ECLI:CZ:NSS:2016:9.ADS.147.2015:24
sp. zn. 9 Ads 147/2015 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Mgr. Ž.
B., zast. JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 7, Jihlava, proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUOK 6343/2015, v řízení o kasační stížno sti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 5.
2015, č. j. 65 Ad 3/2015 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá pr á v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“) označenému v záhlaví,
jímž bylo dle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno jím vydané shora označené rozhodnutí a věc
vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
[2] Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí
Magistrátu města Olomouce ze dne 10. 11. 2014, č. j. SMOL/233455/20014/OSV/Pec, kterým
byla rodičům nezletilého K. B., narozeného X, trvale bytem X, uložena povinnost využít
odbornou poradenskou pomoc v zařízení Mediační centrum Olomouc, ve lhůtě 15 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí po dobu tří měsíců od zahájení mediace.
[3] Dne 19. 6. 2015 byla podána stěžovatelem proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Žalobkyně v rámci vyjádření ke kasační stížnosti zaslala soudu rozhodnutí Magistrátu
města Olomouce ze dne 8. 8. 2015, kterým bylo v jiném řízení podle §12 odst. 4 písm. b) zákona
č. 359/1999 Sb., o sociálně -právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o sociálně-právní ochraně dětí“), zrušeno shora uvedené prvostupňové rozhodnutí ze dne
10. 11. 2014.
[4] Podle §12 odst. 4 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí zruší obecní úřad obce
s rozšířenou působností rozhodnutí o uložení povinnosti užít odbornou poradenskou pomoc,
jestliže nesplní svůj účel. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že dne 18. 3. 2015
se účastníci dostavili k mediaci, přičemž manžel žalobkyně odmítl za účasti advokáta žalobkyně
jednat a jednání bylo pro neúspěšnost ukončeno. Účastníky se již k dalšímu jednání nepodařilo
přimět. Uložení původní povinnosti tak nesplnilo svůj účel, kterým b ylo nastavení alespoň
základní komunikace mezi rodiči nezletilého a jiné výchovné opatření dle §13 uvedeného zákona
uložit nelze. Odůvodnění tohoto rozhodnutí koresponduje se zprávou o průběhu rodinné
mediace ze dne 18. 3. 2015, založenou ve správním spis u.
[5] Druhostupňové rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem, jemu předcházející
prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno po podání kasační stížnosti (v jiném řízení) rozhodnutím
ze dne 8. 8. 2015. Za této situace Nejvyšší správní soud v prvé řadě posuzoval, zda jsou dány
podmínky pro věcné rozhodnutí o kasační stížnosti a zda není dán důvod k odmítnutí této
stížnosti. Jakkoliv soud při svém rozhodování vychází dle §78 ve spojení s §120 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, splnění
podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení.
[6] Podmínky řízení jsou předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout.
Nejsou-li tyto podmínky splněny, soud nemůže ve věci jednat a rozhodnout; stará se tedy o jejich
splnění z úřední povinnost. Mezi podmínky řízení jsou řazeny např. pravomoc a příslušnost
soudu, procesní způsobilost účastníka, jeho případné zastoupení, existence předmětu řízení
a další.
[7] Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním sou dnictví rozhodují
o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy
(dále jen „správní orgán“).
[8] Podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo
nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu,
jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“),
může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
[9] Pří soudním přezkumu dle §65 s. ř. s. je tak v ěcnou podmínkou soudního přezkumu
existence správního rozhodnutí ve smyslu uvedeného ustanovení. Rozhodnutí prvního a druhého
stupně spolu tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek.
[10] Soudní přezkum a řízení o kasační stížnosti nemá sloužit k tomu, ab y si kterýkoliv
z účastníků řízení „ověřoval správnost“ rozhodnutí správního orgánu či správního soudu,
ale k domáhání se obrany před nezákonným rozhodnutím správního orgánu či správního soudu,
a zejména k účinné nápravě takového stavu.
[11] Bylo-li v jiném řízení dosud existující prvostupňové rozhodnutí zrušeno, postrádá
pokračování v soudním přezkumu svůj smysl. Nejvyšší správní soud by případným věcným
přezkumem kasační stížnosti nerozhodoval o konkrétních subjektivních veřejných právech,
neboť žádné rozhodnutí, které by subjektivní veřejná práva žalobkyně mohlo zasáhnout,
již neexistuje a „neobživlo“ by ani při zrušení kasační stížností napadeného rozsudku. Ostatně
druhostupňové rozhodnutí nemůže existovat samo o sobě, tj. bez rozhodnutí prvního stupně
a krajský soud by i po případném vrácení věci Nejvyšším správním soudem musel žalobu
bez věcného přezkumu odmítnout. Věcné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by tak bylo
rozhodnutím ryze akademickým.
[12] Uvedený právní závěr koresponduje i s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního
soudu, který např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 - 95, dospěl k závěru,
že je-li v rámci přezkumného řízení vedeného správním orgány žalobou napadené rozhodnutí
pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno, nejsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí ve věci samé, neboť odpadl předmět řízení, v důsledku čehož krajský soud podanou
žalobu pro neodstranitelný nedostatek podmínek odmítne [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[13] Obdobně ani žalovaný správní orgán nemůže pokračovat v odvolacím řízení,
neboť bylo-li dne 8. 8. 2015 rozhodnutí v řízení dle §12 odst. 4 písm. b) zákona
o sociálně-právní ochraně dětí zrušeno, stalo se žalobkyní podané odvolání bezpředmětným.
Otázkou zákonnosti zrušujícího rozhodnutí se soud v posuzované věci zabývat nemůže.
Nicotným, tj. neexistujícím rozhodnutím však soud rozhodnutí ze dne 8. 8. 2015 neshledal.
Bylo-li tedy prvostupňové rozhodnutí, proti kterému odvolání směřuje zrušeno (a to i případně
nezákonným způsobem), nemůže stěžovatel v odvolacím řízení pokračovat, neboť nemá
co přezkoumávat.
[14] Došlo-li v projednávané věci ke zrušení dosud existujícího prvostupňového rozhodnutí
v jiném řízení než v důsledku zrušujícího rozhodnutí krajského soudu, odpadl dosavadní předmět
soudního přezkumu. Proto v tomto případě v důsledku postupu prvostupňového orgánu odpadly
podmínky řízení a je dán důvod k odmítnutí návrhu (kasační stížnosti) dle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu