ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.308.2016:35
sp. zn. 9 As 308/2016 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců:
a) D. M., b) H. M., proti žalovanému: Městský úřad Jilemnice, se sídlem Masarykovo náměstí
82, Jilemnice, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2016, č. j. 30 A 100/2016
– 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobci (dále jako „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jejich žádost o osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Návrh na osvobození od soudních poplatků stěžovatelé podali spolu s žalobou, kterou
se domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného dle §82 a násl. s. ř. s.
[2] Krajský soud stěžovatele vyzval, aby doložili své majetkové poměry vyplněním
přiloženého formuláře. Ti soudu zaslali nepodepsané částečně vyplněné formuláře. V průvodním
přípisu uvedli, že podpisy nepřipojili z důvodu, že nemohou s jistotou konstatovat, zda jsou
uvedené informace pravdivé, nebo zda některé informace nezamlčeli.
[3] Krajský soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Předložené formuláře
a průvodní přípis považoval za značně obecné až nesrozumitelné s tím, že dovodil, že se může
jednat o nepravdivé a neúplné informace. Za takové situace k předloženým prohlášením vůbec
nepřihlížel a vycházel z toho, jakoby mu požadovaná prohlášení nebyla předložena. Nad rámec
rozhodovacích důvodů připojil úvahu o předložených informacích, ze kterých, při předpokládané
pravdivosti a úplnosti informací, vyplývalo, že stěžovatelé měli dostatek finančních prostředků na
zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Také dospěl k závěru, že podaná žaloba byla
opožděná, tedy zjevně bezúspěšná, což zakládá další důvod, proč osvobození od soudního
poplatku nemohlo být přiznáno.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti výše uvedenému usnesení krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost.
V ní primárně brojí proti nezákonnosti zásahu žalovaného, poukazují na další různá řízení před
správními orgány, správními a civilními soudy.
[5] Osvobození od soudního poplatku se okrajově dotýkají pouze některé body. Z nich
vyplývá, že nemohli předložit dodatečné (pozn. NSS: zřejmě míněno dostatečné) prohlášení
o osobních, majetkových a finančních poměrech, jelikož se jejich majetkové poměry výrazně
měnily. V důsledku nezákonností vykonavatelů veřejné správy nemohli prokázat konkrétní
skutkové okolnosti. Stěžovatelé se do této situace dostali z důvodu protiprávního jednání
žalovaného, kterými zasáhl do jejich absolutních majetkových práv a u žalobce a) do jeho
osobnostních práv. Nelze jim proto klást za vinu, že se nejsou schopni k majetkovým poměrům
vyjádřit. Žalovaný nerespektoval předběžné opatření vydané prvostupňovým soudem. Stěžovatelé
nejsou v současné době schopni splnit tuto povinnost.
[6] Žaloba nebyla podána včas z důvodu zdravotních problémů účastníka. Soud sice shledal
důvodným, že byla podána zásahová žaloba až po rozhodnutí o nařízení předběžného opatření,
a potvrdil tak, že v základu uspěli se svým právem na osvobození od soudních poplatků,
ale nevyhověl jim z důvodu překážky spočívající v onemocnění účastníka. Měla by jim tak být
poskytnuta nová lhůta pro podání žaloby, ke které by je soud vyzval.
[7] Současně v kasační stížnosti stěžovatelé požádali Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků, i s ohledem na změnu majetkových poměrů a vážné onemocnění žalobce
a), a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
[9] Kasační soud nepožadoval po stěžovatelích zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost, ani o žádosti o takovém osvobození samostatně nerozhodoval, a doložení povinného
zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS: v případě rozhodování krajského soudu
o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních
návrzích) se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení
nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje
z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro
žalobní řízení, jež před krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže
je tedy poplatková povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud
o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost,
neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší). Výše uvedené závěry se pak promítají
i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu
o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému
v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení,
a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní. Na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatelů advokátem tak v tomto případě nelze trvat,
jelikož předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků.
[10] Poté soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti,
ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Krajský soud uvedl v napadeném usnesení celkem dva stěžejní důvody, pro které
neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků. Prvním bylo neunesení důkazního břemene
z jejich strany ohledně prokázání jejich majetkových poměrů a druhým byla zjevná neúspěšnost
žaloby s ohledem na její opožděnost.
[12] K tomu je třeba v prvé řadě podotknout, že většina kasačních námitek se zcela míjí
jednak s předmětem napadeného usnesení, kterým bylo pouze rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků, ale i s jeho důvody. Kasační stížnost je z velké části též jen velmi obtížně
srozumitelná, kdy stěžovatelé hovoří o různých soudních a správních řízeních, aniž by je jakkoliv
podrobněji specifikovali a uvedli, jaký mají vztah k nyní projednávané věci. Například ze spisu
krajského soud neplyne, že by soud ve věci vydával jakékoliv předběžné opatření, tím spíše, že by
takové opatření snad nebylo respektováno žalovaným. Nejvyšší správní soud se proto zabýval
pouze námitkami, které byly podřaditelné pod důvody neosvobození od soudních poplatků.
Samotnou otázkou zákonnosti či nezákonnosti zásahu žalovaného by se krajský soud zabýval
až tehdy, když by, buď byly žalobci od soudních poplatků osvobozeni, nebo je řádně zaplatili,
a měl by za to, že jsou splněny všechny podmínky řízení (například včasnost podané žaloby).
[13] Prvním důvodem, pro který krajský soud stěžovatelům nepřiznal osvobození
od soudního poplatku je to, že mu neposkytli dostatečné informace pro posouzení svých
majetkových poměrů.
[14] Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. ukládá žadatelům o osvobození od soudních poplatků
povinnost doložit, že nedisponují dostatečnými prostředky k jejich zaplacení. K uvedenému
ustanovení se Nejvyšší správní soud vyjadřoval mimo jiné ve svém rozsudku ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS, kde dospěl k závěru, že povinnost
doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
[15] V daném případě krajský soud nemohl zjistit majetkové poměry stěžovatelů. Ti totiž
soudu sice doložili formuláře, které jim zaslal k vyplnění, nicméně na ně nepřipojili své podpisy
a informace v nich uvedené byly pouze obecné a neúplné. V průvodním přípisu uvedli,
že podpisy na formuláře nepřipojili z důvodu, že nemohou s jistotou konstatovat, zda jsou
uvedené informace pravdivé, nebo zda některé informace nezamlčeli. Je tak patrné, že stěžovatelé
nenaplnili nutnou podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Nedostáli povinnosti tvrzení
a důkazní, které spočívají v doložení takových informací, ze kterých bude možné osvědčit jejich
osobní, majetkové a finanční poměry. K nevěrohodnosti a neúplnosti předložených informací
přispívá i skutečnost, že o nich sami prohlásili, že mohou být neúplné a nesprávné. Pokud
by krajský soud dané informace posuzoval, mohl by dospět ke zkreslenému a nepravdivému
závěru. Pro posouzení žádosti je nezbytné mít celkový přehled o osobních, majetkových
a finančních poměrech. Závěr krajského soudu o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků, je tak nutno shledat jako správný, neboť nebylo fakticky co posuzovat.
[16] Pokud jde o důvody, proč nemohli řádně své majetkové poměry prokázat, uvedené
v kasační stížnosti, je potřeba poukázat na to, že jejich tvrzení týkající se protiprávních zásahů
žalovaného, které jim znemožňovaly doložení majetkových poměrů, jsou zcela obecná
a nepodložená. Nespecifikují jednoznačně, jak jim konkrétní zásahy žalovaného brání při
doložení poměrů, pouze neurčitě a částečně v rozporu se spisem krajského soudu uvádí,
že v důsledku těchto zásahů nemohli tvrzené skutečnosti doložit. Stěžovatelé tak neunesli
břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně tvrzení, že jim bylo skutečně znemožněno
požadované údaje soudu předložit.
[17] Druhým důvodem pro zamítnutí žádosti bylo to, že krajský soud zhodnotil podanou
žalobu jako zjevně neúspěšnou. Opřel se o závěr, že byla podána opožděně.
[18] Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. stanovuje, že za situace, kdy soud dospěje k závěru,
že návrh nemůže být zjevně úspěšný, žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Pojem
„zjevně neúspěšný návrh“ není v zákoně blíže upřesněn. Nejvyšší správní soud však ve své
judikatuře dovodil, že zjevná neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, měla by být
nesporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo nutné provádět dokazování. Takovým
„zjevně neúspěšným návrhem“ může být např. opožděně podaná žaloba či kasační stížnost,
návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout, nebo návrh, který
je výslovně vyloučen z meritorního přezkoumání (viz např. rozsudky kasačního soudu ze dne
24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 – 105, publ. pod č. 909/2006 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2008,
č. j. 9 As 97/2007 – 29, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 - 135).
[19] Opožděně podaná žaloba je zjevně neúspěšná, což je důvodem pro zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků. K tomuto je nutno také uvést, že §84 odst. 2 s. ř. s.,
nepřipouští prominutí zmeškání lhůty. Z uvedených ustanovení plyne, že opožděnost podání
žaloby nebylo možné prominout, a že podaná žaloba byla zjevně neúspěšná, spolu s ní tedy
i žádost, kterou krajský soud správně, v souladu se zákonem, zamítl.
[20] K námitce týkající se toho, že by jim měla být poskytnuta nová lhůta pro podání žaloby,
ke které by je soud vyzval, je potřeba uvést, že není možné stanovovat jakoukoliv novou lhůtu,
a to ani v případě, že by stěžovatelům objektivně bránila některá překážka žalobu ve lhůtě podat.
Lhůta k podání žaloby je zákonem stanovena v §84 odst. 1 s. ř. s. a činí dva měsíce, přičemž
ji není možné dle odst. 2 téhož ustanovení prominout. Situaci, že by v daném případě
ze zdravotních důvodů byla lhůta prodloužena, proto není možné připustit. Uplynutí takto
stanovené zákonné lhůty nelze, s ohledem na právní jistotu, prominout ani, pokud by v tom
skutečně bránilo onemocnění účastníka, které nicméně opět nebylo jakkoliv doloženo.
[21] Námitku dále se zhoršujícího se zdravotního stavu žalobce a) nebyl Nejvyšší správní soud
oprávněn posuzovat. Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Kasační soud proto přezkoumává správnost závěrů
pravomocného rozhodnutí krajského soudu a nemůže přihlížet k okolnostem, které by možná
mohly být podstatné, pokud by rozhodnutí krajského soudu ještě vydáno nebylo. Navíc Nejvyšší
správní soud upozorňuje, že toto tvrzení stěžovatelů zůstalo opět ve zcela obecné
a nepodložené rovině.
[22] Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než konstatovat, že oba důvody k zamítnutí
žádosti o osvobození od soudního poplatku obstály. Každý z nich by pro závěr krajského soudu
postačoval sám o sobě.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[24] Stěžovatelé ke své kasační stížnosti připojili návrh, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
O návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož rozhodl
o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení
a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Odkladný účinek vyvolává účinky
jen do skončení řízení před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení
o kasační stížnosti pozbylo smyslu.
[25] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé, kteří neměli v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly
v řízení náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Z uvedených důvodů soud rozhodl,
že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu