ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.980.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 980/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2008 o dovolání obviněného mladistvého A. Ď., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Tmo 274/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 14 Tm 28/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého A. Ď. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 9. 2007, sp. zn. 14 Tm 28/2004, byl obviněný mladistvý A. Ď. (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v období nejméně od měsíce ledna 2003 do měsíce května 2003 v O. na svých internetových stránkách, které prezentoval jako stránky pro rasisticky smýšlející, propagoval hnutí skinheads a jiných neonacistických a rasistických hnutí, která hlásají rasovou zášť vůči rómskému etniku a příslušníkům jiné rasy, stejně tak jako vůči osobám židovského vyznání, a to zveřejňováním článků, zčásti vlastních, zčásti jiných autorů, podněcoval k nenávisti vůči výše uvedeným příslušníkům, vybízel k tzv. svaté rasové válce „Rahowa“, informoval o termínech a místech konání srazů českých neonacistů, které se měly uskutečnit dne 19. 4. 2003 v O. za účelem společných oslav narozenin Adolfa Hitlera, a dne 6. 7. 2003 v B. za účelem srazu nacionálně smýšlejících lidí, dále na svých stránkách uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s obdobnou tématikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, součástí uvedených internetových stránek byl i odkaz s názvem Kniha návštěv, jejímž prostřednictvím byla umožněna diskuse, kde mj. prezentovaly své rasisticky a neonacisticky zaměřené názory osoby vystupující pod různými pseudonymy.“
Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle §260 odst. 2 tr. zák., §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), mu uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců.
Mladistvý podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Tmo 274/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným, že:
„v období nejméně od 24. února 2003 do 22. května 2003 v O. na své internetové stránce, kterou prezentoval jako stránku pro rasisticky smýšlející lidi, informoval o srazu, který měl proběhnout dne 19. 4. 2003 v O. v souvislosti s oslavami narozenin Adolfa Hitlera a o srazu nacionalistů dne 6. 7. 2003 v B., dále na své stránce uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s nacistickou, neonacistickou a rasistickou tématikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, jejichž součástí byl i odkaz na Knihu návštěv, jejímž prostřednictvím byla návštěvníkům, vystupujícím pod různými pseudonymy, umožněna diskuse, v rámci které mj. prezentovaly své rasistické, nacistické a neonacistické názory“.
Odvolací soud takto popsané jednání mladistvého právně posoudil jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák. a uložil mu podle §261a tr. zák. za použití §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Mladistvý nesouhlasil ani s rozhodnutím odvolacího soudu a prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. J. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítl, že soud druhého stupně nesprávně aplikoval stanovisko Nejvyššího soudu Tpjn 302/2005, protože zveřejnění informace, že má proběhnout shromáždění, není aktivní účastí na takové akci. V opačném případě by podle jeho názoru páchali trestný čin proti lidskosti i novináři informující o tom, že na určitém místě má proběhnout shromáždění u příležitosti narozenin Adolfa Hitlera. Navíc prý v odůvodnění rozhodnutí není vysvětleno, proč bylo do skutkové věty zahrnuto, že „uváděl odkazy na jiné internetové stránky, vyzýval čtenáře, aby se podíleli na tvorbě stránek i umožnění diskuse“. Dále uvedl, že informace o existenci stránek s rasistickou a obdobnou tématikou není schvalováním genocidia. Stejně tak nemůže být trestným činem vyzývání čtenářů k tvorbě stránek nebo umožnění diskuse.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení dovolatel považoval to, že soud vycházel z nepoužitelných důkazů, za které považoval materiály z internetu na č. l. 134 – 1663. Ve spise se totiž nenachází žádný protokol, který by zachycoval úkon, jímž byly obstarány.
Mladistvý dále upozornil na údajně vadný procesní postup odvolacího soudu, který poté, co zrušil rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), b) tr. ř. pro nejasnost a nesrozumitelnost skutkových zjištění, sám ve věci rozhodl na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně.
V závěru svého podání mladistvý navrhl, aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně s tím, že „hmotně právně usiluje o zproštění obžaloby“.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že argumentace mladistvého je prakticky stejná jako jeho dosavadní obhajoba, přičemž na výhrady uplatněné v jeho odvolání náležitě reagoval již soud druhého stupně.
Státní zástupce vyslovil souhlas s názorem dovolatele, že zveřejnění informace o nějakém plánovaném shromáždění není totéž jako aktivní účast na této akci. Zároveň však uvedl, že takový úkon mladistvého nelze hodnotit pouze v akademizované formě, nýbrž je třeba přihlédnout i k souvislostem, za nichž byl realizován (jakou formou a v jakém prostředí byl uveřejněn, jaká byla povaha avizované akce apod.); v rámci tohoto případu jednání dovolatele jednoznačně směřuje k propagaci myšlenek směřujících k potlačení práv a svobod člověka a k setkání členů a příznivců hnutí, která se přidržují nenávistných rasistických asociálních teorií. Totéž hodnocení pak přísluší i dalším projevům mladistvého, pokud na svých webových stránkách (tj. způsobem, který fakticky znamená celosvětově dostupné zveřejnění) uváděl odkazy na jiné internetové stránky zaměřené k podpoře a propagaci nacismu, fašismu a podobných hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, vyzýval čtenáře, aby se sami aktivně dopouštěli protiprávního jednání tím, že by se podíleli na tvorbě jeho stránek, a poskytl jim na nich prostor pro rozvíjení úvah a názorů v tom smyslu, v jakém byly jeho internetové stránky zaměřeny.
Státní zástupce v zásadě souhlasil s dovolatelovou námitkou procesní povahy týkající se absence protokolu o pořízení tisků internetových stránek v tom smyslu, že o tomto úkonu měl zřejmě být pořízen protokol se zachycením údajů analogicky odpovídajících obsahu ustanovení §88 odst. 4 věta první tr. ř. Ovšem – jak již k obdobné otázce judikoval Nejvyšší soud – citované ustanovení trestního řádu je již zastaralé a v něm obsažená právní úprava neodpovídá svou povahou současné technice pořizování záznamů telekomunikačního provozu (který se děje automaticky bez přímého zásahu fyzické osoby). Ještě vzdálenější duchu tohoto ustanovení je technologie počítačových sítí a sdělovacích a informačních možností, jež v sobě nesou. Na toto informační médium trestní řád v této souvislosti vůbec nepamatuje a ohledně záznamů internetových stránek by nejspíše mohlo být postupováno analogicky podle ustanovení §88 odst. 4 věta druhá tr. ř., jež řeší problematiku „ostatních záznamů“. Požadavkům zde vysloveným by zřejmě forma tisku obsahu internetových stránek online vyhovovala. Z praktického hlediska je třeba poznamenat, že při této metodě tisku se automaticky zaznamenává datum a čas získání obsahu vytištěné internetové stránky. Vedle toho státní zástupce připomenul, že mladistvý nikdy nenamítl, že by vytištěné internetové stránky obsahově neodpovídaly tomu, co sám vyprodukoval a zpřístupnil na internetu. Jak sám dovolatel uznává, vzhledem k rychlé variabilitě obsahu internetových stránek bude zřejmě zachycení jejich konkrétního aktuálního znění v každém případě neodkladným úkonem. Státní zástupce také upozornil, že pokud dovolatel napadl konkrétní formulaci vyňatou z odůvodnění soudního rozhodnutí, je v tomto ohledu jeho dovolání nepřípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, podané dovolání mladistvého odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné, a aby takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného mladistvého je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud, soud pro mládež, dále posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež se v prvé řadě zabýval podstatou dovolacích námitek. Shledal, že mladistvý v podaném dovolání uplatnil některé námitky, které jsou vysloveně procesního charakteru, např. že soud vycházel s nepoužitelných důkazů, a to z listin – internetových stránek, které nebyly pořízené v souladu s trestním řádem. K těmto výhradám dovolací soud nepřihlížel, protože se nejedná o výhrady směřující proti nesprávnému právnímu posouzení skutku ani jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a proto nejsou pod uplatněný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřaditelné; jedná se naopak o námitky, které by případně bylo možné namítat v rámci jiných mimořádných opravných prostředků.
Za relevantní však dovolací soud považoval tu část argumentů mladistvého, která směřovala proti správnosti právní kvalifikace jeho jednání požité soudem druhého stupně; současně však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
Mladistvý v dovolání především soudům vytýkal, že informace o existenci nějakých internetových stránek není totéž, co jejich tvorba, že vyzývání čtenářů k pomoci při tvorbě stránek a zasílání textů či informací o událostech nemůže být z podstaty schvalováním čehokoliv. Tomuto tvrzení by dovolací soud mohl za jistých okolností přisvědčit, jednalo-li by se o jiný kontext a posuzovala-li by se tato fakta odděleně od ostatních. Soudy nižších stupňů při svém rozhodování však musely vzít v úvahu celou řadu skutečností, především to, že mladistvý založil webové stránky, že v úvodní prezentaci těchto stránek konstatoval, že stránka je určena pro rasisticky smýšlející, že uživatele těchto stránek zdravil nacistickým pozdravem „heil“, nebo že v souvislosti s ukončením těchto webových stránek je označil za „nazi“. To, zda se jedná o stránky s rasovými projevy výlučnosti, nesnášenlivosti a zášti, zda se na těchto stránkách vyskytují symboly používané v historii nacistickým Německem, apod., bylo předmětem znaleckého zkoumání znalce z oboru politologie, historie, sociologie PhDr. Z. Z. Z pohledu znalce se na stránkách nalézaly nejrůznější texty, vyobrazení, symboly, záznamy různých diskusí a rozhovorů, které se tématicky neustále vracely k nacismu, neonacismu, bílému rasismu, antisemitismu, k radikální kritice současné politiky, atp. Znalec dále konstatoval, že se průběžně ve všech materiálech objevovala symbolika nacistického Německa a symboly používané hnutím Skinheads (dále srov. rozsudek soudu prvého stupně na str. 7 až 9). Po posouzení všech těchto skutečností ve vzájemných souvislostech soudy obou stupňů důvodně dovodily, že se v případě mladistvého nejednalo pouze o to, že by na svých stránkách v rámci nějakých obecných novinek toliko informoval o oslavách narozenin Adolfa Hitlera; mladistvý totiž prostřednictvím uvedených webových stránek umožňoval jejich čtenářům diskusi a prezentaci rasistických, nacistických a neonacistických názorů, umožňoval jim zasílání článků a fotografií s touto tématikou, vyzýval je, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek a odkazoval na další stránky s obdobnou tématikou.
Soud druhého stupně při hodnocení jednání mladistvého bral v úvahu připadající skutkové podstaty provinění podle §198, 198a, 260, 261 a 261a tr. zák. jakožto provinění, jejichž objektem je ochrana základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, etnické skupiny, národnost, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociální příslušnosti nebo původu. Pokud svým rozsudkem k odvolání mladistvého překvalifikoval jeho jednání z provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák., musel se zabývat všemi teoretickými východisky a rozhodnými hledisky; to také učinil a v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě rozebral nejen všechny formální zákonné znaky uvedené skutkové podstaty, ale i znak materiální. Vycházel přitom rovněž ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. Tpjn 302/2005, uveřejněného pod č. 11/2007 Sb. rozh. trest., a zkoumal všechna kritéria, na která je v něm poukazováno. Takovému jeho postupu rozhodně nelze ničeho vytknout.
Trestného činu (v případě mladistvého provinění) podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák. se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti.
Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních lidských a občanských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu. Především jsou to základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod. Po subjektivní stránce se u něho vyžaduje úmysl.
Aby byl pachatel trestně odpovědný skutkovou podstatou tohoto trestného činu (provinění), musí jeho projevy sympatií směřovat k zaniklému hnutí, přičemž jsou postihovány pouze ty nejzávažnější projevy zásahů do sféry lidských práv (genocidium, zločiny proti lidskosti).
Jestliže odvolací soud v právní větě shledal, že mladistvý „veřejně schvaloval nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů proti lidskosti“, vycházel ze zjištění uvedených shora a také z toho, jak mladistvý sám sebe na webových stránkách prezentoval (pseudonym S.88, přičemž číselné označení 88 v prostředí Skinheads znamená označení pořadí písmen v abecedě, v překladu „heil Hitler“; v.88, atd.). Na webové stránky umístil odkazy na domácí i zahraniční webové stránky pravicových extremistů, hooliganské stránky, černý rasismus, na stránky s neonacistickou tématiku. Dovolatel se sám účastnil diskusí na diskusním fóru, kde bylo prezentováno množství rasisticky a xenofobně zaměřených názorů. Soud sice nedospěl k závěru, že by mladistvý jednoznačně podporoval stávající konkrétní pravicové extrémistické organizace; užíváním historických symbolů nacistického Německa, reprodukcí myšlenek rasové výlučnosti, nesnášenlivosti a zášti však jednoznačně vyjádřil sympatie k hnutím již zaniklým i k nejzávažnějším násilným projevům těchto hnutí. Odvolací soud tedy nepochybil, pokud jednání mladistvého kvalifikoval jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání mladistvého podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a