ECLI:CZ:NS:2019:8.TVO.10.2019.1
sp. zn. 8 Tvo 10/2019-1966
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2019 o stížnostech obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve vazbě ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, a zákonného zástupce, otce mladistvého, L. L., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 4 Tmo 1/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 1/2019, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněného mladistvého AAAAA a jeho zákonného zástupce L. L. zamítají .
Odůvodnění:
I. Přezkoumávané rozhodnutí
1. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež (dále jen „Vrchní soud v Olomouci“), usnesením ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 4 Tmo 1/2019, rozhodl o návrhu předsedy senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ve věci sp. zn. 2 Tm 1/2019, na prodloužení lhůty trvání vazby obviněného mladistvého AAAAA (dále „mladistvý“) tak, že se podle §47 odst. 1 z. s. m. vazba mladistvého prodlužuje o šest měsíců, tedy do 24. 8. 2019.
II. Z obsahu stížností
Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnost jednak mladistvý prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jarmily Pospíšilové a jednak za podmínek §72 odst. 2 a 72a odst. 1 z. s. m. ve prospěch mladistvého jeho zákonný zástupce, otec L. L.
3. Mladistvý ve stížnosti namítal, že vazební důvody byly soudem odůvodněny pouze formálně, bez přihlédnutí ke konkrétním podmínkám daného případu, zejména k osobě mladistvého, který je osobou handicapovanou, trpící mentální retardací a nedoslýchavostí, jež ho limituje v komunikaci s okolím. V důsledku těchto okolností je mladistvý nesamostatný, závislý na zázemí, které mu poskytovala rodina, a tudíž u něj nelze předpokládat, že by se z vlastní iniciativy vyhýbal trestnímu stíhání, skrýval a sám si zajišťoval životní potřeby. Z dosud provedeného trestního řízení nevyplynula konkrétní skutečnost o tom, že by se mladistvý vyhýbal trestnímu stíhání za pomoci další osoby či osob, když sám toho není schopen. Má za to, že důvod pro prodloužení vazby podle §67 písm. a) tr. ř. u něj proto není dán. Důvodem podle §67 písm. c) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci předjímá jeho vinu a pomíjí, že ke zranění poškozeného J. S. došlo v reakci na pocit ohrožení, když se mladistvý obával znásilnění ze strany poškozeného. Tato obava byla umocněna trestní minulostí poškozeného. Obdobně je třeba nahlížet i na jednání, kterého se mladistvý dopustil vůči druhému poškozenému P. H., k němuž buď zatím nevypovídal, anebo uvedl, že jej mrtvého již našel a oznámil to svědkům. Na rostoucí agresivitu mladistvého nelze usuzovat ani z konfliktů se spoluvězni, neboť jde spíše o projev frustrace z izolace od domova a snížené schopnosti komunikace s okolím. Mladistvý naopak zdůraznil, že nic nenasvědčuje důvodnosti obavy z opakování trestné činnosti, neboť už v době, kdy se stal podezřelým, se dobrovolně podrobil všem úkonům proti němu činěným v rámci trestního řízení, zdržoval se v místě bydliště a nebyly u něj zjištěny ani žádné známky závadového chování.
4. Z těchto důvodů je podle mladistvého i nadále při rozhodování o vazbě nutné pečlivě zkoumat, zda jsou dány její důvody a zda jejího účelu nelze dosáhnout jinak, tím spíše, že trpí mentální retardací, léčí se u psychiatra a je téměř neslyšící. Ve vazbě mu navíc není zajištěna dostatečná lékařská péče. Na podporu své argumentace mladistvý poukázal na usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 0 Ntm 1351/2018, v jiné, časově předcházející trestní věci, v níž tento soud rozhodl o propuštění mladistvého ze zadržení na svobodu za současného stanovení dohledu probačního úředníka v rozsahu podle §73 odst. 3 tr. ř. s tím, že je povinen se dostavovat za probačním úředníkem jedenkrát týdně ke konzultacím náhradou za vazbu podle §67 písm. c) tr. ř. Toto opatření mladistvý považuje za zcela dostačující i v nyní posuzované věci, v níž vazba trvá již šest měsíců a její prodloužení by muselo být odůvodněno konkrétním vazební důvodem podle §67 tr. ř., výjimečností, která je významná pro prodloužení vazby a obavou zmaření či ztížení trestního stíhání propuštěním na svobodu, což však v této trestní věci splněno nebylo.
5. Ze všech těchto důvodů mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a mladistvého propustil na svobodu.
6. Otec L. L. v jím podané stížnosti ve prospěch mladistvého nejprve stručně shrnul průběh shromaždování a obsah dosud opatřených důkazů, přičemž zdůraznil, že návrh na vzetí mladistvého do vazby a návrh na povolení odposlechů cely, v níž byl mladistvý umístěn, byly dne 24. 8. 2018. Tato skutečnost svědčí o tom, že policejní orgán i státní zastupitelství vzaly mladistvého do vazby jenom proto, aby proti němu mohly získat důkazy. Zneužily snadné ovlivnitelnosti mladistvého i jeho handicapu. Otec mladistvého brojil i proti dosud učiněným zjištěním o průběhu činu a věrohodnosti výpovědi poškozeného J. S. v návaznosti na závěry plynoucí ze znaleckého posudku a příčiny úmrtí poškozeného P. H., znaleckého posudku z oboru meteorologie a klimatologie, z nichž dovodil, že obvinění mladistvého je založené na vykonstruovaných důkazech, opatřených nezákonnou manipulací a donucováním, a na straně druhé orgány činné v trestním řízení nezajistily důkaz kamerovými záznamy z místa, kde se podle vlastního tvrzení měl mladistvý v inkriminované době nacházet. Zpochybnil rovněž znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a poukázal na jejich vztah k věci, a měl výhrady i proti jimi učiněným závěrům, s nimiž se neztotožnil.
7. Za vadu označil, že se nemohl účastnit vazebního zasedání a tím neměl možnost navrhovat svědky a klást jim otázky, což přičítá tomu, že soudkyně po domluvě s vyšetřovatelem potřebovali dostat mladistvého do vazby, kde by na něj mohli nasadit agenta. Policejní orgán přitom zajistil soudkyni rozhodující o vazbě mladistvého u Okresního soudu v Prostějově důvod pro vzetí mladistvého do vazby tím, že těsně před rozhodnutím o ní změnil právní kvalifikaci tak, aby byl mladistvý ohrožen trestní sazbou až deset let odnětí svobody, a to přesto, že pro závěr o vraždě poškozeného P. H. mladistvým nebyl opatřen dostatek důkazů. Zdůraznil, že mladistvý byl v době spáchání činu na návštěvě u S. H., což dosvědčil i její přítel M. R. Vyjádřil obavu o vývoj zdravotního stavu svého syna, o negativní dopad vazby na jeho psychiku a uvedl, že by měl být umístěn spíše do psychiatrické léčebny než do vazební cely. Celou věc skutkově shrnul tak, že mladistvý byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě, kde nalezl mrtvého muže a v domnění, že pouze spí, mu chtěl pomoci. Má rozum pětiletého dítěte a nikomu by neublížil. Důkazy uváděné vrchním soudem nemají oporu ve spisu. Naopak vše nasvědčuje tomu, že na místě činu mladistvý v době usmrcení poškozeného být nemohl, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a propustil mladistvého na svobodu.
III. Přípustnost stížností
8. Nejvyšší soud jako soud pro mládež druhého stupně (dále jen „Nejvyšší soud“) poté, co zjistil, že obě stížnosti jsou přípustné, byly podány včas a oprávněnými osobami, podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.
IV. Obecně k prodloužení vazby
9. Zákonné podmínky pro prodloužení vazby jsou vymezeny v ustanovení §47 odst. 1 z. s. m. tak, že vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 z. s. m. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
V. Z obsahu spisu
10. Při přezkoumávání zachování těchto zákonných podmínek Nejvyšší soud vycházel z obsahu napadeného usnesení a spisového materiálu ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 2 Tm 1/2019, z nichž shledal, že mladistvý byl do vazby vzat již v přípravném řízení, kde byl stíhán pro provinění vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, usnesením soudkyně Okresního soudu v Prostějově, soudu pro mládež, ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 0 Ntm 1352/2018, z důvodů podle §67 písm. a), b), c) tr. ř., počínaje okamžikem jeho zadržení dne 24. 8. 2018 v 08.20 hodin (č. l. 763 až 765, 839 až 841), což potvrdil svým rozhodnutím i Krajský soud v Brně (č. l. 842 až 843). Usnesením téhož soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 0 Ntm 1152/2018 (č. l. 845 až 847) byla podle §71a tr. ř. a §48 z. s. m. zamítnuta žádost otce mladistvého o propuštění mladistvého na svobodu. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 23. 10. 2018, p. zn. 1 KZV 57/2018 (č. l. 850 až 853) bylo rozhodnuto, že důvod vazby podle §67 písm. b) tr. ř. pominul, avšak důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají. V rámci dalšího postupu při přezkoumávání vazby v přípravném řízení soudy rovněž opakovaně setrvaly na názoru, že tyto důvody vazby trvají i nadále (viz č. l. 1813 až 1814, 1829 až 1830).
11. Obžaloba byla v této trestní věci na mladistvého podána Krajskému soudu v Brně dne 4. 2. 2019 (č. l. 1787 až 1797) pro dvě provinění vraždy, jednak podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak podle §140 odst. 1, 3 písm. h) tr. zákoníku. Mladistvý se měl pokusu vraždy dopustit dne 19. 6. 2018 v zásadě tím, že v nočních hodinách v úmyslu usmrtit napadl poškozeného J. S., nar. XY, na kterého zaútočil nožem nejméně čtyřmi razantními útoky do horní poloviny těla, jehož zranil bez závažnějších následků, avšak po 10 minutách, když se poškozený snažil přivolat pomoc a vydal se na policii, jej mladistvý před domem opětovně fyzicky napadl zezadu úderem pěstí do hlavy a dále dlažební kostkou hozenou po poškozeném, přičemž jen náhodou jej nezasáhl. Ke smrti poškozeného nedošlo jen na vůli mladistvého nezávislým sledem událostí. Ve druhém případě mladistvý dne 30. 6. 2018 v úmyslu usmrtit fyzicky v několika fázích a s časovým rozestupem napadl poškozeného P. H., nar. XY, jehož bil extrémně razantními a surovými údery kamenem a betonovými dlaždicemi do hlavy, a to nejméně 18 ranami, čímž mu způsobil závažná poranění hlavy a horní poloviny těla s velkou fyzickou bolestí, jež vedla k duševním útrapám trvajícím až do poruchy vědomí a následné smrti, k níž došlo po 15 hodinách v důsledku zhmoždění a otoku mozku při mnohočetných tupých poraněních hlavy se zlomeninami klenby a spodiny lební.
12. Hlavní líčení v této věci bylo nařízeno na 27. 2. 2019, v této době bylo konáno a proběhlo s tím, že bylo odročeno na 27. 3. 2019 (viz č. l. 1882 až 1910).
13. Vzhledem k tomu, že vazba mladistvého započatá dne 24. 8. 2018 mohla ve smyslu §47 odst. 1 z. s. m. trvat šest měsíců, tedy do 24. 2. 2019, byl předsedou senátu soudu prvního stupně dne 8. 2. 2019 podán k Vrchnímu soudu v Olomouci návrh na její prodloužení. O návrhu bylo rozhodnuto nyní přezkoumávaným usnesením soudce Vrchního soudu v Olomouci dne 11. 2. 2019, sp. zn. 4 Tmo 1/2019 (č. l. 1829 až 1830) s tím, že byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. do 24. 8. 2019.
14. Důvody, pro které tak Vrchní soud v Olomouci učinil, jsou uvedeny v odůvodnění tohoto nyní přezkoumávaného usnesení. Stručně je lze shrnout tak, že soud shledal, že v průběhu trestního stíhání proti mladistvému nebyla porušena zákonem předpokládaná práva mladistvého, a to ani z hlediska vazebního řízení. Důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. s ohledem na okolnosti a argumentaci, kterou soudy v dříve vydaných rozhodnutích o vazbě shledaly, považoval i nyní za naplněné. Vycházel z povahových a charakterových vlastností mladistvého, zdůraznil jeho disharmonický osobnostní vývoj, snadný nezdrženlivý přechod do agresivity, neschopnost korigovat své emoční popudy, volbu agresivních strategií k dosažení svého cíle, užívání alkoholu a psychotropních látek. Z obsahu spisu přitom poukázal na obsah zpráv OSPODu a škol, jež mladistvý navštěvoval, z nichž plynou zřejmé výchovné problémy. Za důležité považoval opakované útěky ze škol, neomluvené absence, sklony k násilnému jednání ve škole i ve výkonu vazby. S ohledem na tyto skutečnosti a též vzhledem k povaze trestné činnosti, pro niž je stíhán, kdy je mladistvý ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let podle §31 odst. 3 z. s. m. a §140 odst. 3 tr. zákoníku, jsou stále naplněny důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř., neboť mladistvý se velmi závažného násilného jednání dopustil dvakrát v krátkém časovém rozpětí, kdy měl napadnout poškozeného J. S., který jen náhodnou jeho agresivní útok přežil, a posléze agresivnější jednání mělo za následek fatální následek u P. H. Při splnění všech zákonných kritérií vrchní soud rozhodl o nutnosti dalšího setrvání mladistvého ve vazbě, a proto ji prodloužil o maximální možnou délku, tj. 6 měsíců, do 24. 8. 2019.
VI. Závěry Nejvyššího soudu
15. Nejvyšší soud na základě uvedených skutečností shledal, že Vrchní soud v Olomouci zvážil pro své závěry všechny rozhodné okolnosti, jak jsou obsaženy ve spisovém materiálu, jež posuzoval s maximální objektivností a uvážením všech rozhodných zjištění.
16. Nebylo možné přisvědčit mladistvému ani jeho otci, jenž zejména brojil proti důkazní situaci a poukazoval na nedostatky v dosud vedeném dokazování. K tomu Nejvyšší soud jen připomíná, že dosavadní míra podezření, že se činy udály v obžalobě popsaným způsobem, je zajištěnými důkazy podporována a v tomto směru i důvodnost vedeného trestního řízení nebyla významnou měrou zpochybněna, o čemž svědčí i prozatímní výsledky plynoucí z nedokončeného řízení před soudem prvního stupně (věc byla odročena na 27. 3. 2019).
17. Vrchní soud se všem rozhodným okolnostem věnoval a s požadovanou pečlivostí zvažoval důležitá hlediska, která jsou pro závěr o trvání důvodu vazby rozhodná a hodná zřetele, byť lze připustit, že své úvahy mohl v napadeném usnesení podrobněji rozvést a závěry precizněji písemně odůvodnit. Zejména je třeba poukázat na to, že zkoumal, aktuálně k době, kdy toto rozhodnutí činil, zda stále hrozí, že se mladistvý bude skrývat nebo uprchne ve smyslu §67 písm. a) tr. ř. Neomezil se proto jen na hrozbu uložení vysokého trestu či pouhé odkázání na příslušnou trestní sazbu, nýbrž vyložil důvody opodstatňující omezení osobní svobody. Především s poukazem na opakované útěky mladistvého ze školy, neomluvené absence, během nichž pobýval mimo školu i sféru dosahu a vlivu rodičů, dovozoval případnou hrozbu, tímto důvodem vazby zajištěnou. Dostál i požadavku na maximální šetrnost k právům mladistvého, neboť sice stručně, avšak logicky vysvětlil, ze kterých skutečností vyplývá obava, že se mladistvý bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a), jakož i písm. c) tr. ř., za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení, když i výslovně uvedl, proč byla v daném případě vazba mladistvého nezbytným opatřením pro dosažení účelu trestního řízení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517)].
18. Při zvážení všech uvedených skutečností a zjištění, která plynou nejenom z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale navazují i na průběh tomuto rozhodnutí předcházejícího vazebního řízení, může Nejvyšší soud s odkazem na věcně správné usnesení vrchního soudu připomenout, že k prodloužení vazby mladistvého podle §47 odst. 1 z. s. m. přistoupily vedle obecných důvodů vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. i další podmínky, jež jsou spatřovány v tom, že nebylo možno pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, jakož hrozí i důvodná obava, že bude pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán. Přitom soudy měly na paměti, že nedostatek uvedených podmínek u §67 písm. a) tr. ř. nelze nahradit úvahami o závažnosti provinění, pro které je mladistvý stíhán [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 1997, sp. zn. 1 Tvno 233/97 (uveřejněné pod č. 26/1998 Sb. rozh. tr.)]. Zákonnou lhůtu, vymezující dobu trvání vazby, je nutno považovat za lhůtu nezbytného omezení osobní svobody mladistvého, u kterého platí zásada presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), určenou orgánům činným podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže pro ukončení tohoto řízení. Z uvedeného plyne, že v této věci kromě existence zákonného vazebního důvodu, soudy shledaly vážné důvody, v důsledku nichž v uplynulé vazební lhůtě nebylo možno řízení ukončit [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57), uveřejněný pod č. 214/1994 Sb.].
19. Vrchní soud se svým povinnostem nezpronevěřil a v přezkoumávané věci respektoval jak povahu činu, osobní poměry mladistvého, jeho handicap, tak i závažnost činnosti, pro niž se řízení vede a z níž je mladistvý stále důvodně podezřelým. Při komplexním posuzování všech rozhodných a významných zjištění v odůvodnění napadeného rozhodnutí alespoň stručně rozvedl, v čem spočívá závažnost důvodů pro nezbytnost setrvání mladistvého ve vazbě, jakož i pro to, že nebylo možné řízení dříve ukončit.
20. Pokud jde o argumentaci vrchního soudu k existenci obavy podle důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. ř., ani v tomto směru nebyly zjištěny vady, které by odporovaly výše zmíněným požadavkům, protože jím do úvahy brané okolnosti v dané době ve všech souvislostech existují i nadále. Vrchní soud pouze neopakoval důvody uváděné v počáteční fázi vazby, ale vysvětlil, proč je trvání vazby i nadále nezbytné, zejména když poukázal na poznatky o chování obviněného z vazební věznice (z rozsudku ESLP ze dne 4. 11. 2008 ve věci Janulis proti Polsku, stížnost č. 20251/04). Rovněž je třeba k argumentaci zejména otce mladistvého L. L. zdůraznit, že byla plně respektována presumpce neviny mladistvého, neboť soud své závěry nevyvozoval z morálky či charakteru mladistvého nebo ze samotné skutečnosti, že je trestně stíhán, a ani v rozporu s ústavním principem presumpce neviny nepředjímal závěr o vině mladistvého [přiměřeně srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517), a ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2665/2013 (N 217/71 SbNU 545)].
21. Pro úplnost je třeba uvést, že vrchní soud postupoval uvedeným způsobem na základě souboru skutečností, pro které je obava, že mladistvý uprchne, stále aktuální a naléhavá, protože v době, kdy bylo o prodloužení vazby rozhodováno (dne 11. 2. 2019), byl mladistvý na podkladě krátce před tím podané obžaloby (dne 4. 2. 2019) zpraven o povaze činu, pro který byla podána, a byl v ní informován o tom, co mu je kladeno za vinu. Za této situace, kdy lhůta trvání vazby končila dne 24. 2. 2019, zcela konkrétně hrozilo vyhýbání se trestnímu stíhání mladistvým, který se v určitých kritických situacích uchyluje k útěkům z míst, kde je svazován určitými pravidly (např. škola), přičemž je rovněž zřejmé, že ani rodině se přes veškerou snahu nedaří jeho emočně nestabilní reakce kulminující do agresivních výlevů zcela korigovat. Mladistvý neplnil spolehlivě školní docházku, byly u něho podle znaleckého posudku zjištěny vlastnosti, které nedávaly záruku jeho spolehlivosti z hlediska důvodů §67 písm. a) ani c) tr. ř., zejména je nepřehlédnutelný jeho sklon k agresivnímu chování podpořený narcistickými rysy jeho osobnosti, jež v kombinaci s nízkým intelektem a fyzickým i psychickým handicapem představují nepochybně riziko nepředvídatelných a nekorigovatelných reakcí na zátěžové situace.
22. Uvedený závěr lze považovat též za ústavně konformní s ohledem na postulát právní jistoty a předvídatelnosti práva, k němuž Ústavní soud uvedl, že „"hrozbou vysokým trestem" lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let“ [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517)]. Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud s rozhodnutím vrchního soudu, pokud jde o nutnost prodloužit trvání vazby, ztotožnil, jelikož v době, kdy tento soud rozhodoval, důvody a podmínky pro takový postup byly jednoznačně splněny. Mladistvý byl a stále je reálně ohrožen trestní sazbou od pěti do deseti let odnětí svobody (§31 odst. 3 z. s. m. a §140 odst. 3 tr. zákoníku), přičemž vzhledem k tomu, že mladistvý se měl dopustit dvou zvlášť závažných provinění lze očekávat uložení vyšší trestní sankce.
23. K důvodu vazby podle §67 psím. c) tr. ř. lze jen doplnit, že mladistvý je problematickou osobností se zřejmými sklony k agresi a neschopností vypořádat se se stresovými a zátěžovými situacemi, resp. s jakýmikoli životními situacemi vyžadujícími aktivní, samostatný a především zodpovědný přístup. V takovém případě inklinuje spíše k řešení vyhnout se odpovědnosti a třeba i za použití násilí dosáhnout pro sebe nejvýhodnějšího výsledku (viz č. l. 687 až 692). Nelze přitom pominout, že nejde o jediný exces z jinak bezproblémového chování mladistvého, protože je obžalován ze spáchání hned dvou zvlášť závažných provinění spáchaných v době necelých dvou týdnů za použití obdobného modu operandi, přičemž jedno z nich dospělo k fatálnímu následku.
24. Na základě těchto zjištění a rozvedených skutečností Nejvyšší soud neshledal důvody pro nahrazení vazby jiným opatřením ve smyslu §49 z. s. m., tj. dohledem, slibem ani umístěním v péči důvěryhodné osoby, ani peněžitou zárukou, protože žádné z těchto náhradních opatření by nebylo schopno v ustanoveních §67 tr. ř. vymezené skutečnosti důsledně nahradit, a to s ohledem na osobní poměry mladistvého i závažnost jím spáchaných činů.
25. Nejvyšší soud shledal rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bez nedostatků vytýkaných ve stížnostech, neboť nezjistil pochybení či porušení zásad a kritérií, která jsou pro rozhodnutí o prodloužení trvání vazby podle §47 odst. 1 z. s. m. podstatná či rozhodná. Naopak má za to, že tento soud dostatečně uvážlivě posuzoval poměry mladistvého i čin a souvislosti, za nichž byl spáchán.
26. Stížnosti mladistvého i jeho zákonného zástupce byly ze všech shora rozvedených důvodů jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. 3. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu