ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.113.2015:42
sp. zn. 9 As 113/2015 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců:
a) Občanské sdružení Kořeny – za zachování Horního Jiřetína a rozvoj Litvínovska,
se sídlem Kostelní 35, Litvínov, b) Greenpeace Česká republika, se sídlem Prvního pluku
143/12, Praha 8, c) ARNIKA – program Toxické látky a odpady, se sídlem Chlumova 17,
Praha 3, všichni zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova
1568/23, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65,
Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2011, č. j. 1982/530/11,
89633/ENV/11/Hen, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Město Litvínov, se sídlem
Náměstí Míru 11, Litvínov, II) CELIO a.s., se sídlem V Růžodolu 2, Litvínov, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015,
č. j. 15 A 15/2012 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 9 365 Kč, k rukám jejich zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta
se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 3, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Osoby zúčastněné na řízení ne m a j í p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 19. 12. 2011, č. j. 1982/530/11, 89633/ENV/11/Hen, a byla mu
uložena povinnost zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 11 155 Kč. Tímto
rozhodnutím bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Krajského
úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), ze dne
26. 9. 2011, č. j. 2889/ŽPZ/09/IP-1/Z20/Tom, o změně č. 20 integrovaného povolení pro
zařízení „Skládkový komplex CELIO a.s.“ vydaného osobě zúčastněné na řízení č. II.
[2] Spornou otázkou v dané věci je, zda žalobci byli či nebyli účastníky daného správního
řízení. Pro zodpovězení této otázky je nutné posoudit charakter změny, která byla rozhodnutím
krajského úřadu povolena, a to z pohledu §2 písm. j) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované
prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých
zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o integrované prevenci“).
[3] V případě, že se jedná o podstatnou změnu integrovaného povolení, je třeba v řízení
postupovat dle §19a odst. 1 zákona o integrované prevenci a okruh účastníků je upraven
speciální úpravou obsaženou v §7 zákona o integrované prevenci. V odst. 1 písm. d) citovaného
ustanovení je uvedeno, že účastníky řízení jsou vždy občanská sdružení, obecně prospěšné
společnosti, zaměstnavatelské svazy nebo hospodářské komory, jejichž předmětem činnosti
je prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních
předpisů, dále obce nebo kraje, na jejichž území může toto zařízení ovlivnit životní prostředí,
pokud se jako účastníci písemně přihlásili úřadu do 8 dnů ode dne zveřejnění stručného shrnutí
údajů ze žádosti podle §8 zákona o integrované prevenci.
[4] Naproti tomu, pokud je předmětem řízení změna integrovaného povolení, která není
podstatnou změnou, vztahuje se na takové řízení úprava účastenství obsažená v obecném
předpise upravujícím správní řízení, kterým je správní řád. V ustanovení §27 odst. 1 písm. b)
správního řádu je uvedeno, že účastníky řízení jsou v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž
má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo
povinnost nemají. Dle odst. 2 citovaného ustanovení jsou účastníky též další dotčené osoby,
pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
[5] Žalobci vystupovali v řízení jako občanská sdružení, jejichž předmětem činnosti
je prosazování a ochrana veřejných zájmů. Žádnému z žalobců prvostupňové rozhodnutí, které
předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, nezakládalo, neměnilo ani nerušilo právo
nebo povinnost. Žádný z žalobců rovněž nebyl přímo dotčen na svých právech nebo
povinnostech.
[6] Dle závěru krajského soudu stěžovatel soustředil veškerou svoji argumentaci pouze na to,
že provedená změna provozu nemohla mít významné nepříznivé účinky na člověka nebo životní
prostředí. Zcela však pominul text §2 písm. j), věta za středníkem, zákona o integrované
prevenci, ze kterého vyplývá, že podstatnou změnou v provozu zařízení je taková změna, která
sama o sobě (tedy změna samotná) překračuje prahové hodnoty uvedené v příloze č. 1 k tomuto
zákonu. V příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci pod bodem 5.4. jsou uvedeny skládky,
které přijímají více než 10 tun denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 tun,
s výjimkou skládek inertního odpadu.
[7] Nutnost posuzovat řízení v případě překročení prahových hodnot jako řízení o podstatné
změně tedy není vázána pouze na rozšíření skládky. V projednávané věci byla předmětem změny
integrovaného povolení úprava uskladnění nebezpečného odpadu v množství 110 000 tun.
Povolovaná změna tedy sama o sobě překračovala stanovenou prahovou hodnotu a byla tedy
sama o sobě změnou podstatnou. Žalobci měli v povolovacím řízení postavení účastníků řízení
a jejích odvolání nebylo nepřípustné. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost
a vrátil věc stěžovateli k dalšímu řízení.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobců
[8] Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadený rozsudek považuje za nezákonný
a nepřezkoumatelný.
[9] Dle definice změny provozu uvedené v čl. 2 odst. 10 směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2008/1/ES ze dne 15. 1. 2008 (dále jen „směrnice“), se změnou provozu rozumí změna
v povaze, funkci či rozsahu funkce zařízení, která může mít důsledky pro životní prostředí.
[10] Naprostá většina změn v povaze, funkci či rozsahu funkce komplexních zařízení
se určitým způsobem dotkne technických parametrů zařízení, které se porovnávají s prahovou
hodnotou v příloze I. směrnice (dále jen „prahová hodnota“), nicméně se nejedná o změny, které
by samy o sobě těchto hodnot dosahovaly.
[11] Je nutné důsledně rozlišovat změny, kde může potenciálně dojít k ovlivnění technických
parametrů zařízení, které se porovnávají s prahovou hodnotou a změny, které těchto hodnot
samy o sobě dosahují ve smyslu prahových hodnot stanovených v čl. 2 odst. 11 směrnice.
V opačném případě by vzhledem k technologické komplexnosti regulovaných průmyslových
činností ztrácelo smysl rozdělení změn uvedených v čl. 2 odst. 10 a 11, protože by patrně u žádné
z ohlašovaných změn nebylo možné konstatovat, že nedojde k žádnému ovlivnění technických
parametrů zařízení, které se porovnávají s prahovou hodnotou.
[12] Stěžovatel upozorňuje i na administrativní náročnost provádění podstatných změn
a časové nároky na vedení souvisejících řízení. Akceptování extenzivního výkladu znamená
nutnost považovat naprostou většinu změn za podstatné, čímž dojde k navýšení nákladů úřadů
i provozovatelů, a to na zařízení, která mají často prokazatelně pozitivní vliv na životní prostředí.
Takový postup je zcela proti smyslu směrnice.
[13] Podstatnou změnou je pouze změna (ve smyslu výměny) technologického celku,
od kterého se odvozují parametry porovnávané s přílohou I. směrnice.
[14] Odstraňování a skladování nebezpečného odpadu kódu 19 02 05, bylo v případě
skládkového komplexu CELIO umožněno již od 1. 1. 2004 (viz schválený provozní řád). Jinými
slovy kaly z fyzikálně chemické úpravy uvedeného kódu bylo možné ukládat na skládce již v této
době. Sporná změna naopak zamezila do té doby možnému skládkování odpadu pocházejícího
z lagun Ostramo a stanovila jeho maximální skladovací kapacitu. Současně zpřísnila podmínky
pro ostatní nakládání s tímto odpadem, zejména při jeho přejímce, úpravě a skladování.
[15] V roce 2006 bylo vydáno integrované povolení pro kategorie činností dle přílohy I.
směrnice. Prahová hodnota pro zařízení dle bodu 5. 4. je stanovena na příjem přesahující 10 tun
denně nebo na celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek interního odpadu.
Integrované povolení opravňuje přijímat na skládku více než 10 tun denně jakéhokoliv
povoleného nebezpečného odpadu (rovněž i 1 300 - 1 400 tun denně odpadů z lagun Ostramo)
a může mít celkovou kapacitu větší než 25 000 t (zjevně i v integrovaném povolení schválenou
celkovou kapacitu skládky nebezpečného odpadu S-NO ve výši 546 100 m3). Množství
přijímaného libovolného odpadu (tj. i odpadu kód 19 02 05) nebylo omezeno ničím jiným,
než pouze výše uvedenou celkovou kapacitou skládky nebezpečného odpadu.
[16] Prahová hodnota pro zařízení dle bodu 5. 1 je stanovena na více než 10 tun denně,
jakéhokoliv povoleného nebezpečného odpadu, tedy i 15 tun upraveného odpadu za hodinu.
Zařízení dle bodu 5. 1. umožňovalo zpracování odpadů, včetně odpadu z lagun Ostramo již
v roce 2003.
[17] Během následných 19 změn integrovaného povolení byly postupně provedeny změny
s přesnějším a podrobnějším popisem linky včetně její skutečné provozní kapacity. Spornou
změnou došlo ke schválení aktualizace provozního řádu „Linka pro úpravu odpadů“ (06/2011),
která byla vyvolána zejména potřebou vedení oddělené evidence a archivace nakládání
s materiálem GEOBAL 4, což je neutralizovaná sludge z lagun Ostramo, zařazení pod kód
odpadu 19 02 05.
[18] Potřeba oddělené evidence vyplynula z nutnosti oddělit skládkování odpadu (uložit
do tělesa skládky) a skladování před jeho energetickým využitím. Dlouhodobé skladování odpadů
nebylo v roce 2011 zařazeno mezi průmyslové činnosti uvedené v příloze I. směrnice,
tj. nespadalo do její působnosti a jeho povolení nevyžadovalo vést správní řízení v režimu
podstatné změny. Úprava odpadu měla probíhat na stávající lince, spadající pod působnost
zákona o integrované prevenci, ale vzhledem k tomu, že nedocházelo ani k navýšení kapacity ani
k úpravě nového kódu, nejednalo se o změnu v provozu zařízení.
[19] Správního řízení bylo využito ke stanovení dalších doplňujících a zpřísňujících podmínek
pro nakládání s tímto odpadem.
[20] Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[21] Žalobci k podané kasační stížnosti uvádí, že se plně ztotožňují se závěrem obsaženým
v napadeném rozsudku. Změnou zařízení není jen změna, kterou může potenciálně dojít
k ovlivnění technických parametrů zařízení, ale i změna funkce či rozsahu funkce zařízení,
tj. změna v užívání či v provozu zařízení (srov. čl. 2 odst. 10 směrnice či §2 písm. h) zákona
o integrované prevenci).
[22] Skutečnost, zda nakládání s daným druhem odpadu bylo možné již v minulosti, není
podstatná. Podstatným je to, zda povolená změna mění dosavadní způsob využití daného
zařízení.
[23] V projednávané věci je předmětem změny v provozu zařízení návoz a dlouhodobé
skladování 110 000 tun nebezpečného odpadu, se kterým nebylo v takovém množství dříve
v zařízení nakládáno. Ostatně o tom svědčí právě povolovací řízení, kterého by jinak nebylo
třeba.
[24] Aby bylo možné zařízení využít zamýšleným způsobem, bylo nutné změnu projednat
a posoudit v povolovacím řízení a stanovit pro ni podmínky. Není-li známo jaké konkrétní
činnosti (včetně konkrétních postupů, materiálů a látek, s nimiž bude nakládáno) budou
v zařízení v budoucnu probíhat, není ani možné stanovit specifické závazné podmínky pro jeho
provoz.
[25] Bylo-li sice obecně vydáno integrované povolení pro dané zařízení na stěžovatelem
uváděnou kapacitu a pro nakládání s odpady konkrétního druhu, ale uvedené zařízení nebylo
užíváno způsobem, kterým má být užíváno po povolené změně, potom se musí tento způsob
využití projednat jako změna provozu daného zařízení. Jedině tímto způsobem lze posoudit, zda
jde o změnu přípustnou či nepřípustnou. Integrované povolení pro určité zařízení není „bianco“
šekem pro provozování jakýchkoliv činností, ale jen těch činností, které jsou jimi upraveny
a řešeny.
[26] Tvrzení, že by povolovanou činnost bylo možno realizovat (dokonce v neomezené
kapacitě) i bez projednání této změny, je nepravdivé. Pokud navíc správní orgány neměly
k dispozici přesné údaje o složení naváženého odpadu a nebezpečných látek, jen těžko mohli
dojít k závěru, že jde o změnu nikoli podstatnou. Svým postupem fakticky popřely smysl
integrovaného povolování.
[27] Povolená změna je zejména vzhledem k množství naváženého a skladovaného odpadu
a jeho složení s obsahem vysoce nebezpečných látek změnou provozu zařízení, která může mít
i vysoce nepříznivé účinky na člověka a životní prostředí.
[28] Žalobci navrhují zamítnutí kasační stížnosti a uložení náhrady nákladů řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[29] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná pověřená osoba ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[30] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[31] Veškerá výše uvedená kritéria rozhodnutí krajského soudu splňuje. Jedná se
o srozumitelné rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zcela zřejmé, proč
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, ostatně žádné konkrétní výtky v této
souvislosti stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl.
[32] Argumentaci stěžovatele, že žádné řízení o změně integrovaného povolení nebylo třeba,
neboť provedená změna se týkala toliko zpřísnění kontrolních mechanismů, je nutno odmítnout.
[33] Účelem integrovaného povolení je stanovit podmínky pro provoz příslušného zařízení
(často s velkým množstvím navazujících činností a spojených technologických jednotek), včetně
provozu činností přímo spojených s provozem tohoto zařízení v místě. Pokud určitou činnost
a zejména podmínky, za kterých má být tato činnost zařízení povolena, původní povolení
neobsahuje, může být nová činnost zařízení doplněna pouze prostřednictvím změny dosavadního
povolení.
[34] Soud považuje za zcela nesporné, že nově ohlášená činnost spočívající v návozu 110 tisíc
tun neutralizované sludge- GLOBAL 4 (dále jen „odpad“), pocházející z lokality Laguny Ostramo
v Ostravě, za účelem jeho dlouhodobého skladování pro jeho budoucí energetické využití
v cementárně Lafarge Cement, a. s., je změnou v dosavadním způsobu užívání skládky.
[35] Povolením uvedené změny fakticky dochází k jinému nakládání s nebezpečným odpadem,
pro které dosud nebyly stanoveny žádné podmínky. Právě proto správní orgány vložily
do integrovaného povolení (formou jeho změny) jak tuto novou činnost, tak podmínky
za kterých bude tuto činnost osoba zúčastněná na řízení provozovat. Smyslem povolovacího
řízení je stanovit takové podmínky provozu, aby i přes zátěž, které provoz těchto zařízení
z hlediska životního prostředí vyvolává, byly zajištěny základní standardy jeho ochrany.
[36] Pokud nebylo nutné integrované povolení měnit, není zřejmé, z jakého důvodu bylo
správním orgánem zahájeno správní řízení o vydání „nepodstatné“ změny integrovaného
povolení. Stejně tak není zřejmé, proč správní orgán vyzýval příslušné orgány k vyjádření,
požadoval po osobě zúčastněné na řízení II. celou řadu doplnění. Povolovací řízení a postup
správního orgánu naopak odpovídají závěru, že bez změny původního integrovaného povolení
by nebylo možné stávající zařízení k dlouhodobému skladování odpadu před jeho energetickým
využitím, vůbec užívat.
[37] V dalším kroku je třeba posoudit, zda je požadovaná změna podstatnou či nepodstatnou
změnou v provozu zařízení. S krajským soudem lze souhlasit, že argumentace stěžovatele
v žalobou napadeném rozhodnutí se překročením prahových hodnot vůbec nezabývá a soustředí
se pouze na to, že provedená změna nebude mít nepříznivé účinky na člověka nebo životní
prostředí.
[38] Kasační námitka, dle které je podstatnou změnou pouze výměna technologického celku,
nemá oporu v zákoně. Ustanovení §2 písm. j) zákona o integrované prevenci rozumí podstatnou
změnou v provozu zařízení změnu v provozu zařízení, která může mít podle uvážení správního
úřadu, který je místně příslušný k vydání integrovaného povolení, významné nepříznivé účinky
na člověka nebo životní prostředí; změna v provozu zařízení nebo rozšíření provozu zařízení
se vždy považují za podstatné, když změna nebo rozšíření samy o sobě překračují prahové
hodnoty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
[39] Nepodstatnou změnou je obecně řečeno změna, která nemá zvláštní dopad na složky
životního prostředí. Se stěžovatelem lze souhlasit, že v praxi půjde nejčastěji o změny, které
se netýkají rozšíření technologie nebo výrobní kapacity [např. výměna filtračního zařízení
za nové, přístavba objektů, které slouží k nevýrobním účelům (sklady surovin či výrobků)].
Na druhé straně to však neznamená, že za podstatné změny budou a contrario považovány
pouze změny mající za následek rozšíření technologie či výrobní kapacity. Tímto výkladem
by došlo k popření jak čl. 2 odst. 11 směrnice, tak věty za středníkem §2 písm. j) zákona
o integrované prevenci.
[40] Obě uvedená ustanovení považují za podstatnou změnu, změnu v provozu nebo rozšíření
provozu zařízení, pokud tato změna sama o sobě překračuje prahové hodnoty. Za změnu
provozu lze nepochybně považovat i změnu ve způsobu provozu tj. změnu v jeho dosavadním
užívání.
[41] V projednávané věci byla předmětem změny integrovaného povolení nová činnost
spočívající v dočasném uskladnění nebezpečného odpadu v množství 110 000 tun, tj. v množství,
které prahové hodnoty výrazně převyšuje. Příloha č. 1 zákona o integrované prevenci, která
v bodu 5. 4., upravuje nakládání s odpady, zní: „skládky, které přijímají více než 10 tun denně nebo mají
celkovou kapacitu větší než 25 000 tun, s výjimkou skládek inertního odpadu.“ Skutečnost, že dosavadní
integrované povolení umožňovalo trvalé uložení nebezpečného odpadu ve shodném objemu,
je ve vztahu k nově navrhované činnosti bezvýznamnou.
[42] Odstraňování odpadu jeho trvalým uložením na skládku nelze ztotožnit s dočasným byť
dlouhodobým skladováním tohoto odpadu před jeho energetickým využitím, ostatně také proto
bylo řízení o povolení změny zahájeno.
[43] Argumentace odlišností čl. 2 odst. 10 a 11 směrnice není příliš srozumitelná. Směrnice
v čl. 2 odst. 10 uvádí, že změnou provozu se rozumí změna v povaze, funkci či rozsahu funkce
zařízení, která může mít důsledky pro životní prostředí; v odst. 11 pak mj. výslovně konstatuje,
že za podstatné, se považují každá změna nebo rozšíření provozu, pokud změna nebo rozšíření
samy o sobě dosahují prahových hodnot případně stanovených v příloze I. V souladu s čl. 12
směrnice členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující to, aby provozovatel vždy uvědomil
příslušné orgány o jakýchkoli plánovaných změnách v provozu. V případě nutnosti provedou
příslušné orgány úpravu povolení anebo podmínek povolení. Členské státy přijmou nezbytná
opatření zajišťující, aby žádná podstatná změna, kterou provozovatel plánuje, se neuskutečnila
bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí. Žádost o povolení a rozhodnutí příslušného
orgánu se musí vztahovat na části zařízení a hlediska uvedená v článku 6, které mohou být
takovou změnou ovlivněny. Příslušná ustanovení článku 3, článků 6 až 10 a čl. 15 odst. 1, 2 a 3
se použijí přiměřeně. V souladu s čl. 6 se povolení vztahuje nejen na zařízení samotné,
ale i na činnosti, které jsou v zařízení provozovány. Závěry krajského soudu jsou zcela v souladu
s uvedenými články.
[44] Výklad stěžovatele není rozumný ani vzhledem k účelu zákona o integrované prevenci,
který se zaměřuje na dosáhnutí vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku
a omezování znečištění. Tato interpretace se jeví jako neuvážená také z hlediska principu účasti
veřejnosti na rozhodování o životním prostředí. Výklad stěžovatele fakticky znamená,
že jakákoliv nová činnost, která v konečném důsledku nevede k navýšení předchozí celkově
povolené kapacity skládky, je změnou nepodstatnou. Při tomto výkladu by veřejnost i při
podstatné změně v užívání určitého zařízení neměla možnost uplatnit žádná práva, jejichž
prostřednictvím usiluje o dosažení co nejlepšího výsledku řízení z hlediska zdraví lidí a ochrany
životního prostředí. Ochrana těchto hodnot je jedním z cílů zákona o integrované prevenci, který
směřuje k trvale udržitelnému rozvoji pomocí maximální možné prevence průmyslového
znečišťování všech složek životního prostředí.
[45] Nelze pominout ani skutečnost, že v důsledku povolené změny nebude navážený
nebezpečný odpad likvidován na skládce jeho trvalým uložením, ale následně energeticky
a materiálově využíván (spalováním) v cementářské peci. Jedná se tedy o výraznou změnu
v nakládání a následném využívání tohoto odpadu, nikoli o pouhé posílení kontrolních
mechanismů.
[46] Namítaná administrativní náročnost není a nemůže být kritériem pro posouzení
charakteru změny a v tomto důsledku přiznání či nepřiznání účastenství žalobců ve správním
řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[48] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalobci měli ve věci plný úspěch,
proto jim soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přiznal náhradu nákladů řízení
proti stěžovateli.
[49] Zástupce žalobců v řízení o kasační stížnosti učinil jeden úkon právní služby, kterým bylo
písemné podání soudu ve věci samé (vyjádření ke kasační stížnosti za všechny 3 žalobce) dle §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „advokátní tarif“). Za jeden úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši
3 100 Kč snížená o 20 % při společném zastupování více osob [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5. a §12 odst. 4 advokátního tarifu], tedy 2 480 Kč, při zastupování tří žalobců pak
7 440 Kč. Tato částka se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3
advokátního tarifu.
[50] JUDr. Ondřej Tošner doložil osvědčení o registraci k DPH. K nákladům řízení se přičítá
DPH v sazbě platné ke dni ukončení řízení o kasační stížnosti ve výši 1 625 Kč. Náhrada nákladů
řízení tak činí 9 365 Kč.
[51] Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení se opírá o §60
odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení
má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou
jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost
neuložil, rozhodl tak, že tyto osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu