ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.940.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 940/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2010 o dovolání, které podal obviněný U. E. N. E., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 11 To 75/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 30/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 45 T 30/2008, byl obviněný U. E. N. E. uznán vinným pod bodem I. pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., pod bodem II. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 4, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu a částečně i o zproštění obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení §226 písm. c) tr. ř. ohledně spoluobviněné V. T. O. a zproštěna obžaloby z téhož důvodu byla i spoluobviněná L. Č. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl rozhodnuto o zabrání 29,638 gramů kokainové směsi v koncentraci 35,6 % zajištěné na Celním úřadu v P. 5 dne 20. 7. 2007.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obviněný U. E. N. E. odvoláními. Obviněný brojil proti výroku o vině oběma trestnými činy, státní zástupce v odvolání podaném v neprospěch obviněného nesouhlasil s právní kvalifikací jednání obviněného pod bodem I.
Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 11 To 75/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného zrušen ve výroku o vině v bodě I. a v celém výroku o trestu. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině pod bodem II. nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pod bodem I. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za trestný čin uvedený v bodě II. rozsudku soudu prvního stupně podle §187 odst. 4, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 18. 12. 2009, jeho obhájci dne 26. 11. 2009.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 6. 1. 2010 prostřednictvím obhájce dovolání, jež bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 8. 1. 2010 (č. l. 1529 až 1531). Dovolání směřovalo proti výroku o vině pod bodem I. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a obviněný v něm odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Namítal, že provedeným dokazováním nebyla vůbec prokázána existence organizované skupiny, tedy nejméně tří osob splňujících kritéria pro organizovanou skupinu. Pokud ani jeden ze soudů nebyl schopen definovat kromě obviněného a M. Č. třetí osobu jinak než jako neznámou osobu či osoby žijící v N., nebylo možno dospět k závěru o existenci organizované skupiny. Měl též za to, že organizovaná skupina by musela existovat i bez něj, aby ve spojení s ní mohl spáchat trestnou činnost. Bylo by tedy třeba kromě jeho osoby prokázat existenci dalších tří osob. Právní kvalifikace podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. by podle dovolatele měla být užita jen v případech, kdy se orgánům činným v trestním řízení podaří ztotožnit osoby tvořící organizovanou skupinu. Jinak by uvedená právní kvalifikace mohla být používána, kdykoliv se droga rostlinného a prokazatelně mimoevropského původu objeví v Evropě, neboť tuto drogu musel někdo vypěstovat, zpracovat, převézt, někdo v Evropě převzít. Dovozoval, že mezi takovými osobami musela existovat nějaká koordinace a řízení, v důsledku čehož by v takových případech znak organizované skupiny působící ve více státech byl dán vždy, což podle dovolatele nebylo záměrem zákonodárce. V další argumentaci obviněný odkázal na písemné vyhotovení odvolání a žádal, aby dovolací soud posoudil případnou existenci dalších dovolacích důvodů mimo důvod explicitně uvedený. Navrhoval, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu, event. i soudu prvního stupně, zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu, event. soudu prvního stupně, k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze vyzvala obhájce k doplnění dovolání podle §265h odst. 1 tr. ř. ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, výzva byla obhájci doručena 14. 6. 2010 (č. l. 1535).
Dne 17. 6. 2010 obhájce podal jako poštovní zásilku doplnění dovolání (došlo Městskému soudu v Praze dne 18. 6. 2010 – č. l. 1536-1537). V něm obviněný zopakoval, že napadá výrok o vině učiněný odvolacím soudem, a dále též vytkl, že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání. S výrokem o vině nesouhlasil proto, že jeho jednání nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., nebylo prokázáno, že trestný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící se více státech. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala ve stěžejní části včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti že k němu nelze relevantně přihlížet, jelikož jím byly uplatněny námitky měnící důvody dovolání po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Podle §265f odst. 2 tr. ř. platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V textu doplnění dovolání obviněný mimo jiné zcela nově namítl, že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání. Ve skutečnosti tak vytkl, že v rozhodnutí odvolacího soudu takový výrok chybí, čímž uplatnil námitku podřaditelnou pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V konkrétní situaci však byla tato výhrada měnící dosud uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedena po uplynutí lhůty k podání dovolání. Nic na tom nemění ani okolnost, že předsedkyně senátu vyzvala obhájce obviněného k odstranění vad a doplnění dovolání, aniž upřesnila, jaké vady mají být odstraněny. Významné totiž je, že dovolání mohlo být doplněno a případné vady odstraněny jen ohledně důvodu dovolání obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na nějž obviněný ve včas podaném dovolání výslovně odkázal. Jelikož byla výtka o absenci rozhodnutí o jeho odvolání uvedena opožděně, dovolací soud se její opodstatněností nezabýval. Svoji pozornost soustředil toliko k těm námitkám, jimiž byla odůvodněna existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom smyslu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed; podle odst. 2 písm. a) tr. zák. se ho dopustí, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu, a podle odst. 4 písm. c) tr. zák., spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která bez pochybností zahrnují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně zprostředkoval, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku, takový čin spáchal ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu, jež oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nedoznala žádných změn, se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. dopustil tím, že počátkem května 2006 v P. dojednal s další přesně nezjištěnou osobou či osobami žijícími v N. dovoz dodávky kokainu do České republiky za účelem jeho další distribuce a k jeho převozu zjednal jako kurýra M. Č., jenž byl od počátku seznámen s pravým účelem této cesty, a podle pokynů obviněného pak M. Č. odjel do N., kde se v A. měl setkat s osobou působící tam pod jménem „I.“, přičemž podrobnosti cesty a místo setkání s osobou zajišťující předání kokainu telefonicky dojednal, z důvodů neznalosti anglického jazyka částečně i prostřednictvím své sestry L. Č., a dne 9. 5. 2006 převzal v A. zásilku kokainu, který v kontejnercích spolykal s úmyslem jej takto dovézt do České republiky, a na zpáteční cestě byl dne 9. 5. 2006 kontrolován na hraničním přechodu A. ve Spolkové republice N. a při této kontrole bylo zjištěno, že ve svých útrobách přepravuje dodávku 93 kusů kontejnerků s kokainovou směsí o celkové hmotnosti 643,56 gramů s obsahem účinné látky 199,83 gramů hydrochloridu kokainu, v důsledku čehož byl zadržen a následně v souvislosti s dovozem omamných látek do SRN byl odsouzen Zemským soudem v D.
Obviněný soudům vytkl, že nebyla prokázána existence organizované skupiny, jelikož soudy nebyly schopny identifikovat kromě něj a M. Č. třetí osobu jinak než jako neznámou osobu či osoby, což shledával nedostačujícím. Upozornil též, že měl-li trestný čin spáchat ve spojení s organizovanou skupinou, musela by existovat i bez něj, z čehož vyvozoval, že bylo třeba prokázat kromě jeho osoby existenci dalších tří osob.
Námitky obviněného však neobstojí. Soudy obou stupňů v odůvodnění rozsudku věnovaly právnímu posouzení skutku pod bodem I. náležitou pozornost a vyložily existenci obviněným zpochybňovaného zákonného znaku „spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“.
Soud prvního stupně konstatoval, že se obviněný činu dopustil jako člen organizované skupiny působící ve více státech, jelikož se na jednání podílelo více osob. Kromě obviněného to byly i osoby, které měly kokain jednak v zemi původu obstarat a předat kurýrovi, jednak jej přivézt do České republiky. Znaky organizovanosti jsou podle něj dány zejména rozdělením úkolů mezi jednotlivé osoby působící v rámci skupiny – zajištění dodávky kokainu a finančních prostředků na jeho úhradu, projednávání výjezdu kurýra s osobami či osobou působící v zahraničí, zajištění kurýra, jeho příprava na cestu, zajištění vzájemné komunikace a předávání pokynů. S odkazem na ustálenou judikaturu soudů a výklad znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ soud dovozoval, že byl jednoznačně naplněn (strany 11, 12 rozsudku). Tento názor sdílel též odvolací soud. I on akcentoval, že se na popsaném jednání podílelo více osob. Výslovně připomněl, že nemá na mysli osoby, které listy koky vypěstovaly, zpracovaly a přepravily do Evropy, ale jde vedle obviněného o osoby, které musely kokain opatřit v N. a která jej musela přivézt do České republiky. Osoba, která v N. kokain opatřila a předala kurýrovi M. Č., je označována pod jménem I. a třebaže nebyla fyzicky ztotožněna, ze způsobu jejího jednání, tj. telefonická komunikace, převzetí kurýra na území N., předání drogy, je zcela zřejmé, že šlo o člena organizované skupiny. I on se ztotožnil s hodnocením, že rozdělení úkolů mezi jednotlivé členy skupiny – zajištění dodávky kokainu z N., projednání výjezdu kurýra s osobou působící v N., zajištění kurýra, jeho příprava na cestu, zajištění vzájemné komunikace a předávání pokynů dokládají organizovanost skupiny. Odvolací soud reagoval i na pochybnosti obviněného, zda byl naplněn požadavek, aby organizovaná skupina působila ve více státech, když se jednalo o státy Evropské unie s bezcelním režimem a režimem volného pohybu osob. Argumentoval, že ani tato okolnost nemá na použití §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. žádný vliv, jelikož Evropská unie není sjednoceným územím bez hranic mezi členskými státy a na tom nic nemění ani změna režimu ochrany státních hranic mezi členskými státy projevující se absencí fyzické kontroly pohybu osob a zboží (strana 11 rozsudku).
Ani dovolací soud nemá důvod zpochybnit tyto úvahy soudů a odchýlit se od nich.
Aby došlo k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., pachatel musí čin uvedený v odst. 1, 2 nebo 3 spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a proto musí vědět, že jde o organizovanou skupinu vykazující tuto povahu. Je zjevné, že tyto předpoklady byly v posuzované věci splněny. V obecné rovině je vhodné připomenout, že k naplnění znaku "ve více státech" uvedeného v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. o trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (k tomu rozhodnutí č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).
Pokud se týká pojmu „ve spojení“, ten podle stávající praxe soudů, na niž soudy odkazovaly, znamená, že dostačující je taková forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více (tj. alespoň dvou) státech, která nemá rysy vyšší míry koordinace činnosti - typické pro vazby mezi vlastními členy této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost podporuje, usnadňuje, napomáhá jí apod. Dostačuje-li pro trestnost ve smyslu zvažované kvalifikace podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tato forma spolupráce, poté je zřejmé, že tuto formu trestné součinnosti naplňuje jednání vlastního člena skupiny. Nejvyšší soud (viz např. usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1411/2004) také vyložil, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívajícího ve spáchání tohoto činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, zákon nevyžaduje, aby se pachatel dopustil činu jako její člen, ale postačí i volnější forma spolupráce pachatele s takovou skupinou. Tím spíše je tento znak naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. Nejvyšší soud současně dodal, že pro naplnění znaku, že jde o spojení s organizovanou skupinou „působící ve více státech“ ve smyslu výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty, není nutné, aby taková skupina měla trvalejší charakter a vyvíjela svou činnost opakovaně či soustavně. Tento znak může být naplněn i jednorázovým působením organizované skupiny ve více státech.
V této souvislosti je také na místě připomenout, že se nevyžaduje, aby skupina působící ve více státech měla pevnější strukturu, resp. materiální zázemí na území (obou či více) států, na jejichž území k nedovolené činnosti při nakládání s omamnými a psychotropními látkami dochází. Smyslem a účelem trestního postihu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je efektivní postih nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami a ten je třeba beze zbytku vztáhnout i na postup skupiny, která operuje (jako organizovaná skupina) převážně na území jednoho státu, přičemž některé činnosti, jako je obstarání a dovoz drogy, uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele psychotropních a omamných látek působících na území jiného státu. Dochází-li k tomu, že droga je činností člena organizované skupiny získávána na území jiného státu, a to od osoby, se kterou je v kontaktu, poté není důvodu k tomu, aby obstarání drogy na území tohoto (cizího) státu bylo vyňato z obsahu pojmu, že je takto uvažovanou skupinou působeno i na území jiného státu (k tomu též srov. rozh. č. 48/2006 Sb. rozh. tr.).
Předpokladem pro naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu jako člen organizované skupiny je, aby šlo nejméně o tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu rozhodnutí č. 46/1986 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji.
Soud prvního stupně i odvolací soud správně zdůraznily, že se obviněný posuzovaného činu dopustil jako člen organizované skupiny, a to organizované skupiny navíc působící ve více státech. Vedle obviněného se jednalo o osoby či osobu, která musela kokain v N. opatřit, a nejméně o osobu, která jej musela do České republiky přivézt. Osobou, která v N. kokain opatřila a předala kurýrovi M. Č., kterého vyslal obviněný, byl člověk vystupují pod jménem I. Odvolací soud výstižně poznamenal, že se sice nepodařilo fyzicky tuto osobu ztotožnit, ale ze způsobu jejího jednání – telefonické komunikace, převzetí kurýra na území N. a předání drogy je zřejmé, že tato osoba byla členem organizované skupiny. Se zřetelem na povahu vzájemných vazeb mezi obviněným, M. Č. a osobou vystupující pod jménem I., jasné rozdělení úloh od projednání výjezdu kurýra s osobou působící v N., přes zajištění kurýra, jeho přípravu na cestu po zajištění vzájemné komunikace a předávání pokynů vystupují do popředí právě ty znaky, jež jsou pro organizovanou skupiny příznačné, tedy rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů jako předpoklad toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. Vzájemná provázanost členů organizované skupiny, povaha jejich úloh i vědomí sledovaného cíle nevzbuzují žádné pochybnosti ani o tom, že každý z nich věděl, že je členem organizované skupiny, která působí na území nejméně dvou států.
Sama skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, ještě nevylučuje posouzení této skupiny jako organizované skupiny. Pro takovou kvalifikaci postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími existovala vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazující takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a to zjištění soudů evidentně potvrzují.
Obstát nemůže ani námitka obviněného, že organizovaná skupina by musela existovat i bez něj, aby ve spojení s ní mohl trestnou činnost spáchat, pročež je třeba kromě osoby obviněného prokázat existenci dalších tří osob. Dovolací soud již upozornil, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívajícího ve spáchání tohoto činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, může dojít jednak tím, že pachatel není členem organizované skupiny, ale postačí jen volnější forma jeho spolupráce s takovou skupinou, jednak že tento zákonný znak může být naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. V posuzovaném případě se jednalo právě o tu alternativu, kdy pachatel byl současně členem organizované skupiny působící ve více státech. Za takových okolností musel být jeho čin vždy spáchán ve spojení s organizovanou skupinou a není třeba prokazovat existenci dalších tří osob, které by ji – vedle něj – tvořily.
Dovolací soud souhlasí rovněž s odůvodněním odvolacího soudu, kterým odmítl pochybnosti obviněného o naplnění zákonného znaku uvedeného v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. v části vyžadující působení organizované skupiny ve více státech s ohledem na členství obou států, v nichž měla organizovaná skupina působit, v Evropské unii, v důsledku čehož se jednalo o státy s bezcelním režimem a režimem volného pohybu osob. Přiléhavě zdůraznil, že Evropská unie není sjednoceným územím bez hranic mezi členskými státy, jak dokládá Smlouva o Evropské unii, z jejíhož obsahu se mimo jiné podává, že Unie respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti (Článek 4 odst. 2.). Proto závěr, že byl čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, nemůže relevantně ovlivnit zjištění, že se tak stalo ve státech, jež jsou členskými státy Evropské unie.
Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný obecně odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání, navíc s požadavkem, aby dovolací soud „posoudil případnou existenci dalších dovolacích důvodů mimo důvodu explicitně uvedeného“. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Obviněný navíc ani v doplnění dovolání neuvedl nic konkrétního ve vztahu k těm výhradám, jimiž by bylo možné argumentovat ve prospěch existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože zjištění soudů i podle přesvědčení dovolacího soudu naplňují znak skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ jak po stránce formální, tak i materiální, Nejvyšší soud dovolání obviněného (jako celek) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková