ECLI:CZ:NSS:2008:9.AFS.54.2008:37
sp. zn. 9 Afs 54/2008 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: S. L., zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem Rudolfovská
34, České Budějovice, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 2. 2008, č. j. 577/08-1100, ve věci dodatečného výměření daně z příjmů
fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 22. 4. 2008, č. j. 10 Ca 61/2008 - 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2008,
č. j. 10 Ca 61/2008 - 17, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský
soud“), kterým bylo řízení o jím podané žalobě proti rozhodnutí žalovaného
(dále jen „odvolací orgán“) ze dne 11. 2. 2008, č. j. 577/08-1100, ve věci dodatečného
vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2003 ve výši 210 176 Kč, dle ustanovení
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.
38
Stěžovatel se v kasační stížnosti opírá o důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve znění
pozdějších předpisů, namítá tedy nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Uvádí,
že krajský soud zastavil řízení ve smyslu §47 písm. c) s. ř. s. s odkazem na §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích. Soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci,
resp. jeho právnímu zástupci bylo doručeno usnesení obsahující výzvu k zaplacení
soudního poplatku ve výši 2000 Kč dne 15. 4. 2008, a do dne vydání napadeného
rozhodnutí o zastavení řízení tento poplatek zaplacen nebyl, a to i přes poučení,
že nezaplatí-li poplatek do 3 dnů od doručení tohoto usnesení, soud po marném uplynutí
stanovené lhůty řízení zastaví. Rozhodnutí považuje stěžovatel za nesprávné a má za to,
že mělo být ve smyslu §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušeno, neboť stěžovatel
zaplatil soudní poplatek v týž den, tj. 23. 4. 2008, kdy jeho právnímu zástupci
bylo doručeno kasační stížností napadené usnesení o zastavení řízení. Vychází přitom
z názoru Ústavního soudu obsaženého v nálezu Pl. ÚS 2/07 (bod 17. a 21.), podle
nějž je splněna poplatková povinnost zaplacením soudního poplatku ještě dne,
kdy je doručeno usnesení o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Navrhuje proto, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Poté přezkoumal napadené
usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ze spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že usnesení krajského soudu ze dne
22. 4. 2008, č. j. 10 Ca 61/2008 - 17, bylo právnímu zástupci stěžovatele skutečně
doručeno dne 23. 4. 2008 a soudní poplatek ve výši 2000 Kč v kolkových známkách byl
dle otisku razítka podatelny soudu uhrazen téhož dne, což je v daném případě
pro posouzení věci rozhodující skutečností.
K této problematice je úvodem nutno zmínit, že poplatková povinnost vzniká
již podáním žaloby [ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]
a splnění této povinnosti není vázáno až na výzvu soudu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 As 24/2004 - 49, dostupný na www.nssoud.cz).
Zákon o soudních poplatcích v platném znění sice jednoznačně spojuje povinnost
zaplatit soudní poplatek s okamžikem podání návrhu k soudu, ale zároveň umožňuje
předejít následkům jeho nezaplacení tím, že dává navrhovateli možnost zaplatit poplatek
až na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené podle ustanovení §9 odst. 1 a 2
zákona o soudních poplatcích, případně zaplatit jej ještě předtím, než usnesení o zastavení
řízení nabude právní moci (ustanovení §9 odst. 7 téhož zákona). Podle tohoto ustanovení
(na něž se také stěžovatel v kasační stížnosti odvolává) soud rozhodující ve věcech
správního soudnictví, který vydal usnesení o zastavení řízení, toto usnesení zruší, je-li
39
soudní poplatek zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Nabude-li však
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost
zaniká.
Z dikce citovaného ustanovení je naprosto zřejmé, že ve věcech správního
soudnictví je nejzazším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní moci
rozhodnutí. Zároveň je třeba si uvědomit, že stanoví-li zákon o soudních poplatcích,
že soudní poplatek lze zaplatit dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku nabylo právní moci, nejde tu o stanovení lhůty ani zákonné ani
soudcovské, proto se při aplikaci tohoto právního předpisu není možno držet stejných
pravidel, která se uplatňují při počítání běhu lhůt (tzn. že se nepoužije ani speciální
ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. ). Okamžik zaplacení poplatku proto může být určen
pouze znehodnocením (obliterací) kolkové známky soudem.
Toto ustanovení je možno vnímat jako poslední zákonem stanovenou možnost,
jak negativním (a definitivním) následkům nezaplacení soudního poplatku zabránit. Zákon
o soudních poplatcích toto „změkčující“ ustanovení jinak striktně stanovených procesních
pravidel [vazba na procesní předpis v rámci řízení před správními soudy je uskutečněna
prostřednictvím §47 písm. c) s. ř. s., který stanoví, že: „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon“ - odkaz pod čarou pak za zvláštní zákon prohlašuje zákon
o soudních poplatcích] obsahuje z toho důvodu, že zaplacení soudního poplatku je právní
skutečností, která se svými důsledky přibližuje podmínkám řízení, a může za určitých
okolností omezit Ústavou garantované právo každého na přístup k soudu, resp. právo
domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod), přičemž zároveň nelze přehlédnout, že i toto právo
je na ústavní úrovni podmíněno dodržením „stanoveného postupu“, jímž je třeba rozumět
dodržení všech zákonem stanovených podmínek souvisejících s podáním příslušného
návrhu, mj. tedy i zaplacení soudního poplatku. I Ústavní soud ostatně ve svém nálezu
ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, na nějž se stěžovatel v kasační stížnosti odvolává,
konstatoval, že poplatková povinnost je i v jiných právních řádech běžnou podmínkou
vydání meritorního rozhodnutí, a vyjádřil zároveň své přesvědčení, že „oproti předcházející
právní úpravě, kdy bylo možno poplatek ze správní žaloby dodatečně zaplatit jen ve lhůtě stanovené
soudem ve výzvě, se nyní výzvou stanovená lhůta fakticky prodlužuje ještě o dobu, kterou bude správnímu
soudu trvat vydání usnesení, resp. jeho doručení, což není dle přesvědčení Ústavního soudu
doba zanedbatelná...“ (srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2000,
sp. zn. III. ÚS 59/2000). Využití možnosti, kterou poskytuje navrhovateli „záchranné“
ustanovení zákona o soudních poplatcích, je tedy plně v dispozici účastníka řízení,
který dal podnět k zahájení řízení podáním návrhu k soudu (v této souvislosti se hodí
připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt aneb právo přeje bdělým uplatňovanou
v kontinentálním evropském právu již od dob římských). Jestliže tedy zákon takovou
možnost poskytuje, nelze postihovat stěžovatele za to, že jí využil.
Dále je třeba konstatovat, že rozhodnutí soudu ve věcech správního soudnictví
nabývá právní moci v souladu s §54 odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s. dnem, kdy bylo
doručeno účastníkům. Pro účely zákona o soudních poplatcích však nelze v zájmu právní
jistoty a s ohledem na to, co bylo uvedeno shora, za okamžik, kdy nastanou účinky
40
řádného doručení, považovat okamžik, kdy se tak v konkrétním případě skutečně stane
(převzetí písemnosti ze strany adresáta), ale tyto účinky je nutno vztahovat
až k poslednímu okamžiku příslušného dne. Tento výklad je plně v souladu se stávající
judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 – 172, www.nssoud.cz), je výkladem zákona in favorem ústavně
zaručených práv účastníka řízení, a je proto zároveň výkladem ústavně konformním
(viz shora).
V nálezu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 738/2000, se Ústavní soud postavil
na stanovisko, že z ústavněprávního pohledu je nutno stanovit podmínky, za jejichž
splnění má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy (tzn. i soudy
rozhodujícími ve správním soudnictví) za následek porušení základních práv a svobod.
Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: „Základní práva a svobody
v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem
jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním
kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např.
přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě.“
Pokud by v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud ponechal v platnosti
přezkoumávané usnesení krajského soudu o zastavení řízení, dopustil by se v intencích
shora nastíněných ústavněprávních hledisek chybné interpretace dotčeného ustanovení
zákona o soudních poplatcích, neboť kasační soud nemá žádnou pochybnost o tom,
že by soudní poplatek ze strany stěžovatele nebyl zaplacen v den doručení napadeného
usnesení.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu
řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu