ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.39.2007
sp. zn. 9 As 39/2007 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
J. D., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2,
za účasti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 117,
v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 19. 12. 2006, č. j. 22 Ca 513/2004 – 67,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2006, č. j. 22 Ca 513/2004 – 67,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým soud zamítl jeho žalobu podanou proti
rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí
a zemědělství, se sídlem v Ostravě, 28. října 117 (dále též „správní orgán“), ze dne 5. 3. 2002,
č. j. ŽPZ/275/02, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města
Ostravy, odboru životního prostředí, ze dne 6. 6. 2001, č. j. ŽP/246.7/D/2575/01/23, jímž mu
byla podle ust. §76 odst. 2 písm. f) a odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení
ust. §7 odst. 1 citovaného zákona a naplnění skutkové podstaty deliktu podle ust. §88 odst. 1
písm. c) tohoto zákona. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl krajský soud znovu poté,
co byl jeho dřívější rozsudek ze dne 15. 5. 2003, č. j. 22 Ca 196/2002 - 30, a to ke kasační
stížnosti správního orgánu, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2004, č. j. 7 As 40/2003 - 61, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel spatřuje vady rozsudku
v jeho nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a dále v tom, že řízení před soudem bylo postiženo jinou vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel namítá, že Krajský
soud v Ostravě nerespektoval ust. §49 odst. 1 a §43 odst. 1 s. ř. s., a proto na jeho straně
došlo k procesnímu pochybení spočívajícímu v porušení citovaného ust. §49 odst. 1 s. ř. s.
a ústavně zakotveného práva účastníka řízení obsaženého v čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť jak stěžovatel, tak jeho právní zástupce nebyli
předvoláni k jednání na den 19. 12. 2006, tedy na den, kdy bylo ve věci samé rozhodováno.
Z výše uvedeného proto stěžovatel dovozuje, že byl jako žalobce zbaven možnosti k celé
záležitosti se u soudu v rámci dokazování patřičně vyjádřit, a to i prostřednictvím
svého zástupce, kterého si právě k ochraně svých práv zvolil, tedy byl zkrácen v právu
na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatel dále namítá, že v průběhu let 2003 a 2004
získal jednoznačné důkazy prokazující, že rozhodnutí správního orgánu stejně
jako prvostupňového správního orgánu bylo založeno na neobjektivních a nepravdivých
skutečnostech, tudíž mu výše uvedené procesní pochybení soudu odňalo možnost navrhnout
provedení takového důkazu, který měl přímou vazbu k prokázání skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel se rovněž domnívá,
že shora uvedená skutečnost měla vliv při rozhodování o výši pokuty. Proto navrhl zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 20. 2. 2007.
V tomto svém vyjádření uvedl, že trvá na věcné i právní správnosti svého rozhodnutí,
jež bylo předmětem soudního přezkumu, stejně jako tímto odvolacím rozhodnutím
potvrzeného prvoinstančního rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru životního
prostředí. Dále se správní orgán ztotožňuje s napadeným rozsudkem krajského soudu
a neshledává žádný důvod pro jeho zrušení. K obsahu podání pak správní orgán podotýká,
že shledává kasační stížnost věcně nedůvodnou a tvrzení v ní obsažená, týkající
se stěžovatelem nově získaných důkazů, jako zjevně neodpovídající skutečnému stavu věci.
Tato svá přesvědčení potom dokládá svým odborným zhodnocením a důkazem přiloženým
v souvisejícím spisu. S ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Dle ust. §49 odst. 1 s. ř. s. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání
a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. O jednání
vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.
Dle ust. §51 odst. 1 citovaného zákona soud může rozhodnout o věci samé
bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas
je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu
svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Dle ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)
každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů
a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může
být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s postupem krajského soudu
v předcházejícím řízení. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil obsah spisu Krajského soudu
v Ostravě.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že Krajský soud v Ostravě nerespektoval
ust. §49 odst. 1 a §43 odst. 1 s. ř. s., a proto na jeho straně došlo k procesnímu pochybení
spočívajícímu v porušení citovaného ust. §49 odst. 1 s. ř. s. a ústavně zakotveného práva
účastníka řízení obsaženého v čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť jak stěžovatel, tak jeho právní
zástupce nebyli předvoláni k jednání na den 19. 12. 2006, kdy bylo ve věci samé
rozhodováno. Z výše uvedeného proto stěžovatel dovozuje, že byl jako žalobce zbaven
možnosti k celé záležitosti se u soudu v rámci dokazování patřičně vyjádřit,
a to i prostřednictvím svého zástupce, kterého si právě k ochraně svých práv zvolil, tedy byl
zkrácen v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud
k tomuto stížnímu bodu stěžovatele považuje za nezbytné uvést, že k problematice řízení
před soudem a veřejného projednání věci v rámci správního soudnictví se již dříve vyslovil
ve svém rozsudku ze dne 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003 - 59, publikovaném
pod č. 482/2005 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že účastníku řízení nelze upřít právo na veřejné
projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci (čl. 38 odst. 2
Listiny). Rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž žalobci řádně doručil výzvu
k vyslovení souhlasu s takovým postupem (§51 s. ř. s.), došlo v řízení k vadě, jež mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a je proto důvodem pro jeho zrušení
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Vzhledem k tomu, že okolnosti předvídané ve výše
citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu nastaly i v tomto případě,
neboť k projednání věci samé předsedkyně senátu nenařídila jednání a nepředvolala
k němu účastníky, a to i přesto, že pro to nebyla splněna výjimka stanovená v ust. §51 s. ř. s.
Z posléze citovaného ustanovení s. ř. s. vyplývá, že soud může rozhodnout o věci samé
bez jednání jen v případech, kdy tak stanoví s. ř. s., a dále pouze tehdy, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí, přičemž souhlas může být nahrazen i zákonem
konstruovanou právní fikcí předpokládaného souhlasu. V daném případě však ani jedna
ze zákonem předpokládaných možností pro rozhodování bez nařízení jednání nebyla splněna.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že došlo k porušení procesního
práva účastníka na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit
se k věci, zakotveného v ust. §49 s. ř. s. a v čl. 38 odst. 2 Listiny, a v nich vyjádřeného
práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Krajský soud v Ostravě je proto povinen
respektovat v dalším řízení ust. §49 odst. 1 s. ř. s. a předvolat k jednání ve věci samé
účastníky řízení a jejich zástupce, a to v přiměřené lhůtě, aby měli dostatek času na přípravu
a byla jim dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Za tohoto stavu věci považuje Nejvyšší správní soud za bezpředmětné zabývat
se podrobně dalšími námitkami stěžovatele v kasační stížnosti, neboť zjištěné porušení
ust. §49 s. ř. s. a čl. 38 odst. 2 Listiny představuje vadu řízení, jež se dotýká samotné
zákonnosti nyní napadaného rozsudku a tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení
citovaného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2005,
č. j. 3 As 6/2004 - 105, publikovaný pod č. 617/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek
krajského soudu pro nezákonnost zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení,
v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím ve věci samé odpadl
pro vydání předmětného usnesení důvod.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě
v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu