ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.141.2019:49
sp. zn. 9 Azs 141/2019 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. S., zast. Mgr.
Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 6. 2017, č. j. OAM-2/ZA-ZA11-ZA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2019, č. j. 29 Az 60/2017 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jím rozhodl, že se stěžovateli
neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu z důvodu obavy z povolání do ukrajinské
armády, neochoty účastnit se bojů na východě země, kde na straně separatistů v zóně ATO
bojuje stěžovatelův otec, dále z důvodu obavy ze zatčení a mučení ze strany Služby bezpečnosti
Ukrajiny (SBU) a obvinění ze separatismu a ze špionáže z důvodu komunikace s otcem
separatistou.
[3] Krajský soud ve svém rozhodnutí přisvědčil závěrům žalovaného, že v případě
stěžovatele nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle §12, §13, §14 zákona o azylu, ani
pro udělení doplňkové ochrany dle §14a a §14b téhož zákona. Nepřisvědčil námitce
stěžovatele, že žalovaný při úvaze o neexistenci odůvodněného strachu z pronásledování dle §12
písm. b) zákona o azylu nezohlednil stěžovatelovu příslušnost k sociální skupině – rodině
separatisty. Námitku stěžovatele, že mu jako synovi separatisty hrozí v případě návratu do země
původu nebezpečí mučení a obvinění ze špionážních činností, shledal za nedůvodnou. Ačkoli
přisvědčil závěru stěžovatele o tom, že ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je nutno
rodinu považovat za sociální skupinu, stěžovatel tvrzený strach z pronásledování pro příslušnost
k otci separatistovi ničím reálně nepodložil. Tento závěr nemůže zvrátit ani skutečnost,
že stěžovatelova matka byla vystavena v souvislosti s aktuální činností otce stěžovatele určitým
potížím, neboť tyto nedosahovaly patřičné intenzity. Podřazení pod pojem rodiny jako sociální
skupiny ohrožených obyvatel Ukrajiny v případě zapojení rodinných příslušníků do konfliktu
na východě území nemůže dle krajského soudu obstát pro stanovení velmi vážného nebezpečí,
kterým by stěžovatel mohl být v případě pobytu v zemi původu ohrožen natolik, aby bylo azylově
relevantní.
[4] Krajský soud aproboval postup žalovaného i v otázce humanitárního azylu,
který dle krajského soudu posoudil zcela v mezích zákona a svého správního uvážení. Krajský
soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele, že nebyly dostatečně posouzeny skutkové
okolnosti pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Ztotožnil se se závěry
žalovaného, že v daném případě nebyl naplněn žádný z taxativně uvedených důvodů vážné újmy
pro udělení této formy mezinárodní ochrany. Krajský soud přisvědčil i závěru o možnosti
vnitřního přesídlení stěžovatele.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). Namítá,
že krajský soud nesprávně odmítl za azylově relevantní skutečnost stěžovatelovu příslušnost
k rodině separatisty, přestože poukázal na to, že tito příslušníci jsou na Ukrajině vystaveni útlaku
politického rázu. Nesouhlasí s posouzením této otázky krajským soudem a jeho odmítnutí
dopadu rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 3/2012 na nyní posuzovanou věc.
Má za to, že tato skutečnost byla nesprávně posouzena žalovaným, jehož posouzení krajský soud
aproboval.
[6] Dále namítá, že otázka příslušnosti k rodině separatisty byla nesprávně posouzena
i s ohledem na humanitární azyl a doplňkovou ochranu, neboť pro tuto skutečnost mu v případě
návratu hrozí nebezpečí pronásledování ze strany vlastních lidí či organizací státu, kteří by mohli
stěžovatele považovat za kolaboranta pro jeho příslušnost k rodině separatisty, se kterým udržuje
kontakt. Vychází ze zkušenosti matky, která již byla vystavena nátlaku z důvodu zapojení otce
stěžovatele do bojů na straně separatistů. Žalovaný i krajský soud nedostatečně posoudili otázku
hrozící vážné újmy z důvodu spojitosti s otcem separatistou. V daném odkazuje na zprávy
opatřené samotným žalovaným, které potvrzují mučení osob podezřelých ze spolupráce
se separatisty (např. zpráva Amnesty International a Human Rights Watch), které však
jak žalovaný, tak krajský soud při posouzení hrozby této vážné újmy opomněli a tvrzení
stěžovatele bagatelizovali.
[7] Z podkladů rozhodnutí je dále dle stěžovatele patrno, že vzhledem k situaci v zemi
původu, kde probíhá válečný konflikt v oblasti jeho pobytu (obec Křiničky), by byl v případě
návratu vystaven vážnému ohrožení života či tělesné integrity jak v pozici civilisty, tak v případě
nedobrovolného zapojení do boje. Má za to, že jeho situace splňuje podmínky skutečného
nebezpečí vážné újmy dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 28/2008 - 61.
Poukazuje na množství zpráv, z nichž vyplývá nedostatečná situace v ochraně lidských práv
na Ukrajině. Podklady rozhodnutí však byly ze strany žalovaného i krajského soudu
interpretovány jednostranně v neprospěch stěžovatele, z čehož plyne nepřezkoumatelnost obou
rozhodnutí. Dle stěžovatele žalovaný ani neodůvodnil, proč nelze jeho případ podřadit
pod pojem „případ zvláštního zřetele hodný“ dle §14 zákona o azylu. Přijatelnost kasační
stížnosti spatřuje v zásadním pochybení při posouzení podkladů pro rozhodnutí o neudělení
doplňkové ochrany, které je natolik zásadní, že přesahuje jeho zájmy. Navrhuje zrušit rozsudek
i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel není v pozici, kdy by se musel povinně
zapojit do bojů v zóně ATO, a před odjezdem ze země původu žil v Dněpropetrovsku,
tedy ve městě vně oblasti ohrožené ozbrojenými střety. V obci Křiničky měl hlášen pouze trvalý
pobyt a jezdil tam jednou za tři měsíce. Trvá na tom, že dobrovolné zapojení otce stěžovatele
do bojů na straně separatistů není pro posouzení věci relevantní a poukazuje na to, že konfliktní
situace mezi oběma stranami je řešena oficiálně. Dle žalovaného není důvodu předpokládat,
že by byl stěžovatel v případě návratu do země původu vystaven nebezpečí pronásledování
či vážné újmy jen pro samotné příbuzenství s otcem separatistou. Odvozuje-li stěžovatel své
obavy od zkušeností matky, ta však nebyla vystavena jednání naplňujícímu znaky pronásledování
či nebezpečí vážné újmy. Takové nebezpečí nelze dovodit ze žádného podkladového materiálu.
Pokud stěžovatel pociťoval nebezpečí, žalovaný poukazuje na možnost vnitřního přesídlení,
kterou mnozí stěžovatelovi spoluobčané využili. Žalovaný má za to, že nepochybil
ani při posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu, věcí se zabýval řádně, nicméně
neshledal v případě stěžovatele žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro něž by bylo možné
tuto formu mezinárodní ochrany udělit. Kasační stížnost navrhuje odmítnout, případně
zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti
kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem
[§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“)].
[10] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a
s. ř. s. se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že přesah vlastních zájmů a přijatelnost své kasační
stížnosti spatřuje v zásadním pochybení při posouzení podkladů pro rozhodnutí o neudělení
doplňkové ochrany. Nejvyšší správní soud přezkoumal závěry žalovaného i krajského soudu
ve vztahu k posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany s ohledem na vyhodnocení
obsahů podkladových materiálů, přitom žádná pochybení, natož zásadní, neshledal. Žalovaný
ve svém rozhodnutí uvedl, ze kterých konkrétních podkladů obsahujících informace o politické
a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv při hodnocení této otázky vycházel
a závěry tam uvedené zahrnul do svých úvah (str. 8 a 9 rozhodnutí). Situaci v zemi původu
neshledal natolik závažnou, aby byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany.
Stěžovatel navíc nepředestřel žádné konkrétní okolnosti poukazující na skutečné nebezpečí vážné
újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu, a to ani s ohledem na spřízněnost s otcem
separatistou. Tvrzená pochybení, jakož ani pochybení při zjišťování skutkového stavu věci,
hodnocení důkazů a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky s přímým
dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, zdejší soud neshledal. Nejvyšší správní soud
tak v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele v mezích vytyčených výše zmíněným
usnesením prvního senátu zdejšího soudu neshledal.
[12] Při posouzení přijatelnosti Nejvyšší správní soud neshledal ani žádnou otázku,
která by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů, k níž by se měl
vyjádřit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku nenalezl ani z úřední povinnosti
z obsahu spisů. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[13] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno.
Přesto soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nesplňuje podmínky přijatelnosti,
resp. ani v dalším nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí podrobně věcně zabýval.
[14] Nejvyšší správní soud se nejdříve věnoval námitce nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Ač není patrno, v čem konkrétně
nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatel shledává, nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik
závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Je tomu tak proto, že vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Veškerá výše uvedená kritéria napadený rozsudek
splňuje. Z kasační stížnosti je naopak zřejmé, že stěžovatel se závěry krajského soudu polemizuje,
vyvrací je a poukazuje na nesprávnost odůvodnění žalobních námitek, což by v případě
nepřezkoumatelnosti rozsudku nebylo možné.
[15] Nejvyšší správní soud rovněž přezkoumal, zda i rozhodnutí žalovaného splňuje kritéria
přezkoumatelnosti a neshledal žádné pochybení, a to ani s ohledem na námitku stěžovatele,
že se žalovaný neměl zabývat otázkou důvodu zvláštního zřetele hodného při posouzení
podmínek pro udělení humanitárního azylu. Zdejší soud však zjistil, že žalovaný se podmínkami
pro udělení humanitárního azylu zabýval dostatečně, věnoval se jejich posouzení na str. 8 svého
rozhodnutí, vysvětlil výjimečnost takové ochrany a rovněž uvedl, jaké konkrétní skutečnosti
mohou být za důvod zvláštního zřetele považovány. V souladu s tím konstatoval, že žádné
takové však z azylového příběhu stěžovatele nevyplývají.
[16] K jednotlivým námitkám stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí následující.
Ze správního spisu je patrno, že se v případě stěžovatele jedná o druhou žádost o mezinárodní
ochranu, přičemž první z nich byla již řešena před Nejvyšším správním soudem a odmítnuta
pro nepřijatelnost usnesením ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 Azs 237/2016 - 26. V tomto usnesení byla
situace stěžovatele již přezkoumána a první senát zdejšího soudu se otázkou nebezpečí hrozícího
stěžovateli v případě návratu do země původu z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu
na Ukrajině a z důvodu obav z branné povinnosti, která je rovněž předmětem tohoto řízení,
již zabýval a neshledal v případě stěžovatele důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Devátý
senát na tyto závěry odkazuje. I přes časovou prodlevu mezi řízením o první žádosti
o mezinárodní ochranu a řízením o druhé žádosti nic nenasvědčuje tomu, že by situace týkající
se samotného ozbrojeného konfliktu na Ukrajině naznala takových změn, že by bylo nutné k věci
přistoupit odlišně.
[17] Oprávněnost žádosti o mezinárodní ochranu neshledal zdejší soud, stejně jako žalovaný
a krajský soud, ani s ohledem na nově tvrzenou skutečnost, že stěžovatel je v kontaktu s otcem
separatistou, na základě čehož má důvodnou obavu z pronásledování pro příslušnost k sociální
skupině, tj. rodině separatisty. Z tohoto důvodu trvá na tom, že splnil podmínky pro udělení
azylu dle §12 písm. b) zákona o azylu a že tato otázka nebyla dostatečně posouzena ani ve vztahu
k doplňkové ochraně. Ač stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že prokázal, že jsou rodinní
příslušníci separatistů vystavení útlaku, nepředestřel v tomto ohledu žádná konkrétní relevantní
tvrzení a ani nesdělil, že by sám byl kdy vystaven negativní zkušenosti v souvislosti
se spřízněností s otcem separatistou. Je zřejmé, že své obavy dovozuje ze zkušenosti své matky,
která v souvislosti s aktivitou bývalého partnera zažila ze strany obyvatel obce Křiničky určitou
negativní zkušenost a které se v obci Křiničky doptávala policie na stěžovatele. Nejvyšší správní
soud se ztotožnil s krajským soudem, že ze zkušenosti matky ještě nelze nebezpečí
pronásledování stěžovatele dovozovat. Je tomu mimo jiné i pro to, že z tvrzení stěžovatele
o zkušenosti matky nelze dospět k závěru, že by byla vystavena reálnému a relevantnímu
nebezpečí dosahujícímu intenzitu azylového důvodu, a navíc z tvrzení stěžovatele o její
zkušenosti nejde jednoznačně dovodit ani jakýkoli dopad na stěžovatele pro jeho spřízněnost
s otcem. Skutečnost, že se matky na stěžovatele doptávala policie, nebyla blíže osvětlena,
a není vůbec zřejmé, z jakého důvodu se policie matky na stěžovatele vyptávala. Z ničeho
pak nevyplývá ani to, že by byl stěžovatel policií, SBU či jinými státními složkami hledán
či by mu hrozilo nějaké jiné nebezpečí.
[18] Ač je třeba rodinu ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu zahrnout do kategorie
sociální skupiny při posuzování naplnění podmínek §12 písm. b) zákona o azylu, je vždy nutno
zároveň zkoumat také otázku tzv. kauzálního nexu (příčinné souvislosti), tedy zda je příslušnost
k rodině rozhodující příčinou pronásledování žadatele nebo neposkytnutí ochrany žadateli
před pronásledováním (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012,
č. j. 6 Azs 3/2012 - 45). Nejvyšší správní soud však s ohledem na výše uvedené shledal,
že v daném případě stěžovatel nepředestřel tvrzení, na základě nichž by bylo vůbec možné dospět
k závěru o jakémkoli pronásledování pro stěžovatelovu spřízněnost s otcem separatistou, a proto
nebylo ani třeba jakkoli otázku příslušnosti k sociální skupině a kauzální nexus více zkoumat.
Závěry o možném nebezpečí z pronásledování pro spřízněnost se separatistou pak nelze dovodit
ani ze žádných podkladů doložených ve spise, ani sám stěžovatel v konkrétnosti na žádné
podklady prokazující jeho tvrzení nepoukazuje.
[19] Nejvyšší správní soud doplňuje, že otázka odůvodněného strachu z pronásledování
z důvodu spřízněnosti s proruským separatistou byla již zdejším soudem posuzována ve věci
sp. zn. 6 Azs 50/2018, v daném případě v podobě rodinné vazby stěžovatele a jeho bratra
proruského separatisty. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 10. 7. 2018,
č. j. 6 Azs 50/2018 - 31, neshledal, že by obecně hrozilo nebezpečí z pronásledování každému
rodinnému příbuznému jakéhokoli separatisty. Naopak z tohoto rozsudku je patrné, že v případě
tvrzení o odůvodněnosti strachu pro spřízněnost se separatistou musejí mít taková tvrzení
žadatelů konkrétní podobu např. o poznatcích, že se o takového žadatele složky SBU již zajímají
či by se měly na základě konkrétní skutečnosti zajímat. V nyní projednávané věci stěžovatel žádné
takové poznatky neuvedl, proto nelze závěrům žalovaného i krajského soudu vytknout, že důvod
pro udělení azylu dle §12 písm. b) zákona o azylu pro příslušnost k sociální skupině v případě
stěžovatele neshledali. Zcela správně pak ani nenaznali, že by samotné tvrzení o spřízněnosti
s proruským separatistou bylo možné považovat za důvod zvláštního zřetele hodný dle §14
zákona o azylu či z něj dovodit skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a téhož zákona.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání
a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji podle
§104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senát