ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.896.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 896/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2009 o dovolání obviněného K. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 157/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 1 T 157/2006, byl obviněný K. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tak,
že v období od 30. 4. 2004 do 31. 5. 2004, v době, kdy prováděl topenářské a vodoinstalační práce jako „firma V. – V. T.“ v H. K., ve středisku R.+F., s. r. o., (dříve S., s. r. o.), (dále jen „společnost R.+F.“), postupně celkem v sedmi případech na základě živnostenského oprávnění ze dne 10. 2. 1993, s předmětem podnikání - vodoinstalatérství včetně topenářství, odebral topenářský a vodoinstalační materiál v celkové hodnotě 921.791,- Kč v úmyslu odebrané zboží neuhradit, přičemž v sedmi (ve výroku o vině konkrétně popsaných) případech uvedený materiál ve lhůtách splatnosti ani později neuhradil, čímž společnosti R.+F., způsobil škodu v celkové výši 921.791,- Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 1 T 8/97, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl uznán vinným mj. i trestným činem podvodu podle §250 odst. 4 tr. zák., a byl odsouzen vedle souhrnného trestu odnětí svobody v trvání osm let se zařazením do věznice s dozorem též k trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. spočívajícím mj. i v zákazu soukromopodnikatelské činnosti v oboru: koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží s předmětem podnikání vodoinstalatérství včetně topenářství, a to na dobu šesti let, když z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osm let nepodmíněně byl usnesením Okresního soudu Opava ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. Pp 210/2002, podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž byla obviněnému uložena povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozené společnosti R.+F. škodu v částce 516.791,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání, jež proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a Okresní státní zástupce v Hradci Králové.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. dovolání z důvodů vyjádřených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť odvolací soud jeho odvolání zamítl, i když byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K němu obviněný uvedl, že skutek, jak je v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje, s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. po subjektivní stránce, a skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. jak po stránce subjektivní, tak ani po stránce objektivní. Obviněný namítl, že nalézací soud neprovedl za účelem zjištění skutkového stavu věci ohledně trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., všechny důkazy tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Především obviněný vytkl neprovedení výslechů svědků P. K., J. G., Ing. J. M. a O. R., kteří mohli potvrdit jeho obhajobu, že v době odebírání topenářského a vodoinstalačního materiálu od poškozené obchodní společnosti byl přesvědčen, že jeho cenu řádně uhradí s ohledem na další zakázky, které měl rozpracované nebo přislíbené. Řízení tedy podle obviněného zůstalo neúplné a skutkové okolnosti uvedené ve výroku rozsudku soudu I. stupně nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný má dále zato, že byla opomenuta celá řada dalších důkazů, z čehož dovodil porušení práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nejsou podle obviněného znaky tohoto trestného činu v popisu skutku odsuzujícího výroku odpovídajícím způsobem vyjádřeny, což platí především o úmyslu, jakož i ohledně specifikace činnosti, kterou měl provádět, a která mu byla zakázána.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 11 To 181/2008, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 1 T 157/2006, zrušil a Okresnímu soudu v Hradci Králové bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhl, aby před rozhodnutím o tomto dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon dovoláním napadených usnesení.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že všechny uvedené námitky, jež v dovolání obviněný uplatnil ve vztahu k trestnému činu podvodu, byly obsaženy i v jeho odvolání, a Krajský soud v Hradci Králové se jimi ve svém rozhodnutí zabýval. Rozvedl své závěry v odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je patrné, že se oba soudy subjektivní stránkou trestného činu podvodu ve smyslu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. i §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabývaly a její naplnění dovodily z konkrétně zjištěných okolností, z nichž je naprosto nepochybné, že ačkoli obviněný musel vědět, jaká činnost je mu zakázána, přesto se rozhodl po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tj. v době výkonu trestu zákazu činnosti, podnikat v jemu zakázaném oboru. Nevrátil originál živnostenského listu, a za účelem svého podnikání si zřídil účet u Č., a. s., odebíral zboží od společnosti B., s. r. o., a poté, co mu bylo umožněné hradit zboží fakturami se splatností 30 dnů, za poměrně krátkou dobu nebyl schopen faktury za odebraný materiál uhradit. Když jeho závazky po lhůtě splatnosti vůči společnosti B., s. r. o., dosáhly cca 309.000,- Kč, rozhodl se situaci vyřešit na úkor společnosti S., s. r. o., u níž nejprve uskutečnil tři menší odběry zboží, které zaplatil v hotovosti, aby poté neměl problémy s odebráním dalšího materiálu na fakturu. Během jednoho dalšího měsíce pak odebral od společnosti S., s. r. o., materiál v hodnotě téměř jednoho milionu korun, ten však nezaplatil a naopak zbožím uhradil své pohledávky vůči společnosti B., s. r. o. Tvrzení obviněného, že zaplacení pohledávek chtěl provést až ze své další podnikatelské činnosti, nemá žádný reálný základ v provedených důkazech, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval dovolací soud otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Obviněný tato pravidla v rámci svého dovolání plně nerespektoval, protože ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v zásadě brojil proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, vyhodnotil ve věci provedené důkazy, které nepovažoval za přesvědčivé a dostatečné pro objasnění jeho viny především ve vztahu k subjektivní stránce. Dokazování ve vztahu k trestnému činu podvodu proto považoval za neúplné a nedostatečné a sám označil důkazy, jimiž by chtěl dokazování doplnit. V důsledku toho obviněný dovodil, že skutek vztahující se k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. nespáchal tak, jak je ve skutkových zjištěních popsán, protože nejednal v úmyslu vylákané zboží neuhradit. Tím obviněný o průběhu skutkového děje nabídl verzi zcela odlišnou od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování skutkový stav zjištěn a v napadených rozhodnutích soudy popsán.
Nejvyšší soud s ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání rozvedl, shledal, že obviněný ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dovolání zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil. Obviněný totiž v úvodu svého dovolání jen obecně poukázal na nedostatek subjektivní stránky, avšak s tím, že pro závěr o ní není dostatek skutkových zjištění. Je tedy patrné, že na tuto okolnost jen formálně poukázal. Fakticky však nevznesl k uvedenému trestnému činu žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, o nedostatku zavinění odůvodnil úvahami založenými na polemice se skutkovými zjištěními soudu.
Se zřetelem na takto uvedené okolnosti Nejvyšší soud dovolání vztahující se k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. nemohl přezkoumávat, protože obviněný ve vztahu k němu označil argumenty, které na žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. nedopadají.
Pokud jde o výhrady obviněného, jimiž brojil proti nesprávné právní kvalifikaci trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jeho námitky mají hmotně právní povahu, protože obviněný jimi vytýkal jen to, že popsaný skutek ve skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně neobsahuje všechny znaky tohoto trestného činu, zejména ve vztahu k úmyslu vykonávat činnost, která mu byla zakázána, a to i ve vztahu k specifikaci činnosti, jíž jako zakázanou prováděl.
K trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nutno nejprve uvést, že se ho dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána.
Z hlediska zavinění musí být tento trestný čin spáchán úmyslně, a to buď ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. (pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem) nebo ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. (pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn).
Podle popsaných skutkových zjištění se obviněný tohoto činu dopustil tím, že v období od 30. 4. 2004 do 31. 5. 2004, v době, kdy prováděl topenářské a vodoinstalační práce jako „firma V.– V. T.“ v H. K., ve středisku R.+F. postupně celkem v sedmi případech na základě živnostenského oprávnění ze dne 10. 2. 1993, s předmětem podnikání - vodoinstalatérství včetně topenářství, odebral topenářský a vodoinstalační materiál v celkové hodnotě 921.791,- Kč, i když byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 1 T 8/97, odsouzen vedle souhrnného trestu odnětí svobody v trvání osm let se zařazením do věznice s dozorem též k trestu zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. spočívajícím v zákazu soukromopodnikatelské činnosti v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží s předmětem podnikání vodoinstalatérství včetně topenářství, a to na dobu šesti let, když z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osm let nepodmíněně byl usnesením Okresního soudu Opava ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. Pp 210/2002, podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let.
Z obsahu spisu se podává, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 1 T 8/97, uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za něž mu byl vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu soukromopodnikatelské činnosti v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží a s předmětem podnikání vodoinstalatérství včetně topenářství na dobu šesti roků (viz č. l. 165). Rozsudek se stal pravomocným dne 22. 6. 2000 (viz č. l. 161). Obviněný byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. PP 210/2002, byla mu stanovena zkušební doba v trvání pěti roků.
S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že je zřejmé, že obviněnému shora uvedeným rozsudkem uložený trest zákazu činnosti v trvání šesti roků začal plynout od doby, kdy byl z výkonu uvedeného trestu podmíněně propuštěn, neboť podle §49 odst. 3 tr. zák. se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává doba ve výkonu trestu odnětí svobody, tedy ode dne 23. 8. 2002.
Jestliže bylo, jak je shora uvedeno, prokázáno, že obviněný v době od 30. 4. 2004 do 31. 5. 2004 „prováděl topenářské a vodoinstalační práce na základě živnostenského oprávnění ze dne 10. 2. 1993, s předmětem podnikání - vodoinstalatérství včetně topenářství, a odebral a poté nezaplatil topenářský a vodoinstalační materiál“, jde o činnost, kterou měl na základě shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 1 T 8/1997, zakázánu.
Je zcela zřejmé že obviněný, který věděl o předmětném zákazu činnosti, vědomě a chtěně tento zákaz překračoval. Jednal proto v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud tak shledal, že obviněným vznesené výhrady proti právní kvalifikaci podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. nejsou opodstatněné, neboť obviněný byl tímto trestným činem uznán vinným v souladu se zákonem. Jeho dovolání je proto v této části zjevně neopodstatněné.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud z tohoto dovolacího důvodu dovolání neshledal opodstatněným, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Se zřetelem na tento způsob rozhodnutí nebyly dány důvody proto, aby Nejvyšší soud rozhodoval o odkladu výkonu trestu, jak obviněný ve svém dovolání rovněž navrhoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravnýprostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová