ECLI:CZ:NSS:2010:9.AO.4.2009:111
sp. zn. 9 Ao 4/2009 - 111
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
navrhovatelů: a) Městská část Praha - Suchdol, se sídlem Suchdolské náměstí 734/3,
Praha – Suchdol, b) Městská část Praha - Dolní Chabry, se sídlem Hrušovanské
nám. 253/5, Praha - Dolní Chabry, oba dva zastoupeni Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem
se sídlem Dvořákova 13, Brno, c) Mgr. K. K., d) Ing. P. B., e) Mgr. A. Ch., f) JUDr.
F. P., g) Ing. M. Š., h) J. Z., ch) J. E., i) O. S., navrhovatelé c) až i) zastoupeni Mgr.
Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrci:
Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zastoupené JUDr.
Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, o návrhu na
zrušení opatření obecné povahy č. 6/2009, kterým se vydává změna Z 1000/00
Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, schváleného usnesením
Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 30/86 ze dne 22. 10. 2009,
takto:
I. Opatření obecné povahy č. 6/2009, kterým se vydává změna Z 1000/00 Územního
plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, schválené usnesením Zastupitelstva
hlavního města Prahy č. 30/86 ze dne 22. 10. 2009, se zrušuje v části
textového a grafického vymezení ploch a koridorů veřejně prospěšné stavby
uvedené v příloze č. 2, pořadové č. 3 s označením „Pražský (silniční) okruh Ruzyně
– Březiněves v hranicích hl. m. Prahy včetně Rybářky“, provedeného změnou
Z 1000/00, a to dnem vyhlášení tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu dne 15. 12. 2009 se shora
uvedení navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 6/2009, kterým
se vydává změna Z 1000/00 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále
jen „změna Z 1000/00“), schváleného usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy
č. 30/86 ze dne 22. 10. 2009.
Navrhovatelé v úvodu návrhu popisují průběh přijímání změny Z 1000/00, která
byla původně schválena Zastupitelstvem hlavního města Prahy dne 19. 6. 2008
pod č. 18/51 a vydána jako opatření obecné povahy č. 1/2008, následně zrušena
rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ao 2/2008 - 62 ze dne 30. 10. 2008. Nyní
napadeným opatřením obecné povahy č. 6/2009 byla změna Z 1000/00 vydána znovu,
navrhovatelé namítají, že ani v nyní napadeném opatření obecné povahy nebyla
odstraněna neurčitost jeho předmětu ani další vady způsobující jeho nezákonnost. Jedinou
změnou je vypuštění letové dráhy Letiště Ruzyně RWY 06R/24L, ostatní vady napraveny
nebyly a způsobují i nadále nezákonnost napadeného opatření obecné povahy.
Dále se navrhovatelé vyjadřují k otázce své aktivní legitimace k podání návrhu.
Navrhovatelé a) a b) v této souvislosti uvádějí, že jsou městskou částí hlavního
města Prahy vymezenou podle §3 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě
Praze, ve znění účinném pro projednávanou věc, ve spojení s §1 a s přílohou č. 1
vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. města Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy
(dále jen „Statut“). Městské části hlavního města Prahy jsou dle §3 odst. 2 Statutu
v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem nositeli práv a povinností. Navrhovatelé
a) a b) uplatnili v průběhu pořizování změny Z 1000/00 připomínky a námitky. Změna
Z 1000/00 zahrnuje i záměr pražského silničního okruhu, jehož realizací by došlo
k rozdělení katastru městských částí – navrhovatelů a) a b). Dále by došlo ke zhoršení
životního prostředí občanů, zejména zvýšení jejich zátěže hlukem, imisemi prachu
a dalšími škodlivými látkami, a ke zhoršení podmínek dopravní obslužnosti. Navrhovatelé
a) a b) jsou jakožto městská část dle §2 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb. povinni pečovat
o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů.
Navrhovatelé c) až g) uvádějí, že jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. 181/1,
181/16, 181/17, 181/18, 181/19 a 181/20 v kat. území Praha - Sedlec a bytů č. 245/331
[navrhovatel c)], č. 245/311 [navrhovatel d)], č. 247/221 [navrhovatel e)], č. 247/536
[navrhovatel f)], a č. 247/512 [navrhovatel g)] v bytovém domě č. p. 243 umístěném
na pozemcích parc. č. 181/16, 181/17, 181/18, 181/19 a 181/20 v katastrálním území
Praha - Sedlec. Uvádějí, že dle grafické části změny Z 1000/00 je zřejmé dotčení těchto
nemovitostí návrhem veřejně prospěšné stavby Silniční okruh kolem Prahy, úsek Ruzyně
– Březiněves, včetně Rybářky (dále jen „SOKP“ nebo „silniční okruh“). Část této stavby
dle změny Z 1000/00 leží přímo na pozemku č. p. 181/1. Navrhovatelé c) až f) podali
k návrhu opatření obecné povahy námitky, které jsou zaneseny v příloze č. 3 usnesení
Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 30/86. Navrhovatelé c) až g) se cítí být napadeným
opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech specifikovaných v dalších částech
návrhu.
Navrhovatelka h) je vlastnicí pozemků parc. č. 917 a 918 a objektu bydlení
č. p. 906, vše v katastrálním území Praha - Suchdol. Podle grafické části změny Z 1000/00
budou tyto nemovitosti změnou dotčeny, neboť se k nim oproti předchozímu stavu
o několik desítek metrů, tj. až do těsného sousedství, přiblíží mimoúrovňová křižovatka
(dále jen „MÚK“) Rybářka (tzv. provizorní rampy). Námitky podané navrhovatelkou h)
proti opatření obecné povahy byly zamítnuty, jsou uvedeny pod č. 283 přílohy č. 3
usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 30/86 ze dne 22. 10. 2009.
Navrhovatelka h) se cítí být zkrácena napadeným opatřením obecné povahy na svých
právech specifikovaných v dalších částech návrhu.
Navrhovatel ch) je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 2284/1 a 2284/2 a objektu
bydlení č. p. 1003, v katastrálním území Praha – Suchdol. Změnou Z 1000/00 bude
přímo zasažen pozemek parc. č. 2284/1, neboť je na něm předpokládaná výstavba MÚK
Rybářka. Dotčen bude i objekt bydlení, ke kterému se MÚK Rybářka (provizorní rampy)
přiblíží o několik desítek metrů. Navrhovatel ch) se cítí být zkrácen napadeným opatřením
obecné povahy na svých právech specifikovaných v dalších částech návrhu.
Navrhovatel i) je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 6/2 , 6/5 a budovy č. p. 1024,
vše v katastrálním území Praha - Suchdol. Tyto nemovitosti budou dotčeny napadeným
opatřením obecné povahy prostřednictvím změn MÚK Výhled, která se přiblíží
k obytnému domu a pozemkům navrhovatele. Navrhovatel i) se cítí být zkrácen
napadeným opatřením obecné povahy na svých právech specifikovaných v dalších částech
návrhu.
Dle navrhovatelů napadené opatření obecné povahy není v souladu se zákonem
a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Jejich námitky směřují proti SOKP
vedeného ve změně Z 1000/00 jako veřejně prospěšná stavba č. 3 s označením „Pražský
(Silniční) okruh Ruzyně – Březiněves v hranicích hl. m. Prahy včetně Rybářky“.
Své námitky vznášejí z následujících důvodů:
Dle zadání změny Z 1000/00 nemá dojít touto změnou ke změně urbanistické
koncepce územního plánu hlavního města Prahy a ke změně funkčního vymezení ploch.
V rozporu s tímto zadáním však změnou Z 1000/00 dochází zejména stavbami přivaděče
Rybářka, MÚK Rybářka, MÚK Ruzyně, MÚK Ústecká, MÚK Čimice k četným změnám
funkčního vymezení ploch, změny jsou velkého rozsahu. Rozsah změn funkčního
vymezení ploch dokládají rozdílové mapy v příloze návrhu změny Z 1000/00. Zadání
změny Z 1000/00 schválené 1. 9. 2005 tedy neodpovídá skutečnému obsahu provedených
změn vydaných jako opatření obecné povahy, změna vydaná napadeným opatřením
obecné povahy je proto v rozporu s ustanovením §50 odst. 1 a §53 odst. 4 písm. b)
zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon).
Dle navrhovatelů je napadené opatření obecné povahy koncepcí dle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon
č. 100/2001 Sb.“), a v rozporu s tímto zákonem nebylo posouzeno z hlediska vlivů
na životní prostředí. Podkladem pro jeho schválení bylo stanovisko odboru životního
prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 17. 3. 2005 a sdělení ředitele odboru
ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2009, z nichž vyplývá
závěr, že návrh změny Z 1000/00 nebude posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí.
Navrhovatelé namítají, že sdělení ze dne 12. 2. 2009 odkazuje na stanovisko ze dne
17. 3. 2005, které však bylo vydáno k návrhu zadání změny Z 1000/00, podle kterého
měly být provedeny pouze formální úpravy územního plánu. Změna Z 1000/00 však není
v souladu se zadáním schváleným dne 1. 9. 2005 (viz výše), proto není možné použít
podklady vypracované na základě tohoto zadání. Navrhovatelé konstatují, že na rozpor
zadání a schválené změny územního plánu poukázal Nejvyšší správní soud v rozsudku
č. j. 9 Ao 2/2008 - 62 ze dne 30. 10. 2008, tato vada však nebyla v novém, nyní
napadeném, opatření obecné povahy napravena. Důsledkem této vady je neposouzení
skutečně provedených změn územního plánu, nýbrž změn deklarovaných v zadání,
které neodpovídá výslednému stavu.
Navrhovatelé poukazují na chybějící odůvodnění neposouzení vlivů změny
Z 1000/00 na životní prostředí, což je v rozporu s čl. 3 odst. 7 směrnice EP a Rady
2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí.
Ve stanovisku příslušného orgánu EIA odůvodnění není, teprve v dalších dokumentech
odpůrce důvody neposouzení uvádí. Je zde poukazováno na údajnou formálnost
schvalovaných změn a neměnící se celkovou koncepci. Dle navrhovatelů však nebylo
při odůvodnění postupováno na základě kritérií uvedených v příloze č. II uvedené
směrnice (kumulativní povaha vlivů, rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí,
závažnost a prostorový rozsah vlivů včetně počtu zasažených obyvatel, atd.).
Dle navrhovatelů mělo hodnocení vlivů změny Z 1000/00 na životní prostředí
provést ministerstvo životního prostředí. Zákon č. 100/2001 Sb. sice neobsahuje
výslovnou úpravu zamezující systémové podjatosti ve specifickém případě hlavního města
Prahy, avšak i přesto je pro objektivní proces posuzování vlivů nutné, aby závěr
zjišťovacího řízení učinilo Ministerstvo pro místní rozvoj a nikoliv odbor Magistrátu
hlavního města Prahy, který je zároveň pořizovatelem změny územního plánu.
Navrhovatelé dovozují, že pro objektivní provedení procesu posuzování vlivů změny
Z 1000/00 na životní prostředí měl pořizovatel analogicky použít §8 stavebního zákona
a předložit vyhodnocení vlivů změny územního plánu na životní prostředí Ministerstvu
pro místní rozvoj. Dle jejich názoru jsou všechny úřední osoby magistrátního odboru
ochrany prostředí podjaté dle §14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., dále jen „správního
řádu“, neboť v této situaci pořizovatel územního plánu sám provádí hodnocení vlivu
tohoto územního plánu na životní prostředí, v čemž shledávají porušení základních zásad
činnosti správního orgánu upravených v §2 odst. 4 a §8 odst. 2 správního řádu.
Navrhovatelé dále odkazují na Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady
č. 884/2004/ES ze dne 29. 4. 2004, kterým se mění rozhodnutí č. 1692/96/ES. Dle jeho
čl. 8 musí být prováděno strategické posouzení koncepcí, které obsahují projekty zařazené
do TEN-T. SOKP nebyl dosud z koncepčního pohledu posouzen, což navrhovatelé
považují na nepřijatelné. Změny prováděné změnou Z 1000/00 významně ovlivňují jejich
životní prostředí, zdraví i vlastnictví. Kromě mimoúrovňových křižovatek a přivaděče
Rybářka dochází na samotné trase silničního okruhu k podstatnému rozšíření
komunikace. Z původně schválené městské rychlostní komunikace (2 pruhy v každém
směru) se stává komunikace, která je součástí transevropské dálniční sítě TEN-T
o 3 - 4 pruzích v obou směrech. Tyto změny s sebou přinášejí úpravu funkčního
vymezení ploch, přibližují automobilovou dopravu k existujícím obytným částem města.
Napadeným opatřením obecné povahy dochází k zapracování kvalitativně zcela
odlišné dopravní stavby do územního plánu. V roce 1999 byl plánován vnější expresní
okruh s 2 x 2 jízdními pruhy, po vstupu do Evropské unie se SOKP stal součástí
Transevropské dopravní sítě, tzv. TEN-T. SOKP je na základě těchto skutečností
evropsky významnou komunikací, sloužící jako důležitá tranzitní trasa. Dle TEN-T musí
SOKP splňovat přísné požadavky vyplývající z Rozhodnutí evropského parlamentu
a Rady č. 1692/96 EC a dalších navazujících předpisů, např. směrnice 54/2004/EC
Minimální požadavky na bezpečnost v tunelech transevropské dálniční sítě TEN-T. Dle
navrhovatelů tyto požadavky nejsou na mnoha místech SOKP splněny, což prokazují
Expertním posudkem prof. L. Jedním z důvodů pro změnu Z 1000/00 byl požadavek
rozšíření MÚK Rybářka o tzv. provizorní rampy, které mají propojit jízdní pruhy na
okruhu s místní komunikační, uliční sítí v Suchdole, a tím sloužit jako objízdné trasy v
případě uzavření či havárie na okruhu, v tunelech nebo na přivaděči, vedené ulicemi v
zástavbě městské části Praha - Suchdol. Podobným způsobem má být rozšířena i MÚK
Výhledy, rampy křižovatky se přiblíží o několik desítek metrů blíže obytné zástavbě na
území městské části Praha - Suchdol. Navrhovatelé z uvedených skutečností dovozují, že
změny Z 1000/00 jsou ve vztahu k SOKP změnami koncepčními a je nutné jejich
strategické posouzení.
Navrhovatelé c) až i) poukazují na změny spočívající v úpravách situování
přivaděče, tunelu a MÚK Rybářka a MÚK Výhledy. Zkrácením tunelu Rybářka,
rozšířením koridoru přivaděče Rybářka, rozšířením MÚK Rybářka a MÚK Výhledy
v části sousedící s nemovitostmi navrhovatelů c) až i) dojde ke zhoršení hlukové situace
nad rámec limitů stanovených právními předpisy. Tato skutečnost vyplývá z hlukové
studie, kterou si pro potřeby územního rozhodnutí nechal zpracovat investor stavby.
Součástí portálu tunelu Rybářka v těsné blízkosti nemovitostí navrhovatelů c) až g)
je výdech, který by měl odvádět a uvolňovat znečištění ovzduší z tunelu Rybářka.
Napadené opatření obecné povahy je dle navrhovatelů v rozporu s TEN-T
a Politikou územního rozvoje. Dle již citovaného Rozhodnutí 1692/96/EC se v části 2,
Silniční síť, článku 9 uvádí, že transevropská silniční síť zahrnuje dálnice a silnice vysoké
kvality, jež mimo jiné „míjejí hlavní sídelní útvary na trasách stanovených na síti“. Hlavní město
Praha je hlavním sídelním útvarem, navrhovatelé a) a b) jsou jako městské části součástí
hlavního sídelního útvaru. SOKP prochází bez pochybností zastavěným územím, jak
dokládá výkres č. 37 – Zastavitelné území územního plánu sídelního útvaru hlavního
města Prahy, což je v rozporu s Rozhodnutím 1692/96/EC.
Změna Z 1000/00 je dle navrhovatelů též v rozporu s Politikou územního rozvoje
schválenou dne 20. 7. 2009, a to konkrétně s kapitolou 2.2, dle které je nepřípustné
vytváření nových úzkých hrdel na trasách dálnic, rychlostních silnic a kapacitních silnic;
jejich trasy, jsou-li součástí transevropské silniční sítě, je nutno volit tak, aby byly
v dostatečném odstupu od obytné zástavby hlavních center osídlení. Navrhovatelé
uvádějí, že na trase SOKP je vytvářeno změnou Z 1000/00 nové úzké hrdlo. Tím
je kritický úsek přemostění Vltavy s patrovým mostem, který je konstrukčně řešen tak,
že v případě havarijní situace může zablokovat provoz na SOKP. Patrové a tunelové
uspořádání neumožňuje v případě havarijních stavů na úseku dlouhém přes
3 km převedení dopravního proudu v jednom jízdním směru do jízdních pruhů v druhém
směru, neumožňuje rychlé vyklizení tohoto úseku, komplikuje zásah záchranných
jednotek, neumožňuje převedení dopravy do objízdných tras. Dále je z výše uvedeného
zřejmé, že trasa SOKP není volena tak, aby byla v dostatečném odstupu od obytné
zástavby, jak požaduje citovaná kapitola Politiky územního rozvoje. Nerespektováním
Politiky územního rozvoje dochází k zásahu do práv navrhovatelů c) až g) na příznivé
životní prostředí a práv vyplývajících ze zásady zákonnosti (§2 odst. 1 správního řádu),
zásady souladu s veřejným zájmem (§2 odst. 4 správního řádu), zásady materiální pravdy
(§3 správního řádu) a zásady souladnosti úředních postupů (§8 správního řádu).
Navrhovatelé poukazují na datum schválení a vydání Politiky územního rozvoje
vládou České republiky (schválená usnesením vlády ze dne 20. 7. 2009, které bylo
oznámeno ve Sbírce zákonů pod sdělením č. 270/2009, jakož i v č. 4/2009 Věstníku
vlády pro orgány krajů a orgány obcí), které předcházelo schválení i vydání změny
Z 1000/00. Dle §51 odst. 1 stavebního zákona ve spojení s §8 téhož zákona byl
pořizovatel změny Z 1000/00 povinen předložit návrh změny ministerstvu pro místní
rozvoj ke stanovisku o souladu změny územního plánu s platnou politikou územního
rozvoje, k čemuž však dle navrhovatelů nedošlo. Součástí správního spisu je pouze
stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 4. 6. 2009 o souladu změny Z 1000/00
s usnesením vlády č. 561/2006. Tento programový dokument vlády však nebyl pořízen
podle stávající platné úpravy stavebního zákona a byl Politikou územního rozvoje
schválenou dne 20. 7. 2009 překonán. Na základě těchto skutečností je změna Z 1000/00
v rozporu s §51 odst. 1 a 2 písm. b) stavebního zákona.
Navrhovatelé dále namítají rozpor změny Z 1000/00 s předpisy na ochranu
veřejného zdraví. Změna Z 1000/00 umožní povolení a realizaci záměrů, v jejichž
důsledku budou v jejich okolí překračovány hlukové limity a limity koncentrace škodlivin
v ovzduší. V řízení o umístění stavby SOKP, stavba 518 Ruzyně - Suchdol si Ředitelství
silnic a dálnic jako investor stavby nechalo zpracovat hlukovou studii, z níž vyplývá
budoucí překračování limitů pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor
bytů navrhovatelů c) až ch) v denní i noční době. Tomuto zatížení nemovitostí
navrhovatelů by bylo možno předejít úpravou směrového vedení komunikace
a prodloužením tunelu Rybářka. Dle výsledků měření imisních hodnot v ovzduší jsou
v oblasti městské části Suchdol dlouhodobě překračovány limity imisní zátěže, je proto
v rozporu se zájmem na ochranu veřejného zdraví, aby právě v této oblasti byly na SOKP
prováděny úpravy, které povedou ještě k vyššímu zatížení v tomto směru (zkrácení tunelu
Rybářka, přiblížení vzduchotechnického komínu tunelu k obytné zástavbě). S touto
námitkou souvisí též námitka porušení zásady minimalizace zásahů do práv a zájmů
zakotvené v §2 odst. 3 správního řádu, z níž navrhovatelé dovozují, že pokud
by se pořizovatel změny Z 1000/00 řádně zabýval jejich námitkami ohledně dotčení
příznivého životního prostředí, byly by zásahy do jejich práv menší. Navrhovatelé
odmítají odkaz odpůrce, že mohou tyto námitky uplatit v návazném územním řízení.
Návrh územního rozhodnutí předpokládá realizaci stavby SOKP v podobě zanesené
ve změně Z 1000/00, proto je nutno ohradit se i proti této změně územního plánu.
Vzhledem k existenci realizovatelné varianty tunelu a přivaděče Rybářka, která není
zanesena do změny územního plánu Z 1000/00, nedošlo k minimalizaci zásahů do jejich
práv a bylo porušeno jejich právo vyplývající z §2 odst. 3 správního řádu.
Dle navrhovatelů je nadřazenou územně plánovací dokumentací pro území
hlavního města Prahy Územní plán rajónu pražské středočeské aglomerace, schválený
Usnesením vlády ČSR č. 155/1976 dne 23. 6. 1976, který je dosud platný. Tento plán
pozbyl platnost dnem nabytí účinnosti Územního plánu velkého územního celku Pražský
region, tj. 18. 12. 2006, avšak pouze pro území středočeského kraje, nikoli tedy pro území
hlavního města Prahy. Tento územní plán rajónu pražské středočeské aglomerace
neobsahuje koridor pro vedení SOKP, proto je změna Z 1000/00 v rozporu
s nadřazenou územně plánovací dokumentací. V územním plánu rajónu pražské
středočeské aglomerace je stanoven rok 2000 jako období, v němž má být zpracován
nový územní plán. Pokud však zpracován nebyl, nedošlo k zániku platnosti původního
plánu, který v souladu s §187 odst. 1 stavebního zákona pozbývá platnosti
až k 31. 9. 2009.
Změna Z 1000/00 podle názoru navrhovatelů obsahuje záměry nadmístního
významu v rozporu s ustanoveními stavebního zákona. SOKP je nutno v souladu
s §2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona považovat za koridor nadmístního významu,
proto nemůže být upraven územním plánem obce, dokud nebude obsahem nadřazených
Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy a Zásad územního rozvoje Středočeského
kraje. V dané podobě je změna Z 1000/00 v rozporu s §36 odst. 1 stavebního zákona.
Navrhovatelé podali proti návrhu opatření obecné povahy námitky, které jsou
uvedeny v příloze č. 4 usnesení č. 30/86 Zastupitelstva. Toto vypořádání je dle názoru
navrhovatelů vadné, odpůrce v něm nereaguje na podstatu uplatněných námitek
a formálně ji odmítá. Konkrétně nebyly vypořádány námitky vztahující se k zařazení
SOKP do sítě TEN-T, k neposouzení vlivů koncepce na životní prostředí. Navrhovatelé
c) až f) a navrhovatelka h) namítají dále i věcnou nesprávnost vypořádání námitky
č. 246/9 a č. 283, neboť odpůrce zde v rozporu se skutečností konstatoval, že „Trasa
přivaděče Rybářka do uvedeného pozemku č. 181/1 v k. ú. Sedlec nezasahuje“. Námitky
týkající se porušování hlukových limitů odpůrce vypořádal v rozporu s existujícími
podklady, neboť z nich vyplývá, že k překračování limitů bude docházet i po realizaci
navržených protihlukových opatření. U ostatních námitek odpůrce nereagoval na jejich
podstatu, tj. že bylo možno předejít významnému zhoršení práv navrhovatelů
způsobenému změnou Z 1000/00 ve schválené podobě.
Ze všech uvedených důvodů navrhovatelé požádali o zrušení napadeného opatření
obecné povahy, a to buď pouze v části týkající se SOKP na území Praha - Suchdol
a Praha - Dolní Chabry, případně v celém rozsahu.
Odpůrce ve vyjádření s návrhem na zrušení napadeného opatření obecné povahy
nesouhlasil. Zdůraznil, že návrh ve své podstatě polemizuje se současným konceptem
vedení SOKP, přestože jeho trasování nebylo provedeno změnou Z 1000/00,
ale již dlouhou dobu před jejím schválením. Dle odpůrce změna Z 1000/00 výrazně
vedení liniové stavby SOKP nemění, pouze je konkretizuje. Změna tvaru křižovatek
je při respektování regulativů pro jednotlivé funkční plochy možná, proto nově nijak
nezasahuje do práv vlastníků jednotlivých ploch. Odpůrce vychází z předpokladu,
že pokud regulativ příslušné plochy dovoloval za stavu územního plánu před změnou
Z 1000/00 přípustné využití tohoto charakteru, musel s ním vlastník pozemku počítat
a jeho práva se změnou Z 1000/00 nemění.
Napadené opatření obecné povahy je podle odpůrce v souladu s obsahem zadání
změny Z 1000/00 z roku 2005, neboť není měněna urbanistická a inženýrská koncepce
vedení liniové stavby, pouze specifikována. Je logické, pokud zadání je ve vztahu k návrhu
a samotnému územnímu plánu obecnější. Ve vztahu k posouzení vlivů změny Z 1000/00
na životní prostředí odpůrce odkazuje na svou kompetenci, dle které může pouze
předložit tuto věc dotčenému orgánu, který se k nutnosti posouzení vlivů na životní
prostředí vyjádří. Tuto povinnost odpůrce splnil, výsledek posouzení je součástí
spisového materiálu. Dle názoru odpůrce nemusí být předmětné stanovisko odůvodněné,
věcné důvody orgánu ochrany životního prostředí pro závěr o neposouzení změny
Z 1000/00 z hlediska vlivů na životní prostředí mohly být navrhovatelům sděleny podle
předpisů o svobodném přístupu k informacím. Posouzení provedl správní orgán
k tomuto příslušný dle zákona, odpůrce neshledává jeho institucionální podjatost.
K námitce rozporu změny Z 1000/00 s Politikou územního rozvoje a principy
plynoucími z TEN-T odpůrce opět upozorňuje na skutečnost, že o vedení liniové stavby
bylo rozhodnuto již v minulosti, tj. před schválením změny Z 1000/00. Dále odpůrce
vyjadřuje přesvědčení, že stanovisko potvrzující soulad změny územního plánu s Politikou
územního rozvoje není nezbytnou náležitostí projednání změny Z 1000/00, neboť
stanovisko pořizovatele politiky územního rozvoje nemá povahu stanoviska dotčeného
orgánu. Pořízení předchozího stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj bylo vyžádáno
z opatrnosti a nebylo je nutno opakovat, neboť je zjevné, že politika územního rozvoje
je ze své podstaty obecný dokument, konkrétní drobné změny SOKP provedené změnou
Z 1000/00 jsou mimo její rozlišovací úroveň, a nemohou s ní být v rozporu. Odpůrce
se též domnívá, že ustanovení čl. 9 odst. 1 Rozhodnutí č. 1692/96/ES není způsobilé
založit ve vztahu ke změně územního plánu žádný rozpor. Toto rozhodnutí vymezuje
priority a základní směřování transevropských dopravních sítí a Společenství touto cestou
stanoví projekty společného zájmu, nikoliv podmínky pro konkrétní vedení silniční
dopravy. Námitky týkající se zhoršení životního prostředí v okolí SOKP směřují dle
odpůrce nikoliv proti změně Z 1000/00, ale proti původnímu územnímu plánu,
který již vedení SOKP zahrnoval.
Odpůrce se neztotožňuje se závěrem navrhovatelů, dle něhož je Územní plán
rajónu pražské aglomerace stále účinný. Bez ohledu na tuto skutečnost by však taková
námitka opět byla namířena proti platnosti původního územního plánu z roku 1999,
neboť případný rozpor by byl založen již jeho přijetím, nikoliv schválením změny
Z 1000/00. Odpůrce výtku navrhovatelů ohledně nedodržení zásady minimalizace zásahů
do jejich práv chápe jako snahu o zlepšení svého postavení oproti stávajícímu stavu,
dle jeho názoru navrhovatelé uplatňují požadavek minimalizace oproti stavu před přijetím
územního plánu v roce 1999, což dle jeho názoru není právně příhodné. Domnívá se též,
že vypořádání námitek navrhovatelů bylo provedeno v souladu se zákonem. Na základě
uvedených důvodů odpůrce navrhuje zamítnutí návrhu.
K výzvě Nejvyššího správního soudu odpůrce doplnil své vyjádření o následující
skutečnosti:
V rámci změny Z 1000/00 byly provedeny korekce funkčních ploch SOKP, které
jsou zakresleny v Rozdílovém výkresu - změny soumístnosti a rozsahu fukčních ploch,
rozsah těchto změn je popsán v příloze D odůvodnění (Zásadní změny provedené revizí,
bod B). Změnou Z 1000/00 došlo k rozšíření funkčních ploch podél trasy SOKP v úseku
Ruzyně – Březiněves dle rozdílového výkresu většinou do 1 mm, tj. do 10 metrů. Výjimku
tvoří dvě lokality na pravém břehu na území Městské části Prahy 8. Dále dochází změnou
Z 1000/00 ke zkrácení tunelu Rybářka posunem jižního portálu tunelu severním směrem
o 20 metrů. Koridor přivaděče Rybářka nebyl dle odpůrce rozšířen, ale posunut
severovýchodním směrem v jižní části v oblasti napojení na Kamýckou ulici, maximální
posun dosahuje cca 15 metrů. Podoba MÚK Rybářka byla aktualizována v maximální
odchylce do 20 metrů. Poměrně výrazně byl korigován tvar MÚK Výhledy,
a to na základě podrobnějšího rozpracování dokumentací pro územní řízení. Došlo
k posunu jihovýchodní rampy o max. 40 metrů, posun severozápadní rampy
do extravilánu o max. 85 metrů. Odpůrce k těmto údajům podotýká, že změnou
Z 1000/00 nedošlo ke změně parametrů SOKP, tyto změny byly dány technickým
řešením okruhu. Přijetím změny Z 1000/00 se nemění právní postavení navrhovatelů,
nedochází k zásahům, kterým by nemohli čelit při pořizování nižších forem dokumentace
či rozhodnutí.
Navrhovatelé k replice odpůrce i k jejímu doplnění uvedli, že jejich námitky
se vztahují ke změnám provedeným Z 1000/00 oproti původnímu územnímu plánu
z roku 1999 v těsném sousedství jejich staveb. Těmito změnami dochází ke zhoršení jejich
životních podmínek, aniž by to bylo nutné. Poukazují na skutečnosti uvedené odpůrcem
ohledně nutnosti „korekce odchylek od podrobnějších dokumentací“ jakožto důvodu
pro změny staveb SOKP, z čehož je zřejmé, že důvodem pořízení změny Z 1000/00
bylo zjištění nesouladu projektové dokumentace stavby této části SOKP pro územní
řízení s územním plánem. Pokud by nebyl územní plán změněn, stavba by nemohla být
umístěna. Je tedy zřejmé, že se nejedná o formální změnu územního plánu. Navrhovatel
e) doplnil, že odpůrce nevypořádal jeho námitku č. VI týkající se hrozby mezinárodních
arbitráží.
Při jednání konaném dne 7. 1. 2010 účastníci setrvali na výše uvedené argumentaci.
V průběhu jednání Nejvyšší správní soud zamítl návrh zástupců navrhovatelů na doplnění
důkazních prostředků o dokument obsahující právní rozbor vypracovaný advokátní
kanceláří Rychetský, Hlaváček, Krampera. Zástupci navrhovatelů nebyli schopni
k námitce zástupce odpůrce při jednání doložit, jakým způsobem se tento dokument
dostal do jejich dispozice, tj. že se tak stalo legálními prostředky. Nejvyšší správní soud
by za účelem ověření této skutečnosti musel odročit jednání a provést dokazování
k ověření obsahu, původu i okolností předání dokumentu, přičemž dle zástupců účastníků
tímto dokumentem neměly být doloženy nové okolnosti mající vliv na posouzení věci,
nýbrž se jednalo o interní právní argumentaci advokátní kanceláře zástupce odpůrce
k předmětné věci. Nejvyšší správní soud za daných okolností rozhodl, že doplnění
dokazování za účelem prokázání okolností vzniku a předání tohoto dokumentu zjevně
nemůže mít vliv na meritorní posouzení věci, neboť předmětem přezkumu v dané věci
je napadené opatření obecné povahy, jeho obsah, forma a postup předcházející jeho
vydání, nikoliv interně projevené závěry zástupce odpůrce vůči svému klientovi.
Nejvyšší správní soud se před meritorním posouzením věci nejprve musel zabývat
splněním procesních podmínek řízení:
Mezi účastníky není sporu o tom, že napadené usnesení Zastupitelstva hlavního
města Prahy č. 6/2009 skutečně představuje opatření obecné povahy, které bylo zákonem
předepsaným způsobem vydáno i publikováno. Zcela v souladu s požadavky zákona
(§101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního dále jen „ s. ř. s.“) je též
závěrečný návrh, kterým se navrhovatel domáhá zrušení konkrétně vymezené části
územního plánu, či alternativně celého opatření obecné povahy.
Nejvyšší správní soud dále ověřoval, zda jsou navrhovatelé v řízení o zrušení
opatření obecné povahy aktivně legitimováni. Tato podmínka je splněna, pokud
navrhovatelé tvrdí, že opatřením obecné povahy jsou dotčena jim náležející subjektivní
práva. Nestačí tedy námitka nezákonnosti opatření obecné povahy či procedury vedoucí k
jeho vydání, která by nebyla spojena s konkrétním dotčením jejich právní sféry (shodně
viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu,
č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, ze dne 21. 7. 2009, všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www. nssoud. cz). K této otázce Nejvyšší správní soud
ověřil, že navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí dotčených napadenou změnou
územního plánu, přičemž současně namítají, že v důsledku jejího vydání došlo ve vztahu
k těmto nemovitostem k zásahu do jejich práv (viz výše důvody návrhu). Podmínky
aktivní legitimace na straně navrhovatelů jsou splněny, posouzení důvodnosti jejich
tvrzení bude předmětem meritorního projednání věci.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného konstatoval splnění všech
procesních podmínek řízení a mohl přistoupil k meritornímu projednání a rozhodnutí
o návrhu, tzn. k posouzení souladu předmětného opatření obecné povahy se zákonem,
a toho, zda ten, kdo je vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci, a zda
při vydání opatření obecné povahy byl dodržen zákon. V řízení o zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části dle §§101a - 101d s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán
skutkovými, nikoliv však právními důvody návrhu.
Pro soudní přezkum souladu opatření obecné povahy se zákonem vymezil
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98,
zveřejněném pod č. 740/2006 Sb. NSS tzv. algoritmus (test) soudního přezkumu.
Jednotlivé na sebe navazující kroky takového algoritmu vyplývají zejména z ustanovení
§101d odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud jej v rámci přezkumu opatření
obecné povahy ustáleně užívá.
Ve věci není sporná pravomoc Zastupitelstva hlavního města Prahy vydat změnu
územního plánu dle §55 stavebního zákona.
Další krok v algoritmu přezkumu pak spočívá v posouzení otázky, zda správní
orgán při vydávání napadeného opatření obecné povahy (tedy při realizaci své pravomoci)
nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti. Rozlišovat je přitom třeba zejména
působnost věcnou (okruh věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji
pravomoc), působnost osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působnost
prostorovou (na jakém území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých
okolností též působnost časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní
orgán stanovené období, ve kterém může svoji pravomoc vykonávat). K tomu postačuje
ze strany zdejšího soudu konstatovat, že ani v tomto směru nebylo zjištěno žádné
pochybení a v této otázce navrhovatelé předmětné opatření obecné povahy
nezpochybnili.
Nejvyšší správní soud tak následně mohl přistoupit i ke třetímu kroku shora
nastíněného testu přezkumu, tedy k posouzení, zda bylo napadené opatření obecné
povahy vydáno v souladu se zákonem stanoveným postupem. Splnění tohoto kritéria
je navrhovateli zpochybňováno, bylo tedy nutno se vyjádřit k důvodnosti jimi vznesených
námitek.
V úvodu je nutno zdůraznit zásadní skutečnost, tj. že v řízení bylo bez pochybností
prokázáno, že samotná trasa pražského silničního okruhu v úseku Ruzyně - Březiněves,
včetně mimoúrovňových křižovatek v této oblasti a přivaděče Rybářka, byla součástí
aktuálně platného územního plánu hlavního města Prahy již od jeho schválení v roce
1999. Tato skutečnost byla Nejvyšším správním soudem ověřena z originální textové
i grafické části tohoto územního plánu. Změnou Z 1000/00 byl změněn tvar některých
křižovatek, došlo ke zkrácení přivaděče Rybářka a k úpravě šíře a umístění v některých
úsecích komunikace, jednalo se však o dílčí změny stavby již zanesené v územním plánu.
Nejvyšší správní soud se v řízení o napadeném opatření obecné povahy mohl zabývat
pouze úpravami provedenými změnou Z 1000/00, nikoliv skutečnostmi, které byly
konstituovány již před schválením a vydáním této změny. Z tohoto důvodu nemohly být
v tomto řízení jako důvodné shledány námitky, jejichž podstata směřuje do samotného
trasování a umístění pražského silničního okruhu v tomto úseku.
Ohledně námitky, dle které zadání změny Z 1000/00 neodpovídá skutečnému
obsahu provedených změn, je možno přisvědčit odpůrci, že návrh zadání změny
územního plánu je obecného charakteru a následná konkretizace změny územního plánu
v dalších fázích pořizování změny sama o sobě nezakládá nezákonnost. Výtky Nejvyššího
správního soudu vyslovené v rozsudku č. j. 9 Ao 2/2008 - 62 ze dne 30. 10. 2008 se týkaly
situace, kdy zadání změny územního plánu a následně provedené změny byly ve zjevném
rozporu, dále až po posouzení zadání dotčenými orgány byl rozsah změny významně
rozšířen a toto rozšíření se nestalo znovu předmětem posouzení dotčených orgánů.
Nezákonnost tedy nebyla dovozována pouze z formálního nesouladu obsahu zadání
a schválené změny územního plánu, ale ze souvisejících důsledků, tj. dotčené orgány
posuzovaly nedostatečně vymezený předmět změn. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že změna Z 1000/00 vydaná napadeným opatřením obecné povahy č. 6/2009
netrpí nezákonností z důvodu obecného vymezení zadání této změny z roku 2005. Rozdíl
oproti stavu při vydání změny Z 1000/00 v roce 2008 spatřuje Nejvyšší správní soud
ve skutečnosti, že při projednávání změny Z 1000/00 v roce 2009 byla z prováděných
změn vypuštěna paralelní letová dráha RWY 06R/24L a dotčené orgány měly
při posuzování změny Z 1000/00 k dispozici jak zadání z roku 2005, tak i další
dokumentaci popisující skutečně navrhované změny územního plánu. Tyto skutečnosti
vyplývají zejména ze záznamů z jednání s dotčenými orgány, případně z dalších
písemných dokladů založených ve správním spisu (korespondence s dotčenými orgány
a pořizovatelem).
Je nutno připustit, že v projednávané věci situaci ohledně vydání změny Z 1000/00
komplikoval velmi dlouhý časový úsek, který uplynul od doby schválení pořízení této
změny (rok 2001) do doby jejího vydání. Je zřejmé, že pořízení změny územního plánu
velkého sídelního útvaru, kterým je hl. město Praha, může být časově náročné.
V konkrétním případě změny Z 1000/00 je však otázkou, zda po účinnosti nového
stavebního zákona a v souvislosti s brzkým přijetím nového územního plánu pro území
hlavního města Prahy trvala stále naléhavá potřeba přijetí této změny z důvodů
deklarovaných pro její pořízení, tj. z důvodu aktualizace výkresové části územního plánu
po zapracování změn a odstranění formálních nedostatků za účelem zjednodušení
využívání územního plánu pro rozhodování v území (viz úvodní část odůvodnění textové
části napadeného opatření obecné povahy). Povinnost pořizovatele zajistit vyhotovení
územního plánu zahrnujícího právní stav po vydání každé jeho změny je stanovena přímo
stavebním zákonem, konkrétně §55 odst. 4 stavebního zákona. Zahrnutí dříve
provedených změn do územního plánu není tedy od účinnosti nového stavebního zákona
důvodem k vydání samostatné změny územního plánu. Přesto odpůrce vyhodnotil tuto
povinnost jako důvod k novému přijetí a schválení změny Z 1000/00 v roce 2008 i v roce
2009. Vzhledem k pokročilosti procesu tvorby nového územního plánu sídelního útvaru
hlavního města Prahy není zcela přesvědčivým důvodem ani využití úprav změny
Z 1000/00 pro snadnější rozhodování v území, neboť změnou Z 1000/00 upravený
územní plán z roku 1999 pozbyde přijetím nového územního plánu platnosti. Důvody
a motivy pořízení změny územního plánu nejsou předmětem přezkumu správního soudu,
Nejvyšší správní soud však v souvislosti s tím poukazuje na náročnost odpůrcem
zvoleného řešení, která je základní příčinou vzniku nezákonností, přičemž samotný motiv
takto náročného a bezesporu nákladného postupu není zcela srozumitelný. Povinnost
dodržet veškeré zákonné požadavky při procesu přijímání, schvalování a vydávání změny
územního plánu nemůže být dotčena s odkazem na plynutí času a změny právních
předpisů. Je zřejmé, že mezi délkou doby řízení o změně územního plánu
a pravděpodobností vzniku právních i skutkových komplikací, je vztah přímé úměry.
Přes vyslovené výhrady však Nejvyšší správní soud z přílohy č. 1 k usnesení
Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 30/07 ověřil, že návrh zadání obsahuje zákonem
a prováděcími předpisy požadované náležitosti, které odpovídaly obsahu změny
Z 1000/00 v roce 2005, přičemž toto zadání bylo při přijímání změny Z 1000/00 v roce
2009 doplněno o další dokumentaci doloženou příslušným dotčeným orgánům, z níž bylo
možno seznat skutečný rozsah navrhovaných změn. Obecný charakter formulace zadání
tedy v daném případě sám o sobě nevedl k nezákonnosti.
Další námitkou navrhovatelé zpochybňují řádné posouzení vydávané změny
Z 1000/00 z hlediska vlivů na životní prostředí. Navrhovatelé uvádějí, že úpravami tvarů
dílčích staveb veřejně prospěšné stavby č. 3 – Pražský silniční okruh Ruzyně – Březiněves
v hranicích hl. m. Prahy, včetně Rybářky, dochází ke zhoršení životního prostředí a změna
Z 1000/00 měla být posouzena dle zákona č. 100/2001 Sb., případně měl být odůvodněn
závěr odboru ochrany prostředí Magistrátu, dle něhož změna Z 1000/00 posuzování
vlivů na životní prostředí nepodléhá.
Nejvyšší správní soud z předložené dokumentace odpůrce k této námitce zjistil,
že návrh zadání změny Z 1000/00 byl v roce 2005 předložen odboru životního prostředí
Magistrátu jakožto dotčenému orgánu státní správy, ten dne 17. 3. 2005 vydal stanovisko,
v němž konstatuje, že provedl zjišťovací řízení dle zákona č. 100/2001 Sb. a dospěl
k závěru, že návrh zadání změny Z 1000/00 nebude z hlediska vlivů na životní prostředí
posuzován. K tomuto závěru nejsou připojeny žádné důvody. Pořizovatel územního
plánu se v lednu 2009 obrátil na odbor ochrany prostředí Magistrátu (který vykonává
aktuálně působnost příslušného dotčeného orgánu) s žádostí o posouzení nového obsahu
změny Z 1000/00 a potvrzení či změny výše citovaného stanoviska ze dne 17. 3. 2005.
Pořizovatel v žádosti upozornil na námitku městské části Suchdol, která se domáhá
posouzení návrhu z hlediska vlivů na životní prostředí. Dle žádosti pořizovatele byla
dotčenému orgánu poskytnuta dokumentace k aktuální podobě změny Z 1000/00.
Dotčený orgán reagoval na žádost sdělením ze dne 12. 2. 2009, v němž stručně
a bez uvedení důvodů sdělil, že stanovisko ze dne 17. 3. 2005 je stále platné, změna
Z 1000/00 nepodléhá dalšímu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu takto formulované stanovisko o závěru
zjišťovacího řízení není v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb. Změna územního plánu
sídelního útvaru hl. m. Praha je koncepcí ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb. a podléhá
povinnosti posouzení dle tohoto zákona, tj. provedení zjišťovacího řízení. Stanovisko
k zadání musí obsahovat jasný závěr buď o nutnosti komplexního posouzení vlivů řešení
předložené dokumentace na životní prostředí, nebo o jeho ukončení závěrem
zjišťovacího řízení. Pokud posouzení vlivů na životní prostředí není požadováno, musí
závěr zjišťovacího řízení obsahovat odůvodnění. Tato povinnost vyplývá z §10d odst. 5
zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném jak v době prvního posuzování návrhu zadání
(tj. v roce 2005), tak i v době druhého posouzení, tj. v lednu 2009. I pokud by tato
povinnost v českém právním řádu zakotvena nebyla, byl by přímo aplikovatelný článek 3
odst. 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 21. 6. 2001,
který tuto povinnost shodně stanoví.
Absence odůvodnění neposuzování vlivů na životní prostředí není totiž pouhým
formálním nedostatkem, který by byl bez vlivu na zákonnost postupu při pořizování
a schválení změny Z 1000/00. Mezi veřejností a pořizovatelem této změny je dle
podávaných námitek a zápisů z veřejných jednání od počátku řízení spor o skutečnost,
zda úpravy staveb na silničním okruhu jsou či nejsou z hlediska vlivů na životní prostředí
podstatné. Z provedeného vymezení všech prováděných změn územního plánu
(viz příloha D odůvodnění změny Z 1000/00) mezi účastníky není sporné, že k úpravě
staveb na okruhu změnou územního plánu došlo – spornou otázkou je posouzení vlivu
těchto změn na okolní prostředí.
Odpůrci je nutno přisvědčit v tom, že v lednu 2009 požádal dotčený orgán státní
správy o posouzení vlivů změny Z 1000/00 na životní prostředí a na rozdíl od roku 2005
tento orgán disponoval dostatečnými podklady pro zjištění, jaké změny jsou změnou
Z 1000/00 v územním plánu navrhovány. Je též pravdou, že výsledkem zjišťovacího
řízení je odpůrce vázán. Tyto skutečnosti však nemohou samy o sobě zhojit
nepřezkoumatelnost vydaného stanoviska, jakož i absenci jeho zákonných náležitostí.
Bez odůvodnění tohoto stanoviska totiž není zřejmé, zda dotčený orgán prováděné
korekce staveb na silničním okruhu skutečně hodnotil, a nelze proto přezkoumatelným
způsobem oponovat námitkám navrhovatelů, kteří argumentují výrazným zhoršením
životního prostředí v okolí jejich nemovitostí vlivem provedených změn. Nejvyšší správní
soud nezpochybňuje konstatování odpůrce, že životní prostředí v dané oblasti
je významně ovlivněno již v důsledku v roce 1999 schválené trasy silničního okruhu. Tato
skutečnost však nemá žádnou vazbu na prováděné korekce staveb. Bez řádně
odůvodněného závěru zjišťovacího řízení vypracovaného dotčeným orgánem k návrhům
změn realizovaných změnou Z 1000/00 nelze přisvědčit ani odpůrci, dle něhož změnou
Z 1000/00 navrhované korekce tvarů staveb nemají na celkové životní prostředí vliv,
ani námitkám navrhovatelů, kteří z nich dovozují naopak výrazné zhoršení místních
podmínek. Posouzení dopadů realizovaných změn územního plánu na životní prostředí
je pouze v kompetenci dotčeného orgánu a ten je povinen na vznesené pochybnosti
v závěru zjišťovacího řízení odpovědět, včetně uvedení srozumitelných a přesvědčivých
důvodů.
Požadavek na předložení přezkoumatelného závěru ve věci posouzení vlivu
plánovaných změn staveb SOKP na životní prostředí je navíc umocněn mezi účastníky
spornou otázkou, zda při procesu přijímání územního plánu v roce 1999 byla trasa SOKP
z hlediska vlivu na životní prostředí řádně posouzena. Jak je uvedeno výše, tuto otázku
Nejvyšší správní soud při přezkoumání napadeného opatření obecné povahy nemohl
zkoumat. V této souvislosti však považuje za nutné konstatovat, mimo jiné i s ohledem na
budoucí možné spory týkající se shodného předmětu, že vzhledem k charakteru
prováděných změn územního plánu by při odůvodnění závěru zjišťovacího řízení bylo
vhodné vycházet z výsledků posouzení vlivu na životní prostředí původní trasy SOKP
a ve vztahu k nim odůvodnit, jakým způsobem tyto výsledky jsou či nejsou ovlivněny
navrhovanou změnou tvaru některých křižovatek, zkrácením tunelu Rybářka
či přesunutím a rozšířením komunikace v některých částech. Bez tohoto porovnání
si lze přesvědčivé odůvodnění závěru zjišťovacího řízení týkající se měněné stavby
obtížně představit.
Nejvyšší správní soud nesdílí tvrzení odpůrce, dle něhož navrhovatelé byli
na svých právech vztahujících se k jejich nemovitostem sousedícím se SOKP dotčeni
stejnou měrou původní podobou územního plánu z roku 1999 jako po účinnosti změny
Z 1000/00. Odpůrce svůj názor odůvodňoval tvrzením, že provedení těchto technických
změn mohl provést též úpravou směrné části územního plánu, nicméně z důvodu vyšší
ochrany procesních práv a právní jistoty účastníků přistoupil k formě změny územního
plánu. Dále dovozuje, že pokud rozsah specifikace tvaru upravovaných staveb respektuje
vymezení směrných regulativů dle původní podoby územního plánu, pak se jedná pouze
o nové zakreslení jedné z aktuálně přípustných variant. Nejvyšší správní soud k této úvaze
uvádí, že pokud odpůrce přistoupil k vydání změny územního plánu, je povinen
respektovat veškerá zákonná ustanovení upravující tento postup. Právě při dodržení všech
potřebných postupů dochází ke zjištění či potvrzení, zda prováděné změny jsou skutečně
učiněny v souladu s regulativy funkčního využití příslušného území či nikoliv. Je-li
zpochybněno či zjištěno, že navrhovaná změna překračuje regulativy pro dosavadní
využití území, či není v souladu s jinými podmínkami stanovenými zákonem či s některou
územně plánovací dokumentací, není možno ze strany pořizovatele úspěšně
argumentovat tím, že mohl postupovat jiným způsobem namísto pořizování změny
územního plánu. V projednávané věci byly odpůrcem v příloze D odůvodnění opatření
obecné povahy popsány prováděné změny územního plánu, některé z nich jím byly dále
konkretizovány v doplnění vyjádření ze dne 5. 1. 2010. Je tedy nepochybné, že určité
korekce staveb SOKP jsou změnou Z 1000/00 prováděny, argumentaci odpůrce je tedy
nutno směřovat k přesvědčivému odůvodnění, zda tyto změny jsou v souladu
s přípustným využitím ploch, na nichž jsou nově umístěny, a tudíž je bylo možno
do územního plánu v upravené podobě zahrnout, nikoliv k opakovanému tvrzení,
že ke změnám v podstatě nedošlo. Jestliže součástí grafické části změny Z 1000/00
je rozdílový výkres, z něhož je patrno, že části staveb SOKP jsou zakresleny v nové
podobě na jiných plochách, nežli tomu bylo původně, nelze vlastníkům příslušných ploch
tvrdit, že se jejich postavení nezměnilo, ale je namístě odůvodnit, že i tento nový zákres
je přípustný. Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že navrhovatelé námitku
nepřípustného využití funkčních ploch nevznesli, Nejvyšší správní soud tímto pouze
vyjádřil nesouhlas s argumentačním východiskem odpůrce projeveným v jeho vyjádření,
s čímž následně souvisí posouzení důvodnosti dalších námitek navrhovatelů.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce navrhovatelů týkající se systémové
podjatosti úředníků odboru ochrany prostředí Magistrátu při posouzení vlivů na životní
prostředí. K této otázce je nutno poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
konkrétně na rozsudek č. j. 2 As 21/2004 - 67 ze dne 16. 12. 2004, který vyloučil
systémovou podjatost úředníků obecního úřadu v řízení o záležitosti obce pouze
z důvodu zaměstaneckého (služebního) poměru a dovodil, že k podjatosti by bylo nutno
doložit konkrétní pochybnosti o možnosti jejich nikoliv nestranného přístupu. Nový
správní řád v §14 vymezil podjatost správních úředníků ještě úžeji; dle §14 odst. 1
nového správního řádu je ještě více zdůrazněna potřeba existence důvodné obavy
z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě. Tato
důvodná obava navrhovateli vznesena nebyla a podjatost úředníků odboru ochrany
prostředí nebyla vyslovena.
K námitce, že silniční okruh je v podobě určené změnou Z 1000/00 v rozporu
s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1692/96/EC – o hlavních směrech
Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě, (dále také „rozhodnutí“) Nejvyšší
správní soud odkazuje na úvodní poznámku v odůvodnění, tj. že změnou Z 1000/00 není
vymezována samotná trasa silničního okruhu, tj. není jí určována skutečnost,
zda komunikace míjí či nemíjí sídelní útvar hlavního města Prahy. Dále je nutno vzít
v úvahu charakter zmíněného rozhodnutí – jedná se o vymezení projektů společného
zájmu a jejich podpory, včetně finanční. V řízení o změně územního plánu tedy není
z žádného z hledisek určených stavebním zákonem relevantní posuzovat, zda v územním
plánu navrhovaná či měněná komunikace vyhovuje kritériím uvedeným v rozhodnutí
č. 1692/96/EC. Tuto povinnost nestanoví ani samotné rozhodnutí. Otázka, zda silniční
okruh kolem Prahy bude či nebude splňovat kritéria stanovená uvedeným rozhodnutím
pro transevropskou silniční síť, teoreticky může být posuzována při hodnocení, zda Česká
republika přijala nezbytná opatření k dosažení cílů vytyčených rozhodnutím, případně
zda předmětná komunikace nebyla označena za projekt společného zájmu ve smyslu
rozhodnutí č. 1692/96/EC., aniž by splňovala zde uvedená kritéria. Jakýkoliv výsledek
nastíněného posouzení však nemá vliv na zákonnost změny územního plánu.
Obdobně jako v předchozím odstavci je nutno k námitce rozporu změny
Z 1000/00 s Politikou územního rozvoje z důvodu vytváření nových úzkých hrdel
na trase SOKP a nedostatečného odstupu komunikace od obytné zástavby konstatovat,
že změna Z 1000/00 se netýká vedení trasy SOKP, vznesené námitky se vztahují
k původnímu územnímu plánu z roku 1999, který není předmětem tohoto řízení.
Jako částečně důvodnou lze posoudit námitku neposouzení souladu změny
Z 1000/00 s Politikou územního rozvoje schválenou v červenci 2009. Ministerstvo
pro místní rozvoj vydalo dne 4. 6. 2009 stanovisko podle §51 odst. 3 stavebního zákona,
v němž posoudilo soulad navrhované změny Z 1000/00 s Politikou územního rozvoje
schválenou vládním usnesením 561/2006 ze dne 17. 5. 2006. Z procesního hlediska
je nutno konstatovat, že pokud ještě před schválením změny Z 1000/00 došlo k vydání
závazného dokumentu pro územně plánovací dokumentaci, kterým Politika územního
rozvoje z července 2009 jednoznačně je, mělo být posouzení souladu s tímto
dokumentem provedeno. Jak je však uvedeno výše, v projednávané věci nebyl konkrétní
rozpor s Politikou územního rozvoje schválenou 20. 7. 2009 prokázán. Odpůrce
se v tomto směru dopustil procesního pochybení, avšak bez dalšího nelze rozpor změny
Z 1000/00 s Politikou územního rozvoje dovodit.
Případný rozpor změny Z 1000/00 s předpisy na ochranu veřejného zdraví bude
součástí posouzení vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., dle něhož
se posuzují veškeré vlivy na životní prostředí komplexně, včetně vlivů na veřejné zdraví
(§2 zákona č. 100/2001 Sb.).
K námitce rozporu změny Z 1000/00 s nadřazenou územně plánovací
dokumentací Nejvyšší správní soud podotýká, že zastává názor odpůrce, tj. že pro hlavní
město Prahu v současné době nadřazená územně plánovací dokumentace, s níž by bylo
reálné a smysluplné posuzovat soulad, zpracována není. Časová působnost územního
plánu rajónu pražské aglomerace z roku 1976 byla usnesením vlády č. 24/1986 omezena
do roku 2000. Uplatnění případného rozporu v daném řízení však nemohlo být důvodné,
neboť tento rozpor by se netýkal změn navrhovaných změnou Z 1000/00, nýbrž
zanesení trasy SOKP do územního plánu, k čemuž došlo v roce 1999.
Nejvyšší správní soud se rovněž neztotožnil s námitkami, dle nichž změna
Z 1000/00 obsahuje záměry nadmístního významu. Změnou Z 1000/00 jsou prováděny
pouze korekce již dříve schváleného koridoru silničního okruhu. K tvrzením navrhovatelů
lze pouze obecně konstatovat, že je samozřejmě žádoucí, aby v otázce řešení pražského
silničního okruhu hlavní město Praha spolupracovalo se samosprávami okolních obcí,
tato otázka se v dané souvislosti však netýká zákonnosti napadeného opatření obecné
povahy.
Ze strany pořizovatele nebylo shledáno závažné pochybení ve formální a obsahové
stránce vypořádání námitek podaných navrhovateli při schvalování opatření obecné
povahy. Výjimkou jsou námitky navrhovatele a) č. 647/4, navrhovatele b) č. 621/4,
a námitky navrhovatelů c) – e), h) týkající se nedostatečnosti posouzení vlivů změny
Z 1000/00 na životní prostředí, které nebyly vypořádány věcně správně, což je důvodem
zrušení napadené části opatření obecné povahy.
K posouzení námitky, v níž navrhovatelé žádali, aby vedení přivaděče Rybářka
nezasahovalo do pozemku parc. č. 181/1 v k. ú. Sedlec trvalými ani dočasnými zábory
je nutno přisvědčit vypořádání námitky odpůrcem, dle něhož se tento požadavek týká
následných řízení podle stavebního zákona. Z odkazů navrhovatelů na „trvalé a dočasné
zábory“ je možno usoudit, že vycházeli z údajů uvedených ve výkresu k vymezení
ochranného hlukového pásma, vypracovaného v územním řízení. Z rozdílového výkresu
změny soumístností a rozsahu funkčních ploch lze k pozemku parc. č. 181/1 konstatovat,
že trasa přivaděče Rybářka je vedena přímo na hranici pozemku, ale dle předloženého
zobrazení do něho nezasahuje. K nevypořádání námitky podané navrhovatelem e)
Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud se tato námitka týkala hrozby mezinárodních
arbitráží a neměla tedy přímou souvislost s otázkami souvisejícími s obranou jeho
vlastnických či jiných práv v řízení o změně územního plánu, nelze z opomenutí jejího
vypořádání odpůrcem dovozovat nezákonnost napadeného opatření obecné povahy.
Z výše uvedeného vyplývá, že většina námitek směřovala proti skutečnostem,
které nebyly změnou Z 1000/00 prováděny, tj. vůči samotnému trasování okruhu,
nebo se týkala otázek, které Nejvyšší správní soud v předchozím odůvodnění označil
za nedůvodné.
Nejvyšší správní soud považuje s ohledem na všechny výše uvedené závěry
za prokázané, že napadené opatření obecné povahy bylo v části textového i grafického
vymezení veřejně prospěšné stavby „Pražský (silniční) okruh Ruzyně - Březiněves
v hranicích hl. m. Prahy včetně Rybářky“, provedeného změnou Z 1000/00, vydáno
v rozporu se zákonem. Tento rozpor bylo možno definovat a omezit pouze k části
napadeného opatření obecné povahy, proto nemuselo být zrušeno v celém rozsahu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §101d odst. 5 s. ř. s.,
dle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu