ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.185.2020:30
sp. zn. 9 Azs 185/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: R. B., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 2. 2020, č. j. OAM-47/ZA-ZA12-ZA20-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2020, č. j. 19 Az 15/2020 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova 787/6,
Ostrava, se p ři zn á v á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti
ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Ostravě shora uvedeným
rozsudkem zamítl. Krajský soud souhlasil se žalovaným v tom, že Gruzii lze považovat
za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu a že žalobce neprokázal, že v jeho případě
tato domněnka neplatí. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že ve vlasti byl opakovaně
kontrolován policií z důvodu, že měl konflikt se synem jednoho policisty. Policií mu mělo být
sděleno, že pokud se nebude chovat lépe, mají prostředky, jak ho dostat do vězení. Krajský soud
v tomto ohledu souhlasil se žalovaným, že žalobce neučinil žádné kroky k vyřešení těchto potíží
v zemi původu, a to i přes to, že země původu žalobce je schopna prostředky k ochraně jeho
práv poskytnout. Žalobce dále neprokázal, že v jeho konkrétním případě nelze považovat Gruzii
za bezpečnou zemi původu a neobjasnil, proč mu nemohla poskytnout ochranu před údajnou
hrozbou ze strany třetích osob. Krajský soud pak konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí
není nepřezkoumatelné, správní orgán se zabýval všemi žalobcem tvrzenými skutečnostmi
a pečlivě objasnil otázku důkazního břemene.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel spatřoval přijatelnost kasační stížnosti v tom, že krajský soud nesprávně
a nedostatečně posoudil otázku toho, zda je Gruzie bezpečnou zemí a dokáže stěžovateli
poskytnout účinnou ochranu.
[5] Podle stěžovatele krajský soud neuvedl, z jakého důvodu se domnívá, že konkrétní tvrzení
stěžovatele zpochybňující bezpečnostní situaci v Gruzii nejsou podložená. Krajský soud porušil
zásadu individualizace správního řízení, neboť nezjistil skutkový stav věci způsobem,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a neobstaral dostatek podkladů a informací
o skutečnostech tvrzených stěžovatelem. Krajský soud nezjišťoval, jakým způsobem
je zabezpečena ochrana stěžovatele v Gruzii ve vztahu k hrozbám, které uváděl; ze stěžovatelem
uváděných zdrojů totiž plynulo, že v zemi původu existují problémy v rámci bezpečnostních
složek a nezávislosti soudnictví. Krajský soud se nevěnoval dostatečně ani namítaným
informacím plynoucím ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o stavu lidských práv
v Gruzii za rok 2017 ze dne 20. 4. 2018, podle které v určitých politicky citlivých případech
vyšetřovaných prokuraturou zůstává beztrestnost problémem a byly taktéž vysloveny obavy
z beztrestnosti vládních úředníků (obdobně také zprávy Amnesty International o stavu lidských
práv v Gruzii za rok 2017 ze dne 22. 2. 2018). Ze zprávy Human Rights Watch o lidských
právech v Gruzii za rok 2017 ze dne 18. 1. 2018 pak plyne, že Gruzie nemá účinný a nezávislý
mechanismus pro vyšetřování zneužívání pravomoci ze strany orgánů činných v trestním řízení.
Žalovaný tak měl zkoumat stav policie v Gruzii, její funkčnost, míru korupce a míru užití
nezákonných postupů a praktik, které se vymykají praktikám běžným ve vyspělých
demokratických státech. Krajský soud taktéž nepodnikl žádné kroky ke zjištění možnosti
dostupnosti ochrany, kterou by mohl stěžovatel v zemi původu vyhledat.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené správní rozhodnutí je ve
vztahu k důvodům žádosti o mezinárodní ochranu odůvodněno v dostatečném rozsahu. Správní
rozhodnutí je dostatečně individualizováno a je přezkoumatelné, zákonné, věcně správné a netrpí
vadami vytýkanými stěžovatelem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal, že by v jeho
konkrétním případě nebylo možné považovat Gruzii za bezpečnou zemi původu, žalovaný zamítl
žádost jako zjevně nedůvodnou, přičemž odkázal na shromážděný spisový materiál, obsah
odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Krajský soud postupoval podle
žalovaného zákonným způsobem a ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního
soudu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti
kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§102 s. ř. s.).
[8] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu
s §104a s. ř. s. se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.
[9] Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Kasační stížnost
je nepřijatelná.
[10] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno.
Přesto soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nesplňuje podmínky přijatelnosti,
resp. ani v dalším nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí soud podrobně věcně zabýval.
[11] Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem poukazuje na to, že charakteristickým
znakem řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu oproti jiným
obdobným azylovým řízením je zdůraznění důkazního břemene ve vztahu k žadatelům. Jelikož
se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí
presumuje, leží hlavní odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. K obdobnému
závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70,
č. 1749/2009 Sb. NSS, v němž uvedl: „Institut bezpečné země původu zakotvený v §2 odst. 1 písm. a)
zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci
nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn.
soudu – dnes §16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu
musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze,
což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy
než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních
žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle
§12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě
zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“
[12] Jinými slovy, pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi
tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze
zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné
posouzení žádosti ve smyslu §12 až §14b zákona o azylu.
[13] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel sice měl mít ve vlasti problém s jedním
mužem ve vysokém postavení, který pracuje jako policista a vyhrožoval mu, že mu podstrčí drogy
a půjde do vězení, avšak stěžovatel vzniklou situaci nijak neřešil, neboť by to podle něj nemělo
význam. Stěžovatel pak uvedl, že koncem listopadu roku 2018 odcestoval na tři měsíce
do Kyjeva, přičemž při vycestování z vlasti neměl žádné potíže. Žalovaný po zhodnocení obsahu
správního spisu konstatoval, že stěžovatel se nepokusil situaci v zemi původu jakkoliv řešit
a rezignoval tedy na pomoc příslušných orgánů a na nikoho se se žádostí neobrátil. Ze zprávy
o zemi původu stěžovatele přitom vyplynulo, že Gruzie je bezpečnou zemí, která je schopna
svým občanům ochranu ze strany státu zajistit. Stěžovatel pro shora uvedené neuvedl takové
důvody, které by zpochybnily, že v jeho případě lze pochybovat o Gruzii jakožto bezpečné zemi
původu a které by mohly žalovaného vést k meritornímu posouzení žádosti stěžovatele z hlediska
forem mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že označení Gruzie za bezpečnou zemi původu zvýšilo důkazní břemeno a břemeno
tvrzení na straně stěžovatele; obsah stěžovatelem sdělovaných informací však žalovaného
nepřesvědčil, že by pro něj Gruzie nepředstavovala bezpečnou zemi původu.
[14] Nejvyšší správní soud dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i krajský soud, tedy
že stěžovatel neuvedl natolik ucelená, přesvědčivá a relevantní fakta, aby z nich bylo možno
usuzovat na hrozbu pronásledování v zemi původu a tedy nepovažovat Gruzii ve vztahu k jeho
osobě za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i krajský soud se věcně, srozumitelně
a přezkoumatelně vypořádali se stěžovatelovými tvrzeními. Jejich závěru o tom, že žádost
stěžovatele bylo namístě zamítnout jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona o azylu,
přisvědčil i Nejvyšší správní soud. Žalovaný nepostupoval v rozporu s požadavky kladenými
na správní orgán rozhodující o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu podle §16 odst.
2 zákona o azylu. Stěžovatelem citované zprávy, které měly svědčit o špatné bezpečnostní situaci
v zemi původu stěžovatele, se vztahovaly k roku 2017; žalovaný i krajský soud ani v tomto
ohledu nepochybili, pokud vycházeli z Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu z dubna
roku 2019, tedy z aktuálních podkladů, které byly pro věc relevantní. Na tuto skutečnost zcela
správně krajský soud poukázal v bodě 12. napadeného rozsudku, přičemž srozumitelným
a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč ve shodě se žalovaným nepovažoval námitky
stěžovatele za důvodné. Ani zde neshledal Nejvyšší správní soud jakékoli pochybení žalovaného
nebo krajského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání
a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji podle
§104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[17] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020,
č. j. 19 Az 15/2020 - 13, ustanoven zástupcem Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava; ten zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst.
10, věta poslední, s. ř. s.). Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce
v takovém případě platí stát (§35 odst. 10, část věty první za středníkem, s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání doplnění
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],
za nějž mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5. aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního
tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Tato částka je konečná, neboť ustanovený zástupce není plátcem
daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu