ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.47.2019:36
sp. zn. 9 As 47/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatele: Z. K., zast. Mgr.
Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti odpůrci: Hlavní
město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Tomášem Sokolem,
advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, ve věci zrušení opatření obecné povahy hl. m.
Prahy č. 37/2013, v části Z 2750/00 nazvané „Celoměstsky významné změny III Územního
plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy – Z 2746/00, Z 2747/00, Z 2750/00“, v řízení o kasační
stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2019,
č. j. 11 A 148/2016 - 112,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Navrhovatel n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Odpůrci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Návrhem podaným u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se navrhovatel
domáhal zrušení opatření obecné povahy hlavního města Prahy č. 37/2013, které bylo schváleno
usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 19. 9. 2013, v části Z 2750/00 a v Příloze
č. 2 opatření obecné povahy (dále „změna Z 2750/00“), a to v rozsahu změn veřejně prospěšné
stavby pojmenované Retenční nádrž a dešťová usazovací nádrž (DUN) Dobrá voda s kódovým
označením X (k. ú. X) a XX (k. ú. X) (dále „retenční nádrž Dobrá voda“). Změna Z 2750/00
spočívala mj. v rozšíření veřejně prospěšné stavby – retenční nádrže Dobrá voda, která se zčásti
nachází na pozemcích navrhovatele; rozšíření provedené změnou Z 2750/00 se nicméně
pozemků navrhovatele přímo nedotklo.
[2] Městský soud návrh v rozsahu týkajícím se změny Z 2750/00 zamítl výrokem II.
rozsudku ze dne 16. 2. 2017, č. j. 11 A 148/2016 - 54. Uvedl, že otázka prohlášení retenční
nádrže za obecně prospěšnou stavbu nebyla předmětem změny Z 2750/00, touto změnou došlo
toliko k rozšíření veřejně prospěšných staveb, které se nedotýká žádných pozemků ve vlastnictví
navrhovatele. Navrhovatel proto změnou Z 2750/00 nemohl být dotčen na svých vlastnických
právech.
[3] Navrhovatel citovaný rozsudek městského soudu napadl kasační stížností, které Nejvyšší
správní soud (dále také „NSS“) vyhověl rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, č. j. 7 As 96/2017 - 61.
Dospěl k závěru, že stěžovatel vlastní pozemky, se kterými retenční nádrž přímo sousedí, a proto
skutečnost, že se vlastní rozšíření retenční nádrže nevztahovalo přímo na pozemky v jeho
vlastnictví, automaticky nevylučuje, že jeho práva tímto rozšířením mohla být dotčena a zkrácena.
Pokud proto městský soud pouze konstatoval, že navrhovatelovo vlastnické právo nebylo
dotčeno, ale s otázkou, zda byla navrhovatelova práva zkrácena či nikoliv, se již věcně vůbec
nevypořádal, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Zároveň NSS uvedl, že městský soud
bude muset v dalším řízení vyjasnit a zohlednit vztah mezi změnou Z 2750/00 a změnou
Z 1415/07, vydanou opatřením obecné povahy hlavního města Prahy č. 38/2014, schváleným
usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 27. 3. 2014, kterou byla retenční nádrž
Dobrá voda prohlášena veřejně prospěšnou stavbou.
[4] Městský soud následně návrh znovu posoudil a rozsudkem ze dne 25. 1. 2019,
č. j. 11 A 148/2016 - 112, jej zamítl. Uvedl, že změna Z 1415/07, kterou byla retenční nádrž
Dobrá voda prohlášena za veřejně prospěšnou stavbu, byla vydána opatřením obecné povahy
č. 38/2014, které bylo napadeno návrhem, který městský soud zamítl rozsudkem ze dne
30. 10. 2017, č. j. 6 A 105/2017 - 42. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta,
následně byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení NSS o odmítnutí kasační stížnosti.
Změnou Z 1415/07 tak pravomocně došlo k prohlášení retenční nádrže Dobrá voda za veřejně
prospěšnou stavbu, přičemž tento závěr nelze v řízení o přezkumu změny Z 2750/00, kterým
došlo pouze k rozšíření plochy veřejně prospěšné stavby, jakkoliv revidovat. K otázce,
zda změnou Z 2750/00 došlo ke zkrácení práv navrhovatele, městský soud uvedl, že sousedství
veřejně prospěšné stavby má vliv na práva vlastníků sousedních nemovitostí, z toho však nelze
bez dalšího dovozovat takové zkrácení práv, které by vylučovalo stavbu realizovat či deklarovat.
Protože změnou Z 2750/00 nedošlo ke změně plochy funkčního využití území ve vztahu
k retenční nádrži Dobrá voda ani k zásahu do zastavitelného území, veřejný zájem v podobě
protipovodňové ochrany převážil nad zájmy a právy navrhovatele. Změnou Z 2750/00 nadto
nedošlo ke změně práv a postavení navrhovatele oproti situaci, která nastala v důsledku změny
Z 1415/07 a byla již pravomocně shledána zákonnou, a proto touto změnou nedošlo ke zkrácení
práv navrhovatele.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce
[5] Navrhovatel (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Namítl, že se městský soud řádně nevypořádal s námitkou zásahu do vlastnického práva
stěžovatele, neboť nepostupoval v souladu s principem proporcionality a svou argumentaci
založil na dvanáct let starém rozhodnutí správního orgánu. Toto rozhodnutí neodpovídá realitě,
neboť v předmětném území nikdy k záplavám nedošlo, žádná vodní plocha ani vodní tok
se na předmětném území nenachází, a tudíž neexistuje veřejný zájem na vybudování
protipovodňových opatření. Rozšířením retenční nádrže Dobrá voda dojde ke zvýšení průtoku
vody přes pozemky stěžovatele, a tudíž i k intenzivnějšímu zásahu do jeho práv. Městský soud
dále nijak nereagoval na stěžovatelův argument, že na jeho pozemcích se již na základě
stavebního povolení z roku 1980 nachází jiná rozestavěná stavba, a sice retenční nádrž
k zachycení dešťových vod, přičemž na témže místě nemohou být zároveň dvě stavby. Nehledě
na výsledek řízení pod sp. zn. 6 A 105/2017 je nutné přihlédnout k námitkám stěžovatele
vzneseným v řízení týkajícím se změny Z 1415/07.
[7] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel nebyl aktivně legitimován
k podání návrhu, nehledě na to však městský soud návrh posoudil věcně správně. Stěžovatel brojí
spíše proti prohlášení retenční nádrže Dobrá voda veřejně prospěšnou stavbou, k čemuž však
nedošlo změnou Z 2750/00. Stěžovatelovo tvrzení, že na pozemcích dotčených změnou
Z 2750/00 se údajně žádný potok Dobrá voda nenachází, nemá relevanci pro posouzení věci,
neboť podstatné je, že se podle pravomocného rozhodnutí jedná o území, které může být
zasaženo povodní. Jeho tvrzení o zkrácení práv nebyla prokázána jako pravdivá a stěžovatel
na jejich podporu žádné důkazy nepředložil. Tvrzení, že v důsledku změny Z 2750/00 dojde
ke zvýšení průtoku vody přes jeho pozemky, navíc stěžovatel uplatnil poprvé až v kasační
stížnosti.
[8] Stěžovatel v duplice k vyjádření odpůrce konstatoval, že jeho aktivní procesní legitimace
k podání návrhu vyplývá jak z judikatury, tak z předchozích rozhodnutí soudů, které o jeho
legitimaci v nyní projednávané věci neměly pochybnosti. Dále uvedl, že v rámci přezkumu změny
Z 2750/00 by měla být zkoumána také srozumitelnost a zákonnost měněného opatření obecné
povahy. Ve vztahu k otázce omezení vlastnického práva odkázal na obsah původního návrhu
na zrušení opatření obecné povahy a uzavřel, že zvýšením průtoku vody přes své pozemky
argumentoval již v kasační stížnosti ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 96/2017, přičemž
znemožnění podnikatelských aktivit v důsledku rozšíření veřejně prospěšné stavby vyplývá
z omezení a zákazů stanovených zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých
zákonů (vodní zákon).
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] V projednávaném případě se jedná o druhou kasační stížnost stěžovatele v téže věci.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem;
to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním
názorem NSS. Rozšířený senát ke zmíněnému pravidlu uvedl, že „[o]pakovaná kasační stížnost, v níž
stěžovatel vznesl pouze námitky, které mohl uplatnit již v předešlé kasační stížnosti, je podle §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Ze zákazu opakované kasační stížnosti platí výjimky pro případy,
kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí soudu pro procesní pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav,
případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Posouzení toho, které námitky mohl stěžovatel uplatnit
již v předešlé kasační stížnosti, závisí na konkrétních okolnostech případu.“ (usnesení ze dne 22. 3. 2011,
č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb.). NSS v této věci předchozím rozsudkem
č. j. 7 As 96/2017 - 61 zrušil rozhodnutí městského soudu pro nepřezkoumatelnost, a to pro
nevypořádání otázky zkrácení práv stěžovatele. Kasační stížnost je tudíž přípustná.
[12] Městský soud podle stěžovatele ani v nyní napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal
otázku zásahu do jeho vlastnického práva. Na prvním místě je nutné uvést, že městský soud
v rozsudku č. j. 6 A 105/2017 - 42 konstatoval, že změna Z 1415/07, kterou byla retenční nádrž
Dobrá voda prohlášena za veřejně prospěšnou stavbu, je v souladu se zákonem. Z konstatování
městského soudu v nyní projednávané věci, že prvotním „zásahem“ do práv stěžovatele bylo
vymezení retenční nádrže Dobrá voda jako veřejně prospěšné stavy změnou Z 1415/07, proto
nelze nijak dovozovat, jak to činí stěžovatel, že pouhým rozšířením veřejně prospěšné stavby
mělo dojít také ke zkrácení jeho práv. Městský soud totiž pouze poukazoval na to, že k prohlášení
retenční nádrže Dobrá voda za veřejně prospěšnou stavbu došlo již změnou Z 1415/07, která
není předmětem přezkumu v této věci, a která nadto byla pravomocně shledána zákonnou.
Stěžovatelovo tvrzení, že změnou Z 2750/00 dochází oproti změně Z 1415/07 k intenzivnějšímu
zásahu do jeho práv, neboť v jejím důsledku dojde ke zvýšení průtoku vody přes jeho pozemky,
nemá oporu ve správním spise a stěžovatel je nijak nedoložil. Nic takového nevyplývá
ani z konstatování odpůrce v rámci vypořádání námitek, že změnou Z 2750/00 dochází
k rozšíření veřejně prospěšné stavby z důvodu zajištění efektivní přestavby a dostavby retenční
nádrže, jejíž akumulační prostor pro zachycení srážkových vod je nedostatečný. Nedostatečnost
akumulačního prostoru totiž byla konstatována již v rámci změny Z 1415/07, přičemž měla
být způsobena použitím nevhodného materiálu při zhutňování hráze a tím způsobenou
propustností nádrže. Již změna Z 1415/07 tak počítala s přestavbou a dostavbou retenční nádrže.
Smyslem změny Z 2750/00 bylo rovněž zajištění efektivní přestavby a dostavby retenční nádrže,
nikoliv její rozšíření z důvodu, že by vymezení nádrže změnou Z 1415/07 kapacitně
nepostačovalo. Není proto zřejmé, jakým způsobem by měla změna Z 2750/00 způsobit zvýšení
průtoku vody přes pozemky stěžovatele.
[13] Stěžovatel dále namítl, že nehledě na rozhodnutí Odboru ochrany prostředí Magistrátu
hl. města Prahy ze dne 31. 1. 2007, č. j. 12652/2005/OOP/II/Ku, na daném území neexistuje
žádný potok a nedošlo na něm k žádné povodňové vlně, a proto neexistuje veřejný zájem
na vybudování protipovodňových opatření, který by mohl převážit nad jeho vlastnickým právem.
K tomu soud předně uvádí, že námitky směřující proti citovanému rozhodnutí jsou irelevantní,
neboť toto rozhodnutí není předmětem přezkumu v nyní projednávaném řízení. Městský soud
se proto nemohl pouštět do jakékoliv polemiky ohledně stanovení záplavového území na potoku
Dobrá voda a nepochybil, pokud vycházel z toho, že dané území bylo vyhodnoceno jako území,
které může být v případě povodně zasaženo. Stěžovatelovo tvrzení, že na daném území žádnou
povodeň nezažil, se pak zcela míjí s vyhodnocením území jako potenciálně záplavovým. Městský
soud tudíž správně konstatoval, že vybudování účinných protipovodňových opatření
je ve veřejném zájmu. Následně také podrobně a přesvědčivě odůvodnil, proč veřejný zájem
v projednávaném případě převážil nad vlastnickým právem stěžovatele. Rozhodující bylo,
že změnou Z 2750/00 nedošlo ke změně plochy funkčního využití území ve vztahu k retenční
nádrži Dobrá voda a v důsledku této změny zároveň nedošlo ke změně práv a postavení
stěžovatele oproti situaci, která nastala v důsledku změny Z 1415/07 – změna Z 2750/00 se totiž
přímo netýkala žádného z pozemků ve vlastnictví stěžovatele a nevyplývají z ní ani žádná nepřímá
omezení ve vztahu k jiným či sousedícím pozemkům ve vlastnictví stěžovatele. S ohledem
na uvedené je pak zřejmé, že změna Z 2750/00 splnila kritérium vhodnosti a potřebnosti, neboť
sledovaného cíle v podobě protipovodňové ochrany umožňuje dosáhnout, zároveň je pro splnění
tohoto cíle adekvátním opatřením a do práv stěžovatele zasáhla zcela minimální, a tudíž
proporcionální mírou.
[14] Nelze se ztotožnit ani s tvrzením stěžovatele, že se městský soud nevypořádal s námitkou,
že na daném místě se na základě stavebního povolení z roku 1980 již nachází rozestavěná
retenční nádrž. Městský soud se s touto námitkou vypořádal v bodě 45. napadeného rozsudku.
Zde uvedl, že předmětem řízení není otázka právního a faktického stavebního stavu staveb,
které se na daném místě již nacházejí, a proto jeho rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností.
K tomu NSS dodává, že výslovně deklarovaným cílem vymezení veřejně prospěšné stavby
retenční nádrže Dobrá voda je přestavba a oprava stávající nádrže, není proto zřejmé, z čeho
stěžovatel dovozuje, že by na daném místě v důsledku změny Z 2750/00 měly existovat dvě
odlišné stavby.
[15] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že soud by měl přihlédnout rovněž k jeho
námitkám ohledně nezákonnosti opatření obecné povahy č. 38/2014, kterým byla vydána změna
Z 1415/07. Toto opatření obecné povahy však není předmětem přezkumu v nyní projednávané
věci. Stěžovateli zároveň nebyla upřena ochrana jeho práv, jak namítá, neboť opatření obecné
povahy č. 38/2017 napadl návrhem, který byl městským soudem projednán a bylo o něm
pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 6 A 105/2017 - 42. Ze skutečnosti,
že stěžovatelova kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením NSS ze dne 11. 1. 2018,
č. j. 5 As 315/2017 - 31, odmítnuta pro opožděnost, nelze jakkoliv dovozovat pravomoc soudu
přezkoumávat v nynějším řízení námitky, které měly být uplatněny v právě uvedeném řízení.
[16] Stěžovatel v duplice vznesl námitku týkající se aplikace závěrů usnesení rozšířeného
senátu ze dne 17. 9. 2013, č. j. 1 Aos 2/2013 - 116, č. 2943/2014 Sb. NSS, tedy závěru,
že při přezkumu změny opatření obecné povahy by měla být zkoumána také srozumitelnost
a zákonnost měněného opatření obecné povahy na projednávaný případ. Řízení o kasační
stížnosti obecně není ovládáno koncentrační zásadou a stěžovatelé mohou důvody kasační
stížnosti rozšiřovat po celou dobu řízení. Je-li však vydána výzva podle §106 odst. 3 s. ř. s.,
zásada koncentrační se uplatní a stěžovatel může důvody kasační stížnosti rozšířit pouze v této
měsíční lhůtě (viz body [9] a [10] rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2018, č. j. 1 As 122/2018 - 40,
a judikaturu tam citovanou). V projednávaném případě výzva podle §106 odst. 3 s. ř. s. vydána
byla, stěžovateli byla doručena dne 11. 3. 2019 (doručenka na č. l. 5 soudního spisu), přičemž
uvedenou kasační námitku stěžovatel uplatnil poprvé až v duplice doručené soudu dne
11. 7. 2019, tedy po lhůtě stanovené ve výzvě k doplnění kasační stížnosti. K námitce proto soud
nepřihlížel.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.). O věci rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez
jednání.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce měl
ve věci úspěch; při úvaze, zda náklady vzniklé v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
byly žalovaným vynaloženy důvodně, vyšel NSS z nálezů Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2010,
sp. zn. III. ÚS 1180/10, a ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, které dovozují, že orgány
veřejné moci disponují dostatečným materiálním a personálním vybavením a jsou schopny
kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci
advokátů. Tytéž závěry zopakoval Ústavní soud vícekrát i ve své následné judikatuře, ke stejným
závěrům opakovaně dospěla i judikatura zdejšího soudu (srov. např. rozsudek NSS ze dne
20. 12. 2012, č. j. 2 Aos 2/2012 - 37, nebo ze dne 24. 8. 2016, č. j. 2 As 217/2016 - 26). Náklady
odpůrce vzniklé v souvislosti s řízením o kasační stížnosti proto NSS nepovažuje za důvodně
vzniklé a jejich náhradu mu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu