ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.123.2012:136
sp. zn. 9 As 123/2012 - 136
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
EL NIŇO, a.s., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, zast. Mgr. Vladimírem Trnavským,
advokátem se sídlem Masarykovo nám. 6/5, Karviná, proti žalovanému: Úřad průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
16. 10. 2009, č. j. O-440587/48039/2009/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Duracell
Batteries BVBA, se sídlem Aarschot, Nijverheidslaan 7, Belgické království, zast. JUDr. Davidem
Štrosem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2012, č. j. 8 Ca 372/2009 - 160,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná
zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 10. 2009,
č. j. O-440587/48039/2009/ÚPV. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2009, č. j. O-440587/72231/2008/ÚPV, jímž byla ochranná
známka č. 288416 ve znění „DURACELL“ ve vlastnictví stěžovatele prohlášena za neplatnou dle
ustanovení §32 odst. 3, ve spojení s §7 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů
(zákon o ochranných známkách), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o ochranných známkách“).
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
Dne 19. 3. 2007 byla ve prospěch stěžovatele do rejstříku ochranných známek zapsána
slovní ochranná známka č. 288416 ve znění „DURACELL“ s právem přednosti od 29. 8. 2006
pro výrobky ve třídě 5, 32 a 33 dle mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále jen „ochranná
známka stěžovatele“). Stěžovatel užíval tuto ochrannou známku pro energetický nápoj.
Osoba zúčastněná na řízení (dále též „společnost Duracell“) se návrhem doručeným
žalovanému dne 8. 12. 2008 domáhala prohlášení výše uvedené ochranné známky stěžovatele
za neplatnou podle ustanovení §32 odst. 3, ve spojení s §7 odst. 1 písm. b), c), d) a e) zákona
o ochranných známkách. Na základě návrhu společnosti Duracell vydal žalovaný rozhodnutí, jímž
dle §32 odst. 3, ve spojení s §7 odst. 1 písm. b) a e) zákona o ochranných známkách prohlásil
ochrannou známku stěžovatele za neplatnou. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá,
že společnost Duracell je ve vztahu k bateriím vlastníkem národní ochranné známky č. 165114
ve znění „DURACELL“ zapsané dne 14. 6. 1982 s právem přednosti ke dni 2. 7. 1981, ochranné
známky Společenství č. 64527 ve znění „DURACELL“ zapsané dne 4. 11. 1998 s právem přednosti
v České republice od 1. 5. 2004 a velkého množství dalších ochranných známek ve zněních
obsahujících frázi „DURACELL“ s právem přednosti starším, než kterým disponovala ochranná
známka stěžovatele. Na základě těchto skutečností a množství společností Duracell předložených
důkazů dospěl žalovaný k závěru, že ochranné známky společnosti Duracell ve znění
„DURACELL“ požívají dobrého jména. Žalovaný dále konstatoval, že ochranná známka
stěžovatele ve znění „DURACELL“ je zcela shodná s ochrannými známkami osoby zúčastněné
na řízení, jež požívají dobrého jména. Považoval za prokázané, že ačkoliv je ochranná známka
stěžovatele zapsána pro jiný druh výrobků než ochranné známky společnosti Duracell, kvůli
neobvyklosti označení „DURACELL“, podobnosti funkce výrobků (baterie i energetické nápoje
dodávají energii) a vzhledem k dobrému jménu ochranných známek společnosti Duracell, budou
spotřebitelé automaticky přinejmenším podvědomě spojovat oba druhy výrobků a očekávat u nich
obdobnou kvalitu a vlastnosti. Dle závěrů žalovaného užívání ochranné známky stěžovatele
tak nepoctivě těží z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranných známek osoby zúčastněné
na řízení, k čemuž postačí pouhá možnost nepoctivého těžení z dobrého jména či rozlišovací
způsobilosti. Splněny tak byly podmínky pro prohlášení neplatnosti ochranné známky stěžovatele
dle ustanovení §7 odst. 1 písm. b) a e) zákona o ochranných známkách.
Žalovaný nevyhověl návrhu společnost Duracell dle ustanovení §7 odst. 1 písm. c) a d)
zákona o ochranných známkách, neboť tato společnost není vlastníkem všeobecně známé ochranné
známky.
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí včas rozklad, jímž namítal, že společnost Duracell
dostatečně neprokázala dobré jméno ve vztahu k jejím ochranným známkám. Předložené důkazy
nebyly dle stěžovatele aktuální a týkaly se pouze objemu prodeje na českém trhu. Stěžovatel
zdůraznil, že používáním své ochranné známky nemůže poškodit žádné zájmy společnosti Duracell
ani nepoctivě těžit z rozlišovací způsobilosti jejích ochranných známek, neboť záměna
energetického nápoje za baterie není možná. Dle odůvodnění rozkladu by si na základě rozhodnutí
žalovaného vlastníci ochranných známek mohli nepřípustně nárokovat ochranu ve všech třídách
zboží. Rozhodnutí žalovaného dle tvrzení stěžovatele vychází z pouhé nepodložené úvahy
správního orgánu, který nadto neměl v prvopočátku vůbec zapsat ochrannou známku
stěžovatele, pokud shledal její rozpor se zákonem. Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2009,
č. j. O-440587/48039/2009/ÚPV, předseda žalovaného podaný rozklad zamítl a rozhodnutí
žalovaného potvrdil.
III. Řízení před městským soudem
Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal stěžovatel dne 22. 12. 2009 žalobu dle části
třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“).
Žalobou bylo namítáno, že rozhodnutí předsedy žalovaného vychází z nesprávně zjištěného
skutkového stavu, neboť nebylo prokázáno, že ochranné známky společnosti Duracell požívají
dobrého jména. Předložené důkazy nebyly dle stěžovatele aktuální a týkaly se pouze objemu prodeje
výrobků společnosti Duracell na českém trhu. Stěžovatel je toho názoru, že jeho ochranná známka
nemohla neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména osoby zúčastněné
na řízení, neboť výrobky druhu energetický nápoj a baterie nejsou v žádném případě zaměnitelné.
Neoprávněné těžení z dobrého jména nebo z rozlišovací způsobilosti ochranných známek
společnosti Duracell nadto nebylo nikterak prokázáno a stěžovatel ani nezpůsobil žádnou škodu.
Dle žaloby je rozhodnutí předsedy žalovaného založeno na nesprávném právním hodnocení
skutkového stavu, neboť dle závěru v něm uvedeného by si vlastníci ochranných známek mohli
nepřípustně nárokovat ochranu napříč všemi třídami zboží s poukazem na možnou způsobenou
škodu. Rozhodnutí předsedy žalovaného se nevypořádává s většinou argumentů stěžovatele a pouze
přejímá tvrzení společnosti Duracell. Stěžovatel dále považoval rozhodnutí správních orgánů
za výsledek šikanózního výkonu práva, neboť stěžovatel měl dobrou víru ve správnost zápisu své
ochranné známky. Žalovaný se tak pouze snaží zakrýt své pochybení, neboť pokud shledal rozpor
ochranné známky stěžovatele se zákonem, ji především neměl vůbec zapsat. S ohledem na výše
uvedené stěžovatel navrhl zrušit rozhodnutí žalovaného v obou stupních a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z odůvodnění napadeného rozsudku
vyplývá, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, zabývaly se všemi předloženými
důkazy, podklady i rozkladovými námitkami a své závěry dostatečně odůvodnily. S odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
17. 1. 2012, č. j. 3 Cmo 203/2011 – 549, ve věci stěžovatele a společnosti Duracell (dále jen
„rozsudek vrchního soudu“), městský soud dovodil, že dobré jméno bylo ve vztahu k ochranným
známkám společnosti Duracell ve správním řízení dostatečně prokázáno. Výrobky stěžovatele
a osoby zúčastněné na řízení sice spotřebitelé nezamění, nicméně vytvoří si spojení mezi nimi.
Stěžovatel navazuje na ochranné známky společnosti Duracell a odkazuje na ně, využívá tedy jejich
dobrého jména a nepoctivě z nich těží. Snižuje tím jejich rozlišovací způsobilost a způsobuje
na nich újmu, neboť spotřebitelé si spojí výrobky stěžovatele s výrobky společnosti Duracell. Dle
městského soudu je rozhodnutí předsedy žalovaného přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné.
K námitce šikanózního výkonu práva městský soud uvedl, že žalovaný skutečně neměl ochrannou
známku ve prospěch stěžovatele zapsat, nicméně v projednávané věci je vedeno řízení o prohlášení
této ochranné známky na neplatnou dle zákona o ochranných známkách. Postup žalovaného byl
proto zákonný.
IV. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Stěžovatel především namítá, že ve správním řízení nebylo dostatečně prokázáno dobré
jméno ochranných známek společnosti Duracell. Městský soud opřel své rozhodnutí pouze
o rozsudek vrchního soudu. Předmětem řízení před Vrchním soudem v Praze však bylo rozhodnutí
o uplatnění práv z ochranných známek a práv proti nekalé soutěži. Proti tomuto rozsudku podal
stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Dobré jméno dle
stěžovatele není trvalá vlastnost, přičemž žádný ze společností Duracell předložených důkazů nebyl
sám o sobě schopen prokázat dobré jméno jejích ochranných známek ve vztahu k území České
republiky a k období, kdy probíhalo zápisné řízení ochranné známky stěžovatele. Osoba zúčastněná
na řízení ani v průběhu zápisného řízení nepodala proti zápisu jakékoliv námitky. Kasační stížností
je dále namítáno, že dobré jméno ochranné známky a k němu se vztahující ochrana mu svědčí
pouze ve vztahu k těm výrobkům a službám, k nimž je o dobré jméno známky usilováno. K tomu
stěžovatel poukázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. 11. 2008, ve věci C-252/07 (dále
jen „rozhodnutí ve věci Intel“). Společnost Duracell přitom s ohledem na uvedenou judikaturu
neprokázala dobré jméno svých ochranných známek ve vztahu k energetickým nápojům. Ve vztahu
k citovanému judikátu dále stěžovatel uvedl, že dobré jméno ochranných známek společnosti
Duracell a jejich potenciální jedinečnost ve vztahu k jakémukoliv druhu zboží nebo služeb sama
o sobě neprokazuje, že stěžovatel užíváním své ochranné známky protiprávně těží z rozlišovací
způsobilosti nebo dobrého jména ochranných známek společnosti Duracell. Osoba zúčastněná
na řízení jakoukoliv újmu neprokázala a ani neprokázala, že by jí taková újma v důsledku změny
v chování spotřebitelů hrozila.
Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
Osoba zúčastněná na řízení se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 1. 10. 2012
ztotožnila s vypořádáním věci městským soudem. Společnost Duracell považuje námitku
stěžovatele týkající se podaného dovolání proti rozsudku vrchního soudu, za irelevantní, neboť
se jedná o pravomocný rozsudek, v němž bylo spolehlivě prokázáno dobré jméno ochranných
známek osoby zúčastněné na řízení. Tvrzení stěžovatele o neexistenci dobrého jména
v posuzovaném případě považuje osoba zúčastněná na řízení za nepravdivé, což dokládá tím,
že v České republice prodává baterie již od roku 1992, prodeje podporuje rozsáhlou reklamní
kampaní. Výdaje na tuto kampaň se v letech 1997 – 1999 blížily 30 % celkových výdajů na reklamní
kampaně na celém trhu s bateriemi. Informace o výrobcích společnosti Duracell se objevují
průběžně ve všech médiích. Osoba zúčastněná na řízení má za to, že její ochranné známky požívají
dobrého jména v České republice i v Evropské unii, přičemž ve správním řízení prokázala
dlouhodobost trvání dobrého jména svých ochranných známek. Ve správním řízení přitom musela
prokázat, že dobré jméno získaly její ochranné známky před zápisem ochranné známky stěžovatele,
a nikoliv až v době, když byla tato známka zapsána. Žalovaný při zápisu ochranné známky
stěžovatele nebyl povinen zkoumat možný zásah do práv osoby zúčastněné na řízení. K tomuto
účelu je v zákoně zakotvena pětiletá lhůta, v níž se vlastník starší ochranné známky může domáhat
prohlášení neplatnosti pozdější ochranné známky. Dobré jméno svých ochranných známek
nemusela společnost Duracell prokazovat ve vztahu k energetickým nápojům, jak tvrdí stěžovatel.
Ochrana starší ochranné známky se naopak dle zákona o ochranných známkách poskytuje
i ve vztahu k výrobkům a službám, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka
zapsána, pokud starší ochranná známka má dobré jméno a její užívání by nepoctivě těžilo
z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména, nebo jim bylo na újmu. Pro určení podobnosti
přitom postačí, pokud si veřejnost vytvoří spojení mezi oběma ochrannými známkami. Na podporu
svých tvrzení odkázala osoba zúčastněná na řízení na judikaturu Nejvyššího správního soudu
a Evropského soudního dvora ve věci C-408/01, Adidas-Salomon AG a Adidas Benelux BV proti
Fitnessworld Trading Ltd. Vzhledem k tomu, že ochranné známky „DURACELL“ disponují vysokou
rozlišovací způsobilostí a dobrým jménem a jsou zažité v podvědomí průměrného spotřebitele,
je dle společnosti Duracell zřejmé, že průměrný spotřebitel si minimálně podvědomě spojí výrobky
označené ochrannou známkou stěžovatele s výrobky označenými ochrannými známkami
společnosti Duracell. Ochranná známka stěžovatele je tedy způsobilá neoprávněně těžit
z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranných známek osoby zúčastněné na řízení.
Stěžovatel reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení podáním doručeným
Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 4. 2013. V tomto podání stěžovatel setrval na názoru,
že městský soud ani správní orgány věc neposoudily s ohledem na rozhodnutí ve věci Intel.
Napadený rozsudek i rozhodnutí správních orgánů jsou přitom dle názoru stěžovatele v přímém
rozporu s uvedeným judikátem. Dle stěžovatele však předseda žalovaného o tomto rozhodnutí
musel vědět, neboť jej v jiné věci o 3 měsíce později citoval. Vyjádření dále poukazuje
na podobnost právě posuzované věci s případem ochranné známky ve znění „ENERGIZER“,
která je dle stěžovatele vzhledem k dlouhodobosti užívání, masivní propagaci a širokému povědomí
nepochybně rovněž ochrannou známkou s dobrým jménem ve vztahu ke galvanickým článkům –
bateriím. Ke dni podání vyjádření však bylo na území České republiky 39 platných ochranných
známek obsahujících slovo „ENERGIZER“, jejichž majiteli jsou různé subjekty a ochranné
známky jsou zapsány pro odlišné zboží či služby. S ohledem na výše uvedené má stěžovatel za to,
že žalovaný v právě posuzovaném případě vybočil ze své rozhodovací praxe, neboť ve výše
nastíněném případě jsou ochranné známky obsahující „ENERGIZER“ zapsány i s pozdějším
datem a ve prospěch jiných subjektů než majitelů prvotních ochranných známek. Stěžovatel dále
v podání ze dne 8. 4. 2013 uvedl, že dle internetového článku z roku 2000 výjimečnost výrobků
společnosti Duracell není ničím podložena, neboť ve spotřebitelském testu dopadly nejhůře.
V obsáhlém vyjádření ze dne 27. 5. 2013 osoba zúčastněná na řízení uvedla, že námitky
vznesené stěžovatelem jsou irelevantní a nemohou zpochybnit napadený rozsudek. Stěžovatel
nesprávně interpretuje rozhodnutí ve věci Intel, neboť pozdější ochranná známka může být
prohlášena za neplatnou, pokud je totožná s dřívější ochrannou známkou zapsanou pro produkty
a služby, které však nemusí být podobné těm, pro něž je zapsána dřívější ochranná známka
s dobrým jménem. Vyjádření dále rozvedlo argumentaci uvedenou již v předchozím podání a navíc
odkázalo na rozhodnutí Tribunálu ve věci T-131/09, Farmeco AE Dermokallyntika proti Úřadu
pro harmonizaci na vnitřním trhu, a ve věci T-570/10, Environmental Manufacturing LLP proti Úřadu
pro harmonizaci na vnitřním trhu, rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-100/11P, Helena Rubinstein SNC
a L'Oréal SA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu, a ve věci C-487/07, L'Oréal SA, Lancôme
parfums et beauté & Cie SNC a Laboratoire Garnier & Cie proti Bellure NV, Malaika Investments Ltd
a Starion International Ltd. a rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ve věci R240/2004 – 2,
z nichž osoba zúčastněná na řízení dovodila, že je vlastníkem ochranných známek s dobrým
jménem, do nichž bylo zasaženo pozdější ochrannou známkou stěžovatele, která neoprávněně těží
z rozlišovací způsobilosti ochranných známek osoby zúčastněné na řízení, kterou rozmělňuje
a oslabuje.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanovení
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu
měl zrušit; za takovou vadu se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost.
Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před
soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z výše uvedených
důvodů, přičemž neshledal pochybení, pro které by musel napadený rozsudek z úřední povinnosti
zrušit.
Stěžovatel namítal, že ve správním řízení nebylo dostatečně prokázáno dobré jméno
ochranných známek společnosti Duracell, neboť žádný z důkazů předložených ve správním řízení
nebyl schopen sám o sobě tuto skutečnost prokázat. Stěžovatel je dále přesvědčen, že dobré jméno
ochranné známky měla osoba zúčastněná na řízení prokazovat ve vztahu k období, kdy byla
zapsána ochranná známka stěžovatele, a nikoliv k období předcházejícímu. Dle kasační stížnosti
totiž dobré jméno ochranné známky není jevem trvalým v čase a je třeba o něj neustále usilovat.
Rozsudek vrchního soudu nelze použít z důvodu podaného dovolání k Nejvyššímu správnímu
soudu a kvůli tomu, že v daném případě bylo rozhodováno o právech z ochranných známek
a o údajném nekalosoutěžním jednání stěžovatele.
Dle ustanovení §32 odst. 3 zákona o ochranných známkách úřad prohlásí ochrannou známku
za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v §7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených.
Podle §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách přihlašované označení se nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen
"námitky") vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná,
pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší
ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno,
a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné
známky nebo jim bylo na újmu. Na základě písm. e) téhož ustanovení se přihlašované označení nezapíše
na základě námitek podaných vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným
označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou
podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má
na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě
těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu.
Ze zákona plyne, že ochrannou známku lze prohlásit za neplatnou, pokud je kumulativně
splněno několik podmínek. Návrh na prohlášení neplatnosti musí podat vlastník starší ochranné
známky, napadená ochranná známka musí být shodná nebo podobná se starší ochrannou známkou,
která má v České republice nebo na území Evropských společenství dobré jméno a konečně užívání
napadené ochranné známky by mohlo nepoctivě těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého
jména starší ochranné známky nebo by jí bylo na újmu.
Namítá-li stěžovatel, že dobré jméno ochranné známky společnosti Duracell nebylo
ve správním řízení dostatečně prokázáno, je třeba se zabývat nejprve přezkoumatelností správních
rozhodnutí. Dle ustanovení §68 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění
(dále jen „správní řád“), rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Na základě
odst. 3 téhož ustanovení v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho
vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom,
jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Dle
judikatury Ústavního soudu „nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno
v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces“ (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Nejvyšší správní soud se již rozsudkem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 8 As 21/2011 - 117,
vyslovil k otázce okruhu důkazů, na jejichž základě lze prokazovat dobré jméno ochranné známky.
Dle citovaného rozhodnutí „k existenci dobrého jména je tedy nutno prokázat, že relevantní okruh spotřebitelů
bude bez dalšího očekávat dobrou kvalitu (jakýchkoliv) výrobků či služeb, pokud budou označeny namítanou
ochrannou známkou. Způsoby prokázání takové skutečnosti mohou být různé (např. vysoký podíl výrobků či služeb
označených namítanou ochrannou známkou na relevantním trhu, hodnocení výrobků a služeb ve spotřebitelských
průzkumech, jejich hodnocení v odborném tisku apod.), nicméně musejí být dostatečně spolehlivé.“ Žalovanému
bylo ve správním řízení osobou zúčastněnou na řízení předloženo značné množství důkazního
materiálu týkajícího se objemu prodejů na českém trhu, výdajů na reklamní kampaně, propagačních
materiálů, výpisů ochranných známek v jiných zemích, mediálních materiálů o výrobcích
společnosti Duracell, článků v různých tiskovinách, recenzí ve spotřebitelských magazínech
a podobně. Správní orgány tedy vycházely právě z takových důkazů, které jsou pro prokázání
dobrého jména ochranné známky dle uvedené judikatury potřeba. Správní orgán prvního stupně
i předseda žalovaného se s předloženými důkazy pečlivě vypořádali. Na stranách 13 – 16 rozhodnutí
předsedy žalovaného jsou všechny důkazy pečlivě rozebrány. Předseda žalovaného ke každému
z nich uvedl, zda jsou v posuzovaném případě relevantní a jakým způsobem, přičemž některé
důkazní návrhy odmítl, pro jejich nepoužitelnost v daném správním řízení. Předseda žalovaného
ve svém rozhodnutí posoudil všechny námitky vznesené v rozkladovém řízení stěžovatelem
a ke každé z nich se vyjádřil. To ostatně plyne dostatečně zřetelně i z textu rozhodnutí předsedy
žalovaného a z odůvodnění napadeného rozsudku.
Pokud stěžovatel namítá, že dobré jméno ochranné známky společnosti Duracell bylo třeba
prokázat ve vztahu k době, kdy byla zapsána ochranná známka stěžovatele a nikoliv k době
předcházející, nelze se s jeho tvrzením ztotožnit. Nejvyšší správní soud souhlasí s tvrzením osoby
zúčastněné na řízení, že v posuzované věci bylo třeba prokazovat, zda ochranná známky získala
dobré jméno již před datem podání přihlášky ochranné známky stěžovatele. Ochranná známka musí
nejdříve získat určitý status, na jehož základě ji lze prohlásit za ochrannou známku s dobrým
jménem. Je třeba sice dát za pravdu stěžovateli, že dobré jméno ochranné známky není jevem v čase
trvalým a je třeba o něj neustále pečovat. Nicméně zdejší soud má za to, že v projednávaném
případě společnost Duracell dostatečně prokázala vznik dobrého jména ochranné známky i to,
že dobré jméno své ochranné známky neustále udržuje a snaží se jej i rozvíjet. Takovou skutečnost
však nelze dle názoru zdejšího soudu prokazovat ve vztahu k okamžiku zápisu pozdější ochranné
známky. Právě naopak bylo zapotřebí prokázat, zda ochranná známka společnosti Duracell získala
dobré jméno již před zápisem ochranné známky stěžovatele a zda jej neustále udržuje. Tuto
podmínku Nejvyšší správní soud považuje na základě prostudování správního spisu v projednávané
věci za splněnou. Stěžovatel uvedl, že žádný z předložených důkazů nebyl schopen sám o sobě
prokázat dobré jméno ochranné známky společnosti Duracell. K tomu je třeba zdůraznit, že správní
orgán ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu shromažďuje důkazy, které pak při
rozhodování hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné
souvislosti. Hodnocení důkazů je myšlenková činnost správního orgánu, kterou je provedeným
důkazům přisuzována hodnota závažnosti pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a hodnota
pravdivosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti správní orgán určuje, jaký význam
mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda je lze v dané situaci použít (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2005, č. j. 1 Afs 63/2004 - 66). Správní orgán tedy
neposuzuje pouze, zda jednotlivý důkaz sám o sobě prokazuje tvrzený skutkový stav, ale hodnotí
je všechny také ve vzájemné souvislosti, z čehož až následně na základě logických úvah vyvodí svá
skutková zjištění. V projednávané věci bylo v rozhodnutích obou stupňů hodnocení důkazů
provedeno v souladu s výše uvedenými principy a Nejvyšší správní soud proto námitky stěžovatele
neshledal důvodnými.
Kasační stížností bylo dále namítáno, že se rozsudek městského soudu nemohl opírat
o rozsudek vrchního soudu z důvodu podaného dovolání a různého předmětu rozhodnutí.
Především je třeba zdůraznit, že správní orgány založily svá zjištění o dobrém jménu ochranných
známek společnosti Duracell na vlastním dokazování, a nikoliv na rozsudku vrchního soudu.
Podepřel-li městský soud napadený rozsudek o argumentaci vrchního soudu, jedná se pouze
o podpůrnou argumentaci, neboť sám městský soud dovodil, že dokazování správních orgánů bylo
v posuzovaném případě dostatečné. Postup městského soudu tak nemohl založit nezákonnost
napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud dále ve shodě s žalovaným konstatuje, že ačkoliv
je dobré jméno ochranné známky potřeba prokazovat v každém správním řízení znovu, uvedený
rozsudek vrchního soudu není s rozhodnutím žalovaného, resp. předsedy žalovaného, v rozporu.
Podané dovolání proti rozsudku vrchního soudu není v posuzované věci relevantní, neboť aktuálně
se jedná o pravomocný rozsudek.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí správních
orgánů se zakládá na náležitém odůvodnění, je podloženo dostatečným důkazním materiálem a je
založeno na logických úvahách správních orgánů. Kasační námitce stěžovatele, že skutková zjištění
správních orgánů nemají oporu ve správním spisu a nejsou přezkoumatelná tak s ohledem na výše
uvedené nelze přisvědčit.
Stěžovatel považuje skutkové zjištění správních orgánů o dobrém jménu ochranných
známek společnosti Duracell za nesprávné.
Dobré jméno ochranné známky je neurčitý pojem. Jeho zhodnocení a posouzení toho, zda
některá ochranná známka požívá dobrého jména, závisí výlučně na skutkovém posouzení dané věci
správním orgánem. Rozhodnutí o tom, zda ochranná známka má dobré jméno či nikoli, je tedy
výsledkem diskreční pravomoci (správního uvážení) správního orgánu. Dle ustanovení §78 odst. 1,
věty druhé s. ř. s. pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil
meze správního uvážení nebo je zneužil. Správní uvážení se v posuzovaném případě projevuje
posouzením toho, zda ochranná známka na základě předložených důkazů dobrého jména požívá
či nikoliv. Prostor pro vlastní úvahu správního orgánu musí přitom správní soudy respektovat
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 4 As 10/2007 - 109).
„Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní
uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal
se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí
opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 – 46). Nejvyšší správní soud
proto přistoupil pouze k přezkumu, zda správní orgány nezneužily svého diskrečního oprávnění
či zda jejich rozhodnutí neznamená zjevný exces ze zákonných mezí.
„Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná
a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru.
Ochrana poskytovaná známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem
a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi
pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením je postačující,
že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97).
Žalovaný v posuzovaném případě dospěl, jak již bylo výše uvedeno, zákonným způsobem
ke zjištění, že ochranná známka společnosti Duracell požívá dobrého jména. Ve správním řízení
bylo především prokázáno, že společnost Duracell je vlastníkem několika ochranných známek
ve znění „DURACELL“ nebo ochranných známek toto znění obsahujících. Společnost Duracell
je jedním z největších výrobců baterií na světě, které jsou pod označením „DURACELL“
dlouhodobě dováženy mimo jiné do České republiky a ostatních zemí Evropské unie. Své prodeje
přitom podporuje rozsáhlou reklamní kampaní. Jejím výrobkům věnují různá média velkou
pozornost a baterie společnosti Duracell jsou často předmětem spotřebitelského testování. Dále
bylo v řízení prokázáno, že osoba zúčastněná na řízení vydávala na svou reklamní kampaň zhruba
třetinové náklady z celkových výdajů na reklamu na trhu s bateriemi. Za prokázanou vzaly správní
orgány také výši tržeb společnosti na trhu s bateriemi a její podíl na tomto trhu. S ohledem
na uvedené skutečnosti a na ustálenou judikaturu Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní
orgány nevybočily ze zákonných mezí. Jejich rozhodnutí jsou podložena zcela relevantními důkazy
a jejich závěry jsou založeny na logických úvahách. Zdejší soud neshledal žádný exces v rozhodnutí
žalovaného ani předsedy žalovaného. Správní orgány také nezneužily své rozhodovací pravomoci.
Na základě výše uvedeného považuje Nejvyšší správní soud závěr správních orgánů
o existenci dobrého jména ochranných známek společnosti Duracell za správný a prokázaný.
Další okruh kasačních námitek směřuje proti závěru, že ochrana poskytovaná ochranné
známce s dobrým jménem se vztahuje nejen na výrobky stejného druhu, ale i na výrobky odlišné
od těch, pro něž je ochranná známka s dobrým jménem zapsána.
Dle ustanovení §7 odst. 1 písm. b) a e) zákona o ochranných známkách Přihlašované označení
se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen
"námitky") vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná,
pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší
ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno,
a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné
známky nebo jim bylo na újmu nebo vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná
s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby,
které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku,
která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu
by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo
na újmu.
Již ze zákona explicitně vyplývá, že ochranné známce s dobrým jménem se poskytuje
ochrana, i pokud je pozdější podobná nebo stejná ochranná známka zapsána pro výrobky nebo
služby, které nejsou podobné těm, pro něž je zapsána ochranná známka s dobrým jménem.
To ostatně dovodil i Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, č. j. 1 As 41/2009 - 145,
v němž argumentuje i evropskými předpisy a judikaturou citovanou osobou zúčastněnou na řízení
i stěžovatelem, a ve kterém uvedl: „pokud se §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách, dle svého textu vztahuje na výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná
známka s dobrým jménem zapsána, tím spíše se vztahuje na ty výrobky nebo služby, které jsou podobné nebo shodné
s těmi, pro které je starší ochranná známka s dobrým jménem zapsána.“
V posuzovaném případě výrobek, pro který je zapsána ochranná známka stěžovatele,
tj. energetický nápoj, není podobný výrobku, pro nějž je zapsána ochranná známka s dobrým
jménem společnosti Duracell, tedy baterie. Nicméně z výše uvedeného plyne, že pokud požívá
ochranná známka společnosti Duracell dobrého jména, pak se jí přiznává ochrana i vůči použití
jejího označení na nepodobné výrobky. Stěžovatel se odvolává na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci Intel. V uvedeném rozsudku však Soudní dvůr nedospěl k závěru interpretovanému
stěžovatelem. Pouze dovodil, že při posuzování existence spojení mezi ochrannými známkami musí
být zohledněna povaha výrobků nebo služeb, pro které byly jednotlivé kolidující ochranné známky
zapsány. Některé ochranné známky mohly získat dobré jméno přesahující veřejnost dotčenou
výrobky nebo službami, pro které byly tyto ochranné známky zapsány. Soudní dvůr v rozhodnutí
ve věci Intel vyslovil, že „v takovém případě je možné, že si veřejnost dotčená výrobky nebo službami, pro které
byla zapsána pozdější ochranná známka, vytvoří souvislost mezi kolidujícími ochrannými známkami, i když bude
zcela odlišná od veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, pro které byla zapsána starší ochranná známka.“
Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené nemůže souhlasit se stěžovatelem, že by rozhodnutí
ve věci Intel naznačovalo, že ochrana poskytnutá ochranné známce s dobrým jménem může být
dána výlučně ve vztahu k výrobkům, pro něž je tato ochranná známka zapsána. Takový závěr totiž
z citovaného rozsudku Soudního dvora nevyplývá. Vždy je totiž potřeba zkoumat a posuzovat
veškeré relevantní okolnosti daného případu.
Stěžovatel se dovolával aplikace evropských předpisů, především směrnice Rady
89/104/EHS. Výkladem uvedené směrnice se zabýval v rozsudku Helena Rubinstein SNC a L'Oréal
SA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu, a ve věci C-487/07, Soudní dvůr, dle něhož „článek 5
odst. 4 směrnice 89/104 zavádí ve prospěch ochranných známek s dobrým jménem ochranu širší, než je ochrana
stanovená v odstavci 1 téhož článku 5. Zvláštní podmínkou této ochrany je užívání – bez řádného důvodu –
označení, které je totožné se zapsanou ochrannou známkou, nebo je jí podobné, a neoprávněně těží nebo by těžilo
z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména této ochranné známky, anebo jim působí nebo by jim působilo újmu.“
K uvedenému závěru Soudní dvůr odkázal na své rozsudky ze dne 22. června 2000, Marca Mode,
ve věci C-425/98, Recueil, s. I-4861, bod 36; ze dne 23. října 2003, Adidas-Salomon a Adidas
Benelux, ve věci C-408/01, Recueil, s. I-12537, bod 27, a ze dne 10. dubna 2008, Midas a Adidas
Benelux, ve věci C-102/07, Sb. rozh. s. I-2439, bod 40, jakož i, co se týče čl. 4 odst. 4 písm. a)
směrnice 89/104, rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, ve věci C-252/07,
Sb. rozh. s. I-8823, bod 26.
Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že argumentace stěžovatele v tomto ohledu nemůže
obstát. Ochrana poskytovaná ochranné známce s dobrým jménem je širší, než v případě běžné
ochranné známky. Může se tedy vztahovat i na výrobky a služby, pro které ochranná známka
s dobrým jménem zapsána není. Dobré jméno ochranné známky totiž znamená, že veřejnost
si s tímto označením spojuje určitého výrobce, kvalitu jeho výrobků, zákaznický servis apod. Je-li
dobré jméno ochranné známky dostatečně známé a intenzivní, pak si veřejnost, pokud vidí shodné
označení u jiného výrobku, může asociovat výrobek s tím, pro které je zapsána ochranná známka
s dobrým jménem. Je tedy pravdou, jak tvrdí stěžovatel, že takto může být ochrana poskytována
i výrobkům, pro něž vůbec není ochranná známka s dobrým jménem zapsána. Vlastník ochranné
známky s dobrým jménem si tak skutečně může nárokovat ochranu i napříč druhy zboží či služeb.
To vše ovšem pouze za předpokladu, že vlastní ochrannou známku s dobrým jménem. Dosažení
dobrého jména pro ochrannou známku však není jednoduchou záležitostí a pro vlastníka ochranné
známky znamená značnou péči a nemalé investice, neboť musí informovat a přesvědčit veřejnost
o jistém renomé své značky, resp. ochranné známky, příp. o její kvalitě apod. Je proto pouze
příhodné, aby ochranným známkám s dobrým jménem byla poskytnuta širší ochrana, než
normálním ochranným známkám, které statusu dobrého jména z jakéhokoliv důvodu nedosáhly.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani tuto kasační námitku
stěžovatele.
Poslední otázkou, kterou je zapotřebí se v posuzovaném případě zabývat, je problematika
toho, zda by užívání ochranné známky stěžovatele nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo
dobrého jména starší ochranné známky, tj. ochranné známky společnosti Duracell, nebo jim bylo
na újmu.
Stěžovatel si nechal zapsat ochrannou známku, která byla zcela shodná s ochrannými
známkami společnosti Duracell. Z výše uvedeného dále vyplývá, že ochranné známky společnosti
Duracell požívaly dobrého jména, a z tohoto důvodu je jim poskytována větší ochrana,
než normálním ochranným známkám. Stěžovatel opět s odkazem na rozhodnutí ve věci Intel
dovodil následující. Skutečnosti, že starší ochranná známka získala dobrého jméno po určité specifické
kategorie zboží nebo služeb; toto zboží nebo tyto služby nejsou podobné nebo nejsou značně podobné zboží nebo
službám, pro něž je ochranná známka zapsána; starší ochranná známka je jedinečná ve vztahu k jakémukoliv
zboží nebo službám; pozdější ochranná známka u běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného
průměrného spotřebitele evokuje starší ochrannou známku, nepostačují k prokázání, že užívání pozdější
ochranné známky protiprávně těží či by těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší
ochranné známky nebo jim působí či by působilo újmu. Potud Nejvyšší správní soud
se stěžovatelem souhlasí, neboť k obdobnému závěru dospěl v rozsudku ze dne 2. 9. 2009,
č. j. 1 As 41/2009 – 145, kde judikoval, že „existence asociace (spojení) v mysli veřejnosti představuje nutnou
podmínku, ale sama o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné učinit závěr o existenci jednoho ze zásahů, proti nimž
§7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách zajišťuje ochranným známkám s dobrým jménem ochranu.“
V uvedeném rozsudku však dále dovodil, že takové zásahy představují újmu způsobenou rozlišovací
způsobilosti ochranné známky, nebo újmu způsobenou dobrému jménu této ochranné známky,
případně protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména takové ochranné
známky. Tyto zásahy jsou důsledkem jistého stupně podobnosti mezi ochrannými známkami, kvůli
němuž dotčená veřejnost pociťuje mezi oběma známkami souvislost, resp. vytvoří si mezi nimi
spojení (srov. rozsudek Soudního dvora Adidas-Salomon a Adidas Benelux, ve věci C-408/01).
Zásahy je možno rozdělit na tři kategorie, které Soudní dvůr EU podrobně rozvedl
v roszudku Helena Rubinstein SNC a L'Oréal SA proti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu, a ve věci
C-487/07. „Tyto zásahy představují zaprvé újmu způsobenou rozlišovací způsobilosti ochranné známky, zadruhé
újmu způsobenou dobrému jménu této ochranné známky, a zatřetí protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti nebo
dobrého jména uvedené ochranné známky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Intel Corporation, bod 27).
Pokud jde o újmu způsobenou rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, označovanou rovněž výrazy
„rozmělnění“, „zeslabení“ nebo „zastření“, dojde k ní tehdy, jeli oslabena schopnost této ochranné známky označovat
výrobky nebo služby, pro které je zapsána, jelikož užívání identického nebo podobného označení třetími osobami vede
k roztříštění identity ochranné známky a jejího působení na veřejnost. Je tomu tak zejména tehdy, jestliže ochranná
známka, která vyvolávala okamžitou asociaci s výrobky nebo službami, pro něž je zapsána, není již schopna tuto
funkci plnit (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Intel Corporation, bod 29).
Co se týče újmy způsobené dobrému jménu ochranné známky, vyjadřované rovněž výrazy „pošpinění“ nebo
„snížení“, tato nastává, mohou-li být výrobky nebo služby, pro něž je třetími osobami použito totožné nebo podobné
označení, pociťovány veřejností způsobem, jímž se sníží přitažlivost ochranné známky. Nebezpečí takovéto újmy
může vyplynout zejména ze skutečnosti, že výrobky nebo služby nabízené třetími osobami mají vlastnost nebo
kvalitu, jež může mít negativní vliv na image ochranné známky.
Co se týče pojmu „protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo jejího dobrého
jména“, označovaného rovněž výrazy „parazitování“ a „free-riding“, zmíněný pojem se neváže na újmu, kterou
utrpěla ochranná známka, nýbrž na těžení z užití totožného nebo podobného označení třetí osobou. Zahrnuje
zejména případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány,
na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením, jedná o jasné vykořisťování jdoucí ve stopách ochranné
známky s dobrým jménem.
Z citovaného rozsudku Soudního dvora taktéž jednoznačně vyplývá, a to i s odkazem
na rozsudek ve věci Intel citovaný stěžovatelem, že jediný z výše uvedených zásahů zcela postačí
k tomu, aby ochranné známce s dobrým jménem byla poskytnuta ochrana před později zapsanou
ochrannou známkou. Těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky třetí
osobou se může ukázat protiprávním, třebaže užívání totožného nebo podobného označení
nepůsobí újmu ani rozlišovací způsobilosti, ani dobrému jménu ochranné známky, anebo obecněji
jejímu majiteli.
V právě posuzovaném případě dospěly správní orgány k závěru, že ochranná známka
stěžovatele parazitovala na atraktivně prioritně zapsaných ochranných známkách společnosti
Duracell požívajících dobrého jména, což mohlo stěžovateli zvýšit tržby v nepřiměřeně vysokém
rozsahu, například ve srovnání s objemem jeho investic do reklamy. Ve shodě s žalovaným
i městským soudem Nejvyšší správní soud konstatuje, že produkty stěžovatele s označením zcela
identickým s ochrannou známkou společnosti Duracell by spotřebitelé mohli s velkou
pravděpodobností považovat za výrobky osoby zúčastněné na řízení. Vzhledem k dobrému jménu
předmětných ochranných známek společnosti Duracell by pak spotřebitelé dávali přednost těmto
výrobkům před jinými. Se závěry správních orgánů i městského soudu se tedy Nejvyšší správní soud
ztotožňuje, neboť užívání ochranné známky stěžovatele protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti
ochranných známek společnosti Duracell a jejich dobrého jména.
Kasační námitku stěžovatele, kterou s odkazem na ochrannou známku ve znění
„ENERGIZER“ poukazoval na údajnou rozpornou rozhodovací praxi žalovaného, je třeba
odmítnout jako zcela irelevantní. V posuzovaném případě bylo vedeno návrhové řízení. Osoba
zúčastněná na řízení se návrhem k žalovanému domáhala ochrany své ochranné známky. Ve věcech
prohlášení neplatnosti ochranné známky jde především o aktivitu vlastníka starší ochranné známky,
zda bude svou ochrannou známku chránit dostupnými právními prostředky. Existuje-li více
ochranných známek ve znění „ENERGIZER“, nebo toto znění obsahujících, nelze z toho
usuzovat na rozpornou rozhodovací praxi žalovaného. Za prvé nemusel být vlastníkem prioritní
ochranné známky v těchto případech podán návrh na prohlášení neplatnosti pozdějších ochranných
známek, neboť toto se děje zcela v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (každý, nechť
si střeží svá práva). Za druhé je možné, že užívání pozdějších ochranných známek je založeno
na právním titulu, jímž vlastník prioritní ochranné známky povolil její užívání (např. licenční
smlouvou). S uvedenou kasační námitkou tedy nelze souhlasit.
Odkaz stěžovatele na článek z roku 2000, na jehož základě dovodil, že výrobky společnosti
Duracell nejsou nikterak výjimečné, nepovažuje zdejší soud za dostačující k závěru, že ochranné
známky osoby zúčastněné na řízení nepožívají dobrého jména. Jak již bylo uvedeno výše,
V posuzované věci je třeba hodnotit veškeré důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech.
Nejvyšší správní soud přitom považuje závěry správních orgánů za prokázané. Nebylo úkolem
žalovaného, aby hodnotil kvalitu jednotlivých výrobků, pro něž jsou ochranné známky zapsány,
neboť hodnotil pouze skutečnost, zda bylo dostatečně prokázáno dobré jméno ochranných známek
osoby zúčastněné na řízení.
VI. Závěr a náklady řízení
Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by měl být napadený rozsudek městského soudu
zrušen. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., větou poslední,
zamítnuta.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné náklady
neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily
náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu