ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.6.2011.1
sp. zn. 8 Tz 6/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Z. , proti pravomocnému trestnímu příkazu samosoudce Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 1 T 113/2008, a rozhodl takto:
I.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 1 T 113/2008, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném v době jeho vydání) v neprospěch obviněného R. Z.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody, jeho podmíněném odkladu a současně vysloveném dohledu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. se rozhoduje tak, že obviněnému R. Z. se u k l á d á za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený trestní příkaz nedotčen, podle §187a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců , jehož výkon se podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou let za současného vyslovení dohledu.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově podal dne 25. 4. 2008 pod sp. zn. 1 ZT 92/2008 u Okresního soudu v Prostějově obžalobu na obviněného R. Z. (dále jen „obviněný“) pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jehož se měl dopustit tím, že „od v blíže neurčené doby na jaře 2007 do 9. října 2007 v místě trvalého bydliště v obci Š., okres P., kdy bez příslušného povolení, za účelem výroby drogy tzv. marihuany, pěstoval rostliny cannabis sativa, které následně zpracovával do podoby využitelné k toxikomanii, tedy do sušené hmoty, která obsahovala psychotropní látku tetrahydrokanabinol, jež je zařazena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989), s vědomím, že se o takovou látku jedná“.
Samosoudce Okresního soudu v Prostějově trestním příkazem ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 1 T 113/2008, uznal obviněného vinným, že „od blíže neurčené doby na jaře 2007 do 9. října 2007 v místě svého trvalého bydliště v obci Š., okres P., bez příslušného povolení, za účelem opatření drogy tzv. marihuany pro svoji potřebu pěstoval rostliny cannabis sativa, které následně zpracovával do podoby využitelné k toxikomanii, tedy do 643 g sušené hmoty, která obsahovala psychotropní látku tetrahydrokonabinol, jež je zařazena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně, některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), s vědomím, že se o takovou látku jedná“ . Takto poněkud upřesněný skutek právně kvalifikoval (na rozdíl od obžaloby) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a obviněnému podle téhož ustanovení s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let za současného vyslovení dohledu, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věcí (blíže specifikovaných ve výrokové části rozhodnutí), které podle §55 odst. 5 tr. zák. připadají státu.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 8. 2008, takže konec zkušební doby byl obviněnému vyznačen dnem 23. 8. 2010. Nedlouho před jejím uplynutím samosoudce okresního soudu zjistil, že trest odnětí svobody, který mu trestním příkazem uložil, přesahuje nejvyšší přípustnou výměru stanovenou v §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a proto inicioval podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
Ministr spravedlnosti tento podnět akceptoval a dne 21. 1. 2011 podal u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §266 odst. 1 tr. ř. proti citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
V odůvodnění této stížnosti ministr spravedlnosti (mimo jiné) uvedl, že podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (účinného v době rozhodování) lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Toto ustanovení však Okresní soud v Prostějově v době vydání trestního příkazu porušil, když obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Zjištěné porušení zákona je proto třeba napravit, přestože uložený trest je v rámci trestní sazby trestu odnětí svobody podle §187a odst. 1 tr. zák. účinného v době rozhodování. Pokud soud považoval právě trest tohoto druhu a stanovené výměry za zákonu odpovídající a přiměřený, neměl rozhodovat formou trestního příkazu, ale trest měl uložit v hlavním líčení.
Z tohoto důvodu ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud:
1. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 1 T 113/2008, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř.,
2. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, včetně dalších rozhodnutí na něho obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu;
3. a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odst. 2 tohoto ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak podle názoru Nejvyššího soudu právě překročení horní hranice zákonné trestní sazby stanovené pro trestní příkaz (jakož i pro trest stejného druhu), je třeba považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném v době, kdy jej obviněný spáchal) bylo možné potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Uložil-li proto samosoudce okresního soudu obviněnému shora citovaným trestním příkazem trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let za současného vyslovení dohledu, je zřejmé, že tak učinil v rámci zákonné trestní sazby [pro úplnost lze poznamenat, že trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo možno obviněnému uložit vzhledem k ustanovení §28 odst. 1 tr. zák.].
Rozhodl-li se ovšem samosoudce okresního soudu vydat v dané věci trestní příkaz, byl při takovém rozhodování limitován dalším zákonným ustanovením.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném v době vydání trestního příkazu) sice platilo, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení, avšak podle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení (rovněž ve znění účinném v době vydání trestního příkazu) bylo možno trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu [zase jen pro úplnost lze poznamenat, že podle jeho tehdejšího písm. e) bylo možno uložit rovněž trest propadnutí věci].
Už z toho je zřejmé, že obviněnému uložený trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců (byť jeho výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let za současného vyslovení dohledu) je trestem vyměřeným v rozporu s ustanovením §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném v době vydání trestního příkazu).
Nejvyšší soud proto nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 1 T 113/2008, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném v době vydání trestního příkazu) v neprospěch obviněného. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody, jeho podmíněném odkladu a současně vysloveném dohledu. Zároveň zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pro úplnost lze poznamenat, že výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a výrok o uloženém trestu propadnutí věci zůstal rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčen. Bylo tomu tak jednak proto, že jde o oddělitelné výroky, jednak proto, že ponecháním těchto výroků v platnosti si Nejvyšší soud vytvořil předpoklady pro navazující rozhodnutí.
Nejvyšší soud totiž neakceptoval návrh ministra spravedlnosti na další postup podle §270 odst. 1 tr. ř. a Okresnímu soudu v Prostějově nepřikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Postupoval naopak podle §271 odst. 1 tr. ř., podle něhož může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Právě o takovou situaci se jednalo i v dané věci, v níž Nejvyšší soud zjistil pochybení soudu prvního stupně při vydání trestního příkazu pouze ve výroku o výměře uloženého trestu odnětí svobody. Trestní příkaz přitom nabyl právní moci dne 23. 8. 2008, takže dvouletá zkušební doba obviněnému uplynula již dne 23. 8. 2010. Za této situace a při vědomí toho, že zákon byl porušen pouze v neprospěch obviněného, takže v dalším řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.), Nejvyšší soud chybný a v důsledku toho zrušený výrok o výměře uloženého trestu odnětí svobody z trestního příkazu soudu prvního stupně nahradil výrokem vlastním. Při stanovení výše tohoto druhu trestu přihlédl k tomu, že samosoudce soudu prvního stupně zvolenou výměrou trestu odnětí svobody ve vydaném trestním příkazu nepochybně chtěl vyjádřit, že stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu je ve srovnání s jinými takovými činy vyšší, což je dáno jak činem samotným, tak osobou v minulosti již opakovaně trestaného obviněného. Proto zvolil trest ve výměře dvanácti měsíců, tedy v polovině zákonné trestní sazby, který mohl trestním příkazem uložit – pokud by respektoval ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. – i samosoudce soudu prvního stupně. Výkon tohoto trestu Nejvyšší soud (ve shodě s trestním příkazem) podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let za současného vyslovení dohledu nad obviněným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr.JanBláha