, přičemž nelze pustit ze zřetele, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu (§314e odst. 6 tr. ř.).
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 270/2007 se podává, že za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný pravomocným trestním příkazem uznán vinným a jehož se dopustil 29. 3. 2007, byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin. Z obsahu spisu téhož soudu sp. zn. 90 T 27/2008 se zjišťuje, že za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl obviněný pravomocným rozsudkem uznán vinným a jehož se dopustil ve dnech 30. 9. 2007 a 10. 11. 2007, jakož i za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným již citovaným trestním příkazem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 270/2007, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a byl mu uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 91 T 270/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byl obviněný pravomocně uznán vinným i dalším trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a byl mu uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců. Takto uložený trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců vykonal dne 10. 8. 2008 a výše konkretizovaný souhrnný trest odnětí svobody uložený za sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. vykonal dne 10. 2. 2009.
Obviněný ostatně vůči rozsudku soudu prvního stupně ani neuplatnil žádné výhrady. Ty se soustředily vůči postupu odvolacího soudu, který podle přesvědčení obviněného nesprávně reagoval na změnu právní úpravy provedené trestním zákoníkem s účinností od 1. 1. 2010. Třebaže se odvolací soud nezabýval explicitně otázkou, na niž obviněný upozorňoval, nelze jeho rozhodnutí označit za nesprávné.
Podle §419 trestního zákoníku platí, že trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů. Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§465 odst. 2 tr. ř.).
Nezbytné je také uvést, že podle názoru dovolacího soudu se ustanovení §419 trestního zákoníku, jak plyne z jeho znění, vztahuje nejen na trest, který byl uložen rozhodnutím, jež nabylo právní moci nejpozději dne 31. 12. 2009, ale také na trest uložený rozhodnutím pouze učiněným (vydaným, vyhlášeným) do dne 31. 12. 2009, pokud později, tj. po 1. 1. 2010, nabylo právní moci. Na rozdíl od dikce §296 odst. 1 tr. zák., ustanovení §419 trestního zákoníku vypouští slovo „pravomocně“ uložený, v důsledku čehož se nabízí předně výklad doslovný, podle kterého dikce §419 trestního zákoníku nepožaduje trest pravomocně uložený, ale postačí jen trest uložený, tj. trest rozhodnutím pouze vyhlášeným, časově do 31. 12. 2009 včetně.
Ustanovení §419 věty druhé trestního zákoníku nutno v posuzovaném případě vykládat v kontextu věty první citovaného ustanovení tak, že ustanovení o souhrnném trestu se neužije v těch případech, měl-li by být uložen i za sbíhající se čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, přičemž trest, který mu za něj byl uložen přede dnem nabytí účinnosti trestního zákoníku, popř. jeho zbytek, nebyl v souladu s dikcí §419 věty první tohoto zákona vykonán. Dovolací soud zastává názor, že pokud by odvolací soud rozhodl podle představ obviněného, musel by učinit rozhodnutí, jež by znamenalo zhoršení jeho postavení, čímž by se dostal do kolize se zásadou zákazu reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.). Ve světle respektování této zásady není důležité, zda odvolací soud učinil formálně rozhodnutí vyznívající pro obviněného příznivěji, podstatné je, jak objektivně a reálně jeho rozhodnutí dopadá do konkrétních poměrů obviněného. Znovu je třeba připomenout, že souhrnný trest odnětí svobody, který byl obviněnému uložen za sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 27/2008, obviněný vykonal. Byl-li mu v nyní přezkoumávaném rozhodnutí uložen souhrnný trest odnětí svobody za současného zrušení výroku o souhrnném trestu uloženém označeným rozsudkem Městského soudu v Brně, znamená to, že vykonaný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců se započítává (a byl též skutečně započten) do nyní ukládaného souhrnného trestu, čehož by evidentně nemohlo být dosaženo (a postavení obviněného by se tím zhoršilo), nebyl-li by souhrnný trest ukládán právě se zřetelem k již vykonanému trestu i za trestný čin podle §180d tr. zák. Stěží by mohla obstát také představa obviněného, že by bylo možné uložit souhrnný trest za trestné činy, jimiž byl uznán vinným v nyní projednávané věci, a za sbíhající se trestný čin výtržnictví, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 270/2007, jelikož výrok o trestu z tohoto trestního příkazu byl zrušen právě výrokem o souhrnném trestu v rozsudku téhož soudu pod sp. zn. 90 T 27/2008.
Odvolací soud proto nepochybil, pokud výrok o souhrnném trestu, jak jej učinil soud prvního stupně, ponechal beze změny. Byly-li by splněny podmínky pro aplikaci ustanovení §419 věty třetí trestního zákoníku, nic by soudu prvního stupně nebránilo, aby případně rozhodl o poměrném zkrácení souhrnného trestu.
Pro úplnost je třeba dodat, že předpokladem takového rozhodnutí ovšem je, že souhrnný trest byl uložen i za sbíhající se čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem. V posuzované věci jedním ze sbíhajících se trestných činů je řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. I ve vztahu k němu platí, že vzhledem k dekriminalizaci tohoto ustanovení trestním zákoníkem je třeba postupovat podle ustanovení §419 trestního zákoníku, avšak toliko tenkrát, pokud nejde o čin trestný podle některého ustanovení trestního zákoníku. V konkrétním případě podstata jednání kvalifikovaného jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. spočívala v tom, že ačkoliv v důsledku dosažení 12 bodů za spáchané dopravní přestupky byl vyzván příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností k odevzdání řidičského průkazu a jeho námitky byly pravomocným rozhodnutím tohoto úřadu zamítnuty, o čemž byl řádně informován, v důsledku čehož pozbyl řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel, řídil motorové vozidlo. Soud prvního stupně jistě pečlivě posoudí, zda jde skutečně o čin, který již není žádným trestným činem podle trestního zákoníku, či zda případně nevykazuje znaky jiného trestného činu v něm obsaženého [v úvahu přichází přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku].
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není důvodné, a proto je podle §265j tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková