ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.928.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 928/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 3 T 34/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 3 T 34/2010, byl obviněný J. K. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – město ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 2 Zt 423/2009 pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Moronga podal obviněný proti uvedenému usnesení odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s tím, že byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., neboť se nepodařilo prokázat, že uvedený skutek spáchal obviněný. Takový závěr obviněný neakceptoval, protože nevychází z provedených důkazů. Dovolatel nesouhlasil s konstatováním odvolacího soudu, že důvod zproštění obžaloby nemá žádný význam, neboť požadovaná změna právní kvalifikace nemůže být pro obviněného příznivější. Dovolatel poukázal na různé důvody zproštění obžaloby, které vyjadřují vztah stíhané osoby k činu, a hodnotil správnost postupu a pečlivost orgánů činných v trestním řízení. Připustil, že v daném případě by konečné rozhodnutí vedlo opět ke zproštění obžaloby, ale z důvodu diametrálně odlišného a ve vztahu k jeho osobě příznivějšího, neboť v rámci posouzení, jež napadá, byl označen za „zločince“, a tohoto označení zbaven nebyl. Obviněný v další části vznesl argumenty, jež obsahují jeho dříve zastávanou obhajobu týkající se skutkových okolností, že nevěděl o původu vozidla, s trestnou činností neměl nic společného a pouze vyhověl svědkovi R. M., od něhož převzal vyplněné listiny, které předložil na správním úřadě, a po provedení zápisu mu je vrátil. O falešných podpisech na kupních smlouvách a plné moci nevěděl. Důvod zproštění obžaloby považuje obviněný za zásadní skutečnost, která ovlivňuje posuzování jeho osoby. Je rozdíl, pokud je někdo bezdůvodně obžalován pro skutek, který není trestným činem, anebo jde o situaci, kdy se nepodařilo pachateli prokázat jednání, jež jinak naplňuje znaky konkrétního trestného činu. Zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. je nepochybně významným a pro obviněného příznivějším důvodem skončení trestního řízení, neboť vyjadřuje skutečnost, že se ničeho závadného nedopustil, a důvodem ukončení trestního stíhání tak není pouze důkazní nouze. Dovolatel proto nesouhlasil s vyjádřením odvolacího soudu, že zprošťující důvod podle §226 písm. b) tr. ř. není příznivější oproti zproštění podle §226 písm. c) tr. ř. Soudu prvního stupně dovolatel vytkl, že nesprávně postupoval, když nekriticky, neodůvodněně a nesprávně vyčlenil určitý úsek z celkového organizovaného jednání, tuto část osamostatnil a označil za trestný čin. Podle obviněného jednání popsané v obžalobě nevykazuje znaky trestného činu, a proto se domáhal zproštění podle §226 písm. b) tr. ř., neboť soud nekriticky převzal verzi policie a soustředil se na provádění důkazů ke zjištění autora falešných podpisů s přesvědčením, že musel vědět o nelegálním provozu konkrétního vozidla, když jiný důvod nahrazení cizího podpisu věrohodně neexistuje. Skutek, který se jen vzdáleně podobá trestnému činu, nemůže být předmětem obvinění a soudního řízení, když není popsán tak, aby i v případě jeho naplnění nevykazoval znaky skutkové podstaty. V tomto případě tak byla neopodstatněně kriminalizována osoba, která s trestnou činností ostatních neměla nic společného.
Z důvodů shora uvedených obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, a rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 3 T 34/2010, zrušil a rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., příp. aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se písemně vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím státní zástupkyně tam činné, která nejprve konstatovala, že obviněný podal dovolání, jež sice označil jen dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z námitek obviněného dovodila, že bylo podáno z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V případě projednávaného rozhodnutí poukázala na rozhodnutí č. 68/1978 Sb. rozh. tr. a zdůraznila, že příznivější jsou podle okolností případu zejména důvody podle písm. a), b) a c), oproti důvodům podle písm. d) a e). Důvod uvedený v písm. a) je příznivější než důvod podle písm. b) (viz rozh. č. 37/1989-III.). Zproštění obžalovaného z důvodu podle §226 písm. c) tr. ř. může být v konkrétním případě pro něj nejpříznivější (srov. rozh. č. 7 Bulletinu Nejvyššího soudu seš. 2, roč.1989-7-II.). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná, neboť důvod zproštění podle §226 písm. b) tr. ř. je pro obviněného zřetelně příznivější než důvod zproštění podle §226 písm. c) tr. ř. V posuzované trestní věci bylo možné dospět k závěru, že skutek, pro který byla podána obžaloba, není trestným činem. Státní zástupkyně dále shrnula skutková zjištění ve věci učiněná a konstatovala, že obviněný zcela zjevně jednal v negativním skutkovém omylu, který vylučuje subjektivní stránku trestného činu, pro který byl stíhán. Podle státní zástupkyně tak měl být obžaloby zproštěn z důvodu podle §226 písm. b) tr. ř., přičemž tento důvod zproštění je pro něj příznivější. Námitkami obviněného v uvedeném smyslu se měl k jeho odvolání zabývat Krajský soud v Plzni, který ho měl věcně projednat. Protože dovolání obviněného považovala státní zástupkyně za důvodné, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 3 T 34/2010, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal podané dovolání nejprve z hlediska jeho přípustnosti podle §265a odst. 1 tr. ř., podle něhož lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Za situace, kdy odvolací soud nepřezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce proto, že ve věci shledal skutečnosti předpokládané v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., nelze v dovolání uplatňovat námitky týkající se nesprávnosti právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože odvolací soud se touto otázkou meritorně nezabýval.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o něž obviněný dovolání opřel, nelze uplatnit, jestliže odvolací soud nemohl rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec věcně přezkoumat např. proto, že opravný prostředek nesplňoval náležitosti obsahu odvolání. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek §254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č 3, T-666).
Za stávající situace obviněný mohl podat dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v jeho první alternativě, tedy proto, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procení podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 2, T-655).
Obviněný sice tento dovolací důvod neuplatnil doslovně v tom, že by §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. citoval, ale z obsahu tohoto dovolání (§59 tr. ř.) Nejvyšší soud shledal materiálně skutečnosti dopadající na uvedený dovolací důvod za uplatněné. Na základě těchto úvah proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného je přípustné ve smyslu §265a tr. ř.
Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda bylo dovolání obviněného za uvedených skutečností podáno jako osobou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. oprávněnou. Obviněný může dovolání podat pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dalším kritériem, které vychází z obecné zásady, je to, že dovoláním se obviněný může domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch, nelze tedy z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru zhoršila postavení obviněného.
Jak se v projednávané věci uvádí, dovolání obviněného směřuje proti usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 50 To 555/2010, který podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Plzni – město ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. 3 T 34/2010, neboť shledal, že uvedené odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou. K tomuto závěru odvolací soud dospěl (viz strana 2 odůvodnění napadeného usnesení) proto, že když byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., domáhal se zproštění podle §226 písm. b) tr. ř., což však odvolací soud považoval pro obviněného za méně příznivé, než v případě zproštění uvedeného v rozsudku soudu prvního stupně, a tedy, kdyby odvolání obviněného bylo vyhověno, by šlo v souvislosti s rozhodnutím soudu prvního stupně o rozhodnutí v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil, neboť zproštění obviněného obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal právě obviněný podle §226 písm. c) tr. ř., může v konkrétním případě být důvodem, který je pro obviněného nejpříznivější. V takovém případě nemůže obviněný podat odvolání ve svůj neprospěch (srov. rozh. č. 7 Bulletinu Nejvyššího soudu seš. 2, roč.1989-7-II.).
V souladu s tím je nutné zmínit, že pokud byl obviněný zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby, bylo tomu proto, že skutek, který je předmětem obžaloby, se stal a vykazuje znaky trestného činu, avšak nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že soud vzal za prokázané, že se při zachování totožnosti stal skutek, který je uveden v obžalobě, neboť bylo prokázáno, že vozidlo odcizené v SRN bylo za použití dokladů vztahujících se k původu vozidla a jeho majitelům zavedeno do evidenčních systémů České republiky pro motorová vozidla. Případný kupec tohoto vozidla tak mohl nabýt dojmu, že vozidlo bylo legálně získáno. Veškeré popsané úkony ve svém souhrnu naplňují znaky předmětné skutkové podstaty trestného činu, neboť vedly k zastření původu odcizeného vozidla. Nicméně v řízení nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. V konkrétních souvislostech projednávané věci tak byl obviněný zproštěn z důvodu, který pro něho má stejný význam jako zproštění podle §226 písm. b) tr. ř., neboť společným znakem obou zvažovaných důvodů je závěr, že nebylo prokázáno, že to byl obviněný, kdo se dopustil stíhaného činu. Z uvedeného plyne, že obviněný se nemůže domáhat příznivějšího rozhodnutí, než které soud prvního stupně v předmětné věci učinil, a odvolací soud proto na základě všech uvedených skutečností postupoval správně.
Proto, pokud se dovolatel domníval, že zproštění podle §226 písm. b) tr. ř. by bylo zcela v jeho prospěch, avšak ve skutečnosti tomu tak nebylo, nebyl oprávněnou osobou podat odvolání, které odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. ř. odmítl.
Ze všech důvodů výše uvedených se obviněný nemůže ani v rámci dovolacího řízení domoci žádného příznivějšího rozhodnutí, a proto je předmětné dovolání nutné posoudit jako dovolání podané nikoliv v jeho prospěch. Takové dovolání obviněný nemůže uplatnit, a pokud tak učinil, jde o dovolání podané osobou neoprávněnou (§265d tr. ř.), a proto takové dovolání Nejvyšší soud z uvedeného důvodu podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová