ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.73.2018:25
sp. zn. 9 As 73/2018 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. N.,
zast. Mgr. Markem Černým, advokátem se sídlem Poštovní 6, Příbram, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUJCK/86447/2015/OLVV-2, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
29. 1. 2018, č. j. 10 A 34/2016 - 89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“),
kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky
a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 2. 11. 2015, č. j. VV 23045/15-BOD
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou z přestupku proti
občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích“), tím, že úmyslně narušila
občanské soužití jiným hrubým jednáním a to tak, že v době od 22:00 hod. dne 21. 2. 2015
do 1:00 hod. dne 22. 2. 2015 na diskotéce Malibu v V. u vstupu na diskotéku udeřila dvakrát pěstí
do obličeje Š. P. Za uvedený přestupek jí byla uložena sankce napomenutí a náhrada nákladů
řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Řízení pro podezření z přestupku stěžovatelky proti občanskému soužití dle §49 odst. 1
písm. c) zákona o přestupcích, kterého se měla dopustit tím, že měla úmyslně narušit občanské
soužití jiným hrubým jednáním ve výše uvedeném místě a výše uvedené době a to tak, že uhodila
při tanci otevřenou dlaní do nosu Š. P., dále před budovou diskotéky udeřila pěstí do obličeje N.
P., dále uvnitř diskotéky udeřila oběma rukama do I. K. a vyvolala potyčku, bylo zastaveno dle §
76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[4] Předmětem přezkumu byl pouze skutek, který se stal u vstupu do diskotéky Malibu ve V.
Zbylé skutky, které byly projednávány správním orgánem (nebo v případě I. K., Š. a N. P. v rámci
trestního řízení), se s předmětem tohoto přezkumu míjely. Krajský soud si z vlastní úřední
činnosti opatřil usnesení Okresního soudu v Prachaticích (dále jen „okresní soud“) ze dne 28. 6.
2016, č. j. 4 Tm 4/2015 – 314, kterým bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání výše uvedených
tří dívek za jednání vůči stěžovatelce. Dále si opatřil usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. 8. 2016, č. j. 3 Tm 10/2016 - 334, kterým byla zamítnuta stížnost
stěžovatelky proti shora uvedenému usnesení okresního soudu. Tyto podklady si opatřil k
posouzení žalobní námitky, že trestní soudy vycházely ze zcela jiného skutkového stavu než
správní orgány.
[5] Prvostupňový správní orgán srozumitelně v rozhodnutí popsal, jaké důkazy provedl a jak
je hodnotil. Na str. 4 výslovně uvedl, že výpovědi svědků se rozcházejí a nekorespondují spolu,
a tudíž nelze s určitostí uzavřít, kdo incidenty vyvolal a kdo byl aktivnější. U vstupu na diskotéku
však bylo dle správního orgánu prokázáno, že stěžovatelka vyvolala konflikt, kdy posléze došlo
ke vzájemnému napadení a dle výpovědi vyhazovače konflikt započal napadením Š. P.
stěžovatelkou, a to úderem pěstí do obličeje. Správní orgán uzavřel, že její úmysl narušit občanské
soužití byl prokázán, a tudíž byla naplněna skutková podstata přestupku. Správní orgán
srozumitelně vysvětlil, že stěžovatelka u vstupu na diskotéku vyvolala konflikt mezi ní a Š. P. a
došlo i k vzájemnému fyzickému napadení. Výpovědi všech zúčastněných se naprosto shodovaly
v popisu průběhu napadení a všichni uvedli, že hlavním aktérem byla stěžovatelka, která jako
první i přes odpor vyhazovače pana D. a fyzicky napadla Š. P. Výpověď svědka D. správní orgán
hodnotil jako objektivní a nestrannou, neboť se jednalo o zaměstnance diskotéky, který nepožíval
žádné alkoholické nápoje, věc sledoval a rovněž ze své praxe dokázal bezpečně zhodnotit
vyhrocenou situaci a popsat, kdo byl hlavním aktérem incidentu. Správní orgán vysvětlil, že byl
prokázán úmysl, který směřoval ke způsobení následku, tj. k narušení občanského soužití. Neměl
pochybnosti o její vině.
[6] Správní orgán se vypořádal i s námitkou, která byla vznesena při ústním projednání
přestupku, že stěžovatelka neměla zachovány rozpoznávací schopnosti. Vzal v úvahu, že měla
zjištěnou hladinu alkoholu v dechu (22. 2. 2015 v 02:46 hod. 2,4 ‰ alkoholu), a tudíž mohla být
v době konfliktu hladina o něco vyšší a odpovídala středně těžké opilosti. Po údajném prvním
napadení, po kterém měla být dle jejího tvrzení i zraněna, dále na diskotéce setrvávala
a bavila se s přáteli, a to podle hodnocení prvostupňového orgánu nenasvědčovalo šoku
z napadení. Správní orgán uvedl, že pokud by byla otřesena, jak tvrdila, jistě by vyhledala ihned
lékařské ošetření, případně z prostoru diskotéky odešla. Stěžovatelka však na diskotéce zůstala
a vyvolala další konflikt, při kterém byla znovu napadena. Žalovaný tyto závěry správního orgánu
prvního stupně potvrdil, s čímž se ztotožnil i krajský soud.
[7] Krajský soud dále doplnil odkaz na §5 odst. 2 zákona o přestupcích, podle kterého není
za přestupek odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu nemohl své jednání ovládat,
nebo rozpoznat, že tímto jednáním poruší nebo ohrozí zákonem chráněný zájem. Dle věty
poslední tohoto ustanovení se odpovědnosti nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl,
byť i z nedbalosti požitím alkoholu nebo jiné návykové látky. To dopadá na souzenou věc. Popis
incidentu u vstupu na diskotéku poskytl nestranný svědek D. a tento popis se shodoval s dalšími
popisy osob zúčastněných na tomto incidentu. Soud přihlédl ke zjištěné úrovni alkoholu v dechu
stěžovatelky, byť byla tato úroveň pouze orientační. Ve spojení s lékařskými zprávami je však
zřejmé, že k ovlivnění alkoholem došlo, přičemž do tohoto stavu se stěžovatelka přivedla
dobrovolně sama. Nelze již zcela přesně určit, jaký dopad měl alkohol na její jednání
a ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. T. vyplývá, že v době konfliktu její stav
odpovídal stavu středně těžké opilosti, byl uvolněnější, nejisté motoriky a hůře byly ovládány
afekty.
[8] Pokud stěžovatelka namítala neprovedení jí navržených důkazů a výslovně poukázala
na neprovedení důkazu znaleckým posudkem, který by objasnil, zda měla zachovány ovládací
a rozpoznávací schopnosti, pak takové důkazní návrhy při řízení před správními orgány
nevznesla. To vyplývá z obsahu spisu. Na ústním jednání dne 13. 10. 2015 sice její zástupce
uvedl, že je otázkou, zda měla zachovány rozpoznávací schopnosti, avšak prvostupňový správní
orgán se s touto námitkou dostatečně vypořádal popisem jejího jednání, kdy i přes jednotlivé
incidenty na diskotéce setrvale zůstávala a bavila se. To vyplynulo i z výpovědí svědků, kteří uvedli,
že k výraznějším zraněním stěžovatelky došlo teprve po závěrečné potyčce u vstupu na diskotéku.
[9] Krajský soud dospěl k závěru, že s ohledem na takto zjištěný skutkový stav nebyly správní
orgány z moci úřední povinny zjišťovat, zda měla zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti,
neboť nevyvstaly pochybnosti o jejich plné funkčnosti. Vzhledem k míře zranění po potyčce před
diskotékou, která z vypovězených skutečností nenasvědčovala vážnějšímu poranění, neměly
správní orgány důvod ke zpracování požadovaného znaleckého posudku. Podle výpovědi svědka
H. se po potyčce před budovou diskotéky nejednalo o žádné vážné zranění stěžovatelky, přičemž
ta sama údajně své zranění neřešila a dále se bavila. V odvolání uvedla, že byla v evidentním šoku,
kdy je otázka, zda měla po tomto hrubém venkovním napadení – údery pěstí do hlavy a kopání
její osoby, zachovány alespoň částečně ovládací a rozpoznávací schopnosti, proto by bylo vhodné
vypracování znaleckého posudku. Žalovaný hodnotil námitku jako nedůvodnou a uvedl, že
skutkový stav byl zjištěn přesně a dostatečně a na základě svědeckých výpovědí dospěl ke
správným závěrům. Zvláště kladl důraz na výpověď svědka D., kterou označil jako věrohodnou a
vysvětlil, z jakých důvodů nemohl vycházet pouze z výpovědi svědka J., který nebyl přítomen u
celého incidentu.
[10] Zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nebylo
shledáno účelným. Z poskytnutých výpovědí vyplynulo, že neprojevovala známky evidentního
šoku, jak uvedla, ani nic nenasvědčovalo ztrátě ovládacích a rozpoznávacích schopností.
[11] Nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu krajský soud nepřisvědčil. K neurčitému
vymezení skutku žalobkyně uvedla, že konflikt nevyvolala. Následně tvrdila, že závěry správních
orgánů nemají oporu v provedeném dokazování a zjištěný skutkový stav se liší od skutkového
stavu zjištěného v trestním řízení. Z provedeného dokazování však plyne, že stěžovatelka
u vchodu do diskotéky dvakrát udeřila Š. P. do obličeje. Tato skutečnost, jak popsal dostatečně
prvostupňový správní orgán, naplnila skutkovou podstatu přestupku §49 odst. 1 písm. c) zákona
o přestupcích. Správní orgán uvedl, že se jednalo o jednání úmyslné, navíc bylo prokázáno, že
úmysl směřoval ke způsobení následku, který je uveden v konkrétním ustanovení ohledně
narušení občanského soužití. Současně posoudil i společenskou nebezpečnost daného jednání
jako nepatrnou, avšak vyslovil, že pro společnost je takové jednání nebezpečné tím, že porušuje
nebo ohrožuje její zájem. Správní orgán jednoznačně uzavřel, že o vině stěžovatelky nemá
pochybnosti a neuvěřil jejímu tvrzení o tom, že po venkovním incidentu byla v šoku a neměla
zachovány rozpoznávací schopnosti. Pokud obecně uvedla, že správní orgány dospěly k jinému
skutkovému ději, avšak nikterak blíže neuvedla, jaké rozdíly spatřuje ve skutkovém ději, ze
kterého vycházely správní orgány a který byl zachycen v trestním spise, pak krajskému soudu
v tomto směru bez konkrétních žalobních námitek nepříslušelo tyto rozdíly vyhledávat. Navíc
z usnesení trestních soudů, které si opatřil, nevyplývalo, že by měl být skutkový stav jiný.
V usnesení trestního soudu v Českých Budějovicích je ve vztahu k stěžovatelce, jakožto
poškozené uvedeno, „že nelze přehlédnout i určitou aktivitu a významný podíl poškozené nejen na samotném
konfliktu, ale zejména na jeho vzniku, kdy zcela nepochybně na tomto konfliktu mělo významný podíl ovlivnění
poškozené alkoholem. Právě tento významný podíl poškozené na vzniku a průběhu konfliktu s obžalovanými,
přitom vedl okresní soud správně k závěru, že i materiální podmínka předpokládaná citovaným ustanovením
§307 trestního řádu je v této věci splněna. I trestní soud vyslechl řadu svědků, přičemž drtivá většina jich byla
vyslechnuta i před správním orgánem. V této souvislosti soud poukazuje zejména na výpověď B.,
která v přestupkovém řízení nevypovídala a k incidentu u vstupu do diskotéky před trestním soudem vypověděla,
že viděla, jak se žalobkyně s dívkami hádá a následně dala pěstí Š. P..“
[12] Pro aplikaci zásady in dubio pro reo nebyl vytvořen žádný prostor. Tato zásada je jednou
ze stěžejních zásad českého, respektive evropsko-kontinentálního trestního procesu, avšak jejím
obsahem je pravidlo, že je vždy nutno v případě pochybností o zjištěném skutkovém stavu
přiklonit se ke skutkové verzi pro obviněného příznivější. Vina tudíž může být vyslovena
na základě zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Skutkový stav
zjišťují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy. Materiální pravdou, zjištěním
skutkového stavu, lze rozumět snahu o pokud možno obsahově pravdivé zjištění skutkového
stavu, který je správní orgán schopen zjistit. Tuto zásadu lze proto uplatnit pouze za situace,
kdy není důkazním řízením dosaženo jistoty o existenci relevantních skutkových okolností.
V dané věci tyto podmínky naplněny nebyly, neboť správní orgány neměly pochybnosti
o naplnění skutkové podstaty přestupku dle §49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona
v souvislosti s jednáním stěžovatelky, které bylo popsáno ve výroku I. prvostupňového
rozhodnutí. Soud v tomto směru rovněž neshledal pochybení správních orgánů.
[13] Závěry správních orgánů vyjádřené v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí považoval
za správné a zákonu odpovídající. Důkazy, které byly provedeny, nepotvrzují názor stěžovatelky,
že se nedopustila deliktního jednání. Bylo zjištěno, že došlo k negativnímu zásahu do občanského
soužití takové intenzity, které svou povahou odpovídalo jednáním uvedeným v demonstrativním
výčtu jednání dle §49 zákona o přestupcích a není přitom ani rozhodné, kdo celý konflikt,
při kterém se stěžovatelka dopustila přestupkového jednání, vyvolal.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti
[14] Stěžovatelka brojí proti výroku I. rozsudku krajského soudu kasační stížností dle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[15] Nesouhlasí se skutkovými zjištěnými, ani s právními závěry správních orgánů a krajského
soudu, tj. že se dopustila jakéhokoli deliktního jednání. Jednání, které jí je kladeno za vinu,
představovalo poslední fázi, která měla následovat po závažném napadení stěžovatelky ze strany
dalších návštěvnic diskotéky. Není si vědoma, že by se dopustila daného jednání, přičemž nelze
přehlédnout fyzický a psychický stav, ve kterém se po napadení nacházela. Byla tzv. zmlácena
a v šoku, což vyplývá také z provedeného dokazování – svědeckých výpovědí (svědek T. J.
potvrdil verzi tvrzenou stěžovatelkou) i znaleckého zkoumání.
[16] Krajský soud i správní orgány zcela pominuly, že celé fyzické napadení započalo
brutálním napadením stěžovatelky ze strany obviněných dívek, z čehož měla zranění na hlavě
a obličeji. Utrpěná zranění podrobně popsal znalec MUDr. Š. v rámci trestního řízení, které bylo
vedeno. Měla poranění v obličeji, páteře a tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, což bylo
označeno za těžká zranění (pro vážnou delší dobu trvající poruchu zdraví). Obdobné závěry
potvrdil i MUDr. T. v rámci trestního řízení, jehož výslech, popř. zprávu či posudek opakovaně
v přestupkovém řízení navrhovala.
[17] Správní orgány neprovedly stěžovatelkou označené důkazy, které by vedly k bližšímu
osvětlení děje, tj. výslech znalce MUDr. T., který se zabýval otázkou zachování rozpoznávacích a
ovládacích schopností stěžovatelky. Z jeho výslechu jednoznačně vyplynulo, že stěžovatelka byla
po napadení na schodech v šoku a po úderech pěstí do hlavy a kopání nebyly zachovány její
ovládací a rozpoznávací schopnosti. I pro spáchání přestupku se však vyžaduje zavinění, které při
takovém psychickém stavu jednoznačně nebylo dáno.
[18] Závěry krajského soudu jsou nepřezkoumatelné a spekulativní. Ačkoli krajský soud
v rozsudku uvedl, že je vázán právním názorem vysloveným NSS v předchozím zrušujícím
rozsudku, fakticky takto nepostupoval, neboť setrval na svých původních závěrech. NSS dovodil,
že došlo k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu. Krajský soud místo toho, aby učinil kroky
směřující k jeho objasnění a řádné interpretaci, přistoupil k selektivnímu a spekulativnímu výkladu
skutkových okolností, a to bez opory v dokazování.
[19] Krajský soud přistoupil k nepřiléhavému hodnocení ohledně možného podílu
stěžovatelky na dřívějších fázích konfliktu či míry její opilosti. Uvedené okolnosti však nejsou
způsobilé učinit závěr ohledně její příčetnosti v poslední fázi konfliktu. Obdobně ani ovlivnění
alkoholem nevypovídá o tom, zda byla v důsledku napadení v šoku. Došlo k nerespektování
zásad činnosti správních orgánů, zejména zásady zákonnosti a materiální pravdy.
[20] Krajský soud se řádně nevypořádal s jejím návrhem na vypracování znaleckého posudku
z oboru zdravotnictví. Posudek MUDr. T. užitý během hlavního líčení v trestní věci
se příčetností stěžovatelky zabýval pouze okrajově. Otázka příčetnosti je odborná a musí být tedy
zjištěna znaleckým posudkem.
[21] Správní orgány dostatečně nezkoumaly skutkový děj. Navíc na základě provedených
důkazů dospěly ke zcela zmateným a důkazy nepodloženým závěrům, které se navíc lišily
od popisu skutkového děje, který byl definován v rámci trestního řízení. Uvedené nedostatky
nebyly zhojeny ani v řízení před krajským soudem.
[22] V důsledku nevypracování znaleckého posudku došlo ke zkrácení jejích práv. V rámci
přestupkového řízení však orgány postupují z úřední povinnosti, proto měli důkaz jednoznačně
provést. Tato procesní vada mohla mít vliv na celkovou zákonnost rozhodnutí – byla uznána
vinnou, ačkoli zde byly jasné indicie, že neměla zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti,
tj. nebyla za své jednání právně odpovědná.
[23] Nebyl-li dostatečně zjištěn skutkový stav, mělo být na základě zásady in dubio pro reo
rozhodnuto v její prospěch.
[24] Z uvedených důvodů navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
[25] Žalovaný ve vyjádření odkázal na prvostupňové rozhodnutí i na napadené rozhodnutí,
v nichž bylo dostatečným způsobem popsáno, co je vedlo k závěrům v dané věci. V rámci
odvolacího řízení se zabýval všemi odvolacími námitkami.
[26] Až v žalobě (shodně jako nyní v kasační stížnosti) stěžovatelka namítala, že jí není zřejmé,
jaké konkrétní jednání je jí kladeno za vinu a že se žádného deliktního jednání nedopustila. Její
jednání již bylo popsáno v oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání. Ve výroku
prvostupňového rozhodnutí je jasně popsáno, z jakého jednání byla uznána vinnou. Konkrétní
skutkový děj byl v prvostupňovém rozhodnutí jednoznačně uveden.
[27] Správní orgány nerozporují, že došlo k potyčce před diskotékou, které předcházelo
jednání stěžovatelky, za něhož byla uznána vinnou. Jednání stěžovatelky, za které byla uznána
vinnou, bylo potvrzeno výpovědí N. P., I. K., Š. P. a očitého svědka D., který byl přítomen
incidentu u vstupu u diskotéky od jeho počátku, a jehož výpověď považuje za stěžejní. Z jeho
výpovědi vyplynulo, že jednání stěžovatelky viděl a označil ji za tu, která zaútočila první. Z jeho
výpovědi neplyne, že by si nebyla vědoma svého jednání a byla by dezorientována. Po potyčce
před diskotékou nadále na diskotéce setrvala se svými přáteli, kteří si žádného jejího neobvyklého
stavu nevšimli, dále i tančila a měla potřebu si vzájemný konflikt opětovně vyjasňovat.
Z výpovědi svědka J. plyne, že u této události přímo nebyl, pouze potvrdil, že po potyčce před
diskotékou docházelo k dalším potyčkám, vše ale sledoval zpovzdálí, u nich přímo nebyl.
[28] K námitce neprovedení důkazu znaleckým posudkem uvádí, že správní orgány nemají
povinnost provést každý důkaz, který navrhne účastník a je na něm, které důkazy provede,
což však musí odůvodnit. Této povinnosti správní orgány dostály. Skutečnost, že zranění
stěžovatelky po incidentu před diskotékou nebylo tak závažné, že by nebyly zachovány její
rozpoznávací a ovládací schopnosti, plyne z toho, že na po potyčce zůstala na diskotéce,
dále se bavila a tančila. Svědek H. vypověděl, že po incidentu před diskotékou byla sice trochu
zraněná, ale ničeho výrazného si nevšiml, k viditelnému zranění došlo až po napadení a následné
potyčce u vstupu, za které byla stěžovatelka uznána vinnou. Při výpovědi v rámci přípravného
trestního řízení tento svědek vypověděl, že po incidentu před diskotékou šla po nějaké době
tancovat a docházelo ke vzájemným provokacím mezi ní a dívkami, a ona sama byla
v provokacích aktivní. Stěžovatelka ani její přátelé nepovažovali za nutné po incidentu před
diskotékou přivolat záchranku či ji přimět k odchodu, tudíž nevyhodnotili její stav za vychylující
se běžnému stavu a dál se společně bavili, tudíž její rozpoznávací a ovládací schopnosti nemohly
být ovlivněny takovým způsobem, že by za své jednání nebyla odpovědná. Rovněž byla
pod značným vlivem alkoholu. Dále poukazuje na §5 odst. 2 zákona o přestupcích.
[29] Znalecký posudek MUDr. T. je založen ve spisu, byl jedním z podkladů pro rozhodnutí.
Je pravdou, že nebyl proveden důkaz touto listinou dle §53 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). Dle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 4 As 2/2014 - 26, však postačuje, je-li
účastníku řízení umožněno se k ní před vydáním rozhodnutí vyjádřit dle §36 odst. 3 správního
řádu. Stěžovatelka byla seznámena s podklady pro rozhodnutí (i znaleckým posudkem) a
vyrozuměna o možnosti k nim se vyjádřit dne 13. 10. 2015. Z tohoto znaleckého posudku
neplyne, že by její chování u vstupu bylo výsledkem šoku a ztráty ovládacích a rozpoznávacích
schopností v důsledku napadení. Posudek byl zaměřen na zjištění, zda stěžovatelka trpí
posttraumatickou stresovou poruchou. Je v něm zmíněno, že je nutno vzít v úvahu i výši zjištěné
hladiny alkoholu. Z ambulantní zprávy založené v trestním spisu, který byl součástí správního
spisu, neplyne, že by v době spáchání posuzovaného skutku měla být ve stavu nepříčetnosti. Ve
zprávě je uvedeno, že si vše pamatuje, v bezvědomí nebyla, při vyšetření byla při vědomí,
orientovaná.
[30] Nezpochybňuje, že by nebyla stěžovatelka zraněna při incidentech či netrpěla
posttraumatickou stresovou poruchou. V řízení však nevznikly pochybnosti o její příčetnosti
v době spáchání posuzovaného skutku. Podklady a důkazy provedené v řízení svědčí pro její
příčetnost, a proto nebylo nutné, účelné a hospodárné nařizovat zpracování znaleckého posudku.
[31] Není důvod rozsudek rušit, neboť je zcela v souladu s právními předpisy.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[32] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[33] Poté přistoupil k posouzení přípustnosti opakované kasační stížnosti. Možnost účastníků
řízení napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co NSS jeho původní rozhodnutí zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož je kasační
stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo
zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. NSS se tak nesmí zabývat znovu věcí,
u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a to v situaci, kdy se tímto právním názorem
krajský soud řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05).
[34] Kasační soud zrušil v pořadí první rozsudek krajského soudu č. j. 10 A 34/2016 - 50
proto, že při svých úvahách vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť při své
argumentaci vycházel z nesprávné časové souslednosti skutkového děje a toto pochybení mohlo
mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Jednotlivé věcné námitky neposuzoval.
[35] Opakovaná kasační stížnost je proto přípustná (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
[36] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti závěrů krajského
soudu. Z přezkoumatelného rozhodnutí má být zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále
z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považuje žalobní
námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; či proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní
normy (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 78, či ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS).
Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že by k ní byl povinen soud
přihlédnout i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[37] Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, proč krajský soud aproboval právní
závěry správních orgánů a proč shledal žalobní námitky nedůvodnými. Závěry krajského soudu
jsou srozumitelně formulované a vnitřně souladné. Napadený rozsudek je tedy přezkoumatelný,
o čemž ostatně svědčí i to, že s jeho závěry stěžovatelka ve své kasační stížnosti bez obtíží
polemizuje. Nejvyšší správní soud nezjistil ani to, že by krajský soud opomenul vypořádat
některou ze žalobních námitek stěžovatele.
[38] Stěžovatelka se mýlí, tvrdí-li, že krajský soud nepostupoval v souladu se závazným
právním názorem NSS v předchozím zrušujícím rozsudku. V závazném názoru zavázal NSS
krajský soud, aby vyjasnil skutkový stav ve vztahu k jednotlivých časovým fázím a vypořádal
jednotlivé dílčí žalobní námitky.
[39] Krajský soud v novém řízení správně označil jednotlivé fáze skutkového děje a na základě
spolehlivě zjištěného skutkového stavu učinil své závěry. Skutečnost, že výroky zrušeného i nyní
posuzovaného rozsudku krajského soudu jsou shodné, sama o sobě nesvědčí o nerespektování
závazného právního názoru.
[40] Předmětem přezkumu je pouze skutek, který se stal u vstupu do diskotéky Malibu ve V.,
neboť ve všech ostatních částech bylo řízení vedené proti stěžovatelce zastaveno.
[41] Stěžovatelka tvrdí, že si není vědoma, že by někoho fyzicky napadla. Byla v šoku, bez
zachovalé ovládací a rozpoznávací schopnosti, což dosvědčuje znalecký posudek MUDr. T.,
svědecká výpověď J., popř. by to doložil znalecký posudek, jehož provedení navrhovala.
[42] Její tvrzení však spolehlivě vyvracejí provedené výslechy svědků, které detailně popsal již
prvostupňový správní orgán na str. 3 a 4 rozhodnutí. Ve vztahu k příčetnosti stěžovatelky bylo
posuzováno její chování po jednotlivých fázích skutkového děje a bylo přihlédnuto zejména
ke zjištěné hladině alkoholu v dechu a k tomu, že na diskotéce setrvale zůstávala. Svědecké
výpovědi všech svědků, tj. svědků svědčících spíše stěžovatelčině skutkové verzi i svědků
svědčících spíše verzi opačné, potvrdily bez jakýchkoli pochybností, že stěžovatelka neměla
v průběhu daného večera vymizelou ovládací či rozpoznávací schopnost. S ohledem na takto
zjištěný skutkový stav správními orgány nebyl důvod jej jakkoli doplňovat, neboť nic
nenasvědčovalo ztrátě ovládací či rozpoznávací schopnosti, popř. šoku.
[43] Při takto zjištěném skutkovém stavu není ani místo pro aplikaci zásady in dubio pro reo,
přičemž NSS odkazuje na argumentaci krajského soudu.
[44] Znalecký posudek MUDr. T. tvrzení stěžovatelky nepodporuje. Tento posudek byl
součástí spisu již v řízení před správním orgánem prvního stupně a obsahově se zabýval
dlouhodobými zdravotními následky projevujícími se u stěžovatelky po daném incidentu,
konkrétně tzv. posttraumatickou stresovou poruchou, jejími znaky a možnou příčinnou
souvislostí mezi řešeným skutkem a jejím vznikem u stěžovatelky. Jeho obsahem vůbec nebylo
posouzení zachování ovládací a rozpoznávací schopnosti stěžovatelky během skutku samotného,
čehož si však musela být vědoma, neboť ve svých podáních sama uváděla, že by bylo vhodné
vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro zjištění, zda byly tyto
schopnosti zachovány.
[45] Jak správně upozorňuje žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti, správní orgán
neprovedl důkaz listinou v souladu s §53 odst. 6 správního řádu, a jednalo se tak o vadu řízení.
Tato vada nicméně nemá vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé za situace, že listina byla
součástí správního spisu, s jehož kompletním obsahem se mohl účastník řízení seznámit
a vyjádřit se k němu před vydáním rozhodnutí (viz rozsudky NSS ze dne 8. 2. 2012,
č. j. 3 As 29/2011 - 51 či ze dne 25. 4. 2019, č. j. 2 As 258/2017 - 48). Stěžovatelka ostatně tuto
vadu, popř. ani zkrácení jejích práv nenamítá a sama v podáních odkazuje na obsah tohoto
znaleckého posudku, což svědčí o tom, že s ním byla seznámena.
[46] Svědka T. J. (DJe na diskotéce v Malibu) lze hodnotit jako nezaujatého, neboť na
diskotéce pracoval a neměl k nyní projednávané věci žádný vztah, nicméně jeho výpověď se
týkala pouze incidentu před diskotékou, tedy jiné části skutku než jaká je předmětem přezkumu
v nyní projednávané věci (viz bod [40] tohoto rozsudku).
[47] NSS nijak nesnižuje zranění, která stěžovatelka utrpěla. Naopak je si vědom, že v daný
večer byla ošetřena v nemocnici a utrpěná zranění zanechala dlouhodobější zdravotní následky.
Tato zranění se však týkají jiných fází skutkového děje (viz bod [40] tohoto rozsudku) a nebyly
předmětem sporu v nyní projednávané věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[48] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[49] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl
ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu