ECLI:CZ:NSS:2015:9.ADS.248.2015:27
sp. zn. 9 Ads 248/2015 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V.
P., zast. JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2013, č. j. MPSV -UM/7413/13/4S-VYK, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2015,
č. j. 41 A 97/2013 – 107,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D., advokátce se sídlem
Husova 1288/25, Jihlava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 1 300 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Jihlava (dále jen „úřad práce“), ze dne 21. 10. 2013,
č. j. MPSV-UP/996028/13/AIS-ZDP (dále také „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí
bylo potvrzeno. Úřad práce prvostupňovým rozhodnutím stanovil stěžovateli povinnost vrátit
část vyplacené dávky, konkrétně část příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky – motorového
vozidla, ve výši 33 620 Kč.
[2] Věc je před Nejvyšším správním soudem projednávaná po druhé. V původním rozsudku
dospěl krajský soud k závěru, že částka poskytnutá ve výši 200 000 Kč na nákup motorového
vozidla byla poskytnuta na zakoupení motorového vozidla, tak jak je tento pojem vymezen
v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním
provozu“), nikoliv však na pojištění vozidla, zákonné pojištění, první nákup pohonných hmot
a příslušenství k vozidlu, které stěžovatel uváděl v žalobě a dokládal správnímu orgánu
příslušnými fakturami. Tyto náklady nelze považovat za náklady vynaložené na nákup
motorového vozidla.
[3] Soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že příspěvek na zvláštní pomůcku
poskytnutý na pořízení motorového vozidla ve smyslu §9 zákona č. 32 9/2011 Sb., o poskytování
dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném pro
posuzovanou věc (dále jen „zákon o poskytování dávek“), nelze poskytnout na výdaje spojené
se zaplacením dalších služeb a pořízení dalšího příslušenství do auta.
[4] Vzhledem k tomu, že motorové vozidlo bylo pořízeno za částku 166 380 Kč spolu
s povinnou výbavou (rezerva a zimní pneumatiky), má stěžovatel povinnost částku 33 620 Kč
vrátit, což je částka, která představuje rozdíl mezi částkou 200 000 Kč, která mu byla poskytnuta
na nákup motorového vozidla, a částkou 166 380 Kč, za kterou bylo motorové vozidlo včetně
povinné výbavy zakoupeno.
[5] Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soud svým rozhodnutím ze dne 18. 4. 2005,
č. j. 9 Ads 320/2014 – 38 (dále také „zrušující rozsudek“), zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ztotožnil se s jeho závěrem, že pod pojem „motorové vozidlo“ nelze zahrnout náklady
vynaložené na služby související s jeho provozem (v projednávané věci náklady vynaložené
na rozšíření záruky a komplexní pojištění vozidla). Obdobně nelze pod pojem „motorové
vozidlo“ zahrnout náklady vynaložené na nákup pohonných hmot. Pohonné hmoty jsou náklady
vynaloženými na samostatnou věc, která je sice stěžovatelem určena k užívání spolu s motorovým
vozidlem, nejedná se však o věc, která tvoří jeho součást, a kterou by bylo možné podřadit
pod pojem „motorové vozidlo“. Z občanskoprávního pohledu, kterého se zástupkyně
stěžovatele dovolávala v kasační stížnosti, jde o příslušenství k motorovému vozidlu, nikoli o jeho
součást.
[6] Součástí věci je dle §120 odst. 1 občanského zákoníku (rozhodného pro projednávanou
věc) vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Znehodnocení věci nelze chápat pouze v úzkém slova smyslu, tedy jako zničení či alespoň
podstatné poškození věci hlavní při oddělení součásti, ale rovněž ve smyslu snížení hodnoty,
funkčnosti či estetičnosti.
[7] Za součást motorového vozidla lze ve smyslu výše uvedeném považovat např. příčné
držáky na kola, zámek řadicí páky, vestavěnou GPS. Jedná se o věci, které, pokud dojde k jejich
oddělení od věci hlavní, dojde k jejímu znehodnocení, ať již funkčnímu či estetickému. Takové
požadavky by mohl splňovat i odpuzovač škůdců či frekvenční modul, které byly v projednávané
věci do zakoupeného vozidla prokazatelně zamontovány (při ústním jednání dne 22. 10. 2014 byl
vyslechnut svědek, bratr stěžovatele, který mj. uvedl, že do vozidla byl zakoupen a zamontován
odpuzovač škůdců; montáž frekvenčního modulu prokazuje ve spisu doložená faktura), to však
pouze za předpokladu, že by jejich následným odmontováním došlo ke znehodnocení věci
ve shora uvedeném smyslu.
[8] Protože se touto otázkou krajský soud nezabýval a bez jakéhokoli bližšího odůvodnění
konstatoval, že se jedná o příslušenství věci, které nelze pod pojem „motorové vozidlo“
zahrnout, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
[9] Krajský soud dále opomenul namítané nedostatky v poučovací povinnosti úřadu práce,
které ve svém vyjádření uplatnila v reakci na vyjádření žalovaného soudem ustanovená
zástupkyně. Není tedy zřejmé, zda považuje tyto námitky za opožděné nebo je pouze opomenul
věcně vypořádat.
[10] Za nepřípustnou dle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud považoval kasačn í
námitku směřující do neurčitosti výroku rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, neboť tato byla
poprvé uplatněna až v kasační stížnosti.
[11] V nyní projednávané věci, krajský soud po nařízeném jednání a opakovaném výslechu
bratra stěžovatele, opětovně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zbývající sporné náklady
nebyly vynaloženy na předměty, které by tvořily součást vozidla. Případným „odm ontováním“
zakoupených předmětů nedojde k žádnému estetickému ani finančnímu znehodnocení vozidla,
resp. k tomu, že tímto by cena vozidla klesla.
[12] S námitkou nově vznesenou u soudního jednání dne 2. 9. 2015, že rozhodnutí úřadu
o poskytnutí příspěvku je rozhodnutím nepřezkoumatelným, neboť jeho výrok je neurčitý,
protože v něm není určeno, co je motorové vozidlo a k čemu může účastník řízení příspěvek
využít a v jakém rozsahu, se soud neztotožnil.
[13] Ve výroku rozhodnutí úřadu práce z 23. 4. 2013 je uvedeno, že se přiznává stěžovateli
příspěvek na zvláštní pomůcku – (motorové vozidlo) ve výši 200 000 Kč. Tento výrok není
výrokem neurčitým, neboť je uvedeno, jaká částka a na co se stěžovateli přiznává, přičemž uvádí,
že pojem „motorové vozidlo“ je pojem, který je vysvětlen v zákoně o silničním provozu.
[14] Pokud jde o nedostatek v poučovací povinnosti úřadu práce, tato námitka byla vznesena
po lhůtě stanovené v §72 odst. 1 s. ř. s. (dle něhož žalobu lze podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[15] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[16] Stěžovatel již nerozporuje sporné náklady z hlediska občanskoprávního pohledu, tedy,
zda se jedná o příslušenství či součást věci. Zdůrazňuje, že právní úprava je v tomto smyslu
nepřesná, což považuje za neuspokojivý a nezákonný stav.
[17] Namítá, že se krajský soud nedržel závazného právního názoru uvedeného ve zrušujícím
rozsudku, neboť se nezabýval nedostatky v poučovací povinnosti správního orgánu. Dále namítá,
že výrok rozhodnutí ze dne 23. 4. 2013, č. j. MPSV -UP/417029/13/AIS-ZDP, kterým mu úřad
práce přiznal příspěvek na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo) bez dalšího upřesnění,
je nepřesný a nesrozumitelný.
[18] Tato nepřesnost způsobila faktické problémy při skutečném využití poskytnutého
příspěvku a umožnila různé přístupy k výkladu tohoto pojmu. Přesnější určení předmětu
příspěvku neobsahuje ani odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Rozhodování veřejné správy
má být jasné a přesné, jeho případné nedostatky nemohou být přičítány k tíži příjemců správních
rozhodnutí.
[19] Hodnocení Nejvyššího správního soudu, uvedené v jeho zrušujícím rozhodnutí, že tyto
námitky napadající neurčitost výroku rozhodnutí byly poprvé uplatněny až v kasační stížnosti,
není správné.
[20] Krajský soud usnesením ze dne 4. 2. 2015 ustanovil stěžovateli k ochraně jeho práv
zástupkyni. Usnesení jí bylo doručeno 11. 2. 2015. Po prostudování spisu bylo na základě
písemnosti doručené soudem dne 6. 3. 2015 provedeno doplnění vyjádření stěžovatele
ke stanovisku žalovaného ze dne 13. 1. 2014. (Doplnění bylo provedeno 19. 3. 2014 a krajskému
soudu doručeno dne 20. 3. 2014, pozn. NSS). Námitka neurčitosti výroku byla uplatněna
v průběhu správního řízení i ve všech podáních k soudu. Ve vyjádření podaném ke stanovisku
žalovaného jde pouze o její právní upřesnění či její právní formulaci.
[21] Argumentace §72 s. ř. s. je v této souvislosti v příkrém rozporu se zásadou rovnosti
stran.
[22] Stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Navrhuje napadený
rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[23] Žalovaný se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Argumentaci stěžovatele považuje
za nedůvodnou a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Obdobně navrhuje zamítnout i návrh
na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel měl dostatečně dlouhou dobu (napadené rozhodnutí
bylo vydáno před dvěma roky) na to, aby se dohodl na splátkovém kalendáři a nedostal se do jím
popisovaných problémů.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
řádně zastoupen.
[25] S ohledem na to, že věc je před Nejvyšším správním soudem projednávaná po druhé,
posuzoval soud přípustnost kasační stížnosti i ve světle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.,
podle kterého je přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti ome zena pouze na důvody,
které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007 - 56).
[26] Kasační námitky směřují jednak do nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, kterou
stěžovatel spatřuje v absenci vypořádání námitky napadající nesprávné, resp. nedostatečné
poučení ze strany správního orgánu. Tímto postupem se krajský soud nedržel závazného
právního názoru, uvedeném ve zrušujícím rozsudku. V této části je kasační stížnost přípustná.
[27] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy
povinny přihlížet i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Z kasační stížností
napadeného rozhodnutí soud ověřil, že námitkou nedostatečného poučení se krajský soud
zabýval na str. 8 svého rozsudku a podrobně uvedl, z jakého důvodu považuje uvedenou námitku
za opožděnou. Tvrzení stěžovatele, že soud tuto námitku zcela pominul, proto nemá oporu
v napadeném rozsudku. O tom, že by se krajský soud v této souvislosti neřídil závazným právním
názorem vůbec nelze hovořit. Nejvyšší správní soud krajskému soudu ve zrušujícím rozsudku
neuložil, aby uvedenou námitku věcně přezkoumal (srov. odst. 42 zrušujícího rozsudku).
[28] Nepřezkoumatelné není ani rozhodnutí správního orgánu o poskytnutí příspěvku. Je z něj
zcela zřejmé, že příspěvek, který byl stěžovateli poskytnut v maximální možné míře, byl
poskytnut na pořízení motorového vozidla, že dávka musí být použita k účelu uvedenému
v žádosti, a pokud nebude použita v plné výši či nebude použita do 6 měsíců ode dne jejího
vyplacení, je osoba, které byl příspěvek poskytnut, povinna příspěvek nebo jeho poměrnou část
vrátit.
[29] Námitky dovolávající se nepřezkoumatelnosti považuje soud za účelové. Účel příspěvku
totiž vyplývá nejen z rozhodnutí o jeho poskytnutí, ale také ze žádosti o příspěvek, vyplněné
samotným stěžovatelem. Žádost také obsahuje poučení o povinnosti vrátit příspěvek nebo jeho
část, nebyl-li použit ve stanovených lhůtách nebo v plné výši na pořízení zvláštní pomůcky.
Ze záznamu ze šetření v místě bydliště, založeném ve správním spisu vyplývá, že stěžovateli byl
v minulosti již příspěvek na nákup motorového vozidla přiznán a lze tedy předpokládat,
že s účelem a použitím příspěvku byl již obeznámen.
[30] Kasační námitky dovolávající se neurčitosti výroku rozhodnutí o poskytnutí příspěvku
nejsou přípustné.
[31] Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že ze soudního spisu ověřil,
„že stěžovatel spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávném právním posouzení účelu příspěvku
poskytovaného na nákup motorového vozidla. Byl přesvědčen, že tento příspěvek zahrnuje také výdaje na „úpravu
a přípravu vozidla“, protože jde o výdaje související s jeho pořízením (srov. čl. VIII žaloby). V doplnění žaloby
ze dne 19. 3. 2014 soudem ustanovená zástupkyně doplnila a rozhojnila žalobní argumentaci v tom smyslu,
že sporné náklady lze dle jejího přesvědčení zahrnout pod pojem „motorové vozidlo“, protože rozšiřují a doplňují
vybavenost vozidla, tak, aby jej mohl stěžovatel bezpečně používat. Vynaložené výdaje samy o sobě ztrácejí smysl,
což dále blíže zdůvodnila. Měla také za to, že z §9 a §10 zákona o poskytování dávek vyplývá, že stěžovatel,
jakožto osoba zdravotně postižená, má možnost si automobil vzhledem ke svému zdravotnímu stavu upravit,
a že jím vynaložené náklady splňují nejmenší ekonomickou náročnost. Žalobní argumentaci rozšířila o to,
že správní orgán přesně nevymezil pojem motorové vozidlo a nepoučil řádně žadatele o možnostech a rozsahu
využití příspěvku. Stěžovatel nebyl poučen ani pro případ autohavárie či odcizení vozidla. Sporné náklady proto
nemohou jít k tíži stěžovatele.
Námitky směřující do neurčitosti výroku, kterým byl stěžovateli přiznán příspěvek na nákup motorového vozidla
ve výši 200 000 Kč (rozhodnutí ze dne 23. 4. 2013, č. j. MPSV -UP/417029/13/AIS-ZDP), byly poprvé
uplatněny až v kasační stížnosti a jsou proto ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Nebyly -li totiž tyto
námitky vzneseny v řízení před krajským soudem, nemůže se jimi zabývat ani Nejvyšší správní soud, který
ke kasační stížnosti přezkoumává právě rozsudek krajského soudu. Současně se nejedná o námitky, ke kterým
by měl soud přihlížet z úřední povinnosti.“
[32] Polemizuje-li stěžovatel s těmito závěry Nejvyššího správního soudu a opakovaně na nich
trvá, jedná se o kasační námitky, které jsou ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustné.
[33] Nepřípustnost důvodů neuplatněných v řízení před soudem prvního stupně je třeba
vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným ve lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s. Proto
je odkaz na případné uvedení těchto důvodů a skutečností ve správním řízení zcela nerozhodný.
[34] Nad rámec uvedeného soud pouze pro pořádek konstatuje, že žalobou napadené
rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 6. 12. 2013. Dne 7. 12. 2013 podal stěžovatel sám
k poštovní přepravě žalobu, která splňovala veškeré zákonem stanovené náležitosti. O ustanovení
zástupce požádal stěžovatel žádostí předanou k poštovní přepravě dne 30. 1. 2014, tj. 7 dnů před
skončením zákonem stanovené lhůty pro podání (rozšíření) žaloby. Usnesením ze dne 4. 2. 2014,
které nabylo právní moci dne 11. 2. 2014, bylo stěžovateli vyhověno. Poté pro případné rozšíření
žaloby zbývalo nejvýše 7 dnů.
[35] Jakkoliv stěžovatel resp. jeho zástupkyně v kasační stížnosti vzájemně zaměňuje námitky
napadající nedostatky v poučovací povinnosti správního orgánu s námitkami napadajícími
nezákonnost výroku rozhodnutí o poskytnutí příspěvku a účelově z nich dovozuje
nepřezkoumatelnost jak rozsudku, tak rozhodnutí správního orgánu, z obsahu spisu jsou zcela
nesporná následující zjištění. Námitky ve věci nedostatečného poučení správního orgánu o účelu
příspěvku, jakož i případné havárie byly uplatněny v řízení před krajským soudem poprvé
až v písemném vyjádření ze dne 19. 3. 2014. Zástupkyně stěžovatele teprve v tomto podání
původní žalobní argumentaci rozšířila o to, že správní orgán přesně nevymezil pojem motorové
vozidlo a nepoučil řádně žadatele ani o možnostech a rozsahu využití příspěvku, ani pro případ
autohavárie či odcizení vozidla. Námitky napadající výrok rozhodnutí o poskytnutí příspěvku byly
poprvé uplatněny dokonce až v řízení před Nejvyšším správním soudem v první kasační stížnosti.
V řízení před krajským soudem byly uplatněny teprve v reakci na první zrušující rozhodnutí
kasačního soudu v rámci nového ústního jednání dne 2. 9. 2015 a to v souvislosti s námitkou
nepřezkoumatelnosti. Krajský soud se s uvedenou námitkou vypořádal.
[36] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud samostatně
nerozhodoval, neboť neprodleně po provedení nezbytných procesních úkonů přistoupil
k projednání a rozhodnutí věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[38] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl
v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní
soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
[39] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 4. 2 2014, č. j. 41 A 97/2013 - 25,
pro řízení o žalobě ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Podle §35 odst. 8 s. ř. s. zástupce ustanovený
v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti.
[40] Ustanovená zástupkyně provedla ve věci jeden úkon právní služby, a to sepis kasační
stížnosti jakožto písemné podání nebo návrh ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu]. Nejvyšší správní soud proto ustanovené zástupkyni přiznal odměnu za jeden úkon právní
služby, ve výši 1 000 Kč [§7 bod 3. a §9 odst. 2 advokátního tarifu, zvýšenou o náhradu
hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu)].
Za stručný návrh na přiznání odkladného účinku, který byl součásti kasační stížnosti, soud
odměnu ustanovené zástupkyni nepřiznal.
[41] JUDr. Aleně Prchalové Ph.D., se přiznává odměna za zas tupování a náhrada hotových
výdajů v celkové výši 1 300 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu