ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.65.2008:42
sp. zn. 9 Azs 65/2008 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: O. A., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007, č. j. OAM-10-602/LE-C06-P05-2007, o
udělení mezinárodní ochrany, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 73/2007 – 23,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 Az 73/2007 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal
zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „stěžovatel“) ze dne 30. 11. 2007,
č. j. OAM-10-602/LE-C06-P05-2007. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena
mezinárodní ochrana dle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Městský soud v řízení o žalobě vydal dne 2. 4. 2008 usnesení
č. j. 2 Az 73/2007 - 23, kterým věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Praze
s odkazem na §7 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a na §32 odst. 4, větu druhou, zákona o azylu.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, jako důvody označil
skutečnosti uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Má za to, že městský soud
nerozhodoval podle platné a účinné právní normy. Novela zákona o azylu, zákon
č. 379/2007 Sb., nenabyla účinnosti dne 5. 12. 2007, jak uvádí ve svém usnesení městský
soud, ale až dne 21. 12. 2007, tedy dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů (čl. XIV zákona
č. 379/2007 Sb.). Dle čl. IV citovaného zákona, nazvaného „Přechodné ustanovení“,
řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle
zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona . Toto ustanovení
ale městský soud podle stěžovatele nerespektoval a v rozporu s ním své rozhodnutí
o místní příslušnosti opřel o aplikaci ustanovení nového znění §32 odst. 4 zákona o azylu.
Stěžovatel považuje postup soudu za neodůvodnitelný a nerespektující zákon. Právní
teorie přitom jednoznačně popisuje nutnost postupu podle účinné právní normy a stejně
tak je nezpochybnitelná povinnost orgánu aplikujícího normu ověřit prostorovou, osobní
a časovou působnost (účinnost) normy. Městský soud výše uvedené povinnosti podle
stěžovatele nedostál, čímž se rovněž dostal do rozporu s judikaturou Nejvyššího
správního soudu, která s úpravou v přechodných ustanoveních spojuje řešení kolize mezi
starou a novou právní úpravou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007,
č. j. 1 Azs 55/2006 - 60, usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 10. 10. 2007,
č. j. Nad 13/2007 - 39). Soud měl podl e názoru stěžovatele postupovat podle zákona
o azylu ve znění účinném před 21. 12. 2007. V den podání žaloby, tj. 7. 12. 2007,
se žalobce nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru
mezinárodního letiště Praha – Ruzyně, a proto místní příslušnost Městského soudu
v Praze je podle názoru stěžovatele nezpochybnitelná.
Stěžovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy (§104a s. ř. s.), neboť ve věci jde o zásadní
pochybení krajského soudu, které mělo zásadní dopad do jeho hmotněprávního postavení
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39).
Městský soud v Praze podle stěžovatele nepostupoval v souladu se zákonem,
když v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu aplikoval nové
znění zákona o azylu, navíc nesprávně označeného jako zákon o mezinárodní ochraně
a s nesprávným údajem o nabytí účinnosti tohoto zákona, i když v přechodných
ustanoveních novely zákona o azylu provedené zákonem č. 379/2007 Sb. je stanoveno,
že započatá řízení se dokončí podle dosavadních předpisů. Postupem soudu došlo
k zásadnímu právnímu pochybení, které zakládá důvod přijatelnosti kasační stížnosti
ve smyslu výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu. Ze všech výše
uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že jde o rozhodnutí, proti němuž je k asační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná osoba se vzděláním vyžadovaným §105 odst. 2 s. ř. s. Poté
přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížností uplatněných
důvodů [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] . Zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
K argumentaci stěžovatele týkající se odůvodnění přijatelnosti kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, viz www.nssoud.cz: „Kasační stížnost může být ve smyslu §104a
s. ř. s. přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského
soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.“ V tomto rozhodnutí
Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že „i v případě, kdy je stěžovatelem Ministerstvo vnitra,
lze považovat kasační stížnost za přijatelnou, pokud by bylo shledáno zásadní pochybení krajského
soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by soud nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu. Přijatelnost by byla konstatována bez ohledu na to, že by takovým
pochybením krajský soud zásadně nemohl zasáhnout do hmotně-právního postavení stěžovatele
(Ministerstva vnitra).“ Trval-li by totiž Nejvyšší správní soud, jak se dále píše v citovaném
rozsudku, striktně na podmínce, že případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy,
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele, „odmítal by veškeré
kasační stížnosti podávané Ministerstvem vnitra z důvodu postupu krajského soudu v rozporu
se zákonem, či ustálenou soudní judikaturou, jako nepřijatelné, neboť by neshledal dopad tohoto
pochybení krajského soudu do hmotně-právního postavení Ministerstva vnitra. Takový přístup
by dozajista nebyl žádoucí.“ Stejně jako v citovaném rozhodnutí, tak i v daném případě
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud postupoval v rozporu s ustálenou
judikaturou zdejšího soudu, na kterou ve své kasační stížnosti odkazuje i stěžovatel
(rozsudek ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 55/2006 - 60, publikovaný pod č. 1349/2007 Sb.
NSS; usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39, dostupné
na www.nssoud.cz). Jedná se o pochybení soudu při výkladu procesního práva v intenzitě
způsobilé ovlivnit výrok napadeného rozhodnutí. Kasační stížnost byla tedy shledána
přijatelnou.
Po konstatování přijatelnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud mohl
zabývat v ní uvedenými důvody.
V rozsahu námitek uvedených v kasační stížnosti je třeba uvést, že dle §32 odst. 4
zákona o azylu, ve znění účinném do 20. 12. 2007, k řízení o žalobě je místně příslušný krajský
soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen
k pobytu.
Podle §32 odst. 4 zákona o azylu, po novele provedené zákonem č. 379/2007 Sb.,
účinného od 21. 12. 2007, platí, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož
obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. K řízení
o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení
o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (§73), je místně příslušný Krajský
soud v Praze. V přechodných ustanoveních části druhé zákona č. 379/2007 Sb. (čl. IV)
je uvedeno, že řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se dokončí podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Řízení o žalobě v dané věci bylo zahájeno dne 7. 12. 2007, tedy před účinností
zákona č. 379/2007 Sb. V souladu s výše uvedeným je tedy místně příslušným soudem
Městský soud v Praze, a to dle §32 odst. 4 zákona o azylu, v e znění účinném
do 20. 12. 2007, a dle přechodných ustanovení čl. IV zákona č. 379/2007 Sb.
Tento závěr je též ve shodě s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39, publikovaným pod č. 1458/2008 Sb.
NSS, podle něhož „pro určení místní příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení
řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení “.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud
pochybil, když věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Praze podle ustanovení §7
odst. 7 s. ř. s. Jelikož v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro takový
procesní postup, Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu pro nezákonnost zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud je v něm povinen
v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, jímž je dle
ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit podmínky řízení.
V novém rozhodnutí pak městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu