ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.889.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 889/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 279/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 T 279/2009, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Semilech přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 T 279/2009, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. P., spol. s r. o. se sídlem T., K., škodu ve výši 750.167,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného činu dopustil tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., L., B., t. č. v konkursu (od 3. 11. 2008) jménem této společnosti od společnosti J.P., spol. s r. o. se sídlem T., K., a k její škodě na základě předchozích objednávek odebral řezivo
- ve dnech 18. a 19. 2. 2008 v celkové hodnotě 601.940,- Kč a
- ve dnech 29. 2. a 3. 3. 2008 v celkové hodnotě 148.227,- Kč,
faktury za ně vystavené a splatné k 5. 3. 2008, resp. k 18. 3. 2008, nezaplatil dosud, přičemž s ohledem na značné předlužení své firmy trvající již od konce roku 2006, které však dodavateli zamlčel, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takto odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 750.167,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. S odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podle názoru dovolatele nebylo prokázáno, že by od počátku jednal s úmyslem vylákat od společnosti J. P., spol. s r. o. se sídlem v T., zboží v úmyslu je nezaplatit, když minimálně jedna z plateb byla uhrazena. V době uzavření objednávek na dodávku dřeva měl uzavřenou smlouvu na výstavbu řadových rodinných domků v L. a odebrané dřevo sloužilo ke zhotovení díla, které bylo v té době již rozpracováno. Byl v dobré víře, že dílo dokončí, ze strany objednatele mu bude řádně zaplaceno a on následně zaplatí i odebrané řezivo. V polovině roku 2008 došlo k vypovězení smlouvy o dílo za strany objednatele a tento krok vedl následně i k nesplnění jeho závazku vůči poškozenému. Připustil, že věděl o špatné finanční situaci své společnosti, avšak jeho úmyslem byla záchrana společnosti, ke které mělo dojít realizací lukrativní zakázky. Tvrdil, že teprve po objednání dřeva vznikly zásadní problémy a překážky bránící ve splnění závazku poškozenému, když v době objednání řeziva nemohl předvídat, že smlouva o dílo bude ze strany zhotovitele vypovězena. Zdůraznil, že v žádném případě nebylo jeho úmyslem za zboží nezaplatit. Snaha o záchranu společnosti je podle dovolatele patrna z řádného způsobu vedení účetnictví. Cena díla 33.000.000,- Kč podle něho dávala dostatečnou záruku, že odebrané zboží bude v budoucnu řádně uhrazeno. Upozornil též, že při objednávkách ani při odběrech materiálu neuváděl žádné nepravdivé údaje a ani žádné podstatné skutečnosti nezamlčel, neboť se domníval, že v budoucnu bude mít dostatek peněz k úhradě zboží a poškozeného proto v omyl neuvedl. Vyjádřil přesvědčení, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, neboť nebyl prokázán jeho úmysl v době objednání dodávky řeziva poškozeného uvést v omyl a za odebrané zboží nezaplatit. Dodal, že ve věci mělo být postupováno podle zásady ultima ratio a prostředky trestního práva měly být posledním řešením po řešení občanskoprávním. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda skutkem obviněného, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a to zejména po subjektivní stránce.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč.
Objektivní stránku trestného činu podvodu představuje jednání pachatele, který uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného. Musí jít o takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k plnění ze strany poškozeného by nedošlo, anebo by k takovému plnění sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Zamlčení podstatných skutečností může spočívat i v opomenutí, kdy pachatel úmyslně neuvede jemu známé okolnosti např. informace o své majetkové situaci, které mají pro podvedenou osobu zásadní význam v tom smyslu, že kdyby o nich věděla, neučinila by určitou majetkovou dispozici buď vůbec nebo jiným způsobem. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný naplnil znaky označeného trestného činu tím, že sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však dosud neobsahuje přesvědčivá konkrétní skutková zjištění, která by bez důvodných pochybností vyjadřovala všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podstata jednání označeného soudy jako jednání podvodné spočívala podle jejich zjištění v tom, že obviněný jako jediný jednatel a společník společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., od společnosti J. P., spol. s r. o., a k její škodě na základě předchozích objednávek odebral v únoru a březnu 2008 řezivo v celkové hodnotě 750.167,- Kč, faktury za ně vystavené a splatné nezaplatil, přičemž s ohledem na značné předlužení své firmy, trvající již od konce roku 2006, které však dodavateli zamlčel, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takto odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 750.167,- Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru o vině obviněného především na základě provedených listinných důkazů svědčících o předluženosti společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., již ke konci roku 2006, přičemž ke konci roku 2007 byla situace ještě horší. Finanční situace byla podle něj delší dobu natolik špatná, že si obviněný musel být vědom toho, že nebude schopen za dodané zboží zaplatit, a pro případ, že se tak stane byl s tímto stavem srozuměn. Odmítl akceptovat jeho obhajobu, že měl v úmyslu zaplatit své závazky poté, co dostane zaplaceno za dodanou stavbu, k čemuž ovšem nedošlo, neboť druhá strana odstoupila od smlouvy. Připomněl, že předpokládaný zisk společnosti z realizované smlouvy o dílo ve výši cca 5.000.000,- Kč by totiž nepostačoval ani na pokrytí dluhů obviněného, které koncem roku 2007 a tedy ještě v době před objednávkou řeziva přesahovaly částku 11,5 milionů Kč. Upozornil, že o špatné finanční situaci musel obviněný vědět, a poukazoval kupř. i na zprávu Všeobecné zdravotní pojišťovny, podle níž společnost neplatila povinné odvody na zdravotní pojištění od roku 2004. Nalézací soud měl tedy za to, že se obviněný přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu dopustil vůči poškozené společnosti trestného činu podvodu (strany 2, 3 rozsudku).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že obviněný řezivo objednával a odebíral v situaci, kdy měl velké množství dluhů a byl si vědom, že jeho společnost je předlužená. Po připomenutí znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. zrekapituloval, že obviněný zamlčel podstatnou skutečnost – značné zadlužení, což bylo rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo. Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný uvedl poškozeného v omyl, a to přinejmenším již sliby zaplacení nakoupeného zboží v konkrétní dohodnuté lhůtě, popř. později, když mu to jeho majetkové poměry znemožňovaly. Důsledkem takového podvodného jednání byla způsobena škoda na majetku poškozeného. Dodal, že úvaha soudů prvního stupně o existenci nepřímého úmyslu je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Srozumění obviněného zahrnovalo i okolnost, že poškozený se ocitl v omylu, že mu bude za dodaný materiál zaplaceno, a to důsledkem jednání obviněného, jenž sliboval dohodnutou cenu uhradit a současně zamlčel stav předlužení společnosti, jejímž jménem vystupoval (strany 2, 3 usnesení).
Jakkoliv jsou východiska soudů správná a v podstatě korespondují s judikaturou Nejvyššího soudu, na niž odvolací soud odkázal (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1516/2008, 5 Tdo 13/2009, 5 Tdo 242/2005), v konkrétní věci nebylo reagováno na jisté specifičnosti, které ji odlišovaly od situací popisovaných v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu, a nebyla učiněna úplná zjištění, jež by východiska soudů bez pochybností dokládala.
V soudní praxi jsou jako trestný čin podvodu posuzovány mimo jiné případy, pro něž je charakteristické takové jednání pachatele, na jehož základě dochází k vylákání zboží od různých výrobců a dodavatelů s tím, že za zboží bude následně zaplaceno na základě faktury, ale místo zaplacení pachatelé odebrané zboží rozprodají a získané peníze použijí pro svoji potřebu, přičemž od počátku pachatel neměl v úmyslu za zboží zaplatit, protože nedisponoval potřebnými finančními prostředky či dokonce byl zadlužen z předchozího období. V takových případech je nezbytné posoudit, zda pachatel v době uzavření smlouvy (smlouvy kupní, smlouvy o dílo apod.) věděl, že nedisponuje potřebnými peněžními prostředky a ani nemohl důvodně předpokládat, že v budoucnu získá prostředky k úhradě takového závazku.
Závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Podle zjištění soudů obviněný odebral od poškozeného na podkladě objednávek z konce roku 2007 v únoru a březnu 2008 řezivo v celkové hodnotě 750.167,- Kč, faktury za ně vystavené a splatné nezaplatil, přičemž takto jednal za stavu značné předluženosti své firmy, trvající již od konce roku 2006, který však dodavateli zamlčel, a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 750.167,- Kč
Takové zjištění ovšem bez dalšího neznamená, že obviněný jednal v podvodném úmyslu, aby způsobil na cizím majetku škodu v označené výši. Pro úvahu, že obviněný jednal při nedostatku finančních prostředků použitelných k úhradě závazků uvedené obchodní společnosti alespoň v eventuálním úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.], je totiž třeba, aby zde z hlediska protiprávního následku zamýšleného obviněným existovaly ještě další významné okolnosti, o nichž obviněný věděl již na počátku páchání trestného činu podvodu anebo které mohl v této době alespoň předvídat. Jak již bylo konstatováno výše, o trestném činu podvodu podle §250 tr. zák. lze uvažovat zejména tehdy, když pachatel již v době vzniku závazku jedná v úmyslu jej nesplnit, nebo jedná alespoň s vědomím, že ho nebude moci splnit v souladu se sjednanými smluvními podmínkami, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí pod č. 54/1967-I., č. 57/1978-III. a č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Závěr o existenci podvodného úmyslu lze učinit pouze za předpokladu, pokud zde v době vzniku závazku nebylo možné vůbec důvodně očekávat dostatečné zdroje ke splnění závazku nebo jestliže pachatel bezdůvodně spoléhal na budoucí nejisté skutečnosti, které však nenastaly.
Obhajoba obviněného byla založena na tvrzení, že se nedopustil trestného činu podvodu, jelikož nebyl prokázán jeho podvodný úmysl. V době objednávky řeziva od poškozeného vycházel z přesvědčení, že dokončí výstavu řadových domů v L. na podkladě smlouvy o dílo uzavřené 6. 4. 2007, že mu objednatelem bude zaplaceno a on zaplatí i dodávku řeziva. Připustil, že byl obeznámen se špatnou ekonomickou situací společnosti, ale činil všechno pro její záchranu a předpokládal, že východiskem z obtížné situace bude právě zisk z označené smlouvy o dílo.
Z obsahu spisu je zřejmé, že společnost D.S.K – CZ, spol. s r. o., jejímž jednatelem byl obviněný M. K., byla ke dni 6. 4. 2007, kdy došlo k uzavření smlouvy o dílo na výstavbu obytného souboru 51 řadových rodinných domů s družstvem N. b. P. v ceně přesahující 34.000.000,- Kč, předlužena. Pro úplnost nutno říci, že součástí spisového materiálu nejsou přílohy smlouvy, jejichž součástí je i konkrétní stanovení ceny za provedení prácí s dodávkou materiálu. Výše předlužení k počátku roku 2007 byla znaleckým posudkem znalce Ing. E. D., který byl opatřen v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, odboru obecné kriminality v L. pod č. j. PSV-453/TČ-2008-04-KU, stanovena na 2.758.000,- Kč. Ke dni 1. 1. 2008 pak předlužení představovalo 3.589.000,- Kč (č. l. 79, 80). Podstatné zhoršení finanční situace a tím zadlužení nastalo až v průběhu roku 2008, kdy výše předlužení přesáhla 13,5 milionů Kč. Z obsahu spisu se dále podává, že obviněný dne 7. 11. 2007 a dne 13. 2. 2008 objednal u společnosti J. P., spol. s r. o., dodávku řeziva v celkovém objemu 899.916,- Kč. Z odebraného řeziva zaplatil toliko za první dodávku 149.749,- Kč, a to ještě po době splatnosti faktury. Zbytek dodávky ve výši 750.167,- Kč zůstal nezaplacen. Z výpisů z účtu u GE Money Bank, a. s., vedeného pro společnost D.S.K. – CZ, spol. s r. o., se podává přehled debetních a kreditních obratů za období od října 2007 do března 2008 (č. l. 160 – 179) a je zřejmé, že drtivá část kreditních obratů je představována peněžními prostředky od obchodní společnosti N. b. P., družstvo.
Současně bylo též zjištěno, že k úvodním jednáním o dodávce řeziva určeného na výstavbu řadových rodinných domků v rámci realizace smlouvy o dílo mezi obviněným a svědkem F. P., zastupujícím poškozenou společnost, došlo již v měsících listopadu a prosinci 2007, přičemž součástí ujednání byla dohoda o termínu dodání v únoru a březnu 2008. V tomto období hospodářská situace společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., rozhodně nezaznamenala žádné zlepšení oproti předchozímu období, provedené důkazy svědčí o tom, že došlo ještě k prohloubení jejího předlužení.
Obviněný existenci tohoto stavu nezpochybnil, hájil se však tím, že spoléhal na peněžní prostředky, jichž se mu mělo dostat za ukončení prací od družstva N. b. P., nepředpokládal, že družstvo od smlouvy odstoupí, jak k tomu nakonec v květnu 2008 došlo. Vysvětloval, že pokud jeho očekávání daleko předčila skutečnou výši peněžních prostředků, jež obdržel, bylo to způsobeno jednak špatnou situací na trhu práce, rostoucí cenou stavebního materiálu a též okolností, že objednatel díla započetl pohledávky představující smluvní pokutu za stavební nedodělky a též pohledávky „odkoupené“ od jiných jeho věřitelů.
Soudy sice výstižně poznamenaly, že ekonomická situace společnosti obviněného byla již koncem roku 2007 neutěšená, o čemž svědčí zjištěný stav předlužení, podle názoru dovolacího soudu však měly věnovat větší pozornost objasnění podmínek, za nichž obviněný nadále plnil závazky plynoucí ze smlouvy na výstavbu řadových rodinných domků, a zvážit, zda se jednalo o situaci nevyhnutelnou k dokončení stavby a tím i vyplacení zisku, kterou lze ještě přijmout v mezích rozumného podnikatelského rizika, či zda naopak již šlo o stav, který se takovému hodnocení zjevně vymykal a obviněný měl od smlouvy odstoupit a další stavební materiál již neobjednávat a neodebírat.
Že obviněný stavební materiál použil právě ve prospěch záměru dokončit předmětnou stavbu, vyplývá i z výpovědi svědka P. V., koordinátora této stavby (č. l. 283). Tento svědek potvrdil, že spolupráce s obviněným probíhala zpočátku bez potíží, ty začaly až na přelomu podzimu a zimy 2007 a byly neseny problémy s lidmi a stavebním materiálem. Svědek v obecných rysech tedy potvrdil výpověď obviněného, jeho relevantní výslech ale nebyl zaměřen k otázkám způsobu a výše odměny za odvedenou práci, k podmínkám odstoupení od smlouvy (k údajům obsaženým v úředním záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. nelze přihlédnout).
K doložení závěru soudů, že obviněný odebral řezivo, přičemž s ohledem na značné předlužení své společnosti musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takto odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, je třeba obviněného i svědka P.V. zevrubně vyslechnout k otázkám souvisejícím s průběhem realizace smlouvy o výstavbě řadových rodinných domků, s platbami uskutečněnými za odvedenou práci, zda a jak byly prováděny i platby za materiál, který bylo třeba na stavbu dodat, když předmětem smlouvy bylo provedení stavebních prací v rozsahu vymezeném v příloze smlouvy a také dodávka materiálu podle odsouhlaseného a orazítkovaného rozpočtu, který byl rovněž přílohou smlouvy. V této souvislosti je třeba znovu upozornit, že spisový materiál neobsahuje přílohy, na něž odkazuje smlouva o dílo, proto není k dispozici ani „typový rozpočet – cena díla – agregované položky“, ani „výpis materiálu, který zajišťoval objednatel“. Konkrétně nechť uvedou, zda byla D.S.K. – CZ, spol. s r. o., objednatelem díla proplácena cena odebraného stavebního materiálu, v tomto případě řeziva dodaného poškozeným. Oba ať se vyjádří k naznačeným potížím souvisejícím s pracovní silou i zdražením materiálu, zda se tyto problémy promítly či byly způsobilé se promítnout do výše zisku a na soudu pak bude, aby posoudil, zda a do jaké míry je bylo možno předvídat a zda byly vůbec významné z hlediska úvah soudů o podvodném jednání obviněného vůči poškozenému. Je třeba, aby oba také konkretizovali skutečnou výši peněžních částek účtovaných a přiznaných za stavební práce a v jakém čase byly vyplaceny. Svědka P. V., popř. jiného informovaného pracovníka společnosti N. b. P., družstvo, je třeba vyslechnout taktéž k důvodům údajného odstoupení od smlouvy se společností D.S.K. – CZ, spol. s r. o., zastupovanou obviněným, k důvodům krácení plateb (smluvní pokuty za zpoždění, nedodělky, započtení „odkoupených“ pohledávek jiných věřitelů) a k výši peněžních prostředků, které takové krácení plateb představovalo. Od věci není ani dotázat se jich na možnosti odstoupení od smlouvy, jež měl obviněný, proč je nevyužil a jak by se eventuálně takový krok promítl do ekonomické situace společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., i N. b. P., družstvo.
Poté, co soud prvního stupně doplní dokazování nejméně v rozsahu naznačeném dovolacím soudem, přičemž není vyloučeno, že ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti, bude na místě provést i důkazy další, nechť důkazy znovu vyhodnotí a posoudí, zda lze dovodit podvodný úmysl obviněného, a jestliže tomu tak bude, vysvětlí, v čem úmyslné zavinění spočívá a z jakých okolností vyplývá. Současně nutno dodat, že ani pro případ, že nebude bez pochybností prokázán podvodný úmysl obviněného, není vyloučeno, že na jeho jednání bude nahlíženo jako na jednání trestněprávně relevantní, jelikož za splnění dalších předpokladů v úvahu přichází posouzení činu kupř. jako trestný čin předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. účinného v době spáchání činu (na soudu bude, aby zvážil, zda takové posouzení je pro něj z hlediska zásad pro posuzování trestnosti činu příznivější než jeho posouzení jako přečin způsobení úpadku podle §224 odst. 2 trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010).
Veden těmito důvody Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 T 279/2009, poněvadž spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Semilech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková