ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.60.2016:156
sp. zn. 9 As 60/2016 - 156
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, proti žalované:
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15,
Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2014, č. j. SZPI/AB412-13/2014, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016,
č. j. 30 A 9/2015 – 182,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím
bylo k odvolání stěžovatelky změněno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce,
inspektorátu v Plzni, ze dne 3. 6. 2014, č. j. SZPI/AB412-9/2014 (dále též jen „prvoinstanční
rozhodnutí“), ve věci jí uložené pokuty za správní delikt ve výši 2 000 000 Kč a to tak,
že uvedená pokuta byla snížena na částku 950 000 Kč. V závislosti na této změně byla provedena
též změna výroku II. prvoinstančního rozhodnutí, ve zbytku bylo v souladu s §90 odst. 5, věty
druhé, zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno.
[2] Pokuta byla stěžovatelce uložena za protiprávní jednání, kterého se dopustila tím, že dne
4. 11. 2013 ve své provozovně v Plzni, Sukova ulici, 1) uváděla na prodejní ploše do oběhu
formou nabídky k prodeji a prodeje potravinu Polévková směs – čerstvě upravená chlazená
zelenina á 0,400 kg, označení šarže: baleno 30. 10. 2013, země původu ČR, kontrolovaná dávka
6,8 kg, z toho destruktivně hodnoceno 2,4 kg, u které bylo zjištěno, že složka výrobku „celer“
vykazovala plíseň na povrchu kořenu. Ze šesti destruktivně hodnocených balení vykazovalo
plíseň všech 6 balení. Vada byla zjevná i přes obal výrobku. Z důvodu přítomnosti plísně byla
potravina vyhodnocena jako nevhodná k lidské spotřebě, a tudíž nebezpečná; 2) uváděla
na prodejní ploše do oběhu formou nabídky k prodeji a prodeje potravinu Fíky sušené á 250 g,
datum minimální trvanlivosti 9. 10. 2014, (…), kontrolovaná dávka na místě 34 kg (136 kusů),
u níž bylo destruktivním hodnocením zjištěno, že spotřebitelská balení obsahovala fíky se škůdci
(červi živí i mrtví) a stopy po jejich působení (exkrementy a poškozené plody). Z osmnácti
destruktivně hodnocených balení byl výskyt nevyhovujících plodů zjištěn u 8 balení. Z důvodu
přítomnosti škůdců a jejich zjevného působení byla tato potravina vyhodnocena jako nevhodná
k lidské spotřebě, a tudíž nebezpečná. Dle sdělení stěžovatelky a zaslaného dodacího listu
jí bylo dodáno celkem 60 480 kusů této nevyhovující potraviny, z dalšího oběhu bylo staženo
3 075 kusů.
[3] Uvedeným jednáním naplnila skutkovou podstatu správního deliktu dle §17 odst. 2 písm.
a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon
o potravinách“), neboť v rozporu s požadavky čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 178/2002 uvedla do oběhu nebezpečné potraviny specifikované pod body 1) a 2).
[4] Namítané nepřiměřenosti výše uložené sankce, kterou stěžovatelka spatřovala
ve skutečnosti, že souhrn jí uložených pokut v měsících červen a červenec 2014 dosáhl stejné
částky (5 000 000 Kč), jako nejvyšší sankce uložená v roce 2013 v souvislosti s metanolovou
aférou, soud nepřisvědčil. Nepřiměřenost uložené sankce nelze odůvodňovat pouhým obecným
odkazem na pokutu uloženou ve skutkově odlišné věci, příp. na prostý součet pokut uložených
v jiných řízeních. Z tohoto hlediska lze porovnávat pouze skutkově shodné, příp. velmi podobné
věci.
[5] Metanolová aféra a s ní související následky byly mimořádnou událostí, avšak každá
jednotlivá věc má svá specifika, která z ní činí přísně individualizovanou záležitost. Stěžovatelce
byla uložena pokuta ve výši 950 000 Kč, byť se dopustila správního deliktu dle §17 odst. 2
písm. a) zákona o potravinách (tuto skutečnost v řízení nezpochybnila), představujícího velmi
vážné pochybení, za které je dle §17 odst. 3 písm. c) téhož zákona možno uložit pokutu
do 50 000 000 Kč. Žalovanou vyměřená sankce tak tvoří necelá 2 % z její maximální možné výše.
Správní orgány výši uložené sankce dostatečným způsobem odůvodnily, přičemž vzaly v potaz
veškeré skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch stěžovatelky (soud v podrobnostech
odkázal na odůvodnění správních orgánů).
[6] K porušení zásady legitimního očekávání krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 10 As 155/2014 – 33, z něhož také citoval. Zdůraznil,
že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního
práva) správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout
ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje.
Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze
jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich
nebo volné uvážení zneužil.
[7] Porušení zásady legitimního očekávání lze namítat jen při excesu z dlouhodobé a ustálené
praxe. Zároveň je nutno připustit určité rozdíly ve výši ukládaných pokut mezi individuálními
případy ve shodném časovém období i vývoj v praxi ukládání pokut, kdy správní orgán
na základě zkušeností z minulých období může v rozpětí stanoveném zákonem plošně ukládat
o něco vyšší pokuty než dříve, tak aby dostatečně plnily svou represivní a preventivní funkci.
[8] Argument, dle kterého dle výroční zprávy Státní zemědělské a potravinářské inspekce
(dále také „SZPI“) došlo v roce 2013 ke skokovému navýšení jí ukládaných pokut o 82 %, soud
odmítl. Z údajů uvedených na straně 52 výroční zprávy za rok 2012 a na straně 57 výroční zprávy
za rok 2013 vyplývá, že v roce 2012 byly SZPI uloženy pokuty v celkové výši 35 545 650 Kč
a v roce 2013 činila celková výše pokut 64 271 500 Kč. Jedná se však o souhrnné údaje,
ze kterých osamoceně nelze činit žádné závěry podstatné pro rozhodovanou věc. Výroční zprávy
SZPI neuvádějí podrobnější informace ohledně ukládání pokut za správní delikty.
[9] Uložená pokuta je na samé dolní hranici zákonné sazby, přičemž podrobné odůvodnění
její výše nenese žádné znaky libovůle či zneužití správního uvážení. Na tom nemohou nic změnit
ani informace uvedené ve výročních zprávách žalované. Nebylo možné konstatovat existenci
dlouhodobé a ustálené praxe, která by odůvodňovala legitimní očekávání uložení pokuty
za spáchaný delikt v určité výši, ani vybočení z takové praxe.
[10] Soud nesouhlasil ani s žalobním tvrzením, že žalovaná posuzuje jako recidivu v zásadě
každé opakování správního deliktu. Žalovaná naopak ve svém odůvodnění uvedla, že se musí
jednat o konstatování viny za stejný, nikoliv každý správní delikt. Stejně tak soud nepřisvědčil
názoru, že recidiva, resp. její konstatování, je věcí správního uvažování. Naopak, při konstatování
recidivy musí správní orgán vycházet z přesně daných pravidel. Žalovaná (i prvoinstanční správní
orgán) uvedla, že se stěžovatelka téhož správního deliktu dopustila i v letech 2012 a 2013, což
stěžovatelka nezpochybnila.
[11] Námitky, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, v rozporu se skutečným stavem
a s provedenými důkazy a spisy, a že neobsahuje náležitosti stanovené zákonem, jsou zcela
obecného rázu bez jakékoliv bližší konkretizace.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované a replika stěžovatelky
[12] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. pro nesprávné právní posouzení. Po obsáhlé rekapitulaci dosavadního
řízení namítá, že závěr krajského soudu, dle kterého nedošlo k porušení zásady legitimního
očekávání, je účelový.
[13] Krajský soud pouze odmítá její argumentaci, aby následně obdobnou argumentaci použil
v její neprospěch a aby současně akceptoval obdobnou argumentaci žalované. Tím, že vytýká
stěžovatelce nedostatek důkazů, nepřípustně na ni přenáší důkazní břemeno, což je v rozporu
se zásadou rovného postupu soudu vůči stranám sporu.
[14] Trvá na nepřiměřenosti uložené sankce. Nejvyšší pokuta uložená Státní zemědělskou
a potravinářskou inspekcí činila 5 000 000 Kč, a to za jednání, které sám ústřední ředitel inspekce
označil za zcela excesivní případ kriminálního činu. Oproti tomu jednání, kterého se dopustila
stěžovatelka je poměrně obvyklé (v rámci praxe kontrolních orgánů České republiky i kontrolních
orgánů EU), avšak jí uložená sankce je ve výši téměř jedné poloviny sankce za uvedený kriminální
čin.
[15] Tuto argumentaci nelze odmítnout s pouhým odkazem na to, že se jedná o matematické
výpočty. Ostatně sám krajský soud přiměřenost uložené pokuty odůvodnil tím, že se jedná
o necelá 2 % maximální možné výměry, kterou lze dle zákona uložit. I v tomto případě se tedy
odůvodnění soudu opírá o pouhý matematický výpočet.
[16] Stěžovatelka je přesvědčena, že její legitimní očekávání vychází z dosavadní rozhodovací
praxe správních orgánů. Pokud za kriminální čin související s největší aférou v oblasti potravin,
na území České republiky, byla uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč, je uložení pokuty ve výši
2 000 000 Kč, resp. 950 000 Kč nutno považovat za učiněné v rozporu s legitimním očekáváním.
Takový přístup lze po právu označit za vybočení (exces) z dlouhodobé ustálené praxe.
[17] K eskalaci pokut docházelo až v letech 2013 a 2014, a to přesto, že počty zjištěných
nedostatků klesaly. Je zcela excesivní, pokud správní orgány začnou ukládat pokuty za běžné
delikty ve výši, jaká doposud byla vyhrazena pouze kriminálnímu činu, jehož podstatou byla
distribuce smrtelně jedovatého metanolu.
[18] Není povinností stěžovatelky doplňovat svá tvrzení týkající se dosavadní rozhodovací
praxe žalované. Považuje za nesporné, že vyvrátila tvrzení žalované ohledně údajného zhoršení
kvality nabízených potravin na tuzemském trhu. Česká republika je v rámci mezinárodního
hodnocení států na celém světě z tohoto hlediska jedním z nejlepších trhů ve střední Evropě.
V žádném případě nedochází ke zhoršování kvality nabízených potravin. Soudem uváděná
rozhodnutí, na základě kterých byla stěžovatelce uložena sankce, svědčí tvrzení stěžovatelky.
Uložené pokuty jsou cca desetkrát nižší než sankce uložená v projednávané věci.
[19] Argumentace krajského soudu ve vztahu k tvrzené recidivě není správná a je v rozporu
se skutečným stavem věci. Sama žalovaná totiž na straně 8 svého rozhodnutí uvedla,
že prvoinstanční správní orgán postupoval nesprávně, pokud stěžovatelce přičítal k tíži jak
rozhodnutí ze dne 3. 4. 2013, tak rozhodnutí ze dne 15. 10. 2013. Posledně uvedené rozhodnutí
totiž nabylo právní moci až 18. 4. 2014 tj. poté, co stěžovatelka spáchala nyní posuzované jednání
(4. 11. 2013), a nelze jej tedy vzít za základ pro úvahu o recidivě. Pokud je možné stěžovatelce
přičíst k tíži pouze první z uvedených rozhodnutí, je hodnocení krajského soudu nesprávné.
[20] Krajský soud se žádným způsobem nevypořádal s námitkou týkající se nesprávného
postupu v důsledku změny posouzení věci odvolacím správním orgánem. V této části je proto
napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
[21] Navrhuje rozsudek krajského soud zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[22] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační námitky jsou obsahově
téměř shodné s námitkami žalobními.
[23] K námitce týkající se výše pokuty uložené stěžovatelce v projednávané věci a pokuty
ve výši 5 000 000 Kč uložené jiné společnosti v rámci tzv. metanolové kauzy, odkazuje na své
vyjádření k žalobě.
[24] Skutečnost, že krajský soud provedl prostý výpočet prokazující, že výše sporné pokuty
činí necelá 2 % ze zákonem stanovené hranice 50 000 000 Kč, neznamená, že by současně popřel
svoji předchozí argumentaci, dle které stěžovatelka porovnává neporovnatelné případy.
Upozorňuje, že stěžovatelka jako nepřiměřenou vysokou částku účelově opakovaně uvádí částku
2 000 000 Kč, a to přesto, že tato částka byla žalovanou v odvolacím řízení významně snížena.
[25] Obdobné manipulace se dále dopouští tvrzením, že správní orgán začal excesivně ukládat
pokuty za běžné delikty ve výši, jaká byla doposud vyhrazena pouze kriminálním činům, jejichž
podstatou byla distribuce smrtelně jedovatého metanolu. Za trestné činy nejsou ukládány pokuty
žalovanou ve správním řízení, ale jsou předmětem trestního řízení. Stěžovatelce byla navíc
v projednávané věci uložena pokuta více než pětinásobně nižší než v jí uváděném příkladě,
a to nikoliv za běžný správní delikt, ale za protiprávní jednání vysoké závažnosti.
[26] Pokuta byla přiměřená a řádně odůvodněná. Námitka nezákonného přenosu důkazního
břemene je nedůvodná. Je to stěžovatelka, kdo tvrdí, že uložena pokuta je nepřiměřená
a vybočující ze správní praxe správního orgánu. Je proto na ní, aby správnost svého tvrzení
prokázala.
[27] Ztotožňuje se závěrem správního soudu, že z předložených souhrnných údajů o celkové
výši ukládaných pokutu nelze činit relevantní závěry pro projednávanou věc. Ostatně stěžovatelka
ani neuvádí, ze kterých předložených dokumentů a jejich konkrétních části vyplývá, že počet
zjištěných nedostatků klesl. Žalovaná má naopak za to, že takový závěr z předložených materiálů
nevyplývá. Mezinárodní srovnání kvality potravin není pro projednávanou kasační stížnost
žádným způsobem podstatné.
[28] Námitka porušení legitimního očekávání byla krajským soudem vypořádána v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti žalovaná odkazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 10 As 155/2014 - 33, vydaný ve věci
shodných účastníků řízení. Soud v něm dospěl mimo jiné k závěru, že v případě, kdy vyměřená
sankce tvoří pouhých 0,6 % z maximální možné výše sankce nelze vůbec o excesivním způsobu
správního trestání hovořit. V nyní projednávané věci tvoří výše sankce necelá 2 % maximální
výše, tedy také blízko dolní hranice možné pokuty. Žalovaná je přesvědčena, že nemůže jít
o excesivní překroční mezí správního uvážení.
[29] Je pravdou, že krajský soud ve věci recidivy nesprávně uvedl i správní delikt spáchaný
stěžovatelkou v roce 2013. Tato nepřesnost však nemá vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí recidivu omezila pouze ve vztahu ke správnímu deliktu
spáchanému v roce 2012.
[30] Tvrzení, že se krajský soud nevypořádal s námitkou snížení původně hodnoceného
množství nevyhovujících potravin, není pravdivé. Soud se s touto námitkou vypořádal na straně
8 napadeného rozsudku a v této souvislosti také plně odkázal na závěry uvedené k odůvodnění
žalobních námitek číslo 1 a 2.
[31] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[32] V podané replice se stěžovatelka výslovně ohradila proti konstatování, že její tvrzení
ohledně kriminálního činu v souvislosti s metanolovou aférou je manipulativní. Uvádí,
že se jednalo o nikoliv její hodnocení, ale hodnocení ústředního ředitele žalované, které uvedl
v článku „Šéf inspektorů: Viníci nezpochybňují prohřešky, nelíbí se jim výše pokuty“ zveřejněném na
serveru idnes.cz dne 1. 3. 2014 (text rozhovoru byl ke kasační stížnosti přiložen). Z tohoto
rozhovoru dále cituje: „to, že byli spotřebitelé ohrožení nebezpečnou potravinou, je naštěstí naprosto ojedinělé.
Já se navíc domnívám, že kauza metanol nebyl problém legitimní potravinářské sféry, tedy chyba technologie,
ale kriminálním činem, jehož podstatou bylo přidání chemikálie do potraviny“. Tato odpověď navazuje
na předchozí pasáž, kdy ústřední ředitel žalované výslovně uvedl: „v minulém roce jsme udělili nejvyšší
pokutu 5 000 000 Kč v souvislosti s metanolem.“
[33] K nepřípustnému přenosu důkazního břemene uvádí, že to byla v prvé řadě žalovaná,
která tvrdila, že uložená pokuta v žádném směru nevybočuje z její rozhodovací praxe, aniž však
svá tvrzení týkající se oprávněnosti zvyšování pokut a přiměřenosti uložené sankce odůvodnila.
Byla to sama žalovaná, která v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že ke zvýšení pokut docházelo
postupně od roku 2013, kdy se kvalita nabízených potravin výrazně zhoršila a sankce ukládané
ve stanovené výši ztratily své svůj preventivní a represivní účinek. Tato tvrzení stěžovatelka
dostatečně vyvrátila předloženými důkazy.
[34] Z tvrzení, že se měla téhož správního deliktu dopustit v roce 2012 a 2013 není zřejmé,
jaké delikty má žalovaná na mysli. V těchto letech totiž stěžovatelka nebyla trestána za jednání,
která by splňovala požadavky pro to, aby jednání bylo možno posuzovat jako recidivu. Žalovaná
navíc se stěžovatelkou souhlasí v tom, že otázka recidivy byla krajským soudem posouzena
nesprávně. Tvrzení žalované jsou nesprávná a účelová. Navrhuje rozhodnutí krajského soudu
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[35] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná
a za stěžovatelku jedná osoba ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Poté soud přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[36] Námitky stěžovatelky o porušení zásady legitimního očekávání, jakož i nepřiměřenosti
udělené pokuty považuje soud za zavádějící a ryze účelové. Stěžovatelka zcela vědomě uvádí
nepravdivé údaje, neboť v kasační stížnosti tvrdí, že „[j]í uložená sankce je ve výši téměř jedné poloviny
sankce za uvedený kriminální čin“. Je však zcela zřejmé a nesporné, že výše posuzované pokuty činí
950 000 Kč, což je o 50 000 Kč méně než jedna pětina ze stěžovatelkou uváděné sankce ve výši
5 000 000 Kč uložené v souvislosti s metanolovou kauzou a navíc na samé spodní hranici
zákonného rozpětí, které činí 50 000 000 Kč (slovy padesát milionů). O zavádějící argumentaci
svědčí i další kasační tvrzení: „pokud za kriminální čin související s největší aférou v oblasti potravin,
na území České republiky, byla uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč, je uložení pokuty ve výši 2 000 000 Kč,
resp. 950 000 Kč nutno považovat za učiněné v rozporu s legitimním očekáváním.“
[37] Je nepochybně plným právem stěžovatelky jakou argumentaci a procesní strategii
v kasační stížnosti zaujme, avšak tím, že bude uvádět zkreslující a zavádějící argumenty, které jsou
navíc velmi lehce ze správního a soudního spisu ověřitelné, nemůže být úspěšná.
[38] Krajský soud při posuzování tvrzeného porušení zásady legitimního očekávání vycházel
z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, dle které správní praxe sama o sobě
nepředstavuje právní rámec pro ukládání pokut, ale slouží jako referenční hledisko ve vztahu
k dodržování zásad rovného zacházení a zákazu libovůle, a je tak významným vodítkem bránícím
neodůvodněným excesům při správním trestání a nepředstavuje překážku pro jakékoli změny
a rozdíly stanovování výše pokut v jednotlivých případech (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2010,
č. j. 1 Afs 58/2009-541, publ. pod č. 2119/2010 Sb. NSS a ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads
129/2011-119).
[39] Srozumitelným způsobem odůvodnil, že nepřiměřenost uložené sankce nelze
odůvodňovat odkazem na pokutu uloženou ve skutkově zcela odlišné věci, příp. na prostý součet
pokut uložených v jiných řízeních. Z tohoto hlediska lze porovnávat pouze skutkově shodné,
příp. velmi podobné věci. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, přičemž
stěžovatelka žádným způsobem proti tomuto závěru krajského soudu v kasační stížnosti nebrojí.
[40] Za nepřípustné vybočení z dosavadní správní praxe, tj. za neodůvodněný exces rozhodně
nelze považovat pokutu blížící se spodní hranici zákonné sazby, bez ohledu na to, zda jde
o matematické vyjádření (slovy krajského soudu „necelá 2 % z její maximální možné výše“)
či vyjádření slovní. Žalovaná výši uložené sankce dostatečným způsobem odůvodnila, vzala
v potaz veškeré skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch stěžovatelky, o čemž svědčí mj.
i snížení uložené sankce o 1 050 000 Kč (slovy jeden milion padesát tisíc).
[41] Je zcela nesporné, že stěžovatelka se vytýkaného jednání dopustila a toto její protiprávní
jednání bylo závažné. Zjištěné nedostatky byly navíc takové povahy, že při běžné kontrole by byly
samotnou stěžovatelkou snadno zjistitelné. U obou nabízených potravin (v jedné nabízené
potravině se vyskytovali živí i mrtví škůdci a jejich exkrementy, v druhé plíseň) šlo o vady, které
mohly při požití nabízené potraviny ohrozit lidské zdraví (plísně i červi jsou zdrojem toxinů, které
jsou pro zdraví nebezpečné, v podrobnostech srov. str. 9 a 10 rozhodnutí žalované). Stěžovatelka
je provozovatelem potravinářského podniku, a proto je v prvé řadě její povinností zabezpečit
takové kontrolní mechanismy, aby potraviny neodpovídající požadavkům na jakost nebyly vůbec
spotřebitelům nabízeny.
[42] Dále je zcela nesporné, že se vytýkaného protiprávního jednání dopustila opakovaně
(srov. rozhodnutí ze dne 3. 4. 2013, č. j. SZPI/AB409-4/2013, které nabylo právní moci dne
19. 4. 2013). Skutečnost, že soud pominul korekci žalované, která s ohledem na to, že druhé
soudem a prvoinstatnčním orgánem uváděné rozhodnutí ze dne 15. 10. 2013, č. j. SZPI/AC438-
8/2013 nabylo právní moci až dne 18. 4. 2014, přičetla v nyní projednávané věci k tíži
stěžovatelky pouze rozhodnutí ze dne 3. 4. 2013, nezákonnost napadeného rozsudku
nezpůsobuje.
[43] Tato nepřesnost krajského soudu totiž nemůže nic změnit na neopodstatněnosti v této
souvislosti uplatněného žalobního tvrzení, dle kterého žalovaná i) považuje za recidivu každé
opakování správního deliktu; ii) recidiva je věcí správního uvážení a iii) nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalované z důvodu chybějící úvahy o souvislosti mezi jednotlivými delikty (srov. bod
3 žaloby).
[44] Pokud stěžovatelka v replice k vyjádření žalované uvádí, že jí z tvrzení žalované není
zřejmé, jakých správních deliktů se v letech 2012 a 2013 dopustila, pak lze odkázat na str. 8 a 9
žalobou napadeného rozhodnutí. Ostatně obě rozhodnutí, kterými byla stěžovatelka mj. uznána
vinnou za obdobná jednání (tj. rozhodnutí uvedená v bodu 42 tohoto rozsudku) stěžovatelka
sama přiložila ke kasační stížnosti. Její tvrzení je proto opět zcela účelové.
[45] Vzhledem k výše uvedenému se o nepřípustný exces správního orgánu nejedná a ani
jednat nemůže. Žádné legitimní očekávání na uložení pokuty v určité výši v projednávané věci
neexistuje. Zabývat se námitkami o nepřípustném přenosu důkazního břemene, kterého se údajně
měl krajský soud v této souvislosti dopustit, je proto zcela bezpředmětné.
[46] Nezákonnou změnou správní praxe nemůže být postup žalované, která, jak sama
v napadeném rozhodnutí tvrdí, přistoupila k výraznému zvýšení pokut od roku 2013, a to pouze
za předpokladu, že uložená sankce odpovídala závažnosti protiprávního jednání, protože pokuty
v průměrně ukládané výši ztratily svůj preventivní a represivní účinek. Takový postup je při
dodržení zákonem stanovených podmínek možný.
[47] Souhrnné údaje o objemu ukládaných pokut v určitém období (uváděné ve výročních
zprávách žalované) nesvědčí o žádné správní praxi, natož pak o její nezákonné změně, kterou
může být při správním trestání pouze neodůvodněný exces správního orgánu. Jak již správně
uvedl krajský soud, ze stěžovatelkou předkládaných výročních zpráv či vyjádření ředitele žalované
pro tisk, nelze činit žádné závěry podstatné pro projednávanou věc.
[48] Kasační námitka, dle které se krajský soud nevypořádal s nepřiměřeností uložené pokuty
v souvislosti se změnou provedenou žalovanou ve věci nižšího počtu nevyhovujících kusů fíků,
nemá oporu v napadeném rozsudku. Soud se s touto námitkou vypořádal na straně 8 a 9
napadeného rozsudku. Vypořádání poslední žalobní námitky je zcela v intencích judikatury
Ústavního soudu, dle které „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují
vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní
ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je
sama o sobě dostatečná.“ (nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, publ. jako N 26/52 SbNU
247). Povinnost soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí není nutno dle Ústavního soudu pojímat
tak široce, že by bylo třeba vždy vyslovit podrobnou odpověď na každý argument účastníka
řízení (nález ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, publ. jako N 3/36 SbNU 19, nález ze dne
30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, publ. jako N 108/41 SbNU 349, či nález ze dne 22. 9. 2009,
sp. zn. III. ÚS 961/09, publ. jako N 207/54 SbNU 565).
IV. Závěr a náklady řízení
[49] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[50] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Z uvedených
důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu